Červenec 2007

Kapitola 17. Splněný sen

31. července 2007 v 21:35
Kapitola 17.
Další den se Priscila probudila ze stejného snu jako včera.Opět se jí zdálo o Samuelovi, Bretovi a o podivné žádosti zachránit Jednorožcovi život.Mávla nad tím rukou a seběhla dolů do kuchyně, kde jí služka na stůl postavila chléb s máslem.Priscila se do toho hladově zakousla.Matka se jí vyhýbala, jak jen to šlo.Nejspíš se bála, že Priscila začne opět nadávat.Priscile to ale docela vyhovovalo.Nemusela stále dokola poslouchat ,zlatíčko´ nebo ,drahoušku´.Když se nejedla, doběhla si pro svůj luk a šípy a vydala se za Markem na další lekce.Nemohla se dočkat.Střílet z luku jí moc bavilo a dokonce se začala těšit na svoji cestu do hor.Těšila se hlavně na to, až uvidí Samuela.Při této myšlence se jí na tváří objevil široký úsměv.Ale jak se objevil, tak také rychle zmizel, neboť jí napadla myšlenka, že by už Samuel mohl být po smrti.Tuto obavu si nechtěla pustit do hlavy.Ale pak si vzpomněla na svůj sen a zapřemýšlela se.Bret zmizel ten večer, co Samuel utekl, že by mohl být s ním.Dál už nepřemýšlela, neboť stála před Markovými dveřmi.Hlasitě na ně zabouchala a přišla otevřít Melisa, která se na ní zářivě usmála.
,,Vítám tě, Priscilo.Mark už na tebe čeká na zahradě.Jdi za ním." Usmívala se na ní a přitom si rukou hladila své kulaté bříško.Priscila jí poděkovala a obešla dům.Uviděla Marka, jak střílí z luku.Šlo mu to opravdu skvěle.Střílel na nejvzdálenější luk a pokaždé se trefil do středu.Když si Priscili všiml, přestal střílet a běžel si s ní potřást rukou.
,,Už jsem se nemohl dočkat.Tak pojď dáme se do toho." Poplácal jí po rameni.Priscila začala u prvního terče a hned se trefila do středu.Povedlo se jí to i u dalších tří.Konečně se dostala k pátému terči.Byl to předposlední terč a byl opravdu docela daleko.
,,Myslím, že to nezvládnu." Obávala se Priscila, ale Mark s tím nesouhlasil.Dal ji do původního postavení a dal jí radu, aby se soustředila.Priscila se snažila soustředit.Vnímala jen dálku mezi sebou a terčem.Zamířila a střelila.Šíp nabral rychlost a zabodl se přímo do středu.Mark nadšeně zatleskal.
,,Jsi opravdu dobrá." Chválil jí,,,Zatím nejlepší žák, jakého jsem kdy měl.Myslím, že až trefíš poslední terč, můžeme přejít na pohyblivě terče." Usmíval se spokojeně.Priscila radostně přikývla.Přešla tedy k poslednímu velice vzdálenému terči.Poprvé se netrefila, ani po druhé, ani potřetí a dokonce ani na desátý pokus.Smutně si povzdychla.
,,Vypadá to, že s těmi pohyblivými terči budeme muset nějakou dobu počkat." Povzdychla si.Mark ale zavrtěl hlavou.Vzal si jeden luk, který ležel na hromadě několika luků.Vzal si šíp a vystřelil.Trefil se přímo do středu.Priscila ho velice obdivovala.Zkusila to znovu, ale bez úspěchu.Zkoušela to celé dopoledne a nepovedlo se jí to.Vyčerpaně střílela jeden šíp za druhým a Marka to znervózňovalo.
,,Priscilo, už dost.To stačí.Můžeme to zkusit odpoledne.Teď se zase pojď s námi naobědvat.Máme kančí maso." Oblízl se a Priscila se ušklíbla.
,,No, víš, já maso nejím." Řekla tiše.
,,To vůbec nevadí." Mávl rukou Mark,,,Zbyla nám ještě polévka od včera." Lákal jí.Priscile velice chutnala, a tak s radostí přijmula.Když vešla do domu, uhodila jí do nosu kančí zápach a Priscile poskočil žaludek.Měla pocit, že asi nezvládne jíst polévku, když bude cítit kančí.Ale to už jí Melisa nalila polévku.Pak si sedla vedle ní a začala ukusovat pečené maso.Priscila znechuceně polka a snažila se dýchat pusou.Při každé lžičce zadržela dech a snažila se dívat jinam.Melisa si toho všimla.
,,Copak?Nechutná ti?" vykulila oči, neboť jí Priscila včera polévku chválila.
,,Ne, je výtečná.Jenom..."
,,Jenom nejí maso." Doplnil Mark,,,Nedělá jí dobře, když vedle ní jíš."
Melisa vykulila oči ještě víc a vypadalo to, že jí to urazilo.
,,No, tak já si to teda půjdu sníst jinam." Řekla naštvaně.
,,Ne, ne.Já už jsem se najedla.Seď, půjdu střílet z luku." Snažila se zachránit situaci a pousmála se.Melise jí úsměv neoplatila a naštvaně na ní pohlížela.Priscila se sebrala a vyběhla na zahradu.Bylo jí to líto.Vzala si naštvaně luk a vystřelila.Potom se podívala na terč a nemohla uvěřit svým očím.Trefila se přímo do středu.Vzala si další šíp a zkusila to znovu.Opět se trefila.Zkusila ještě tři a úspěch byl stejný.Marka ji se zájmem pozoroval.
,,Výborně!" tleskal a Priscila se smála radostí,,,Můžeme přejít do další lekce.Půjdu si stoupnout za ten velký terč, na kterém je nakreslená postava a budu s ním pohybovat.Snaž se ho trefit na smrtelné místo." Radil jí a Priscila přikyvovala.Začal pohybovat s terčem a Priscila si stoupla do pozice.Poprvé se netrefila.Po druhé do ruky.Když vystřelila třetí šíp trefila se přímo do rozkroku.Mark vylezl a zasmál se.
,,No tohle smrtelné místo není.Ale dokáže to také pořádně zabolet." Prohlásil a Priscila se začala hlasitě smát.Její neodolatelný smích přerušil křik z domu.Podle hlasu poznali, že je to Melisa.Mark okamžitě vystartoval a Priscila jim byla v patách.Melisa ležela na zemi.Priscila poznala, že bude co nevidět rodit.
,,Skočím pro porodní bábu.Prosím tě, zústaň tu s ní." Prosil jí Mark a Priscila přikývla.Pomohla jí na nohy a položila na postel.Melisa křičela bolestí a držela si břicho.Priscila se jí snažila uklidnit.Za okamžik se tam objevil Mark.
,,Nenašel jsem jí.Priscilo teď je to na tobě." Žádal jí a v očích se mu leskl strach.Priscila se zděsila.Tohle ještě nikdy nedělala.Ale nebyl čas.Radila Melise, ať zhluboka dýchá a tlačí.Melisa jí poslouchala, ale stále hlasitě křičela, že přilákala několik zvědavých obličejů.Mark si nervózně okusoval nehty a pozoroval situaci.
,,Marku, přines teplou vodu a nějaké látky!Rychle!" rozkazovala Priscila.Potom se nadšeně usmála, když uviděla kousek hlavičky.Nakonec už viděla celou, a pak opatrně vytáhla celé dítě.Mark už byl zpátky se všemi věcmi, co mu Priscila rozkázala.Odstříhla pupeční šňůru.
,,Meliso, máš krásnou zdravou holčičku." Ukápla slza Priscile a zabalila dítě do bílého pleny a podala Melise, která plakala štěstím.Mark si k obou přisedl a políbil je.Priscila se snažila vše uklidit a vyčistit.Vesničané, které okukovali začali jásat a několik z nich to běželo vyhlásit celé vesnici.Priscila potom vykoupala malou černovlasou holčičku a Melisa jí poté nakrmila.Pro Priscilu to byl nádherný pocit, vidět je tak šťastný.A nemohla uvěřit tomu, že dokázala pomoci při porodu.
,,Jak se bude jmenovat." Zeptala se Priscila.
,,Priscila, po tobě.Zachránila jsi nás." Pohladila jí po tváři a Priscila se rozzářila.Zapomněla úplně na luk a střílení a pozorovala šťastnou rodinu a vesničany, kteří přišli gratulovat a někteří přinesli i dary.Priscila u nich strávila skoro celý den a když se vracela domů, byla už tma.Spokojeně se usmívala.Jakmile vstoupila do domu, matka jí obejmula.
,,Zlatíčko, já jsem na tebe tolik pyšná." Mačkala jí v náruči.Priscila se snažila osvobodit.
,,Děkuji, mami, ale už mě pusť." Řekla a matka poslechla.
,,Až se o tom dozví ostatní vesnice, budeš mít tolik nápadníků, že si nebudeš moct vybrat." Zasnila se její matka.Priscila zkřivila obličej.
,,Co?Už zase?Já nechci, aby se o tom někdo dozvídal a už vůbec nechci, aby mi před domem klepali nějací povrchní idioti!" rozčilovala se Priscila.
,,Ale já to myslela dobře, drahoušku." Snažila se jí uklidnit matka.Priscila jen přikývla a vyběhla ven se nadýchat čerstvého vzduchu.Hleděla do tmy, a pak uslyšela tiché volání svého jména.Okamžitě si vzpomněla na svůj sen.A opravdu zpoza rohu se vynořil Samuel.Priscila nevěřila svým očím a skočila mu do náruče.Samuel se ale tvářil vážně.Priscila plakala radostí a chtěla se začít vyptávat.Samuel jí však gestem naznačil, aby mlčela.Zpoza rohu se vynořila další postava vedoucí koně.Priscila v něm poznala Breta.Samuel se rozběhl ke koni a sundal něco zabaléného.
,,Priscilo," šeptal,,,Potřebuji, abys zachránila život Jednorožcovi, ale musí se to provézt v tajnosti.Nesmí o tom někdo vědět."
Priscila nevěřila svým uším a zírala na zabaleného Jednorožce.

Kapitola 16. Cvičení

31. července 2007 v 13:49
Kapitola 16.
Když se Priscila probudila, přemýšlela o snu, který se jí právě zdál.Ve snu byla u svého domu.Byla tma a zdálky uslyšela volat své jméno.Když se osoby přiblížili, spatřila Samuela a Breta.Samuelovi se okamžitě vrhla do náručí.Samuel se však tvářil velice vážně a požádal jí, aby zachránila život Jednorožcovi.Poté se probudila.Priscila na tímto snem zakroutila hlavou a přesvědčovala se, že toto je hloupost.Sny se jí moc nezdají.Ale jednou se jí jeden zdál a ten se pak vyplnil, ale to bylo, když jí bylo čtrnáct let.Zdálo se jí, že dostane ke svým patnáctým narozeninám koně a vyplnilo se to.Ale tenhle sen jí připadal jako hloupost, a proto se na něj snažila nemyslet.Napustila si horkou vodu do dřevěné vany a vykoupala se.Potom si došla na snídani, kde do sebe naházela dvě krásně červená jablka a chystala se odejít.
,,Drahoušku," ozval se hlas její matka a Priscila zaťala pěsti, co zase chce,,,dnes brzy ráno jsem byla v tvém pokoji a našla jsem tam luk?Nač ho potřebuješ, zlatíčko?" dívala se na ní s vykulenýma očima a Priscila potlačovala smích.
,,No..." chtěla jí to vysvětlit, ale pak přimhouřila oči,,,Co jsi dělala v mém pokoji?" složila ruce na prsou.Matka vypadala překvapeně a nevěděla, co říct.
,,Poslední dobou se chováš podivně, a tak jsem chtěla zjistit, co máš v plánu." Přiznala s jí a Priscila otevřela ústa.
,,Co bych jako měla mít v plánu?!Ten luk jsem si koupila, protože se chci taky naučit bránit a přijde mi to lehčí než s mečem." Chystala se odejít,,,A ještě něco, už mi nelez do pokoje.Chci mít taky trochu soukromí." Matka chápavě přikývla, ale ještě jí zastavila.
,,Priscilo, přišel ti také dopis.Omlouvám se, ale přečetla jsem si ho a..."
,,COŽE?!" vykřikla Priscila a vytrhla jí dopis z ruky, kterého si předtím vůbec nevšimla,,,To už přestává všechno!Mami, prosím tě, nech mě už žít!" rozčilovala se a vyběhla ven s dopisem v ruce.Nedočkavě ho vytáhla z obálky a přála si, aby jí psal Samuel, i když netušila, jak by to provedl.Začala číst.
Milá Priscila,
Už jsme se tak dlouho neviděli a mě to moc mrzí.Ale vždyť víš, že mám stále moc práce.Vždyť víš, vzala jsem si mlynáře.Mám jednu krásnou holčičku, jmenuje se Natalie.Ráda bych ti jí ukázala, ale je moc malá a cestu na koni by nezvládla.Přijedu tedy sama a to co nejdříve.Máme si toho tolik, co říci.Mám tě moc ráda.
Alana.
Priscila založila dopis zpátky do obálky a usmála se.Alana byla její velmi dobrá přítelkyně.Je o rok starší a je už samozřejmě vdaná.Vzala si mlynáře z vesnice Tajantasa.Priscila teď měla výbornou náladu.Opravdu jí už neviděla asi tak rok.Měla takovou radost, div že neskákala do nebe.Vracela se zpátky domů a vzala si ze svého pokoje luk a šípy.Cestou potkala svoji matku, na kterou nezahleděla ani očkem a vyběhla ven na čerstvý vzduch.S lukem neuměla zacházet, ale znala jednoho chlapce s Belloaldea, který to uměl výborně, a tak se k němu vydala.Bydlel na kraji kruhového návsí v malém nenápadném domku.Zaklepala na dveře a v nich se pak objevil Mark.O rok starší chlapec než je ona.Tím pádem už je také ženatý a jeho žena Melisa čeká dítě.Mark je velice vysoký a černovlasý, ale také velice milý.Místo pozdravu se na Priscilu usmál a když uviděl luk bylo mu jasné, proč přišel.Na chvíli ještě zmizel do domu, a pak přišel s několika luky a šípy.Obešli jeho chalupu a zastavili se na velké zahrádce, kde byli různě daleko postavené terče.Mark byl s lukem opravdu mistr.A několik vesničanů, nejen z Belloaldea, se za ním chodilo učit.Mark ji postavil do správného povstavení u nejblíže postaveného terče.
,,Výborně, takhle stůj.A teď se soustřeď, kam ten šíp chceš vystřelit." Radil jí a stál blízko u ní.Priscila se soustředil, jak nejvíce dovedla.Přivřela oči a vnímala jenom terč.Vystřelila šíp.Ten vyletěl neuvěřitelnou rychlostí, jen to zasvištělo.Ale cíl minula asi o jednu stopu.
,,Nevadí." Uklidnil jí Mark,,,Nečekal jsem, že se ti to poprvé povede.Zkusíme to znovu." Pobídl jí Mark a Priscila si vytáhla další šíp.Opět se soustředila a vystřelila.Šíp nabral rychlost a trefila se těsně vedle středu.
,,Skvělý!" zajásal Mark,,,Jde ti to.A máš velice dobrý luk.Zkus to ještě jednou se trefit do středu a potom zkusíme ostatní terče." Rozhodl.Priscila ho poslechla.A trefila se přímo do středu.Radostí trochu poskočila.Postupně přecházeli k dalším a dalším.Šlo jí to skvěle.U čtvrtého terče s tím už měla trochu problém se trefit do středu.
,,To vůbec nevadí, Priscilo." Uklidňoval jí Mark,,,Jde ti to opravdu výtečně.Mám pocit, jako by ses pro luk narodila." Usmál se a Priscila se rozesmála.Když se konečně trefila do středu čtvrtého terče, byla úplně vyčerpaná, ale byla na sebe pyšná.
,,Mám z tebe radost.Vidím, že jsi unavená.Nechceš se k nám přidat na oběd?Myslím, že Melise to vadit nebude." Zval jí.Priscila cítila vůni oběda až ven, ale nevěděla, jestli má přijmout.Navíc nejí maso, a tak jí by se cítila hloupě, kdyby maso odmítala.Mark nečekal na odpověď a vedl jí do domu.Tam jí přivítala Melisa s velkým břichem.Vypadala opravdu šťastně.Blonďaté vlasy měla svázané do drdolu a oči jí jen zářili a měla velice červené tváře.Nabídla jí místo u stolu a Priscila se posadila.Donesla jí talíř a nalila ho plný houbovou polévkou.
,,Děkuji." Uvítala skvěle vypadající polévku a počkala, až měli na talíři polévku i Mark s Melisou.Věděla, že jejich rodina je věřící, a proto s nimi pronesla krátkou modlitbu, kde Bohu děkovali za jídlo.Pak se do ní hladově pustili.Když dojedla polévku, uvědomila si, že ona sama nikdy polévku vařit nebude.Vždy jí budou obskakovat služky.Ale když jí bylo patnáct, tajně chodila do kuchyně a pomáhala kuchařkám s vařením, a tak nějaká jednoduchá jídla umí.Vzpomněla si na svoji matku, která se vždy velice zlobila, jak se chová.Priscila se v duchu zamračila a ještě víc jí to táhlo k útěku.Po jídle pomohla Melise umýt nádobí a trochu poklidit kuchyňku s jídelnou.
,,Oh, moc ti děkuji, Priscilo." Byla jí vděčná Melisa.
,,Nemáš vůbec za co.Moc ráda jsem ti pomohla.A mimochodem, ta polévka byla opravdu výborná." Usmála se na ní.
,,Opravdu?Tak to na ní někdy zase přijď.Budeme rádi." Oplatila jí úsměv.Pak se spolu rozloučili a Mark šel Priscilu doprovodit před chalupu.
,,Děkuji ti, Marku, za výcvik." Potřásla si s ním rukou.
,,Zítra určitě přijď na další lekce." Usmál se na ní Mark, a pak zmizel ve dveřích.Priscila se spokojeně vracela domů.Všimla si Patrika, který na ní zíral od odchodu z Markova domu.Bylo na něm vidět, že jí stále neodpustil tu facku.
,,Copak?" zastavil jí,,,Už ti nestačil jen Hovard, tak sis začala s Markem?Ale to máš smůlu, protože je ženatý a čeká s Melisou dítě." Šklebil se na ní a Priscila otevřela ústa.Hovard jí přeci tvrdil, že s Patrikem skončil.Ale teď už ví, že to tak není.Nejspíš se Hovard pochlubil o jejich procházce.Priscila se na něj zamračila a neměla chuť se s ním bavit.
,,Nech mě být, Patriku!" křičela na něj, když jí pevně držel za ruku,,,Vůbec nic nechápeš a nevíš!Tak mě nech být!"
Patrik jí ale neposlouchal a držel jí dal, dokud se tam neobjevil Hovard a nevrazil mu jednu.Patrik se zhroutil na zem a ze rtu mu valila krev.
,,Je to idiot, Priscilo.Pojď půjdeme." Řekl Hovard a snažil se jí chytnout za ruku.Priscila před ním couvala.Prohlédla si oba dva.
,,Jste oba dva idioti!" vykřikla najednou a Hovard otevřel ústa,,,Vůbec se mě nedotýkej, ty lháři!" sykla na Hovarda, když se jí snažil zastavit.
,,Počkej přece, ty to nechápeš.Včera s tou ženou, to byl jen úlet.Vůbec jsem nevěděl, co dělám, to mi přece nemůžeš mít za zlí." Kroutil hlavou Hovard a Patrik se už postavil na nohy.
,,S tou ženou to nemá nic společného, je mi jedno, co jsi tam s ní dělala, Hovarde.Podívej se na sebe a na Patrika.To vaše hloupí divadlo.Jste ubohý.Už vás nechci ani jednoho vidět!" funěla vzteky Priscila,,,Myslíte si, že jsem nějakej kus hadru?Že si se mnou můžete házet, kdy se vám zachce?Dejte mi oba dva pokoj!" vztekala se.Hovard ani Patrik nevěděli, co říct.Sledovali naštvanou Priscilu, která je probodávala pohledem.Patrik se už vydal k odchodu a Hovard chvíli hleděl na Priscilu, a pak taky zmizel.Priscila se ušklíbla.
,,Takový domluvený divadlo!Co si myslí?Lháři ulhaný!" nadávala si pro sebe cestou domů.Aby se uklidnila, nasedla na svého koně a jela se projet do lesa.

Anketkaaa....

23. července 2007 v 13:56
Hlasujte...zajímá mě tooo... :D

Kapitola 15. Malbína

22. července 2007 v 12:08
A je tu 15.kapitola...:D....je to tkové pěkné číslo.....:D a tk tuhle kapitolku věnuji všem, co si to čtou....;)...a to hlavně pro mojí sousedku Marťu, Romanku, sestřenku Kiki a tky tobě můůůj Bigboobku.... :D....Esli sem na někoho zapomněla, tk se omlouvááám... :D....
Kapitola 15.
Samuel s Bretem se probudili do krásného dne.Jejich úkryt byl už dokonale postavený a Samuel se naučil lovit zvěř, což pro něho byla skvělá zkušenost.Dokonce se s Bretem přestal bát, to ocenil velice Bret a byl na sebe pyšný, co se Samuelem udělal.Slezli se svého úkrytu a Samuel chtěl trochu projet Malbínu.Podíval se do její stáje a zděsil se.
,,Brete!" volal rozrušeně.Bret k němu přispěchal a nakoukl do stáje.
,,Není tu!" křičel Samuel a zíral do prázdné stáje.Utíkal si pro svůj meč se kterým stejně neuměl zacházet, vzal nějaké pití a vydal se do lesa.
,,Samueli počkej přece!" volal za ním Bret.Samuel se nezastavoval.Bret si taky vzal meč a pospíchal za ním.
,,Je to chytrá kobyla.Může se vrátit." Snažil se ho zastavit, ale bylo to marné.Samuel se rozhodl, a tak Bretovi nezbývalo nic jiného než mu jít v patách.
Mezitím, co se Bret se Samuel snažili najít Malbínu, Priscila vstala ze své postele.Vypila mléko připravené na stole.Potom si osedlala koně a vydala se lesem do vesnice Myspery, aby si pořídila nějaký luk.V Belloaldea byl jeden obchodník se zbraněmi, ale Priscila měla radši obchodníka v Myspery, byl milejší a měl kvalitnější zbraně.Když vyjela prudký kopec před očima se jí vynořil dům Rajmunda.Ten seděl před svojí chalupou ještě se dvěma rytíři.Priscila se usmála a zamávala.Rajmund jí úsměv i pozdrav oplatil.Ale v jeho očích byl vidět smutek a strach.Priscila smutně sklopila hlavu.Když vjela do lesa, uslyšela za sebou cválat koně.Ohlédla se a spatřila Hovarda na hnědém hřebci.Priscila se zamračila.
,,Co tu chceš, Hovarde?" zeptala se prudce.Ten zastavil co nejblíže k ní a políbil jí ruku.
,,Jedu ti dělat tělesnou stráž." Usmál se.
,,No, to je milé, ale jsem si jistá, že to zvládnu sama." Ujistila ho a rozjela se.Hovard za ní hned vyjel.Priscila přibrzdila a nasadila vážný výraz.
,,Hovarde, promiň, ale spěchám.Potřebuji být v Myspery ještě dnes večer a ty mě tu zdržuješ." Snažila se ho zbavit, ale Hovard se tvářil jako by se to netýkalo jeho a jel stále vedle ní.Priscila zvážila, že je zbytečné ho přesvědčovat.Popohnala koně a dala se do rychlého cvalu.Hovard udělal to samé.
Samuel s Bretem ušli několik mil a stále volali na Malbínu.Nemohli jí najít.Bret se Samuel stále snažil uklidnit, že je v pořádku, ale Samuel se neuklidnil.Běhal po lese s mečem a křičel.Pak Bret po něm skočil a přitiskl ho k zemi.
,,Tiše," zašeptal Bret,,,Něco se blíží."
Samuel se zvedl.
,,Jen ať se objeví!" křičel Samuel nahlas,,,Já se ničeho nebojím." Bret zakroutil naštvaně hlavou a vstal také.
,,Co tě to zase chytlo, Samueli?" nechápal Bret,,,Uklidni se." Poplácal ho po rameni.Bret měl pravdu opravdu se něco blížilo a funělo oheň.Samuel svíral meč v ruce a nyní se bál.Bret se zasmál.
,,No výborně, Samíku.Máme návštěvu a můžu tě ujistit, že Draci jsou opravdu milá stvoření." Řekl ironicky a usmíval se.
,,Cože?" vykulil oči Samuel,,,Draci ještě žijí?A jak vůbec víš, že je to Drak?" zeptal se ho a Bret zakroutil hlavou.Samuel chtěl utíkat, ale Bret stál na místě.
,,To nemá cenu hochu, kdybys byl zticha, nepřilákal bys ho sem.Už nás zahlídl." Řekl a Samuel se málem zbláznil strachy.Drak se blížil a podpaloval stromy ohněm.Byl obrovský a byl rudý, cenil své obrovské zuby a chrlil oheň.Drak se přiblížil a Bret ani Samuel se nepohnuli, jenom svírali meče.Ani jeden z nich nevěděl, co od Draka mají čekat.Mysleli, že už vyhynuli.Věděli jen z vyprávění, že jsou zlý a sloužili pro krále.Drak si je prohlížel svýma velkýma očima.
,,Nech nás být, Draku.Nechceme ti ublížit.Hledáme kobylu, nezahlídl jsi jí někde?" snažil se s ním vést rozhovor Bret, i když si nebyl vůbec jistý, že mu Drak rozumí.Drak si odfrkl.
,,Tak koně hledáte." Řekl hrubým velmi hlubokým hlasem Drak a Samuel se otřásl.Oba dva byli překvapený, že Drak mluví.
,,Jestli vám sem utekl kůň, tak nejspíš už bude sežraný." Udělal divný výraz Drak, což asi měl být úsměv.Samuel začal couvat.
,,No...tak mi už raději půjdeme." Řekl zdrženlivě Samuel a couval.Drak si odfrkl.
,,Sloužíte pro krále Theobalda?" zeptal se Drak a přibližoval se k nim.Bret si se Samuel vyměnily pohledy.
,,No...ano." řekl nakonec Bret.Drak se narovnal a couval.
,,Tak to má štěstí, protože kdyby to tak nebylo, nedopadlo by to s vámi dobře." Chystal se odlétnout, ale ještě se obrátil,,,A zahlédl jsem tu kobylu, běžela na jih.Mějte se." Rozloučil se s nimi Drak a odlétl.Bret si se Samuel oddychli a běžely na jih.
Priscila si s Hovadem na chvíli odpočinuli, a protože podle slunce poznali, že je poledne, Priscila snědla trochu chleba.Hovard si vytáhl kus masa a opekl si ho.
,,Dáš si také kousek masa?" zeptal se Hovard Priscili a ta se ušklíbla.
,,Já myslela, že víš, že nejím maso." Řekla a Hovard se zakousl do pečeně.Když trochu pojedli a popili vydali se opět na cestu.
Ujeli několik mil a obloha setměla.Dorazili do vesnice Myspery, který se vůbec nechystala spát.Přivítala je černovlasá žena.Nabídla jim ubytování, ale Priscila odmítla.Pak jim také nabídla nějaké občerstvení a to přijal Hovard, a tak se vydal za ženou do hostince.Priscila se vydala k obchodníkovi se zbraněmi.Ten podřimoval na dřevěné stoličce.Priscila do něho štouchla a on sebou trhl a otevřel oko.Pak vyskočil na nohy.
,,Ó, omlouvám se.Občas takhle usnu." Usmál se na Priscilu,,,Jinak tě tu vítám.Co pro tebe mohu udělat?"
,,Chtěla bych nějakou zbraň." Řekla.Obchodník jí vedl do obchodu a ukazoval různé zbraně.Priscila si začala prohlížet luky.Obchodník jí nabídl krásně zdobený luk.
,,Je to krásný luk, ale také účinný a k vám padne jako ulitý." Podal jí luk.Priscila ho s radostí přijmula a zaplatila mu.Potom se vydala hledat Hovarda.Šla do hostince a hledala ho.Vešla do malé místnosti a ztuhla.Hovard se líbal s tou černovlasou ženou.Priscila ze sebe dostala jenom ,omlouvám se´, a pak se rychle ztratila.Uvědomila si, že Hovard jí lhal.Nemiloval ji.Jenom jí chtěl, aby získal nejkrásnější děvče z vesnice Belloaldea nebo možná z celé země Maligno.Priscila nasedla na svého koně, kterého uvázala u jednoho stromu a vydala se sama zpátky do vesnice.Dala se do cvalu.Jela několik hodin a mil, a pak konečně dojela do vesnice Belloaldea.Opět pohlédla na Rajmundovu chalupu.Nesvítilo se v ní a před dveřmi stál rytíř.Priscila odehnala touhou nakopnout rytíře a sjela z prudkého kopce.Konečně byla doma.Koně odvedla do stáje, a pak si vyčerpaně lehla na postel a usnula.
Samuel s Bretem se vydali směrem, který jim poradil Drak.Ušli mnoho mil a boleli je nohy.Potom opravdu zahlédli koně, a tak se dali do běhu.Malbína je zpozorovala a cválala jim naproti.Začala řechtat a Samuela čapla za košili a táhla ho pryč.Bret za nimi pospíchal.Dovedla je k obrovskému stromu a pod ním něco leželo.Samuel se to snažil rozeznat.Otevřel ústa, protože zjistil, že je to zlaté.A když se k tomu sklonil, nemohl uvěřit svým očím.
,,Jednorožec!" vykřikl a Bret si k němu hned klekl.Zjistili, že je zraněný.Byl pokousaný pod krkem a tekla mu stříbrná krev.
,,Máš opravdu chytrou kobylu." Poplácal Bret Samuela.Ale ten si teď dělal starosti s Jednorožcem.Pocítil nutkání ho zachránit a pomoct mu.Bylo to mládě a Samuel se na něho nemohl vynadívat.
,,Co se mu stalo?" zeptal se Samuel Breta.
,,Vypadá to, že ho pokousal Nogman.Asi tak před pár hodinami.Upadl do bezvědomí, tipuji tak před hodinou." Uvažoval Bret.
,,Musíme mu pomoci!" křičel Samuel a sundal si košili a uložil do ní Jednorožce.
,,A jak?" zeptal se Bret.
,,Priscila." Kývl Samul.Bret s tím souhlasil a položili Jednorožce na Malbínu.Pak se velice rychle vracili směrem, kterým přišli.

Kapitola 14. Překvapení

21. července 2007 v 10:39 -) Harry Potter and Black rose
Kapitola 14. Překvapení
Do Vánoc už zbýval jeden den.Dnes měli opět studenti volno, a tak většina z nich trávila dopoledne balením svých věcí, neboť zítra odjíždí na vánoční prázdniny domů.U snídaně bylo rušno.Všichni byli nervózní z toho, jaké letos budou mít dárky.Ron seděl vedle Nevilla, který se zase přihlouple usmíval.Když se ho zeptal, co se děje, odpověděl nic a zase hloupě civěl.Ron to nechápal.Vypadal, jako by mu vymyli mozek.Raději do sebe naházel snídaně a šel do nebelvírské věže, kde si začal balit své věci.Hermiona si nadšeně povídala s Lenkou o tom, že dnes přijede Viktor.Dělala si starosti s tím, co mu má dát k Vánocům.Lenka jí radila, ale Hermiona všechny její nápady zamítla.Potom se k jejich rozhovoru přidala i Ginny a spoustu dalších dívek z nebelvíru, a pak i z havraspáru.Harry je s úsměvem pozoroval.Když potom dojedl, odešel i s Nevillem a Deanem do nebelvírské věže.Nevill se celou cestu podivně tvářil a Harryho napadlo, že mu něco tají.
,,Co je s tebou, Neville?" zeptal se ho,,,Poslední dobou se chováš divně."
Nevill se usmál.
,,To se ti jen zdá." Odpověděl.Ale Harry věděl, že se mu to nezdá.Stejně jako Ron tak i Harry si začal balit svoje věci.Ariana se do toho pustila také.Ale už týden moc nemluvila a nikdo nevěděl proč.Bylo to proto, že Ariana ještě nestihla nic koupit svým kamarádům a půjde na dvě svatby a pro novomanželé také nemá nic.V balení jí vyrušila Hermiona.Spokojeně se usmívala, a když pohlédla na Ariana, smála se ještě více.To Ariana nechápala.Hermiona vytáhla hůlku.
,,Balit." Pronesla s úsměvem a Arianiny věci se naskládali do kufrů.
,,Děkuji ti, Hermiono." Zasmála se Ariana,,,To kouzlo si musím zapamatovat.Kam to jdeš?" zeptala se jí, když se Hermiona česala a upravovala u zrcadla, které si přivolala.Arianě to bylo divné normálně Hermiona netráví u zrcadlo takovou dobu a nebrouká si přitom.
,,Víš, jak jsem ti vyprávěla o Viktorovi?" usmívala se a Ariana přikývla,,,Tak dnes přijede.Bude tady každou chvíli!" vypískla šťastně a vylétla z pokoje jako šíp.Ariana se nestačila divit.
,,To se nikdo má." Zamumlala si pro sebe.Potom něco malého snědla a začala hrát na piano písničku Proč?, která je o nešťastné lásce.
Harry, Ginny, Ron a Hermiona se rozhodl, že se půjdou jen tak projít po školních pozemcích.Chtěli vzít i Arianu, a tak jí schovali pod neviditelný plášť.Ron byl nafučený a nikdo nevěděl proč.Hermiona se stále šťastně usmívala a Harry v objetí s Ginny se navzájem z legrace postrkovala.Ariana je všechny se zájmem pozorovala a přála si, aby jednou taky byla s Harrym, ale věděla, že to není možné.Najednou Ron změnil svůj nafučený výraz v překvapený, a pak se začal strašně smát.Všichni na něj nechápavě pohlédli, a pak pochopili.Lenka ruku v ruce s Nevillem.Harry s Ginny se začali pochechtávat a Hermiona vypískla.
,,To snad není možný!" radovala se.Lenka s Nevillem si jich všimli a Nevill zrudl až za ušima.Rozběhli se k nim.
,,Jak dlouho už to trvá?" zeptala se Ginny.
,,Asi měsíc." Odpověděla spokojeně Lenka.
,,Tak proto ses pořád tak hloupě usmíval." Poplácal ho po rameni Ron.Pro všechny to bylo velice příjemné překvapení.I pro Arianu, která jim to ze srdce přála, ale opakovala si větu ,,ty zůstaneš na vždycky sama, holka".Procházeli se docela dlouho, smáli se a bavili o všem možném.Každý už se těšil domů na Vánoce.Ariana by se taky tak ráda těšila také, ale měla teď z Vánoc hrůzu.
Po vyčerpávající procházce většina z nich zalehla a jen tak odpočívala.Hermiona netrpělivě přešlapovala u okna a čekala, až zahlédne něco, co by jí naznačilo, že už přijel Viktor.Ron se nudil, a tak vyzval Arianu na souboj v šachu a byl si jistý, že jí teď porazí.Ale neměl pravdu.Netrvalo dlouho a Ariana vyhrála.
,,Ale to není možný!" nemohl tomu stále uvěřit a Ariana se rozesmála.Najednou se rozlétly dveře a Hermiona utíkala nadšeně po schodech.
,,Už přijel!Už je tady!" křičela nadšeně a Ron dal oči v sloup.Za chvíli jim Hermiona zmizela z dohledu.
,,Nevím, co na něm vidí." Prohodil Ron a balil si šachy.V nebelvírské věži vládla předvánoční nálada.Většina studentů seděla mlčky na gauči a snila.Nemohli se dočkat Vánoc.Potom se rozeběhli na večeři a Ariana opět osaměla.Snědla večeři, kterou jí přinesli skřítci, a pak zalehla do postele.Zdál se jí sen.Byla na svatbě a byla oděna jediná v černém.Hosté se radovali, tančili, hodovali.Jen ona stála v koutě a plakala.Rozlétly se dveře a dovnitř začali vstupovat osoby v černém.Lidé zmlkli a čekali, co se bude dít.Jedna se blížila k Arianě a sundali si kabát a Ariana poznala, že je to ten muž z lesa, černé vlasy a hákovitý nos.
,,Tady jsi, Black Rose." Zamumlal a George si stoupl před Arianu a křičel na osobu, ať jí nechá být.Osoba na něj namířila hůlku a on se skácel k zemi.Poznala, že je v bezvědomí, a tak si oddychla.Potom ale osoba přistoupila k ní.
,,Dej mi toho hada!" řekla nahlas a Ariana zakroutila hlavou.Osoba se zašklebila a vyslala na ní zelený proud světla.Ariana se probrala a začala křičet.
,,Už zase!Jak se toho mám zbavit?" ptala se sama sebe a hlas se jí třásl.Nikdo v pokoji nebyl.Jenom její sova Mína seděla v kleci a pozorovala jí.Ariana se obrátila na levý bok a bála se usnout.Holky se už vrátily zpátky na pokoj.Chvíli si ještě povídali, a pak usnuli.Ariana se bránila spánku, ale nakonec jí přemohl.

Anketa...

20. července 2007 v 16:08
Anketkaaa.... :D .....

Kapitola 14. Hovard

19. července 2007 v 20:45
Kapitola 14.
Uběhl další týden a ve vesnici Belloaldea se nic nezměnilo.Rytíři stále hlídali vesnici a Rajmund byl vězněn ve svém domu.Slunce svítilo jako o závod a nebe bylo bez mraků.Priscila si oblékla své modré letní šaty a moc jí to slušelo.Každý hoch, kolem kterého prošla se na ní otočil a usmál.Priscila jim ze slušnosti úsměv oplatila, ale v duchu se mračila.Cestou potkala i Patrika, který se zastavil a zíral na ní.
,,Dnes ti to velice sluší, Priscilo." Usmíval se a lehce se uklonil, což Priscilo zároveň překvapilo a vyděsilo.
,,Děkuji." Poděkovala zdrženlivě.
,,Mohu tě pozvat na malou procházku po Belloaldea?" zeptal se a jeho výraz vypovídal o tom, že si je jistý, že Priscila přijme.A tak jí podával i svoji ruku.Priscila se nad jeho sebevědomím zasmála a udělala dva kroky dozadu.
,,Děkuji ti, ale vesnici znám moc dobře a ty neuvěřitelně pitomí lidi, co zde žijí taky." Zašklebila se a chtěla ho obejít.Patrik jí chytil za ruku a přitáhl k sobě.
,,Takže i já jsem podle tebe hloupý?" nasupil se a Priscila se usmála a pošeptala mu polohlasně do ucha.
,,Víc než jen to."
Patrik jí od sebe odstrčil a mračil se.
,,Změnila ses.A to jen kvůli tomu, že ten ubohý, hnusný, neschopný červ vzal roha!" nadával.Priscila otevřela ústa a jednu mu vlepila.Ten se nestačil divit.
,,Jak myslíš.U mě jsi skončila, děvenko!" křičel za ní a Priscila se spokojeně usmívala.Konečně má jednoho z krku.Ale do narozenin už jí zbývá týden a ona je den co den nervóznější.Neví koho si má vzít.Hochy z vesnice nechce, jsou natvrdlí a namyšlený.Jediný, kdo se jí zamlouval byl Samuel, ale ten tu nebyl.Byl úplně jiný než jsou tihle kluci.Kráčela naštvaně zpátky k domovu.Její matka stála před dveřmi a přešlapovala.
,,Drahoušku!" vykřikla matka, když jí uviděla,,,Už ti do narozenin zbývá týden!A čím dříve se vdáš, tím lépe.Pojď, osedláme koně a pojedeme do Malocastu, tam jsi vyberes toho nejbo..."
,,Nejbohatšího, nejkrásnějšího!" přerušila jí naštvaně,,,No a co?Já nikoho takového nechci!" křičela.Matka k ní přistoupila a pohladila jí po tváři.
,,Priscilo, já chci pro tebe jen to nejlepší." Snažila se jí přesvědčit.
,,Pro sebe chceš jenom to nejlepší!Na to, co chci já, se nikdy nezeptáš!" rozčilovala se.
,,Jak to se mnou mluvíš?!" nasupila se matka,,,Tohle sis ke mně nikdy nedovolila!"
,,Nedovolila?Tak už asi bylo na čase!" řekla a pohlédla jí prudce do očí,,,A teď mě dobře poslouchej.Nikam nepojedu, ženicha si vyberu sama a nech mě konečně být!" celá naštvaná se zase obrátila a vracela se zpátky.
,,To je den, nejdřív Patrik teď matka!" mumlala si sama pro sebe a ani nevěděla, kam jde.Tekly jí slzy vzteky a chtěla utéct stejně jako Samuel.Teď už ho naprosto chápala, proč utekl, ale bylo jí to líto.Oči se jí mlžily slzami, že narazila do nějakého hocha.Zamumlala promiň a chtěla jít dál, ale postava jí zastavila.
,,Počkej!" držel ji.Priscila si otřela oči, aby si prohlédla svého obtěžovatele.Byl to Hovard.
,,Ne, dnes už ne." Uklouzlo jí a chtěla utéct.
,,Počkej!" zastavil jí znovu,,,Mluvil jsem s Patrikem.A chci ti říct, že je to idiot.Už to není můj přítel." Usmál se.Priscila na něj vyjeveně koukala.Ale dnes už neměla na to, aby ho něčím odpálkovala, a tak přijmula jeho nabídku na procházku.Strávili spolu celé odpoledne a krásně si popovídali.Sice byl Hovard vtíraví, ale povídalo se jí s ním dobře.Nebe se obarvilo do černé a hvězdy se začaly rýsovat.Hovard s Priscilou se zastavili pod krásným stromem a povídali si.Hovard byl krasavec, ale Priscila o něj nejevila nikdy zájem.Ale dnes to bylo jiné.Nechápalo to.Najednou si říkala, že až se bude vdávat, vezme si jeho a v duchu si představila, jak jí všechny děvčata z vesnice závidí.Zamyslela si tak, že ani nezpozorovala, že jí Hovard skládá krásné komplimenty.Potom jí pohladil po tváři a dlouze políbil.Priscila se nechala, ale pak si vzpomněla na Samuela a rychle se mu vytrhla s náručí a utíkala pryč.Slyšela Hovarda, jak za ní běží, a tak se schovala za jeden dům.Hovard běžel dál, a tak se Priscila velice tiše vydala zpátky domů.Naštěstí už ho cestou nepotkala.Do dřevěné vany si ohřála horkou vodu a chvíli relaxovala.Potom zalehla do postele.A nadávala si, co to dneska udělala.Najednou zase měnila názory a přesvědčovala se, že Hovarda nemá ráda.Začala plakat, jako by ublížila Samuelovi.Nakonec usnula.Spala ale neklidně a každou chvíli se probouzela a myslela na to, co udělala.Pak jí hlavou probleskl nápad.Vydá se za Samuelem do hor a uteče od těch natvrdlých vesničanů.Brzy ráno začne cvičit s lukem.A do týdne odsud zmizí.S touto myšlenkou spokojeně usnula.

Elfové... =)

19. července 2007 v 12:36
Jsou nesmrtelní, krásní, moudrý, spjatý s přírodou....jsou prostě dokonalý.... ;) .....

Jednorožci....

19. července 2007 v 12:22
Jsou to nádherní tvorové... =) ....chtěla bych je potkat.... :D ...
6.gif
nty.jpg
uni-steve_read-rainbow.jpg

Anketka....

18. července 2007 v 18:12
....