Kapitola 16. Cvičení

31. července 2007 v 13:49
Kapitola 16.
Když se Priscila probudila, přemýšlela o snu, který se jí právě zdál.Ve snu byla u svého domu.Byla tma a zdálky uslyšela volat své jméno.Když se osoby přiblížili, spatřila Samuela a Breta.Samuelovi se okamžitě vrhla do náručí.Samuel se však tvářil velice vážně a požádal jí, aby zachránila život Jednorožcovi.Poté se probudila.Priscila na tímto snem zakroutila hlavou a přesvědčovala se, že toto je hloupost.Sny se jí moc nezdají.Ale jednou se jí jeden zdál a ten se pak vyplnil, ale to bylo, když jí bylo čtrnáct let.Zdálo se jí, že dostane ke svým patnáctým narozeninám koně a vyplnilo se to.Ale tenhle sen jí připadal jako hloupost, a proto se na něj snažila nemyslet.Napustila si horkou vodu do dřevěné vany a vykoupala se.Potom si došla na snídani, kde do sebe naházela dvě krásně červená jablka a chystala se odejít.
,,Drahoušku," ozval se hlas její matka a Priscila zaťala pěsti, co zase chce,,,dnes brzy ráno jsem byla v tvém pokoji a našla jsem tam luk?Nač ho potřebuješ, zlatíčko?" dívala se na ní s vykulenýma očima a Priscila potlačovala smích.
,,No..." chtěla jí to vysvětlit, ale pak přimhouřila oči,,,Co jsi dělala v mém pokoji?" složila ruce na prsou.Matka vypadala překvapeně a nevěděla, co říct.
,,Poslední dobou se chováš podivně, a tak jsem chtěla zjistit, co máš v plánu." Přiznala s jí a Priscila otevřela ústa.
,,Co bych jako měla mít v plánu?!Ten luk jsem si koupila, protože se chci taky naučit bránit a přijde mi to lehčí než s mečem." Chystala se odejít,,,A ještě něco, už mi nelez do pokoje.Chci mít taky trochu soukromí." Matka chápavě přikývla, ale ještě jí zastavila.
,,Priscilo, přišel ti také dopis.Omlouvám se, ale přečetla jsem si ho a..."
,,COŽE?!" vykřikla Priscila a vytrhla jí dopis z ruky, kterého si předtím vůbec nevšimla,,,To už přestává všechno!Mami, prosím tě, nech mě už žít!" rozčilovala se a vyběhla ven s dopisem v ruce.Nedočkavě ho vytáhla z obálky a přála si, aby jí psal Samuel, i když netušila, jak by to provedl.Začala číst.
Milá Priscila,
Už jsme se tak dlouho neviděli a mě to moc mrzí.Ale vždyť víš, že mám stále moc práce.Vždyť víš, vzala jsem si mlynáře.Mám jednu krásnou holčičku, jmenuje se Natalie.Ráda bych ti jí ukázala, ale je moc malá a cestu na koni by nezvládla.Přijedu tedy sama a to co nejdříve.Máme si toho tolik, co říci.Mám tě moc ráda.
Alana.
Priscila založila dopis zpátky do obálky a usmála se.Alana byla její velmi dobrá přítelkyně.Je o rok starší a je už samozřejmě vdaná.Vzala si mlynáře z vesnice Tajantasa.Priscila teď měla výbornou náladu.Opravdu jí už neviděla asi tak rok.Měla takovou radost, div že neskákala do nebe.Vracela se zpátky domů a vzala si ze svého pokoje luk a šípy.Cestou potkala svoji matku, na kterou nezahleděla ani očkem a vyběhla ven na čerstvý vzduch.S lukem neuměla zacházet, ale znala jednoho chlapce s Belloaldea, který to uměl výborně, a tak se k němu vydala.Bydlel na kraji kruhového návsí v malém nenápadném domku.Zaklepala na dveře a v nich se pak objevil Mark.O rok starší chlapec než je ona.Tím pádem už je také ženatý a jeho žena Melisa čeká dítě.Mark je velice vysoký a černovlasý, ale také velice milý.Místo pozdravu se na Priscilu usmál a když uviděl luk bylo mu jasné, proč přišel.Na chvíli ještě zmizel do domu, a pak přišel s několika luky a šípy.Obešli jeho chalupu a zastavili se na velké zahrádce, kde byli různě daleko postavené terče.Mark byl s lukem opravdu mistr.A několik vesničanů, nejen z Belloaldea, se za ním chodilo učit.Mark ji postavil do správného povstavení u nejblíže postaveného terče.
,,Výborně, takhle stůj.A teď se soustřeď, kam ten šíp chceš vystřelit." Radil jí a stál blízko u ní.Priscila se soustředil, jak nejvíce dovedla.Přivřela oči a vnímala jenom terč.Vystřelila šíp.Ten vyletěl neuvěřitelnou rychlostí, jen to zasvištělo.Ale cíl minula asi o jednu stopu.
,,Nevadí." Uklidnil jí Mark,,,Nečekal jsem, že se ti to poprvé povede.Zkusíme to znovu." Pobídl jí Mark a Priscila si vytáhla další šíp.Opět se soustředila a vystřelila.Šíp nabral rychlost a trefila se těsně vedle středu.
,,Skvělý!" zajásal Mark,,,Jde ti to.A máš velice dobrý luk.Zkus to ještě jednou se trefit do středu a potom zkusíme ostatní terče." Rozhodl.Priscila ho poslechla.A trefila se přímo do středu.Radostí trochu poskočila.Postupně přecházeli k dalším a dalším.Šlo jí to skvěle.U čtvrtého terče s tím už měla trochu problém se trefit do středu.
,,To vůbec nevadí, Priscilo." Uklidňoval jí Mark,,,Jde ti to opravdu výtečně.Mám pocit, jako by ses pro luk narodila." Usmál se a Priscila se rozesmála.Když se konečně trefila do středu čtvrtého terče, byla úplně vyčerpaná, ale byla na sebe pyšná.
,,Mám z tebe radost.Vidím, že jsi unavená.Nechceš se k nám přidat na oběd?Myslím, že Melise to vadit nebude." Zval jí.Priscila cítila vůni oběda až ven, ale nevěděla, jestli má přijmout.Navíc nejí maso, a tak jí by se cítila hloupě, kdyby maso odmítala.Mark nečekal na odpověď a vedl jí do domu.Tam jí přivítala Melisa s velkým břichem.Vypadala opravdu šťastně.Blonďaté vlasy měla svázané do drdolu a oči jí jen zářili a měla velice červené tváře.Nabídla jí místo u stolu a Priscila se posadila.Donesla jí talíř a nalila ho plný houbovou polévkou.
,,Děkuji." Uvítala skvěle vypadající polévku a počkala, až měli na talíři polévku i Mark s Melisou.Věděla, že jejich rodina je věřící, a proto s nimi pronesla krátkou modlitbu, kde Bohu děkovali za jídlo.Pak se do ní hladově pustili.Když dojedla polévku, uvědomila si, že ona sama nikdy polévku vařit nebude.Vždy jí budou obskakovat služky.Ale když jí bylo patnáct, tajně chodila do kuchyně a pomáhala kuchařkám s vařením, a tak nějaká jednoduchá jídla umí.Vzpomněla si na svoji matku, která se vždy velice zlobila, jak se chová.Priscila se v duchu zamračila a ještě víc jí to táhlo k útěku.Po jídle pomohla Melise umýt nádobí a trochu poklidit kuchyňku s jídelnou.
,,Oh, moc ti děkuji, Priscilo." Byla jí vděčná Melisa.
,,Nemáš vůbec za co.Moc ráda jsem ti pomohla.A mimochodem, ta polévka byla opravdu výborná." Usmála se na ní.
,,Opravdu?Tak to na ní někdy zase přijď.Budeme rádi." Oplatila jí úsměv.Pak se spolu rozloučili a Mark šel Priscilu doprovodit před chalupu.
,,Děkuji ti, Marku, za výcvik." Potřásla si s ním rukou.
,,Zítra určitě přijď na další lekce." Usmál se na ní Mark, a pak zmizel ve dveřích.Priscila se spokojeně vracela domů.Všimla si Patrika, který na ní zíral od odchodu z Markova domu.Bylo na něm vidět, že jí stále neodpustil tu facku.
,,Copak?" zastavil jí,,,Už ti nestačil jen Hovard, tak sis začala s Markem?Ale to máš smůlu, protože je ženatý a čeká s Melisou dítě." Šklebil se na ní a Priscila otevřela ústa.Hovard jí přeci tvrdil, že s Patrikem skončil.Ale teď už ví, že to tak není.Nejspíš se Hovard pochlubil o jejich procházce.Priscila se na něj zamračila a neměla chuť se s ním bavit.
,,Nech mě být, Patriku!" křičela na něj, když jí pevně držel za ruku,,,Vůbec nic nechápeš a nevíš!Tak mě nech být!"
Patrik jí ale neposlouchal a držel jí dal, dokud se tam neobjevil Hovard a nevrazil mu jednu.Patrik se zhroutil na zem a ze rtu mu valila krev.
,,Je to idiot, Priscilo.Pojď půjdeme." Řekl Hovard a snažil se jí chytnout za ruku.Priscila před ním couvala.Prohlédla si oba dva.
,,Jste oba dva idioti!" vykřikla najednou a Hovard otevřel ústa,,,Vůbec se mě nedotýkej, ty lháři!" sykla na Hovarda, když se jí snažil zastavit.
,,Počkej přece, ty to nechápeš.Včera s tou ženou, to byl jen úlet.Vůbec jsem nevěděl, co dělám, to mi přece nemůžeš mít za zlí." Kroutil hlavou Hovard a Patrik se už postavil na nohy.
,,S tou ženou to nemá nic společného, je mi jedno, co jsi tam s ní dělala, Hovarde.Podívej se na sebe a na Patrika.To vaše hloupí divadlo.Jste ubohý.Už vás nechci ani jednoho vidět!" funěla vzteky Priscila,,,Myslíte si, že jsem nějakej kus hadru?Že si se mnou můžete házet, kdy se vám zachce?Dejte mi oba dva pokoj!" vztekala se.Hovard ani Patrik nevěděli, co říct.Sledovali naštvanou Priscilu, která je probodávala pohledem.Patrik se už vydal k odchodu a Hovard chvíli hleděl na Priscilu, a pak taky zmizel.Priscila se ušklíbla.
,,Takový domluvený divadlo!Co si myslí?Lháři ulhaný!" nadávala si pro sebe cestou domů.Aby se uklidnila, nasedla na svého koně a jela se projet do lesa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 31. července 2007 v 17:13 | Reagovat

jééééééééé....je to mooooooooooc pěkný....hele od kdy píšeš zase s háčkama? :-) jinak se mi to moc líbí....už se moc těším na pokráčko =o)

2 lucka lucka | 31. července 2007 v 21:29 | Reagovat

jj jak jinak než supr:)))

3 kikina kikina | 31. července 2007 v 21:29 | Reagovat

Hééézky :D mě je to jako jasny...(jela se projet do lesa a tam potkala samuela) :D :D

4 Violet Violet | Web | 5. srpna 2007 v 16:31 | Reagovat

sqělí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama