Kapitola 4. Pohřeb

30. června 2007 v 14:33
Kapitola 4.
,,Samueli." Cloumá s ním Rajmund a Samuel otevře oko.
,,Co se děje otče?" zeptá se rozespale.
,,Sedrik má pohřeb, tak vstávej." Odpoví.Samuel otevře i druhé oko.
,,Ale pohřby jsou vždy odpoledne." Řekne nechápajíc.
,,Je odpoledne." Na to klidně a povzdechne si.Samuel nadává sám na sebe, že už zase zaspal.Vyskočil z postele a oblékl si černý plášť.I Rajmund si ho oblékl.V jejich zemi bylo zvykem, že když někdo zemře, jsou všichni oděni v černých pláštích.Cestou potkali další vesničany v černém.Byli smutní, někteří i plakali.
Došli na malý hřbitov za vesnicí.Tam každý zapálil svíci.Samuel ji držel a ruka se mu třásla.S otcem přistoupili k Sedrikovi.Ležel na krásně vyzdobeném plátně, a protože byl ještě chlapec, byl oděn v bílém.Vesničané plakali a naříkali.Na malou chvíli pohlédl na Sedrikovi rodiče a na jeho bratra Patrika.Stáli a plakali.Pak se ozval tichý smutný zpěv a vesničané začali svými svícemi zapalovat plátno.Samuel se rozplakal.V hlavě mu probleskly myšlenky.Co kdyby on šel bojovat?Ležel by tu také?Udělal dobře nebo špatně, že zůstal schován v bezpečí, zatím co ostatní bojovali o jejich životy?Měl jsem jít, řekl si nakonec a zapálil plátno.Chvíli se díval, jak Sedrikovo tělo mizí v plamenech.Nevydržel to a musel odejít.Slyšel však za sebou rychlé kroky, a tak přidal do kroku.Někdo ho však dohonil a chytl za plášť a táhl pryč.Přitiskl Samuela ke stromu a pohlédl mu do očí.
,,Patriku!" řekl s chvějícím se hlasem.Patrik mu nenávistně hleděl do očí a nic neřekl.Díval se mu do nich dlouho a Samuel měl pocit, že se na něho dívá zároveň Sedrik.Zmocnil se ho strach a lítost a rozbrečel se.Po chvíli na něho konečně Patrik promluvil.
,,Jsi zbabělec.Místo, abys šel bojovat, jsi seděl doma na zadku." Sykl.
,,Hlídal jsem Priscilu." lhal.
Patrik se zasmál.
,,Priscilu?Ona spíš hlídala tebe!Ona by byla schopná jít do toho boje a bojovat po našem boku!Ona by byla tak odvážná!Ale ty?Ty ne.Šel tam můj bratr a zabili ho!Zabili!" křičel a rozbrečel se.Klekl si na zem hlasitě plakal a vykřikoval proč.Samuel nevěděl, co říct.Raději mlčel a odešel pryč.Zjistil, že vesničané už se také rozcházejí, a tak se rozhodl počkat na svého otce.Vesničané kolem něho procházeli a probodávali ho pohledem.Měli uplakané oči a v nich mohl Samuel číst, že on je zbabělec.Prošel i pan Dag.Jeho oči se střetli se Samuelovýma a pan Dag neřekl nic.Samuel ztrácel hlavu.I pan Dag si o něm myslel, že je zbabělec.Prošla i Priscila.Ta se jen trochu pousmála.Pak šel kolem jeho otec a nepohlédl mu do očí.Prošel se sklopenou hlavou.Samuel zůstal stát a teď neměl chuť se vracet s nimi.Když všichni vesničané odešli vrátil se zpět k hrobu Sedrika.Oheň byl dávno uhašen a Sedrik pohřben pod černou hlínou, na ní ležel nápis Sedrik syn Ulrika.Samuel padl na kolena a plakal.Náhle mu došlo, že kdyby do toho boje šel a padl by, vesničané by ho oplakávali stejně jako Sedrika, protože by tam byl a bojoval pro jejich životy.Bojoval by jako všichni, jako Sedrik.Kdyby to přežil, nestál by tu teď a nelitoval toho, že tam nešel.Lidé by ho poplácali po rameni a brali mezi sebe.Samuel si byl jistý, že mu tohle nikdo neodpustí, a že ani on sám si odpustit nedokáže.
,,Pojď domů, Samueli." Řekl tiše Rajmund,,,Klečíš tu a brečíš už několik hodin."
Samuel vstal, ale pláč zadržet nedokázal.
,,Nemůžu si odpustit to, že jsem tam nešel, otče, a že jsem odešel, aniž bych ti to řekl a ty jsi mě pak hledal." Plakal.
,,Ano hledal jsem tě, protože jsem viděl ty mraky.Ale kdybys neodešel, nepotkal bych Vlky a nemohl varovat vesničany."
Samuel mu pohlédl do očí.
,,Jenomže, jsem mohl jít a bojovat.Bojovat s tebou po tvém boku!" vykřikl.
,,Nikdy, jsi v ruce nedržel ani meč ani luk, ani sekeru ani dýku.Pověz mi, můj synu, umíš s tím zacházet?" zeptal se a v očích se mu zaleskly slzy.
,,Neumím." Odpověděl,,,Bylo by mi jasné, že bych zemřel, ale aspoň byl se snažil."
Rajmund ho obejmul.
,,Odpověděl jsi moudře, můj synu.Ale nic se nezmění.Pojď domů a vyspi se z toho."
,,Ty mi odpouštíš?" usmál se.Rajmund mu úsměv oplatil, ale neodpověděl.
Slunce už pomalu zapadalo a Samuel si uvědomil, že tu u Sedrikova hrobu opravdu klečel dlouho.Ale nelitoval toho.Prošli spolu hřbitovem a vesnicí.Lidé byli stále oděni v černých pláštích a jak je u nich zvykem, budou tak ještě týden, možná více.A jeho matka, otec a bratr budou dlouho, hodně dlouho, neboť ho milovali.
Vrátili se zpátky do chalupy a Rajmund mu nabídl chléb s máslem.Samuel celý den nejedl a ani teď neměl hlad.Neměl chuť k jídlu a děsil se každého dne.Lidé z Belloaldea ho budou ještě více nenávidět.Priscila ho možná také opustí a možná i pan Dag.Kdo mu potom zůstane?Jenom jeho otec, který se ho kdykoliv může zřeknout a poslat pryč.Vydat ho králi Theobaldovi, který by s ním naložil, jak nejlépe by uznal.Za pár týdnů bude plnoletý a žádná dívka ho nebude chtít.Nezbude mu teda nic jiného než útěk, ale pak bude jistá smrt.Zemře buď zde nebo v horách.Co je lepší, nemohl určit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 marťa marťa | 30. června 2007 v 19:05 | Reagovat

Ty jo to bylo plný moudrosti, až se začínám bát, že mu nakonec někdo nevrazí :D ale ted vážně.... jako vždy je to naprosto sqělí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama