Kapitola 2. Priscila

10. června 2007 v 11:55
Kapitola 2.
Uplynulo par tydnu a nic se nezmenilo.Samuel s Rajmundem promluvil jen obcas.Mel pocit, ze mu Rajmund lze, a ze ho stejne nemá rad.
,,Samueli, kdy uz toho konecne nechame?" zeptal se Rajmund a prisedl si k nemu na postel.Samuel na neho ani nepohledl, ziral nekam smerem k oknu.Rajmund to vzda a odchází.
,,Pockej, otce," zastavi ho Samuel,,,Opravdu jsem byl sikovny dite?" zepta se a pokusi se o usmev.Rajmund mu ho oplati sedne si zpatky k nemu a obejme ho.
,,Ano." Odpovi stastne,,,Slib mi prosim, ze se budes chovat slusne a budes se snazit trochu pomahat, at uz mne nebo nekomu z vesnice."
,,Nevim, otce, jestli něco takoveho muzu slibit.Ale budu se snazit."
Rajmund ho poplacal po rameni a s úsměvem zmizel ve dverich.Samuel vstal z postele a rozhodl, ze si trochu procisti hlavu na cistem vzduchu.Slunce hralo jako o závod a mraky na obloze skoro vůbec nebyli.Samuel si to namiril smerem do vesnice.Prochazel opet mezi chalupami a poslouchal urážky a posmechy ostatních.Tentokrat je ale tak nevnimal, užíval si krasneho dne a byl stastny, ze se usmířil se svým otcem.
Prosel kruhove navsi a dosel na sami okraj Belloaldey, kde na na nej dolehal stin vysokých hor Beomont.Samuel se na hory zadival a prihmouril oci.Jejich kral jim zakazal chodit do hor i přes hory.Tvrdil, ze v horach zije spousta Nogmenu, a ze každého zabiji, kdo tam vstoupi.Nikdo z vesnicanu se tam uz mnoho staleti, snad i tisíc let neodvazil vstoupit.Ani Samuel tam nikdy nesel.Mel také strach, ale něco mu rikalo, ze ty hory nebezpecne nejsou, ze kral lze, ale nevedel, proc by to delal.Nemel krale rad, jako spousta vesnicanu, ale nikdo se to neodvazil vypustit z ust.Bali se zákona.Jak tak premyslel, nevsiml si blizicich se kroku.
,,Samueli?" ozval se snad ten nejlibeznejsi zensky hlas na svete, který kdy Samuel slysel a hned ho také poznal.S úsměvem na tvari se otocil.Pohledl do hnědých krasnych oci a na tu nejkrasnejsi holku, kterou znal.Vitr jeji kastanove vlasy rozhazel.
,,Priscilo!Jak moc rad te vidim." Chytil ji kolem ramen.
,,Ja tebe taky, Samueli.Jak se vůbec mas?A co tvuj otec?" vyptavala se hned.
,,Mam se porad stejne.Nic se nezmenilo a nezmeni." Svesil hlavu,,,A muj otec?Ten se ma taky porad stejne." Usmal se.
,,Co vlastne delas u tech hor, Samueli, snad tam nechces jit?" desila se.
,,Ne, proc bych to delal?" zeptal se poteseny, ze o neho ma někdo strach.Priscila pokrcila rameny.Vzala ho za ruku a vraceli se zpatky do vesnice.Prochazeli se po vesnici a dosli na malou louku, kde si Priscila lehla do travy a doslova vypadala jako vila.Samuel to ale nevnimal.Byla to jeho kamaradka.
,,Vzpominas, jak jsme se spřátelili?" zeptala se zasnene.Samuel si lehl vedle ni a zavrel oci.
,,Jak bych mohl zapomenout, Priscilo."
,,Je to prece uz hodne davno.Chodili jsme ještě do skoly.Bylo nam šest let."
,,To ano, ale zapomenout se neda.Prisla jsi hned první den pozde.Hledala jsi místo a zakopla jsi a padla primo na lavici vedle me." Zacal se smat.
,,A pak jsem se te zeptala, jestli si vedle tebe muzu sednout a ty ses zacal strasne smat." Pokracovala Priscila a rozesmala se také.Smali se ještě docela dlouho, nez Samuel řekl.
,,Jo, to jsem ještě nevedel, co se pak vsechno stane.Jak budu neschopny, všichni me budou nenavidet."
Priscile zmizel usmev z tvare.
,,Nejsi neschopny a..."
,,Jsem!" skocil ji do reci,,,Driv pry to tak nebylo.Zmenil jsem se.Bylo to asi proto, ze jste všichni měli svoji matku a ja zadnou, ptal se jsem porad dokola, kde je.Otec mi nic nerekl.Chtel jsem mu to tenkrat oplatit, a tak jsem nechal uceni.S nicim jsem nepomahal, a pak se mi to zacalo libit.A ted rozhodne nemam zajem se menit." Řekl zoufale.
,,O tom jsi mi nikdy nerekl.Myslela jsem si bůhvíco.Myslim, ze ses tenkrat rozhodl spatne, ale ještě není pozde, muzes to zmenit." Rekla Priscila.
,,Zmenit?To uz asi nepujde.Vsichni uz si na me zvykli a nenavidi me.I kdybych se zmenil, budou me povazovat stále za neschopného."
,,Ja te mam moc rada, Samueli." Pohladila ho po tvari,,,A nejsem sama.Pan Dag, te taky vždy rad vidi.A tvuj otec te miluje.Nemuzes mu mit za zle, ze ti nechce rict, kdo je tva matka.Je mozne, ze bys na to opravdu nebyl pripraveny.Nech mu cas."
,,Ja te mam taky rad.A pan Dag je skvely chlap." Usmal se.
,,Muzeme to zmenit, Samueli.Ty se muzes zmenit.Treba pak tvuj otec pozna, ze jsi na pravdu opravdu pripraveny a prozradi ti, kdo je tva matka." Napadlo Priscilu.
,,Nebude to pro me jednoduche." Přiznal.
,,Ja ti s tim pomohu a nebudu sama.Mas ještě pana Daga.A ver mi, ze pretel nemusis mit hromadu.Staci jich par, ale musí byt opravdovi pratele.A to ja a pan Dag rozhodne jsme." Usmala se.
,,Dekuju, nevim, co bych delal, kdybych te nemel." Dal ji pusu na tvar.Priscila mu pohledla do oci.Byli k sobe tak blizko.
,,Priscilo!" dobehla k nim udychana sluska,,,Potrebujeme ranhojicku, pojdte!Rychle!Je to vazne.Nemohla jsem vas najit."
Priscila vyskocila na nohy.Ve skole byla chytra a chtela vzdycky pomahat lidem.Stala se ranhojičkou a je pro vesnici velmi dulezita.
,,Dobře, Dekuji vam, Ester.Uz jdu.Mej se, Samueli." Rozloucila se, a pak bezela i se sluskou Ester do vesnice.Samuel sedel v trave a bylo mu lito, ze uz odesla a on zustal sam.Rozhodl se, ze se ještě chvili bude prochazet, a pak pujde domu.Po ceste zpatky narazil na nekoho, komu se vždy rad vyhýbal.
,,A, Samuel.S kym pak jsi to byl?" sklebil se Hovard.Byl zdatny a silny.Samuel s nim mel uz mnoho problemu, hlavne kvuli Priscile.Hovard mel na ni zalusk uz od svých třinácti let a pilo mu krev, když je videl spolu.Hovard byl krasavec.Mel cerne vlasy a hnede oci, a jak divky z vesnice rikali krasny usmev.Byl to jeden z nejoblibenejsich kluku ve vesnici a kazda divka ho chtela mit pro sebe.Jemu to delalo radost, ale chtel Priscilu, jenom ji.Ale jak uz je znamo, Priscila ho odmitala a vyhybala se mu a toho tak dopalilo, ze si na nekom musel vylit zlost.A ten někdo byl prave Samuel.
,,S kym?Jdu sam, nevidíš?" řekl ze strachem Samuel.
,,Myslis si, ze jsem idiot?" zeptal se tvrde.
,,N-Nekdy jo." Koktal Samuel a bylo mu jasne, ze to poradne schyta.A mel pravdu.Hovard ho chytil za kosili pod krkem a jak mel silu trochu ho nadzvedl.
,,Dej si na me pozor, chlapecku!" varoval ho,,,At uz te s Priscilou nevidim, jinak to poradne schytas.Rozumel si?"
,,Jasne." Odpovedel nezdvorile.A v duchu si rikal, ze se na neho muze vykaslat, ze za Priscilou bude chodit stále.Hovard ho pustil.Vypadala to, ze uz ho necha a odejde, ale otocil se a jednu mu vrazil.Sameul se v bolesti slozil na zem.Tekla mu krev z nosu a v duchu proklinal Hovarda.Tohle uz tu bylo tolikrát, ale dnes mu dal poradnou ranu.Pomalu se vyskrabal na nohy a rozhodl se jit domu.
Dokulhal se zpatky domu.Vlezl do sve světnice a cely od krve si lehl na postel.
,,Proboha, Samueli!" vykrikl Rajmund,,,Co se ti stalo?" dobehl k nemu.
,,Ale nic.Jen jsem upadl.Je to v poradku." Odvetil.
,,Upadl nebo te zase Hovard zbil? Zdvihl oboci Rajmund.
,,Ano, byl to zase Hovard a ted uz me nech, otce." Řekl znudene.Rajmund odesel, ale za chvili byl zase zpatky s cistym hadrem a opláchl mu oblicej a dal mu cistou kosili.Nepromluvili ani slovo.Kdyz Samuel uz vypadal trochu k svetu, Rajmund odesel.Samuel zustal sam a nadaval zase na cely svet.Zase mu něco rikalo, at utece a nevrati se.Ze tady to nemá cenu.Vzdy bude ten spatny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 titěrná sousedka Marťa titěrná sousedka Marťa | 10. června 2007 v 12:45 | Reagovat

Tak tohle už Eragona nepřipomíná....je to super, jo a upřímě sem mu přála, aby dostal do nosu!! A těšim se až odejde někam jinam... mimo tu bandu zastaralejch vesničanů :D

2 romais romais | Web | 10. června 2007 v 21:18 | Reagovat

je to moc krásný....už se těším na pokráčko...u všech povídek=o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama