Kapitola 17. Splněný sen

31. července 2007 v 21:35
Kapitola 17.
Další den se Priscila probudila ze stejného snu jako včera.Opět se jí zdálo o Samuelovi, Bretovi a o podivné žádosti zachránit Jednorožcovi život.Mávla nad tím rukou a seběhla dolů do kuchyně, kde jí služka na stůl postavila chléb s máslem.Priscila se do toho hladově zakousla.Matka se jí vyhýbala, jak jen to šlo.Nejspíš se bála, že Priscila začne opět nadávat.Priscile to ale docela vyhovovalo.Nemusela stále dokola poslouchat ,zlatíčko´ nebo ,drahoušku´.Když se nejedla, doběhla si pro svůj luk a šípy a vydala se za Markem na další lekce.Nemohla se dočkat.Střílet z luku jí moc bavilo a dokonce se začala těšit na svoji cestu do hor.Těšila se hlavně na to, až uvidí Samuela.Při této myšlence se jí na tváří objevil široký úsměv.Ale jak se objevil, tak také rychle zmizel, neboť jí napadla myšlenka, že by už Samuel mohl být po smrti.Tuto obavu si nechtěla pustit do hlavy.Ale pak si vzpomněla na svůj sen a zapřemýšlela se.Bret zmizel ten večer, co Samuel utekl, že by mohl být s ním.Dál už nepřemýšlela, neboť stála před Markovými dveřmi.Hlasitě na ně zabouchala a přišla otevřít Melisa, která se na ní zářivě usmála.
,,Vítám tě, Priscilo.Mark už na tebe čeká na zahradě.Jdi za ním." Usmívala se na ní a přitom si rukou hladila své kulaté bříško.Priscila jí poděkovala a obešla dům.Uviděla Marka, jak střílí z luku.Šlo mu to opravdu skvěle.Střílel na nejvzdálenější luk a pokaždé se trefil do středu.Když si Priscili všiml, přestal střílet a běžel si s ní potřást rukou.
,,Už jsem se nemohl dočkat.Tak pojď dáme se do toho." Poplácal jí po rameni.Priscila začala u prvního terče a hned se trefila do středu.Povedlo se jí to i u dalších tří.Konečně se dostala k pátému terči.Byl to předposlední terč a byl opravdu docela daleko.
,,Myslím, že to nezvládnu." Obávala se Priscila, ale Mark s tím nesouhlasil.Dal ji do původního postavení a dal jí radu, aby se soustředila.Priscila se snažila soustředit.Vnímala jen dálku mezi sebou a terčem.Zamířila a střelila.Šíp nabral rychlost a zabodl se přímo do středu.Mark nadšeně zatleskal.
,,Jsi opravdu dobrá." Chválil jí,,,Zatím nejlepší žák, jakého jsem kdy měl.Myslím, že až trefíš poslední terč, můžeme přejít na pohyblivě terče." Usmíval se spokojeně.Priscila radostně přikývla.Přešla tedy k poslednímu velice vzdálenému terči.Poprvé se netrefila, ani po druhé, ani potřetí a dokonce ani na desátý pokus.Smutně si povzdychla.
,,Vypadá to, že s těmi pohyblivými terči budeme muset nějakou dobu počkat." Povzdychla si.Mark ale zavrtěl hlavou.Vzal si jeden luk, který ležel na hromadě několika luků.Vzal si šíp a vystřelil.Trefil se přímo do středu.Priscila ho velice obdivovala.Zkusila to znovu, ale bez úspěchu.Zkoušela to celé dopoledne a nepovedlo se jí to.Vyčerpaně střílela jeden šíp za druhým a Marka to znervózňovalo.
,,Priscilo, už dost.To stačí.Můžeme to zkusit odpoledne.Teď se zase pojď s námi naobědvat.Máme kančí maso." Oblízl se a Priscila se ušklíbla.
,,No, víš, já maso nejím." Řekla tiše.
,,To vůbec nevadí." Mávl rukou Mark,,,Zbyla nám ještě polévka od včera." Lákal jí.Priscile velice chutnala, a tak s radostí přijmula.Když vešla do domu, uhodila jí do nosu kančí zápach a Priscile poskočil žaludek.Měla pocit, že asi nezvládne jíst polévku, když bude cítit kančí.Ale to už jí Melisa nalila polévku.Pak si sedla vedle ní a začala ukusovat pečené maso.Priscila znechuceně polka a snažila se dýchat pusou.Při každé lžičce zadržela dech a snažila se dívat jinam.Melisa si toho všimla.
,,Copak?Nechutná ti?" vykulila oči, neboť jí Priscila včera polévku chválila.
,,Ne, je výtečná.Jenom..."
,,Jenom nejí maso." Doplnil Mark,,,Nedělá jí dobře, když vedle ní jíš."
Melisa vykulila oči ještě víc a vypadalo to, že jí to urazilo.
,,No, tak já si to teda půjdu sníst jinam." Řekla naštvaně.
,,Ne, ne.Já už jsem se najedla.Seď, půjdu střílet z luku." Snažila se zachránit situaci a pousmála se.Melise jí úsměv neoplatila a naštvaně na ní pohlížela.Priscila se sebrala a vyběhla na zahradu.Bylo jí to líto.Vzala si naštvaně luk a vystřelila.Potom se podívala na terč a nemohla uvěřit svým očím.Trefila se přímo do středu.Vzala si další šíp a zkusila to znovu.Opět se trefila.Zkusila ještě tři a úspěch byl stejný.Marka ji se zájmem pozoroval.
,,Výborně!" tleskal a Priscila se smála radostí,,,Můžeme přejít do další lekce.Půjdu si stoupnout za ten velký terč, na kterém je nakreslená postava a budu s ním pohybovat.Snaž se ho trefit na smrtelné místo." Radil jí a Priscila přikyvovala.Začal pohybovat s terčem a Priscila si stoupla do pozice.Poprvé se netrefila.Po druhé do ruky.Když vystřelila třetí šíp trefila se přímo do rozkroku.Mark vylezl a zasmál se.
,,No tohle smrtelné místo není.Ale dokáže to také pořádně zabolet." Prohlásil a Priscila se začala hlasitě smát.Její neodolatelný smích přerušil křik z domu.Podle hlasu poznali, že je to Melisa.Mark okamžitě vystartoval a Priscila jim byla v patách.Melisa ležela na zemi.Priscila poznala, že bude co nevidět rodit.
,,Skočím pro porodní bábu.Prosím tě, zústaň tu s ní." Prosil jí Mark a Priscila přikývla.Pomohla jí na nohy a položila na postel.Melisa křičela bolestí a držela si břicho.Priscila se jí snažila uklidnit.Za okamžik se tam objevil Mark.
,,Nenašel jsem jí.Priscilo teď je to na tobě." Žádal jí a v očích se mu leskl strach.Priscila se zděsila.Tohle ještě nikdy nedělala.Ale nebyl čas.Radila Melise, ať zhluboka dýchá a tlačí.Melisa jí poslouchala, ale stále hlasitě křičela, že přilákala několik zvědavých obličejů.Mark si nervózně okusoval nehty a pozoroval situaci.
,,Marku, přines teplou vodu a nějaké látky!Rychle!" rozkazovala Priscila.Potom se nadšeně usmála, když uviděla kousek hlavičky.Nakonec už viděla celou, a pak opatrně vytáhla celé dítě.Mark už byl zpátky se všemi věcmi, co mu Priscila rozkázala.Odstříhla pupeční šňůru.
,,Meliso, máš krásnou zdravou holčičku." Ukápla slza Priscile a zabalila dítě do bílého pleny a podala Melise, která plakala štěstím.Mark si k obou přisedl a políbil je.Priscila se snažila vše uklidit a vyčistit.Vesničané, které okukovali začali jásat a několik z nich to běželo vyhlásit celé vesnici.Priscila potom vykoupala malou černovlasou holčičku a Melisa jí poté nakrmila.Pro Priscilu to byl nádherný pocit, vidět je tak šťastný.A nemohla uvěřit tomu, že dokázala pomoci při porodu.
,,Jak se bude jmenovat." Zeptala se Priscila.
,,Priscila, po tobě.Zachránila jsi nás." Pohladila jí po tváři a Priscila se rozzářila.Zapomněla úplně na luk a střílení a pozorovala šťastnou rodinu a vesničany, kteří přišli gratulovat a někteří přinesli i dary.Priscila u nich strávila skoro celý den a když se vracela domů, byla už tma.Spokojeně se usmívala.Jakmile vstoupila do domu, matka jí obejmula.
,,Zlatíčko, já jsem na tebe tolik pyšná." Mačkala jí v náruči.Priscila se snažila osvobodit.
,,Děkuji, mami, ale už mě pusť." Řekla a matka poslechla.
,,Až se o tom dozví ostatní vesnice, budeš mít tolik nápadníků, že si nebudeš moct vybrat." Zasnila se její matka.Priscila zkřivila obličej.
,,Co?Už zase?Já nechci, aby se o tom někdo dozvídal a už vůbec nechci, aby mi před domem klepali nějací povrchní idioti!" rozčilovala se Priscila.
,,Ale já to myslela dobře, drahoušku." Snažila se jí uklidnit matka.Priscila jen přikývla a vyběhla ven se nadýchat čerstvého vzduchu.Hleděla do tmy, a pak uslyšela tiché volání svého jména.Okamžitě si vzpomněla na svůj sen.A opravdu zpoza rohu se vynořil Samuel.Priscila nevěřila svým očím a skočila mu do náruče.Samuel se ale tvářil vážně.Priscila plakala radostí a chtěla se začít vyptávat.Samuel jí však gestem naznačil, aby mlčela.Zpoza rohu se vynořila další postava vedoucí koně.Priscila v něm poznala Breta.Samuel se rozběhl ke koni a sundal něco zabaléného.
,,Priscilo," šeptal,,,Potřebuji, abys zachránila život Jednorožcovi, ale musí se to provézt v tajnosti.Nesmí o tom někdo vědět."
Priscila nevěřila svým uším a zírala na zabaleného Jednorožce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kikina kikina | 31. července 2007 v 22:44 | Reagovat

Hustýýý......toto se mě hood¨ně libilo :)

2 lucka lucka | 5. srpna 2007 v 14:31 | Reagovat

hezky pěkně:)mě snd ještě přinutíš číst:D

3 lucka lucka | 5. srpna 2007 v 14:31 | Reagovat

*snad:D

4 Violet Violet | Web | 5. srpna 2007 v 16:43 | Reagovat

Střílel na nejvzdálenější luk  nemá tam být náhodou terč? :D jinak supr

5 lusssinka9 lusssinka9 | 5. srpna 2007 v 17:47 | Reagovat

jj mel tam byt terc... :D inak vsem dikes za komentiky.... :-*.... ;)

6 Arwen Arwen | E-mail | Web | 8. srpna 2007 v 10:38 | Reagovat

Ahoj. Na moj blog mi napis tvoj mail, potom ti poslem diplom, lebo nejde mi dat na blog...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama