Červen 2007

Kapitola 11. Stříbrní hadi

30. června 2007 v 16:07 -) Harry Potter and Black rose
Kapitola 11. Stříbrní hadi
Draco přicházel k sobě.Hlava mu třeštila, tak že měl pocit, že se mu rozpadne na tisíc kousků.Otevřel oči a chvíli viděl rozmazaně.Pomyslel si, že leží na studených kamenech.To mu nedávalo smysl, přece jel k paní Figgové.Pomalu se mu vracel zrak a zjistil, že je tma, a že leží opravdu na kamenné dlažbě.Byl v malé místnosti s mřížovými dveřmi a měl tam jedno malé okno.Napadla ho ta nejhorší představa.
,,Jsem v Azkabanu!" chtěl zaječet, ale ozval se jen chrapot.Odkašlal si a promluvil znovu, už to bylo lepší.Nemohl přijít na to, jak se sem dostal.Vzpomínal si, jak mu Voldemort zabil matku a poslal ho zabít paní Figgovou.Stál u její postele a chystal se to udělat, ale co pak?Co se stalo?Někdo ho omráčil?Vůbec si nevzpomínal.Náhle však dostal strach.Nejspíš ji nezabil, a tak si teď pro něj Voldemort přijde a zabije ho.Třásl se po celém těle, jak chladem, tak strachem.Uslyšel kroky.Blížily se pomalu, ale hlasitě.Už jdou, pomyslel si, jdou mě zabít!Bál se a couval do kouta.Ve světle měsíce se začala rýsovat postava.
,,Snape?" zeptal se Draco nejistě.Osoba neodpověděla a odemkla dveře do jeho cely.
,,Pojď, Draco." Řekla a Draco se radostně usmál.Byl to Severus Snape.Draco s ním opustil vězení Azkaban a přemístili se tam, kde se s Dracem ukrývali.Bylo to nedaleko u Londýna, v malé chatě.Vstoupili dovnitř a Snape mu nalil horký čaj a něco malého k jídlu.Draco se do toho s chutí zakousl.
,,Co se stalo?Jaktože jsem byl v Azkabanu?" chtěl znát odpověď.
,,Někdo tě u tvého pokusu o vraždu načapal." Odpověděl Snape.
,,A kdo?Kdo to byl?Zlomím mu všechny kosti v těle!" rozčiloval se Draco.
,,To nevím, Draco.Ale omráčili tě a odvezli do Azkabanu.Já jsem se pak o tom dozvěděl a šel jsem si pro tebe." Lhal Snape.
,,Takže ta stará Figgová je naživu?" zeptal se a v očích měl strach.
,,Ano, to je."
,,A proč si ji nezabil?!" nachápal Draco.
,,A proč bych to podle tebe měl dělat?" optal se s klidem v hlase.
,,Aby mě nezabil!" vykřikl.Snape mlčel a pozoroval Draca, jak se mu oči zalévají slzami.
,,Měli bychom si promluvit, Draco.Jsi mu věrný?Chceš mu dál sloužit?"
,,Proč se mě na to ptáš?" sykl Draco.
Snapeovi se zalesklo v očích a pousmál se.
,,Máš teď možnost si vybrat.Můžeš bojovat po boku Voldemorta, pro kterého jsi jen obyčejný hnusný červ, a nebo bojuj po boku Pottera." Dal mu vybrat Snape a netrpělivě čekal na odpověď.Draco na něj nenávistně pohlédl.
,,Ty nejsi s ním, viď?Jsi proti němu?Co když si vyberu první možnost, že budu bojovat po boku Pána zla?" zamračil se.
,,Teď nezáleží na čí straně stojím já, Draco.Musíš se teď rozhodout."
,,A co si mám podle tebe vybrat?" zašklebil se.
,,Vyber si toho, pro koho jsi ochoten zemřít." Odpověděl Snape.Draco se zvedl ze židle a mířil ke dveřím.
,,Nikdy bych nezemřel pro Pottera." Vykřikl,,,A Pán zla se doví, že nejsi s ním.Zradil si nás." Řekl se smutkem i nenávistí a zmizel ve tmě.Do místnosti vešel Brumbál a za ním Lupin s Tonksovou.Přisedli si ke Snapeovi.
,,No, dělal jsi, co jsi mohl." Začal Lupin a Snape na něho prudce pohlédl.Věděl, že Lupin myslí, že mohl dělat víc.
,,Myslím si, pánové, že Draco objeví sám sebe, a pak se teprve rozhodne na čí straně bude stát.Ale jsem tu také kvůli jiné věci, přátelé.Severusi, určitě budeš vědět o čem mluvím.Doufám, že ti nebude vadit, když ti trochu sáhnu do tvého soukromí?" zdvihl obočí a Snape mlčel.Otočil se tedy na Lupina a Tonksovou.
,,Slyšely jste někdy o stříbrných hadech?" zeptal se a Lupin zavrtěl hlavou.
,,Já něco málo." Ozvala se Tonksová,,,Voldemort je nechal udělat dvěma nejlepším Smrtijedům."
,,Ano, to máte naprostou pravdu." Usmál se Brumbál.
,,A komu je tedy daroval?" zajímal se Lupin.Brumbál očkem pohlédl na Snape.
,,Mně." Pípl Snape a nebylo mu vůbec příjemné, že to musel přiznat.Lupin i Tonksová na něho překvapeně pohlédli.
,,Byl to takový menší zatočený stříbrný had.Dostal jsem za svoji věrnost.Dodával mi sílu a energii, moje kouzla měla větší účinnost." Vysvětloval Snape.
,,Ale na druhou stranu to mělo i své nevýhody." Pokračoval Brumbál,,,Ten řetízek ho nutil, aby plnil práce Voldemorta, ať už to byli jakékoli."
,,A proč si ten řetízek nesundal?" zeptala se Tonksová.
,,Protože to nešlo.Kdykoli jsem na to jen pomyslel, objevil se Voldemort a musel jsem plnit nějaký úkol.A ten řetízek mi k tomu všemu jakoby ,,vtloukal" do hlavy, že ho nemůžu sundat.Já jsem ho ani sundat nemohl.Byl jsem s ním snad spojený." Vyprávěl s nechutí Snape.
,,A kde ho máš teď?" zeptal se Lupin.
,,Nemá ho." Odpověděl za něj Brumbál,,,Po Voldemortovu pádu ten řetízek zmizel, ale ne doslova.Našli jsme ho ležet u něj doma, a tak jsme ho vzali a odvezli do banky u Gringotových a zamkly do trezoru, kde byl bezpečně střežen."
,,Moment, a kdo měl ten druhý?" zeptala se Tonksová.Brumbál opět hodil očkem po Snapeovi.
,,Moje žena, Elaktra Snapeová." Řekl tiše a opět na něm vysely překvapené výrazy.Lupin zrudl a musel si na chvíli odskočit.Snape měl chuť po něm vyslat nějaké zaklínadlo, neboť věděl, že zrudl smíchy.Nakonec si to tedy rozmyslel a nechal to plavat.
,,A kde je teď?" pokračovala Tonksová a hleděla na Snapea.
,,Před sedmnácti lety zmizela.Od té doby jsem o ní neslyšel.A ten řetízek zůstal u mě v domě." Odpověděl Snape.
,,Dali jsme ho k tomu druhému.Jsou nebezpečné, jsou prostoupeny černou magií a mají schopnost i zabíjet.Není Voldemortovím zvykem, aby jen tak někomu něco dal za jeho služby, ale udělal, aby z toho měl vlastní prospěch, samozřejmě." Kýval hlavou Brumbál.
,,A proč se o ně teď zajímáme, Brumbále?" zeptal se Lupin, který už se uklidnil.
,,Protože včera z trezory zmizely a jsem si jistý, že je má někdo, kdo má něco společného se Severusem nebo jeho ženou.Nikoho takového ale neznám, a tak se tě ptám, Severusi, kdo by to mohl být?" zeptal se vážně Brumbál a díval se na něj přes půlměsíčkové brýle.Snape chvíli mlčel a pak odpověděl:
,,Neznám nikoho, kdo by měl se mnou něco společného, leda že by to byla moje žena."
,,Ale tvá žena to být nemůže, neboť když ty řetízky jednou sundáš nebo sami od tebe zmizí, najdou si jiného pána." Brumbál na to.
,,A co tomu člověku hrozí?" zeptala se Tonksová.
,,Bude na ten řetízek závislý, bude mu dodávat sílu a energii, a až se setká s tím druhým člověkem, který ho má také, prostoupí je síla a Voldemort je najde a budou mu sloužit, ať chtějí nebo ne.Zmizeli oba dva řetízky, takže podle všeho, jsou na tomto světě dva lidé, kteří s tebou, Severusi, a s tvojí ženou Elektrou mají něco společného.Tím myslím, že jsou z vaší krve." Pousmál se Brumbál.
,,Už jsem vám jednou řekl, že nikoho takového neznám." Bránil se tomu Snape,,,Nejspíš to bude jenom z její krve, protože já nemám syna ani dceru a žádný příbuzný."
,,Dobrá, Severusi, jen klid." Uklidnil ho Brumbál.
,,Podle čeho je tedy najdeme, Brumbále?" otázal se Lupin.
,,Začneme s hledáním Severusovi ženy." Rozhodl.
,,To rozhodně nebude tak jednoduché.Elektra měla velice dobrý talent na ukrývání a přestrojování." Řekl Snape.
,,Však mi ji najdeme, Severusi, ale teď už pojďme spát.Je pozdě." Skončil Brumbál.
,,Počkejte ještě!" zarazila je Tonksová,,Severus se k nám přeci přidal ještě před Voldemortovým pádem, jak je možné, že mu ten řetízek nezabránil se k nám přidat?" zeptala se.
,,Protože moje žena zmizela.Jak to udělala netuším.Ale ten, co zmizela, síla řetízku byla oslabena a já se mohl rozhodnout.Ale stále jsem ten řetízek nemohl sundat." vysvětlil Snape.
,,Ano, Voldemort je může ovládat, jen když jsou spolu a jsou si nablízku.Počítal s tím, že se neodloučí, když jsou manželé.Ale vymklo se mu to z rukou.A jak se Elektře podařilo zmizet?To se dovíme od ní, až ji najdeme.Ale teď už si pojďme opravdu lehnout." rozhodl Brumbál.

Kapitola 4. Pohřeb

30. června 2007 v 14:33
Kapitola 4.
,,Samueli." Cloumá s ním Rajmund a Samuel otevře oko.
,,Co se děje otče?" zeptá se rozespale.
,,Sedrik má pohřeb, tak vstávej." Odpoví.Samuel otevře i druhé oko.
,,Ale pohřby jsou vždy odpoledne." Řekne nechápajíc.
,,Je odpoledne." Na to klidně a povzdechne si.Samuel nadává sám na sebe, že už zase zaspal.Vyskočil z postele a oblékl si černý plášť.I Rajmund si ho oblékl.V jejich zemi bylo zvykem, že když někdo zemře, jsou všichni oděni v černých pláštích.Cestou potkali další vesničany v černém.Byli smutní, někteří i plakali.
Došli na malý hřbitov za vesnicí.Tam každý zapálil svíci.Samuel ji držel a ruka se mu třásla.S otcem přistoupili k Sedrikovi.Ležel na krásně vyzdobeném plátně, a protože byl ještě chlapec, byl oděn v bílém.Vesničané plakali a naříkali.Na malou chvíli pohlédl na Sedrikovi rodiče a na jeho bratra Patrika.Stáli a plakali.Pak se ozval tichý smutný zpěv a vesničané začali svými svícemi zapalovat plátno.Samuel se rozplakal.V hlavě mu probleskly myšlenky.Co kdyby on šel bojovat?Ležel by tu také?Udělal dobře nebo špatně, že zůstal schován v bezpečí, zatím co ostatní bojovali o jejich životy?Měl jsem jít, řekl si nakonec a zapálil plátno.Chvíli se díval, jak Sedrikovo tělo mizí v plamenech.Nevydržel to a musel odejít.Slyšel však za sebou rychlé kroky, a tak přidal do kroku.Někdo ho však dohonil a chytl za plášť a táhl pryč.Přitiskl Samuela ke stromu a pohlédl mu do očí.
,,Patriku!" řekl s chvějícím se hlasem.Patrik mu nenávistně hleděl do očí a nic neřekl.Díval se mu do nich dlouho a Samuel měl pocit, že se na něho dívá zároveň Sedrik.Zmocnil se ho strach a lítost a rozbrečel se.Po chvíli na něho konečně Patrik promluvil.
,,Jsi zbabělec.Místo, abys šel bojovat, jsi seděl doma na zadku." Sykl.
,,Hlídal jsem Priscilu." lhal.
Patrik se zasmál.
,,Priscilu?Ona spíš hlídala tebe!Ona by byla schopná jít do toho boje a bojovat po našem boku!Ona by byla tak odvážná!Ale ty?Ty ne.Šel tam můj bratr a zabili ho!Zabili!" křičel a rozbrečel se.Klekl si na zem hlasitě plakal a vykřikoval proč.Samuel nevěděl, co říct.Raději mlčel a odešel pryč.Zjistil, že vesničané už se také rozcházejí, a tak se rozhodl počkat na svého otce.Vesničané kolem něho procházeli a probodávali ho pohledem.Měli uplakané oči a v nich mohl Samuel číst, že on je zbabělec.Prošel i pan Dag.Jeho oči se střetli se Samuelovýma a pan Dag neřekl nic.Samuel ztrácel hlavu.I pan Dag si o něm myslel, že je zbabělec.Prošla i Priscila.Ta se jen trochu pousmála.Pak šel kolem jeho otec a nepohlédl mu do očí.Prošel se sklopenou hlavou.Samuel zůstal stát a teď neměl chuť se vracet s nimi.Když všichni vesničané odešli vrátil se zpět k hrobu Sedrika.Oheň byl dávno uhašen a Sedrik pohřben pod černou hlínou, na ní ležel nápis Sedrik syn Ulrika.Samuel padl na kolena a plakal.Náhle mu došlo, že kdyby do toho boje šel a padl by, vesničané by ho oplakávali stejně jako Sedrika, protože by tam byl a bojoval pro jejich životy.Bojoval by jako všichni, jako Sedrik.Kdyby to přežil, nestál by tu teď a nelitoval toho, že tam nešel.Lidé by ho poplácali po rameni a brali mezi sebe.Samuel si byl jistý, že mu tohle nikdo neodpustí, a že ani on sám si odpustit nedokáže.
,,Pojď domů, Samueli." Řekl tiše Rajmund,,,Klečíš tu a brečíš už několik hodin."
Samuel vstal, ale pláč zadržet nedokázal.
,,Nemůžu si odpustit to, že jsem tam nešel, otče, a že jsem odešel, aniž bych ti to řekl a ty jsi mě pak hledal." Plakal.
,,Ano hledal jsem tě, protože jsem viděl ty mraky.Ale kdybys neodešel, nepotkal bych Vlky a nemohl varovat vesničany."
Samuel mu pohlédl do očí.
,,Jenomže, jsem mohl jít a bojovat.Bojovat s tebou po tvém boku!" vykřikl.
,,Nikdy, jsi v ruce nedržel ani meč ani luk, ani sekeru ani dýku.Pověz mi, můj synu, umíš s tím zacházet?" zeptal se a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Neumím." Odpověděl,,,Bylo by mi jasné, že bych zemřel, ale aspoň byl se snažil."
Rajmund ho obejmul.
,,Odpověděl jsi moudře, můj synu.Ale nic se nezmění.Pojď domů a vyspi se z toho."
,,Ty mi odpouštíš?" usmál se.Rajmund mu úsměv oplatil, ale neodpověděl.
Slunce už pomalu zapadalo a Samuel si uvědomil, že tu u Sedrikova hrobu opravdu klečel dlouho.Ale nelitoval toho.Prošli spolu hřbitovem a vesnicí.Lidé byli stále oděni v černých pláštích a jak je u nich zvykem, budou tak ještě týden, možná více.A jeho matka, otec a bratr budou dlouho, hodně dlouho, neboť ho milovali.
Vrátili se zpátky do chalupy a Rajmund mu nabídl chléb s máslem.Samuel celý den nejedl a ani teď neměl hlad.Neměl chuť k jídlu a děsil se každého dne.Lidé z Belloaldea ho budou ještě více nenávidět.Priscila ho možná také opustí a možná i pan Dag.Kdo mu potom zůstane?Jenom jeho otec, který se ho kdykoliv může zřeknout a poslat pryč.Vydat ho králi Theobaldovi, který by s ním naložil, jak nejlépe by uznal.Za pár týdnů bude plnoletý a žádná dívka ho nebude chtít.Nezbude mu teda nic jiného než útěk, ale pak bude jistá smrt.Zemře buď zde nebo v horách.Co je lepší, nemohl určit.

Kapitola 10. Přítel nepřítelem

29. června 2007 v 21:19 -) Harry Potter and Black rose
Kapitola 10. Přítel nepřítelem
Harry s Ronem dováděli ve sněhu a nikomu se nechtělo zpátky do ložnic.Už několikrát tam přišlo několik profesorů, aby je upozornilo, že mají jít zpátky do svých kolejí.Studenti jim, ale nevěnovali pozornost.Harry teď prudce hodil Ginny do kupy sněho.Ta se usmála a mrštila po něm kouli.Bum!Rozlétly se dveře a vyšla našpulená profesorka McGonagallová.Studenti ztichli, neboť profesorka vypadala velice rozhněvaně.Ron raději couvl do zadu a schoval se za Hermionu.Profesorka mu však nevěnovala pozornost a došla k Harrymu.
,,Pane Pottere, pojďte se mnou, je to naléhavé." Řekla paní profesorka.
Harry mlčky pokračoval za paní profesorkou.Cestou nepromluvili ani slovo.Došli ke schodišti s orlem a profesorka řekla heslo a vyjeli do ředitelny.Pokynula mu, aby vešel dovnitř a sama zůstala stát před ředitelnou.Harry otevřel dveře a nakoukl do místnosti.Obrátil se na něho chlapec se zrzavými vlasy.Harry se nadšeně usmál.
,,Persy." Řekl radostně.
Persy po něm hodil nenávistný pohled.
,,Persy?" řekl prudce,,,Pro vás pan Weasley.Nejsem tu na návštěvě, ale kvůli vážné věci."
Harrymu zmizel úsměv z tváře.Přepadly ho ty největší obavy, že je tu Persy kvůli Arianě.Zůstal ale klidně stát a nenechal na sobě nic zdát.
,,Kvůli jaké?"
,,Copak nevíš, Pottere?Copak jsi neodešel s cizí holkou z domu paní Jackobový?Copak jsi s ní neutekl až sem a neskrýváš jí tu?Copak jsi jí neprozradil, že existuje kouzelnický svět?" chrlil na něj prudce otázky.Harry ho vůbec nepoznával koukal na něho s překvapeným výrazem.Myslel si, že když je to Persy, mohlo by se to vyřešit v klidu, ale jak se zdálo, mýlil se.
,,Byl jsem u nich, ano, ale jsem si jistý, že Darja je smrtijedk." Řekl a rozhodl říct vše, neboť to vypadalo, že mu jde o budoucnost.Mohli by ho vyloučit ze školy a bůh ví co ještě.Děsil se jen na to pomyslet.
,,S tím nesouhlasím.Kontroval jsem to osobně a paní Darja nemá znamení zla.Kontroval jsem dokonce i její dům a nenašel jsem nic, co by nasvědčovalo tomu, že je smrtijed." Řekl.
,,Tak jsi to asi prohledal špatně." Dovolil si Harry a Persy se zašklebil.
,,Odkdy mi tykáš?" zeptal se nasupeně.
,,Od té doby, co jsem tě poznal." Harry na to.Persy se zašklebil.
,,Tak si to nezvykej, Pottere.Ale teď k věci.Pověz mi vše od začátku." Poručil mu.
,,Je smrtijed.Ariana mě proto vzbudila, že si povídala s krbem a oslovovala ho ,,Pane zla".To je vám málo?Byla vyděšená a já taky.Vylezli jsme spolu oknem.Ona pak rychle zmizela.A já potkal tvé bratry Freda a Georgeho.Odvezli mě k Hermioně.Říkávám, že o ní nic nevím.A do Bradavic se dostat nemohla." Bránil se Harry.
Persy ho probodával pohledem.
,,Ale mohla.Grangerová by něco vymyslela."
,,Sám víš, že to nejde.Mudlové Bradavice nevidí."
,,A co když není mudla?Co když je to moták nebo přímo čarodějka?" zdvihl obočí.
,,To už by si snad o ní věděl ne?Persy." ironicky se usmál.Persy se zamračil.
,,Ještě jsme spolu neskončili, Pottere.Ještě se uvidíme." Řekl naštvaně a rázným krokem vykročil z ředitelny.Harry se zadíval na Brumbálův obraz v ředitelně.Přál si mluvit s ním a poradit se.Měl pocit, že je bez něho ztracený a už nenajde cestu ven.
,,Pottere, na slovíčko." Vešla do ředitelny profesorka McGonagallová,,,Začíná to tu být hodně problematické.Jsem si jistá, že pan Weasley sem ještě pošle někoho jiného a budou prohledávat Bradavice a pátrat po té dívce." Dělala si starosti.
,,Ano, taky jsem si jistý.Ale nenapadá mě nic, kde by jsme ji mohli ukrýt.Ledaže bych jí vypůjčil svůj neviditelný plášť." Napadlo ho.
,,No, nevím, jestli to bude dobrý nápad.Budou mít všechno možné.Bude obtížné ji skrývat."
,,Pani profesorko, proč vám tolik na Arianě záleží?" zeptal se podezřívavě.Profesorka se mu zadívala do očí a neodpověděla.
,,Postarejte se o to, aby zůstala v nehelvítské věži." Řekla jen.Harry pochopil, že má odejít.Vrátil se zpátky do své koleje.Studenti už se vrátili a povídali si o dnešních zážitcích.Hlavně o tom, jak Ron trefil profesorku McGonagallovou.Hermiona seděla kousek od nich a vrtěla nechápavě hlavou.V ruce držela knihu.
,,Hermiono, už se zase učíš?Vždyť budou prázdniny." Kroutil nevěřícně hlavou Ron.Hermiona mávla rukou a zabořila se do knihy.Ron uviděl přicházet Harryho a šel mu naproti.
,,Co ti chtěla, Harry?" zeptal se hned.Hermiona zbystřila a rozběhla se k nim.Harry jim řekl o Persym, o tom jak se změnil.A o tom, jak chtěl vědět, kde ukrývají Arianu.
,,Z toho, co tu vyprávíš, Harry, to vypadá, jako by Persy byl náš přítel a zároveň nepřítelem.Změnil se.Myslím, že se nepřidal k ,,němu", ale myslím, že je jen na sebe pyšný a myslí si, že jsme pod jeho úroveň." Řekla smutně Hermiona. ,,Ale co když je přece jenom s ním?" vylekal se Ron,,,Můj bratr?To by mamka nepřežila a já asi taky ne." Děsil se Ron.
,,Myslím, že je to tak, jak řekla Hermiona." Řekl Harry. Vyložil jim také rozhovor s profesorkou McGonagallovou a nevymyšlený plán, kam Arianu ukrýt.Harry se zeptal i jich, jestli je něco nenapadá.Oba dva byli pro plášť, ale bylo docela možné, že ji naleznou i tak.
,,Možná bychom ji měli odvézt zpátky o vánočních prázdninách a nechat ji třeba u Nevillový babičky.Tam ji určitě hledat nebudou." Napadlo Hermionu.
,,Tím si nejsem tak jistý." Uvažoval Harry,,,Myslím, že ji budou hledat všude tam, kde máme přátelé."
,,A proč všem na ní tak záleží?" nechápal Ron a zaručeně je touto otázkou zaskočil.Po chvilce mlčení promluvila Hermiona.
,,Je nadaná a jestli ví všichni, že má takové schopnosti, chtějí toho využít."
,,Nebo jí chránit.Vem si profesorku McGonagallovou.Proč jí tady jen tak nechává ukrytou?"
,,A proč jí chce tak Darja a Ministerstvo zpět?" zeptala se Hermiona.
,,Ať je to tak nebo tak, prostě jí ukryjeme a basta." Rozhodl nakonec Ron.A Hermiona otočila oči v sloup, ale nic neřekla.Sedla si a začala číst.
,,Harry, chtěl bych, až půjdeme do Prasinek, pozvat Hermionu ke Třem košťatům, myslíš, že odmítne?" zeptal se netrpělivě Ron.Harry na něj překvapivě pohlédl.
,,Zkus to." Harry na to.
Ariana mezitím, co všichni odešli na večeři tvrdě usnula.Zdál se jí opět sen.Tentokrát byla někde v lese.Přicházeli k ní postavy zahalené v černých pláštích.Jedna k ní přistoupila nejblíže a sundala si plášť.Byl to ten muž s hákovitým nosem a černými vlasy.
,,Pojď se mnou, Rose." Řekl jí prudce.
,,NE!" vykřikla Ariana.Muž jí chytil pevně za ruce.
,,Musíš, jinak zemřeš."
Ariana se bránila.Muž ji přitiskl ke stromu a připlazil se tam had.Omotal se kolem ní, udělal ze sebe ,,provaz".
,,Rozhodni se, Rose.Buď půjdeš se mnou nebo zemřeš." Řekl a vytáhl na ní hůlku.
,,Radši zemřu!" vykřikla prudce.Muž se napřáhl a vyslal zelený proud světla.Zemřela.
Probudila se a začala křičet.Pak se uklidnila, když zjistila, že je v Bradavicích a leží v posteli, a že to byl jen sen.Pak se ale polekala.Něco jí studilo na krku.Okamžitě to začala zkoumat.Dotkla se něčeho studeného.Měla to zavěšené na krku.Rychle si to sundala a zjistila, že je to řetízek s přívěškem zatočeného hada, lesknul se stříbrně.Nechápala to.Byla rozrušená a polekaná.Běžela k oknu a chtěla ho vyhodit.Ale něco jí k tomu řetízku přitahovalo.Nevydržela to a nasadila si ho zpátky a dala pod hábit.Najednou měla ohromnou energii.Vůbec tomu nerozuměla, ale za nic na světě by si ho už nesundala.

Kapitola 3. Déšť

29. června 2007 v 15:25
Kapitola 3.
Uplynulo dalších několik týdnů a Samuelovi narozeniny se nebezpečně blížily.Za celé ty týdny Samuel nenalezl odvahu pomáhat a pracovat, jak si to představoval.Jak bylo jeho zvykem procházel se po vesnici a občas zašel navštívit pana Daga.Ale jak si tak vzpomínal nebyl už u něho tak dva týdny a scházelo mu jeho vyprávění.
Hned po obědě se sebral a vydal se cestou k panu Dagovi.Bylo chladno.Slunce nesvítilo, poprchávalo.Samuelovi se zdálo, že prší čím dál více.Na déšť nebyli moc zvyklý.Když pršelo tak jenom trochu nebo prostě nepršelo vůbec.Proto také jejich pole nebyly moc úrodné, takže jedli většinou maso.Ale neohrnovali vůbec nos nad čerstvým chlebem.Cestou se uchechtával vesničanům, kteří se zavírali do svých chalup a různě zabedňovaly okna a dveře, neboť se báli, že přijde velký déšť a vyplaví jim chalupy.Báli se, protože začalo pršet více a padaly silné kapky deště, který Samuela byly jako biče.Zakrýval si hlavu rukama a přidal do kroku.Za sebou zaslechl párek starých manželů Janových, jak mu nadávají hlupáku, který se chce nechat spláchnout.Samuel nad nimi mávl rukou a uchechtl se.
Doběhl k panu Dagovi a zaklepal na jeho malé dveře.Pan Dag přiběhl otevřít právě včas.Začalo pršet jako nikdy před tím.Kapky byly silné a nebylo přes ně skoro vidět chalupy naproti.Rychle se proplazil dovnitř a usedl na lavici.Pan Dag si přisedl k němu a zapálil si dýmku.
,,To máme ale krásné počasí." Řekl ironicky pan Dag.Samuel se tomu zasmál.
,,Nepamatuju si takovou spoušť." Řekl nakonec.
,,Ja také ne, je to už mnoho let zpátky, co ty byl takovýto déšť.Vypraví se o něm už jen ve starých příbězích a to si pamatuje jen někdo a ten, kdo si to ještě pamatuje, nemá chuť o tom mluvit.Stejně jako o dalších věcech, které se kdysi dávno staly."
,,Ale ty o tom máš chuť mluvit." Usmál se prosebně.Pan Dag se narovnal.
,,Když na tom trváš." Odmlčel se,,,Je to už hodně dávno.Lidé na to zapomínají z důvodu, že jim to připomíná strašlivé utrpení.Stalo se to několik let po vyvraždění trpaslíků.Jak už jistě víš ta válka měla ohromné ztráty.Padli v ní všichni trpaslíci a moc lidí a elfů padlo také mnoho.A to právě měl král Theobald v plánu.Než elfové stačili vzpamatovat z této bitvy, král Theobald na ně poslal další vojsko.Bylo větší a silnější.Elfové byli oslabeni, lidé také, a tak elfové bojovali sami."
,,A co jednorožci?" skočil mu do řeči Samuel.
,,Jednorožci?Ty byli na po kraji vyhynutí.Bylo jich málo už, když bojovali po boku trpaslíků.Oni chtěli pomoci znovu, ale vznešení elfové jim v tom zabránili.Padli před nimi na kolena a plakali.Plakali, protože věděli, že už nemají naději.Plakali, protože se báli, aby jednorožci nebyli další rasa, která propadne smrti."
,,A lidé se ani nenabídli jim pomoci?" nechápal Samuel.
,,Ale chtěli, ale bylo jich málo.Elfové opět odmítl nabídku.Rozhodli se a prosili, aby je nechali bojovat samotné.Že jestli to má být jejich konec, bude to takový konec, na který se nezapomene.Šli tedy do boje sami.Král Theobald se svým vojskem byli v přesile.Elfové bojovali, jak nejlépe dovedli.A když už jejich naděje nepřežití začala mizet, začalo pršet.Pršelo jako prší dnes.Déšť byl tak silný, že neviděli na krok.Theobaldovo vojsko se stáhlo a dlouhá tisíciletí se neobjevilo.Proč?To není jasné.Elfové věřili, že ten déšť byli padlí trpaslíci a splatili jim tak svůj dluh za to, že jim kdysi elfové také pomohli."
,,A co si myslíš ty?" zeptal se celý zmatený z toho vyprávění.
,,Myslím, že by to byla velká náhoda, a proto souhlasím s elfy." Usmál se pan Dag.
,,Když tímto doba elfů neskončila, tak čím tedy?"
Pan Dag povytáhl obočí a usmál se.
,,Skončila?Neví se, jestli skončila, můj milý chlapče.Ani já to nevím."
Samuel vykulil oči.
,,Ch-chceš snad říct, že elfové ještě žijí?"
,,To já nevím, Samueli.Ale moc bych si to přál.Elfové jsou úžasná stvoření.Jsou krásní, mají nádherné vlasy, jsou spjaty s přírodou.Milují vše živé.Elfky vypadají jako víly.Okouzlující a zároveň děsivé.Jsou tak tajemné.A muži?Ti jsou udatní, silní a přitom citlivý.A k tomu všemu jsou Elfové nesmrtelní."
,,Vážně?Jak tě tak poslouchám, přál bych si někdy elfy potkat."
,,To já taky, chlapče." Usmál se pan Dag a v jeho očích se leskl smutek.
,,Děje se něco?" zeptal se.
,,Ale nic, chlapče." Zakroutil hlavou pan Dag a věnoval se své dýmce.Chvíli si povídali dál o různých i nerůzných věcech a déšť pomalu ustával.Samuel hleděl z okna a pozoroval vylézající vesničany.Jejich tváře byli vyděšené, když po cestě stékaly proudy vody.V duchu si pomyslel, že jsou všichni z vesnice Belloaldea padlí na hlavu.Pan Dag k němu přistoupil s dýmkou v ruce.
,,Někdy si připadám, že žiji mezi blázny, ale jiná země, jiná kultura." Uchechtl se pan Dag a Samuel souhlasně přikývl.Stáli a pozorovali zmatené vesničany, dokud je nezačali bolet nohy.Samuel se rozhodl vyrazit zpátky domů.Rozloučil se s panem Dagem a jako obvykle mu slíbil, že za ním zase někdy zajde.
Samuel stoupal do kopce a nepospíchal.Prodíral se loužemi a blátem a vůbec mu to nevadilo.Nebyl na to zvyklí a připadalo mu to jako ohromná zábava.Vesničané se na chvíli přestali zabývat vodou a soustředili se na Samuela.Kroutili hlavou a mračili se.Samuel jim nevěnoval pozornost.
Po velkém dešti konečně vykoukly sluneční paprsky a trochu se oteplilo.Začalo se opět vše probouzet k životu.Samuel vešel do světnice a uviděl tam Priscilu.Usmál se.
,,No né, co ty tady, Priscilo?" zeptal se pobaveně.Ale Prisila měla vážný výraz ve tváři a vůbec se neusmála, v jejích očích byl vidět smutek, lítost a zlost zároveň.Neodpověděla mu.Samuel se přestal usmívat a začal se rozhlížet po světnici.
,,Kde je otec?" zeptal se nakonec.
,,Na to jsem se chtěla zeptat já tebe." Odpověděla prudce.
,,Nerozumím ti."
,,Chtěla jsem tě jít navštívit a podívat se, jak ti jde ta práce." Řekla a Samuel sklopil oči,,,Doufám, že už ses do té práce pustil?" zeptala se, když viděla, jak se tváří.
,,Ještě jsem se k tomu neodhodlal." Řekl tiše.
,,Aha." Priscila na to zklamaně,,,No, to necháme na potom.Šla jsem tedy k vám a tvůj otec ve světnici pobíhal jako splašenej a koukal na oblohu.Ptala jsem se ,co se děje?´ a on na to ,viděla jsi ty mraky, Priscilo?Samuel je pryč, nemůžu ho nikde najít.´.Dělal si kvůli tobě starosti, Samueli.Vydal se tě hledat a řekl mi, že mám zůstat tady.Pak začalo moc pršet a vy dva nikde." Plakala,,,Měla jsem o vás strach.Ty ses teď vrátil, ale tvůj otec ještě někde běhá a hledá tě.Za to může ta tvoje nezodpovědnost.Stále se někam vytrácíš a vracíš se pozdě večer.Není divu, že o tebe měl takový strach, když viděl ty mraky."
Samuel k ní rychle přiběhl a obejmul.Stále dokola se jí omlouval, ale nic jí neutěšovalo.Náhle se rozlétly dveře.V nich se objevil Rajmund s mrtvím Vlkem na rameni.
,,RYCHLE!" křikl,,,Jdou sem Vlci!Zabedňete okna a dveře.Ve vesnici jsem je už varoval.Je jich mnoho, asi je vyhnal ten déšť." Vysvětlil a upustil mrtvého Vlka.Priscila zavírala všechny okna.Rajmund je zabedňoval.Samuel stál zmatený neschopen slova ani pohybu.Vlci, opakoval si stále v duchu.Nikdy je neviděl, ale věděl, že jsou obrovští, zlí a nenasytní.Když byli Rajmund s Priscilou hotovi, Rajmund vzal sekeru a chystal se odejít dveřmi, které zůstali nezabedněné.
,,Jdu teď ven.Musím pomoci vesničanům v boji.Jde nás asi dvacet.Priscilo zůstaň tu se Samuelem." Řekl a vyrazil ze dveří a za sebou tahal padlého Vlka.Priscila byla vyděšená.Dveře zamkla a přivalila k nim stůl.Samuel se stále ani nehnul.Priscila po něm vrhla ošklivý pohled, ale nic neřekla.Seděli mlčky a bylo slyšet jejich rychlý dech.Seděli skoro po tmě, měli zapálenou malou svíci.Venku byl klid.
Po chvíli venku slyšeli šramot.Samuel sebou trhl a málem začal křičet.Priscila ukázala ať je tiše a nehybně stála.Slyšely zavytí.Další a zase další.Bum!Něco naráželo do dveří a dobývalo se to dovnitř.Najednou uslyšely zakňučení a přestalo to.
Seděli tu dlouho a poslouchali rámus zvenčí.Hlasité výkřiky mužů z vesnice, údery zbraní, vytí a kňučení Vlků.Nakonec uslyšel kroky a zabouchání na dveře.
,,Priscilo, to jsem já Rajmund.Můžete otevřít, je to v pořádku." Řekl udýchaně.
Priscila sebou škubla a utíkala otevřít.Čekala, že do místnosti vnikne světlo, ale byla už tma, a tak usoudila, že tu museli být dlouho zavření.Samuel zapálil další svíce a konečně tu bylo trochu světla.Rajmund byl celý od krve a bláta.Měl řeznou ránu na ruce a Priscila mu to chtěla ošetřit.
,,Ne, holka, zvládnu to sám.Měla bys jít domů.Čekají tě a potřebují tvou pomoc.Je hodně raněných.Běž!" vyzval ji.Priscila na nic nečekala a zmizela ve dveřích.
,,Pomůžu ti, otče." Nabídl se Samuel.
,,NE!Je to dobré.Jdi spát, synu." Odmítl ho.Samuel si uvědomil, že tu překáží, ale spát jít nemohl, byl si jist, že neusne.
,,Padl někdo?" nevydržel se nezeptat.
Rajmund sklopil hlavu.
,,Ano.Zemřel Ptrika bratr Sedrik." Odpověděl smutně,,,Zítra má pohřeb."
Samuel se otřásl.Sedrik a Patrik byli stejně staří jako on a šli bojovat.Jistě ho teď budou mít za zbabělce.Hlavně Patrik, který je nejlepší přítel Hovarda.Sedrik s Patriky byli dvojcata a byli od sebe k nerozeznání, ale každý měl jiné zájmy i jiné přátelé.Samuelovi po tváři stekla slza.Setřel si ji a šel do své světnice.Uložil se na postel a nemohl myslet na nic jiného než na Sedrika.

Kapitola 9. Pozvani

28. června 2007 v 15:45 -) Harry Potter and Black rose
Kapitola 9. Pozvání
Čas letí jako voda a Vanoce jsou za dveřmi a s nimi i vánoční prazdniny.Bradavice se promenili ve vánoční ráj.Na každém volném kousíčku byla ozdoba.Studenti uznali, že letos se profesorovi Kratiknotovi vyzdoba opravdu povedla.Vanocni nalada byla citit na kazdem kroku.Nateseni studenti si u snidane licili, co si preji a co by chteli pod stromečkem najit.Jejich hlasite povidani přerušily sovy s postou.Vetsina dopisu mela na obalce nejaky ten symbol Vanoc.Maly Papusik k Ronovi pristal trochu neohrabane.Podal mu dva vyzdobene dopisy a cekal na odmenu.Ron mu do zobaku strcil kousek cokoladove zabky.Papusik ji znechucene vyplivl.Cekal, jestli nedostane něco jiného, ale Ron uz se pustil do otevirani dopisu, a tak Papusik nastvane odletel pryc.
Ron netrpelive otevřel jeden z dopisu a nehledl na do nej.Podle pisma poznal, ze mu pise jeho nejstarší bratr Bill.
Zacal cist nahlas:
Mily Rone,
Tak jak ti to jde ve skole?Doufam, ze dobře a také doufam, ze se pilně připravuješ na zkousky OVCE.Uz dlouho jsme se nevideli(doufam, ze mi to nemas za zle).Chtel jsem prijet, ještě nez půjdeš do skoly, ale Fleur se chtela podivat do Rumunska.Byli jsme tam za Charliem a moc se mi draci libili, dokonce i Fleur se zamlouvali.Je to uzasna zena!Uz si život bez ni nedovedu ani představit, a tak jsme nevahal a pozadal ji o ruku.Souhlasila!Jsem ten nejstastnejsi clovek na svete!Dohodli jsme se, ze svatbu uskutečníme ted o vanocnich prázdninách, abychom se všichni sesli, samozrejme te srdecne zveme, Rone, a také s sebou nezapomen vzit Harryho, Hermionu, Ginny a vasi novou přítelkyni Arianu.Predpokladam, ze se stejne nemá kam vratit.To vis, tady se nic neutaji!Ale nedelej si starosti.Vim to jenom ja a Fleur.Mamka nam o ni vypravela a pry je to moc mile devce.Uz se na vas tesim!
Tvuj bratr Bill.
"CO" vystekla Ginny,,chce si vzit takovou...takovou" hledala spravna slova.
,,Krasnou divku." doplnil Ron,,Myslim, ze udelal dobře.Vilu v rodine ještě nemame." Uchechtl se.
,,Moc vtipny, Rone.Nechci ji v rodine, je mi z ni zle." Sklebila se Ginny.Ron se nadechl, ze něco rekne, ale Hermiona ho předběhla.
,,Tak dost!Nechte toho.Meli bychom tam jit.Jsme pozvani a byla by neslusnost tam nejit." Uvazovala Hermiona.Vsichni az na Ginny přikývli.
,,No tak Ginny, prece nechces urazit svého bratra." Lipl ji pusu Harry a Ginny nakonec souhlasila také.Ron spokojene otevřel i druhy dopis.Zkoumal pismo a nepoznal, kdo mu pise.
Zacal cist:
Mily Rone, Harry a mila Ginny, Hermiono,
Pisu jen kratce.Jiste uz vite, ze se Bill s Fleur budou o těchto prázdninách brat o těchto prázdninách.Rozhodli jsme se s Tonkovou, ze usporadame svatbu ve stejny den jako oni, akorad o trochu později.Vsichni jste srdecne zvani.
Lupin.
P.S.Dlouho jsem premyslel, kterému z vas toto oznameni poslat, nechtelo se mi psat vsem po jednom(nemate mi to za zle, vid te?), nakonec jsem vybral Rona.Jestli se vas to dotklo, tak se omlouvam.Tesim se na vas!
,,Lupin s Tonkovou?Tak to je teda ulet." Vydechl Ron a byl stejne překvapeny jako všichni ostatní.
,,Jo, to je zajimavy." Souhlasila Ginny,,,Ale spis mi vrta hlavou, dve svatby najednou?A co uděláme s Arianou.Je na jednu svatbu pozvana a na druhou ne."
,,To je prece jasne." Kroutila hlavou Hermiona,,,Pujde s nami na obe dve.Pochybuju, ze by proti tomu Lupin s Tonskovou něco namitali."
Po snidani vyrazili do svých koleji.Cestou potkali skorobezhlaveho Nicka, jak zpiva koledy.Zastavili se s nim na kus reci.
,,Jak se mate, bando?" opatal se s úsměvem Nick.
,,Skvele." Odpověděli všichni naraz a Nicka to rozesmalo.
,,No jo." Přikyvoval,,,Tuhle jsem se jednou tak prochazel po Bradavicích a dosel jsem az k vam na kolej.Potloukala se tam nejaka divna holka.Nikdy jsem ji tam nevidel.Tvrdila mi, ze je ze skoly madame Mixime, ale vůbec na to nevypadala.Hlavne vůbec nemela francouzsky přízvuk.Co si o tom myslite?"
Harry si vymenily s Hermionou pohledy.
,,My vime, Nicku." Řekl,,,Jmenuje se Ariana a je to nase pritelkyne."
,,Ale z te skoly není." Trval na svém.
,,Ale je.Proste jen umi dobře anglicky." Usmala se Hermiona.
,,No, když to rikas ty, Hermiono." Oplatil ji usmev.Chvili s nim ještě probirali par věci, co se tyka Vanoc, a pak se s nim rozloucili.
V nebelvirske vezi si prisedli na gauc k Ariane, která si hrala se svoji sovou Minou.
,,Prisel mi dopis od meho nejstarší bratra Billa a zve nas na svatbu a tebe také." Oznamil ji Ron.
,,Ale vzdyt me vůbec nezna." Divila se.
,,Ja vim, ale je kamaradsky.Stejne nemas kde zustat, jedine v Bradavicích."
,,A není bezpecne, abys tu zustala sama." Doplnila Hermiona.
Ariana to s radosti prijala.V duchu se ale desila.Vzpomnela si na svůj sen, kde byla na oslave a vtrhli tam lide v cernem a ji zabili.Otrasla se.
Snih Přikryl Bradavice.Snehu bylo kupy, a tak není divu, ze studenti po obede vyrazili ven.Stavely sněhuláky a hazeli po sobe snehove koule.Ron se od svých bratru naucil koule ocarovat, a tak jeho koule byli vetsi, rychlejsi a davali vetsi rany.Jednou takovou nechtene strelil pani profesorku McGonagallovou, která prochazela pozemky.Dostala ji primo do bricha, a tak ji koule trochu poodstrcila.Neudrzela rovnovahu a padla primo do snehove kupy.Studenti zadrzovali smich.Ale některi to nevydrzeli a mezi nimi byl i Dean Thomas.Hermiona se tvářila nastvane.Za to Nevil rychle dobehl k profesorce a pomohl ji na nohy.Profesorka byla místo v hnedem odevu v bilem.Nastvane naspulila rty.
,,Moc vtipne, Deane." Okrikla smichem zrudleho chlapce.Po Ronovi strelila naštvaným pohledem a odesla do hradu.Ron vydesene ziral.Kdyz se za profesorkou zabouchly dvere, Ron si hlasite oddychl.Studenti se za nim celi vysmaží rozbehli a poplacali ho po rameni.Dokonce i Harrymu to prisle ohrome zabavne.
Ariana hledela z okna a kochala se zasnezenymi Bradavicemi.Byla tu uz tak dlouho zavrena a nemohla se dockat, az budou vanocni prazdniny a ona konecne vyrazi ven a bude se bavit s ostatnimi.Smutne si povzdechla a sedla si ke svemu pianu a zacala hrat.Mina letala kolem dokola.Arianina hudba se ji zamlouvala, a tak nekdy ji nekdy doprovázela hvizdy.
,,Ahoj." Pozdravil ji znami hlas.Ariana se lekla, ze malem spadla ze stolicky.Rychle se podivala, kdo ji vyrusil, a když zjistila, kdo to byl, malem spadla ještě jednou.
,,Lenko." Vydachla uzasle,,,Kde ty se tady beres?Vzdyt ty nejsi z Nebelviru."
Lenka se pobavene usmala.
,,Ne to nejsem.Napadlo me, ze uz si tu dlouho zavrena a všichni ted pobíhají venku a uzivaji si snehu.Tak jsem ti chtela nabidnout, jestli bys nechtela jit se mnou se jen tak projit po hrade."
Ariana vykulila prekvapene oci.
,,Vazne?" usmala se,,,Ale ja nemuzu.Musim byt tady.Nemela bych se tu moc ukazovat."
,,Ale vzdyt povídám, ze jsou všichni venku.Neboj se.Bude to jen chvilka." Premlouvala ji.
,,No tak dobře.Ale musis mi nejprve povedet, jak ses sem dostala." Usmala se sibalsky.
Lenka na ni mrkla.Spolu potom vysly z nebelvirske veze.Prosli schodiště a prvne zamirili do společenské mistnosti.Ariana uzasle hledela na bradavicky strop.
,,Tak tady se ji a také se tu rozdelujou prvaci do koleji." Popisovala.Ariana se spokojene usmivala.Chtela se jit podivat blize ke stolum, kde sedi profesori, ale vyrusili ji blizici se kroky.
,,Schovej se!Rychle!" krikla septem Lenka a schovala se pod stul.Ariana rychle skocila za ni.
Rozletly se dvere a do mistnosti vstoupily dve osoby.Prvni vypadala na profesorku Mcgonagallovou, druhou neznali, ale podle obleceni a kroku urcili, ze je to muz.A nejspíš mlady muz.Pospichaly a zastavili se kousek od jejich ukrytu.
,,Tak co ode mne chcete, pane Weasley?" zeptala se prudce zena a holky poznaly, ze hlas opravdu patri profesorce McGonagallove.
,,Uz jsem vam to jednou sdeloval, chci mluvit s Pottrem.Posila me Ministerstvo kouzel a je to velmi dulezite." Podle hlasu Lenka hadala, ze je to Persy.
,,Jestli se to zase tykat te zmizele holky, tak ta tady není.Povezte mi, jak by se sem dostala?" zeptala se ostre.
,,Do toho, co s Pottrem chci projednat, vam nic není.Neposlali me sem za vami, nýbrž za nim.Takze ho tu chci a to hned.Nemam zase tolik casu.Na to, jak se sem ta proklata holka dostala, se zeptam jeho.A ted uz nezdrzujte." Řekl nasupene.
,,Slusnost vam nic nerika, Persy?Pamatuju si vas ze skoly, byl jste vytecny student a mozna jsem udelala chybu, když jsem vas urcila primusem."
Holky zpozorovaly, jak Persy udelal par kroku bliz k profesorce.
,,Litujete toho?" zeptal se.Profesorka mu neodpověděla a raznym krokem vykrocila ke dverim, tam se však zastavila.
,,Pojdte se mnou, pane Weasley.Poslu ho za vami do me reditelny." Rekla nastvane a i trochu zklamane a zmizela ve dverich.Persy vykrocil za ni.
Lenka vylezla a Ariana hned za ni.Mela v ocich strach.
,,Uf, měli jsme stesti." Oddychla si Lenka.
,,Je tu kvuli mne.Co když zjisti, ze se tu ukrývám?" desila se.
,,Nezjisti.Ver mi, Harry něco vymysli.No, a ted bude lepsi, když se vratis do nebelvirske veze.Pocitam s tim, ze tam pujde profesorka McGonagallova.Prohlidku Bradavic nejspíš nechame na nekdy jindy."
Ariana přikývla, a pak velmi opatrne a tise jako mysky, vysly ze dveri a spechali do nebelvirske veze.Lenka ji doprovodila az k Buclate dame.Tam se s ni rozloucila.
,,Pockej!" zarazila ji Ariana na schodech,,,Jak ses sem tedy dostala?"
Lenka se usmala.
,,Vedela jsem vase heslo a premluvila Buclatou damu, aby me tam pustila." Rekla a schazela po schodech.Ariana se pobavene usmala.
,,Je to pekny kvitko." Rekla s úsměvem Buclata dama,,,Doufam, ze to nikde nepovis, holcicko."
,,Jen když mi slibite, ze jste me také nevidela odejit z veze."
Buclata dama pozdvihla oboci a přikývla.
,,Plati." Dodala.
Pustila ji dovnitř a Ariana si sedla na gauc.Delala si velke starosti s tim, ze ji najdou a odvezou, ze se stane něco s Harrym a ze spoustou dalších studentu, kteri ji pomahali.

sorran =)

20. června 2007 v 10:51
Omlovam se, ze tu nemam dalsi kapitoli, ale spadli mi windousi( bo ako se to pise =) ) a neim, kdy to bude opraveny.....ale doufam, ze to bude co nejdriv....objevim se tu jen treba kdyz budeme ve skole na netu bo u kamosky....tk vydrzte!!! =)

Johnny Depp

10. června 2007 v 13:47
Tak tenhle herec je skvělej!!!Miluju všechny jeho filmu od Střihorukého Edwerda až po jeho poslední film Sweeney Todd: ďábelský holič z Fleet street, kde mě překvapil svým zpěvem...nádhera:D...nemám, co jiného dodat :D....snad jen, idol hodně žen :D :D :D

Kapitola 8. Nadani

10. června 2007 v 12:10 -) Harry Potter and Black rose
Kapitola 8. Nadani
Ariana lezela v posteli a nervozne se prevalovala.Ve svém snu byla opet v tom dome jako před tim.Tentokrat ale stala u najakych hodin, které ukazoval pul druhe a byla temna noc.Videla tu par znamich lidi, jako je Harry, Hermiona a spousta dalších studentu.Dospeli tu nebyl zadny.Stala u tech hodin a ani se nepohnula.Byla jako prilepena.Opet se rozletly dvere a v nich stanul muz v cernem s hákovitým nosem a mastnými cernými vlasy.Studenti vypadali, ze ho vůbec nevidi.Bavili se dal.Pomalu se blížil k Ariana.Stale se nepohnula, jenom na nej dal zirala a tekl ji pot po cele.Mela strach.
,,Znam te." řekl muz.Ariana nepromluvila ani slovo.Muz vytahl hulku.Objevil se proud zelene barvy a Ariana naposledy vydechla.
V rychlosti si sedla na postel.Po obličeji tekl pot a tezce oddechovala.Zdalo se ji znovu o sve smrti.Desila se predstavou, ze by takhle mohla opravdu skončit.Take ji vrtalo hlavou, kdo byl ten muz a proc ji řekl ,,znam te".Vzpomnela si na Hermioniny slova, ze sny nic neznamenaji a snazila se myslet na něco jiného.Na tvari se ji objevil usmev, když si vzpomnela, ze dneska ji bude ucit Harry kouzlit.Nemohla se dockat.Bude tam jenom Harry a ona ho bude mit jenom pro sebe.Z jejiho sneni a přemyšleni o dnešním dnu, ji prelusila Ginny, vylezajici z postele.
,,Dobre rano, Ariano." Poprala ji Ginny a Ariana otevrela usta.Ginny ji poprala dobre rano?Nemohla tomu uverit.Ginny ji preci nesnázi.Zavrela usta a pokusila se o usmev.
,,Dobry, Ginny.Jak se ti spalo?" zacala se hned vyptat, když se ji dostala prilezitos s ni mluvit trochu normalne a bez hadek ci vyhruzek.
Ginny se usmala a sedla si k ni na postel.Ariana byla stestim bez sebe a usmev ji nemizel z tvare.
,,Vyborne!" rekla nadsene Ginny,,,Když se ti zdaji krasne sny, to je potom kresne rano.Ale to není důvod, ze jsem na tebe tak mila."
,,A o cem se ti zdalo?" pokracovala v rozhovoru Ariana.
,,No, o Harrym samozrejme.To si nedovedes představit co!Zachranil me před tim jehož-jmeno-se-nerika." Vypravela nadsene.
,,Před kym, ze te zachranil?" nechapala.
Ginny se prestala usmívat a zaseptala ji do ucha:,,No preci Voldemort." Otřásla se.
,,Aha.Ted to teda vazne nechapu." Rekla Ariana.Ginny s úsměvem zakroutila hlavou a odesla z loznice.
Ariana byla z jedne strany rada, ze se s ni Ginny bavi, ale z druhé ji vadilo to, ze se Ginny zdaji tak krasne sny a ji se zda jenom o smrti.Nechapala ale, proc Ginny Voldemorta oslovila ten jehož-jmeno-se-nerika.
Hermiona ji půjčila nejake knihy, a tak se Ariana ucila.Nejprve si přečetla něco o Bradavickych dějinách, potom něco o Cerne magii a dalších vecech.
Po obede mela s Harrym zkouset ruzna kouzla v bradavice vezi.V ti chvili byli prave studenti na skolnich pozemcích, neboť bylo venku pekne.Harry a Ariana tedy vyuzili casu a zacali zkouset kouzla.
,,Tak vyzkoušíme třeba kouzlo, které pouzivame, když chceme zvednout nejaky předmět.Jak se jmenuje?" zkousel ji Harry a velmi se tim bavil.
,,Wingardium leviosa." Odpověděla s úsměvem a Harry přikývl.Pak si ho mela vyzkoušet.Mela zdvihnout kus papiru a hned na poprve se ji to povedlo.Povedlo se ji hned také kouzlo Alohomora, Reducio, Riddiculus a spousta dalších kouzel.Harry na ni uzasle ziral.
,,Mas opravdu nadani, Ariano.To je neuveritelny."
Ariana se zacervenala.
,,Dekuju.Ale za to muzes ty, jsi fakt dobry učitel." Rekla a Harryho ta lichotka potěšila.Ariana ted mela nutkani mu vse rict.Rict mu, co k nemu citi, a pak ho obejmout a uz nikdy nepustit.
,,Harry, vis, ja..."
Otevřel si se dvere a do nich vtrhla Hermiona.Ariana sklopila hlavu.Uz se ji to zase nepovedlo.Rekla si, ze to necha na nekdy jindy nebo mu to nerekne vůbec.
,,Tak jak to jde?" vyptavala se hned Hermiona.
,,No vyborne.Je nadana, presne jak jsem si myslel.Kouzla z prvniho i z druhého zvladla skvele." Chvalil ji Harry a vrtalo mu hlavou, co mu chtela rict.
,,Opravdu?To rada slysim.Ale ted si te chci vyzkoušet z tech Bradavicky dejin a tak." Usmala se na ni Hermiona a Ariana souhlasila.Odebrali se na gauc a Hermiona ji zacala zkouset.Harry je nevnimal.Ale podle toho jak se na ne obcas koukl, soudil, ze Ariana to vsechno umi a zvládá.Mel z ni velkou radost.

Kapitola 2. Priscila

10. června 2007 v 11:55
Kapitola 2.
Uplynulo par tydnu a nic se nezmenilo.Samuel s Rajmundem promluvil jen obcas.Mel pocit, ze mu Rajmund lze, a ze ho stejne nemá rad.
,,Samueli, kdy uz toho konecne nechame?" zeptal se Rajmund a prisedl si k nemu na postel.Samuel na neho ani nepohledl, ziral nekam smerem k oknu.Rajmund to vzda a odchází.
,,Pockej, otce," zastavi ho Samuel,,,Opravdu jsem byl sikovny dite?" zepta se a pokusi se o usmev.Rajmund mu ho oplati sedne si zpatky k nemu a obejme ho.
,,Ano." Odpovi stastne,,,Slib mi prosim, ze se budes chovat slusne a budes se snazit trochu pomahat, at uz mne nebo nekomu z vesnice."
,,Nevim, otce, jestli něco takoveho muzu slibit.Ale budu se snazit."
Rajmund ho poplacal po rameni a s úsměvem zmizel ve dverich.Samuel vstal z postele a rozhodl, ze si trochu procisti hlavu na cistem vzduchu.Slunce hralo jako o závod a mraky na obloze skoro vůbec nebyli.Samuel si to namiril smerem do vesnice.Prochazel opet mezi chalupami a poslouchal urážky a posmechy ostatních.Tentokrat je ale tak nevnimal, užíval si krasneho dne a byl stastny, ze se usmířil se svým otcem.
Prosel kruhove navsi a dosel na sami okraj Belloaldey, kde na na nej dolehal stin vysokých hor Beomont.Samuel se na hory zadival a prihmouril oci.Jejich kral jim zakazal chodit do hor i přes hory.Tvrdil, ze v horach zije spousta Nogmenu, a ze každého zabiji, kdo tam vstoupi.Nikdo z vesnicanu se tam uz mnoho staleti, snad i tisíc let neodvazil vstoupit.Ani Samuel tam nikdy nesel.Mel také strach, ale něco mu rikalo, ze ty hory nebezpecne nejsou, ze kral lze, ale nevedel, proc by to delal.Nemel krale rad, jako spousta vesnicanu, ale nikdo se to neodvazil vypustit z ust.Bali se zákona.Jak tak premyslel, nevsiml si blizicich se kroku.
,,Samueli?" ozval se snad ten nejlibeznejsi zensky hlas na svete, který kdy Samuel slysel a hned ho také poznal.S úsměvem na tvari se otocil.Pohledl do hnědých krasnych oci a na tu nejkrasnejsi holku, kterou znal.Vitr jeji kastanove vlasy rozhazel.
,,Priscilo!Jak moc rad te vidim." Chytil ji kolem ramen.
,,Ja tebe taky, Samueli.Jak se vůbec mas?A co tvuj otec?" vyptavala se hned.
,,Mam se porad stejne.Nic se nezmenilo a nezmeni." Svesil hlavu,,,A muj otec?Ten se ma taky porad stejne." Usmal se.
,,Co vlastne delas u tech hor, Samueli, snad tam nechces jit?" desila se.
,,Ne, proc bych to delal?" zeptal se poteseny, ze o neho ma někdo strach.Priscila pokrcila rameny.Vzala ho za ruku a vraceli se zpatky do vesnice.Prochazeli se po vesnici a dosli na malou louku, kde si Priscila lehla do travy a doslova vypadala jako vila.Samuel to ale nevnimal.Byla to jeho kamaradka.
,,Vzpominas, jak jsme se spřátelili?" zeptala se zasnene.Samuel si lehl vedle ni a zavrel oci.
,,Jak bych mohl zapomenout, Priscilo."
,,Je to prece uz hodne davno.Chodili jsme ještě do skoly.Bylo nam šest let."
,,To ano, ale zapomenout se neda.Prisla jsi hned první den pozde.Hledala jsi místo a zakopla jsi a padla primo na lavici vedle me." Zacal se smat.
,,A pak jsem se te zeptala, jestli si vedle tebe muzu sednout a ty ses zacal strasne smat." Pokracovala Priscila a rozesmala se také.Smali se ještě docela dlouho, nez Samuel řekl.
,,Jo, to jsem ještě nevedel, co se pak vsechno stane.Jak budu neschopny, všichni me budou nenavidet."
Priscile zmizel usmev z tvare.
,,Nejsi neschopny a..."
,,Jsem!" skocil ji do reci,,,Driv pry to tak nebylo.Zmenil jsem se.Bylo to asi proto, ze jste všichni měli svoji matku a ja zadnou, ptal se jsem porad dokola, kde je.Otec mi nic nerekl.Chtel jsem mu to tenkrat oplatit, a tak jsem nechal uceni.S nicim jsem nepomahal, a pak se mi to zacalo libit.A ted rozhodne nemam zajem se menit." Řekl zoufale.
,,O tom jsi mi nikdy nerekl.Myslela jsem si bůhvíco.Myslim, ze ses tenkrat rozhodl spatne, ale ještě není pozde, muzes to zmenit." Rekla Priscila.
,,Zmenit?To uz asi nepujde.Vsichni uz si na me zvykli a nenavidi me.I kdybych se zmenil, budou me povazovat stále za neschopného."
,,Ja te mam moc rada, Samueli." Pohladila ho po tvari,,,A nejsem sama.Pan Dag, te taky vždy rad vidi.A tvuj otec te miluje.Nemuzes mu mit za zle, ze ti nechce rict, kdo je tva matka.Je mozne, ze bys na to opravdu nebyl pripraveny.Nech mu cas."
,,Ja te mam taky rad.A pan Dag je skvely chlap." Usmal se.
,,Muzeme to zmenit, Samueli.Ty se muzes zmenit.Treba pak tvuj otec pozna, ze jsi na pravdu opravdu pripraveny a prozradi ti, kdo je tva matka." Napadlo Priscilu.
,,Nebude to pro me jednoduche." Přiznal.
,,Ja ti s tim pomohu a nebudu sama.Mas ještě pana Daga.A ver mi, ze pretel nemusis mit hromadu.Staci jich par, ale musí byt opravdovi pratele.A to ja a pan Dag rozhodne jsme." Usmala se.
,,Dekuju, nevim, co bych delal, kdybych te nemel." Dal ji pusu na tvar.Priscila mu pohledla do oci.Byli k sobe tak blizko.
,,Priscilo!" dobehla k nim udychana sluska,,,Potrebujeme ranhojicku, pojdte!Rychle!Je to vazne.Nemohla jsem vas najit."
Priscila vyskocila na nohy.Ve skole byla chytra a chtela vzdycky pomahat lidem.Stala se ranhojičkou a je pro vesnici velmi dulezita.
,,Dobře, Dekuji vam, Ester.Uz jdu.Mej se, Samueli." Rozloucila se, a pak bezela i se sluskou Ester do vesnice.Samuel sedel v trave a bylo mu lito, ze uz odesla a on zustal sam.Rozhodl se, ze se ještě chvili bude prochazet, a pak pujde domu.Po ceste zpatky narazil na nekoho, komu se vždy rad vyhýbal.
,,A, Samuel.S kym pak jsi to byl?" sklebil se Hovard.Byl zdatny a silny.Samuel s nim mel uz mnoho problemu, hlavne kvuli Priscile.Hovard mel na ni zalusk uz od svých třinácti let a pilo mu krev, když je videl spolu.Hovard byl krasavec.Mel cerne vlasy a hnede oci, a jak divky z vesnice rikali krasny usmev.Byl to jeden z nejoblibenejsich kluku ve vesnici a kazda divka ho chtela mit pro sebe.Jemu to delalo radost, ale chtel Priscilu, jenom ji.Ale jak uz je znamo, Priscila ho odmitala a vyhybala se mu a toho tak dopalilo, ze si na nekom musel vylit zlost.A ten někdo byl prave Samuel.
,,S kym?Jdu sam, nevidíš?" řekl ze strachem Samuel.
,,Myslis si, ze jsem idiot?" zeptal se tvrde.
,,N-Nekdy jo." Koktal Samuel a bylo mu jasne, ze to poradne schyta.A mel pravdu.Hovard ho chytil za kosili pod krkem a jak mel silu trochu ho nadzvedl.
,,Dej si na me pozor, chlapecku!" varoval ho,,,At uz te s Priscilou nevidim, jinak to poradne schytas.Rozumel si?"
,,Jasne." Odpovedel nezdvorile.A v duchu si rikal, ze se na neho muze vykaslat, ze za Priscilou bude chodit stále.Hovard ho pustil.Vypadala to, ze uz ho necha a odejde, ale otocil se a jednu mu vrazil.Sameul se v bolesti slozil na zem.Tekla mu krev z nosu a v duchu proklinal Hovarda.Tohle uz tu bylo tolikrát, ale dnes mu dal poradnou ranu.Pomalu se vyskrabal na nohy a rozhodl se jit domu.
Dokulhal se zpatky domu.Vlezl do sve světnice a cely od krve si lehl na postel.
,,Proboha, Samueli!" vykrikl Rajmund,,,Co se ti stalo?" dobehl k nemu.
,,Ale nic.Jen jsem upadl.Je to v poradku." Odvetil.
,,Upadl nebo te zase Hovard zbil? Zdvihl oboci Rajmund.
,,Ano, byl to zase Hovard a ted uz me nech, otce." Řekl znudene.Rajmund odesel, ale za chvili byl zase zpatky s cistym hadrem a opláchl mu oblicej a dal mu cistou kosili.Nepromluvili ani slovo.Kdyz Samuel uz vypadal trochu k svetu, Rajmund odesel.Samuel zustal sam a nadaval zase na cely svet.Zase mu něco rikalo, at utece a nevrati se.Ze tady to nemá cenu.Vzdy bude ten spatny.