Kapitola 3. Déšť

29. června 2007 v 15:25
Kapitola 3.
Uplynulo dalších několik týdnů a Samuelovi narozeniny se nebezpečně blížily.Za celé ty týdny Samuel nenalezl odvahu pomáhat a pracovat, jak si to představoval.Jak bylo jeho zvykem procházel se po vesnici a občas zašel navštívit pana Daga.Ale jak si tak vzpomínal nebyl už u něho tak dva týdny a scházelo mu jeho vyprávění.
Hned po obědě se sebral a vydal se cestou k panu Dagovi.Bylo chladno.Slunce nesvítilo, poprchávalo.Samuelovi se zdálo, že prší čím dál více.Na déšť nebyli moc zvyklý.Když pršelo tak jenom trochu nebo prostě nepršelo vůbec.Proto také jejich pole nebyly moc úrodné, takže jedli většinou maso.Ale neohrnovali vůbec nos nad čerstvým chlebem.Cestou se uchechtával vesničanům, kteří se zavírali do svých chalup a různě zabedňovaly okna a dveře, neboť se báli, že přijde velký déšť a vyplaví jim chalupy.Báli se, protože začalo pršet více a padaly silné kapky deště, který Samuela byly jako biče.Zakrýval si hlavu rukama a přidal do kroku.Za sebou zaslechl párek starých manželů Janových, jak mu nadávají hlupáku, který se chce nechat spláchnout.Samuel nad nimi mávl rukou a uchechtl se.
Doběhl k panu Dagovi a zaklepal na jeho malé dveře.Pan Dag přiběhl otevřít právě včas.Začalo pršet jako nikdy před tím.Kapky byly silné a nebylo přes ně skoro vidět chalupy naproti.Rychle se proplazil dovnitř a usedl na lavici.Pan Dag si přisedl k němu a zapálil si dýmku.
,,To máme ale krásné počasí." Řekl ironicky pan Dag.Samuel se tomu zasmál.
,,Nepamatuju si takovou spoušť." Řekl nakonec.
,,Ja také ne, je to už mnoho let zpátky, co ty byl takovýto déšť.Vypraví se o něm už jen ve starých příbězích a to si pamatuje jen někdo a ten, kdo si to ještě pamatuje, nemá chuť o tom mluvit.Stejně jako o dalších věcech, které se kdysi dávno staly."
,,Ale ty o tom máš chuť mluvit." Usmál se prosebně.Pan Dag se narovnal.
,,Když na tom trváš." Odmlčel se,,,Je to už hodně dávno.Lidé na to zapomínají z důvodu, že jim to připomíná strašlivé utrpení.Stalo se to několik let po vyvraždění trpaslíků.Jak už jistě víš ta válka měla ohromné ztráty.Padli v ní všichni trpaslíci a moc lidí a elfů padlo také mnoho.A to právě měl král Theobald v plánu.Než elfové stačili vzpamatovat z této bitvy, král Theobald na ně poslal další vojsko.Bylo větší a silnější.Elfové byli oslabeni, lidé také, a tak elfové bojovali sami."
,,A co jednorožci?" skočil mu do řeči Samuel.
,,Jednorožci?Ty byli na po kraji vyhynutí.Bylo jich málo už, když bojovali po boku trpaslíků.Oni chtěli pomoci znovu, ale vznešení elfové jim v tom zabránili.Padli před nimi na kolena a plakali.Plakali, protože věděli, že už nemají naději.Plakali, protože se báli, aby jednorožci nebyli další rasa, která propadne smrti."
,,A lidé se ani nenabídli jim pomoci?" nechápal Samuel.
,,Ale chtěli, ale bylo jich málo.Elfové opět odmítl nabídku.Rozhodli se a prosili, aby je nechali bojovat samotné.Že jestli to má být jejich konec, bude to takový konec, na který se nezapomene.Šli tedy do boje sami.Král Theobald se svým vojskem byli v přesile.Elfové bojovali, jak nejlépe dovedli.A když už jejich naděje nepřežití začala mizet, začalo pršet.Pršelo jako prší dnes.Déšť byl tak silný, že neviděli na krok.Theobaldovo vojsko se stáhlo a dlouhá tisíciletí se neobjevilo.Proč?To není jasné.Elfové věřili, že ten déšť byli padlí trpaslíci a splatili jim tak svůj dluh za to, že jim kdysi elfové také pomohli."
,,A co si myslíš ty?" zeptal se celý zmatený z toho vyprávění.
,,Myslím, že by to byla velká náhoda, a proto souhlasím s elfy." Usmál se pan Dag.
,,Když tímto doba elfů neskončila, tak čím tedy?"
Pan Dag povytáhl obočí a usmál se.
,,Skončila?Neví se, jestli skončila, můj milý chlapče.Ani já to nevím."
Samuel vykulil oči.
,,Ch-chceš snad říct, že elfové ještě žijí?"
,,To já nevím, Samueli.Ale moc bych si to přál.Elfové jsou úžasná stvoření.Jsou krásní, mají nádherné vlasy, jsou spjaty s přírodou.Milují vše živé.Elfky vypadají jako víly.Okouzlující a zároveň děsivé.Jsou tak tajemné.A muži?Ti jsou udatní, silní a přitom citlivý.A k tomu všemu jsou Elfové nesmrtelní."
,,Vážně?Jak tě tak poslouchám, přál bych si někdy elfy potkat."
,,To já taky, chlapče." Usmál se pan Dag a v jeho očích se leskl smutek.
,,Děje se něco?" zeptal se.
,,Ale nic, chlapče." Zakroutil hlavou pan Dag a věnoval se své dýmce.Chvíli si povídali dál o různých i nerůzných věcech a déšť pomalu ustával.Samuel hleděl z okna a pozoroval vylézající vesničany.Jejich tváře byli vyděšené, když po cestě stékaly proudy vody.V duchu si pomyslel, že jsou všichni z vesnice Belloaldea padlí na hlavu.Pan Dag k němu přistoupil s dýmkou v ruce.
,,Někdy si připadám, že žiji mezi blázny, ale jiná země, jiná kultura." Uchechtl se pan Dag a Samuel souhlasně přikývl.Stáli a pozorovali zmatené vesničany, dokud je nezačali bolet nohy.Samuel se rozhodl vyrazit zpátky domů.Rozloučil se s panem Dagem a jako obvykle mu slíbil, že za ním zase někdy zajde.
Samuel stoupal do kopce a nepospíchal.Prodíral se loužemi a blátem a vůbec mu to nevadilo.Nebyl na to zvyklí a připadalo mu to jako ohromná zábava.Vesničané se na chvíli přestali zabývat vodou a soustředili se na Samuela.Kroutili hlavou a mračili se.Samuel jim nevěnoval pozornost.
Po velkém dešti konečně vykoukly sluneční paprsky a trochu se oteplilo.Začalo se opět vše probouzet k životu.Samuel vešel do světnice a uviděl tam Priscilu.Usmál se.
,,No né, co ty tady, Priscilo?" zeptal se pobaveně.Ale Prisila měla vážný výraz ve tváři a vůbec se neusmála, v jejích očích byl vidět smutek, lítost a zlost zároveň.Neodpověděla mu.Samuel se přestal usmívat a začal se rozhlížet po světnici.
,,Kde je otec?" zeptal se nakonec.
,,Na to jsem se chtěla zeptat já tebe." Odpověděla prudce.
,,Nerozumím ti."
,,Chtěla jsem tě jít navštívit a podívat se, jak ti jde ta práce." Řekla a Samuel sklopil oči,,,Doufám, že už ses do té práce pustil?" zeptala se, když viděla, jak se tváří.
,,Ještě jsem se k tomu neodhodlal." Řekl tiše.
,,Aha." Priscila na to zklamaně,,,No, to necháme na potom.Šla jsem tedy k vám a tvůj otec ve světnici pobíhal jako splašenej a koukal na oblohu.Ptala jsem se ,co se děje?´ a on na to ,viděla jsi ty mraky, Priscilo?Samuel je pryč, nemůžu ho nikde najít.´.Dělal si kvůli tobě starosti, Samueli.Vydal se tě hledat a řekl mi, že mám zůstat tady.Pak začalo moc pršet a vy dva nikde." Plakala,,,Měla jsem o vás strach.Ty ses teď vrátil, ale tvůj otec ještě někde běhá a hledá tě.Za to může ta tvoje nezodpovědnost.Stále se někam vytrácíš a vracíš se pozdě večer.Není divu, že o tebe měl takový strach, když viděl ty mraky."
Samuel k ní rychle přiběhl a obejmul.Stále dokola se jí omlouval, ale nic jí neutěšovalo.Náhle se rozlétly dveře.V nich se objevil Rajmund s mrtvím Vlkem na rameni.
,,RYCHLE!" křikl,,,Jdou sem Vlci!Zabedňete okna a dveře.Ve vesnici jsem je už varoval.Je jich mnoho, asi je vyhnal ten déšť." Vysvětlil a upustil mrtvého Vlka.Priscila zavírala všechny okna.Rajmund je zabedňoval.Samuel stál zmatený neschopen slova ani pohybu.Vlci, opakoval si stále v duchu.Nikdy je neviděl, ale věděl, že jsou obrovští, zlí a nenasytní.Když byli Rajmund s Priscilou hotovi, Rajmund vzal sekeru a chystal se odejít dveřmi, které zůstali nezabedněné.
,,Jdu teď ven.Musím pomoci vesničanům v boji.Jde nás asi dvacet.Priscilo zůstaň tu se Samuelem." Řekl a vyrazil ze dveří a za sebou tahal padlého Vlka.Priscila byla vyděšená.Dveře zamkla a přivalila k nim stůl.Samuel se stále ani nehnul.Priscila po něm vrhla ošklivý pohled, ale nic neřekla.Seděli mlčky a bylo slyšet jejich rychlý dech.Seděli skoro po tmě, měli zapálenou malou svíci.Venku byl klid.
Po chvíli venku slyšeli šramot.Samuel sebou trhl a málem začal křičet.Priscila ukázala ať je tiše a nehybně stála.Slyšely zavytí.Další a zase další.Bum!Něco naráželo do dveří a dobývalo se to dovnitř.Najednou uslyšely zakňučení a přestalo to.
Seděli tu dlouho a poslouchali rámus zvenčí.Hlasité výkřiky mužů z vesnice, údery zbraní, vytí a kňučení Vlků.Nakonec uslyšel kroky a zabouchání na dveře.
,,Priscilo, to jsem já Rajmund.Můžete otevřít, je to v pořádku." Řekl udýchaně.
Priscila sebou škubla a utíkala otevřít.Čekala, že do místnosti vnikne světlo, ale byla už tma, a tak usoudila, že tu museli být dlouho zavření.Samuel zapálil další svíce a konečně tu bylo trochu světla.Rajmund byl celý od krve a bláta.Měl řeznou ránu na ruce a Priscila mu to chtěla ošetřit.
,,Ne, holka, zvládnu to sám.Měla bys jít domů.Čekají tě a potřebují tvou pomoc.Je hodně raněných.Běž!" vyzval ji.Priscila na nic nečekala a zmizela ve dveřích.
,,Pomůžu ti, otče." Nabídl se Samuel.
,,NE!Je to dobré.Jdi spát, synu." Odmítl ho.Samuel si uvědomil, že tu překáží, ale spát jít nemohl, byl si jist, že neusne.
,,Padl někdo?" nevydržel se nezeptat.
Rajmund sklopil hlavu.
,,Ano.Zemřel Ptrika bratr Sedrik." Odpověděl smutně,,,Zítra má pohřeb."
Samuel se otřásl.Sedrik a Patrik byli stejně staří jako on a šli bojovat.Jistě ho teď budou mít za zbabělce.Hlavně Patrik, který je nejlepší přítel Hovarda.Sedrik s Patriky byli dvojcata a byli od sebe k nerozeznání, ale každý měl jiné zájmy i jiné přátelé.Samuelovi po tváři stekla slza.Setřel si ji a šel do své světnice.Uložil se na postel a nemohl myslet na nic jiného než na Sedrika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 29. června 2007 v 17:58 | Reagovat

tyjo...tak to je hustý...a Samuel je pěknej zbabělec...já chápu,že se bál a přece jenom jim měl jít pomoct a nesedět doma jen tak...

2 lusssinka9 lusssinka9 | 29. června 2007 v 20:09 | Reagovat

ne asi...pockej on na to doplati....:D ale pak uz se zlepsi a bude skvelej... :D

3 marťa marťa | 30. června 2007 v 18:50 | Reagovat

ty jo ty mu to přeješ co? jen mu to nedaruj, lenochovi jednomu trapnýmu...... no vydíš, úplně se vžívám do děje, protože je to super!!!

4 xpzxqw xpzxqw | E-mail | Web | 4. června 2009 v 12:33 | Reagovat

1BZ80Z  <a href="http://wwjzbffhqcdn.com/">wwjzbffhqcdn</a>, [url=http://fnhnltscgjns.com/]fnhnltscgjns[/url], [link=http://qfeqkjjuqnxc.com/]qfeqkjjuqnxc[/link], http://bqvyjtiqrfjf.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama