Srpen 2007

Kapitola 20. Ruce od krve

28. srpna 2007 v 10:36
Kapitola 20. Ruce od krve
Byla temná noc a nebe bylo plné hvězd.Ve vesnici Belloaldea bylo ticho, kdyby se pár matek neprobouzelo, aby se přesvědčili o tom, že jejich ratolesti klidně spí, zdálo by se, že je vesnice neobydlená.Když poslední matka klidně ulehla na své lože, projel vesnicí silný vítr a roztancoval listí na stromech, otevřeným oknem pronikl do malé světničky, kde uhasil pár rozsvícených svící.Vousatý muž přivřel okno a roztřesenýma rukama svíce znovu zapálil.Poklekl k hnědovlasé dívce a pohladil jí po vlasech.Místností se rozlehl její hlasitý nářek a z jejích dlaních odkapávala krev, s tichým cáknutím dopadala na podlahu.
,,Co jsi to udělala, Priscilo?" zabodl do ní svůj ustaraný pohled muž a lehce jí stíral z dlaní krev.
,,To můj otec, Rajmunde." vzlykla dívka.
,,Co to povídáš?" zdvihl obočí,,,Toho rytíře jsi zabila ty, pokud se nemýlím." mluvil klidně.Dívka mlčela a její nářek se rozléhal po malé útulné ložnici.
,,Ty mi nerozumíš..."
,,To tedy ne.Co se s tebou stalo?Copak nevíš jaké to bude mít následky?Hned jak se to král dozví..."
,,Dozví se to při nejhorším za dva dny." skočila mu do řeči,,,Než někdo dorazí se zprávou do Malocastu."
Rajmund si povzdychl a setřel jí poslední kapku krve.
,,Dějí se tu věci, kterým nerozumím.Například, proč jsi toho rytíře zabila?"
,,Já...já nevím, jak mám začít." vzlykla.
,,Pověz mi vše, vše, co nevím." pobídl jí klidně a v rukou svíral její třesoucí dlaň.Priscila zavzlykala a chvíli to vypadalo, že nebude schopna slova.Ale pak se napřímila a polkla.
,,Vše to začalo tím, že se sem Samuel včera vrátil." popotáhla a Rajmund se rozzářil.
,,Je v pořádku?" usmíval se.
,,Já...já nevím, Rajmunde." kroutila hlavou a Rajmund se zatvářil zděšeně.
,,Dobře, pokračuj." pobídl jí netrpělivě.
,,Té noci s ním přišel i Bret.Byli rozrušení, chtěli po mě, abych zachránila Jenof...totiž chci říct Jednorožce, kterého vezla Malbína."
,,Cože?!" vypískl Rajmund.
,,Já vím, že to zní divně, ale je to pravda.Poslala jsem je do domu pana Daga, protože jeho dům je už dlouho opuštěný.Musela jsem se vrátit domů a vzít si pár svých věcí a potkala jsem svého otce, který mě po celou tu dobu sledoval."
,,A zachránila jsi toho Jednorožce?" vyzvídal nedočkavě.
,,No on se probral a řekl, že potřebuje pomoc od Elfů..."
,,Samuel," zkřivil obličej,,jde k Elfům?No to snad..."
,,Ano, nabídli, že mu pomohou.Chtěla jsem jít také, ale oknem tam skočila Vlčice a..."
,,Mluvila?" přerušil jí.
,,Ano," podivila se,,,Rozhodla, že mám zůstat a já jí na konec poslechla.Půjčila jsem Bretovi svého koně.Když už byli skoro u lesa, vyrazili za nimi čtyři rytíři." zavzlykala se,,,Nevím, co s nimi teď je.Ale vím, kdo za to může, Rajmunde, můj otec!To on nás sledovala poslal je na ně!" rozčilovala se.
,,Ale tím si nemůžeš být jistá!"
,,Ale ano.Stála jsem u Dagova domu, když on scházel z kopce a usmíval se.Přiznal se mi." zaťala zuby vzteky.
,,Ale to nebyl důvod zabíjet toho rytíře." kroutil hlavou.
,,To nebylo kvůli tomu, Rajmunde." propukla v pláč,,,Když se můj otec vrátil domů, celá naštvaná jsem vtrhla do jeho pracovny a křičela na něj, že ho nenávidím, že je odpornej vrah." plakala,,,Vrazil mi za to facku a zavřel mě do mého pokoje.Chtěla jsem utéct, ale zamknul dveře.Zůstala jsem tam celou noc a celý další den, bez jídla a vody.Moje matka plakala za dveřmi a prosila otce, ať už mě pustí.Sly...Slyšela jsem, jak jí bije." něco mumlala, ale Rajmund jí přes její pláč nerozuměl.Na chvíli jí obejmul a dovolil, aby se mu vyplakala na rameni.
,,Ale, Priscilo, stále nevidím důvod zabíjet." řekl klidně.
,,Když nastala noc," pokračovala, jakoby ho neslyšla,,,Otec mě poslal, abych předala nějaké dopisy chlápkovi, který ne ně bude čekat na cestě do Myspery.Řekl mi, že když to udělám, tak to co se stalo, se už nikdy nebude opakovat.Vypadalo to, že mu na těch dopisech záleží a já ho tedy poslechla." sklopila hlavu,,,Míjela jsem váš dům a zastavila se na cestě do Myspery.Žádného chlapa jsem neviděla.A pak," ukápla jí slza,,,Pak se na mě rozběhl rytíř, co hlídal u tvých dveří a snažil se mě zabít.Bránila jsem se.Měla jsem u sebe dýku a...a" rozplakala se.
,,Priscilo, jak můžeš vědět, že..."
,,Vím to!" vyjela na něj,,Chtěl mě zabít!Teda měl mě zabít!Rozkázal mu to otec!"
,,Ale to přece..."
,,Nevěříš mi?Na!" vytáhla rozzuřeně z pod šat dopisy,,,Přečti si je." Rajmund si je neochotně vzal.Rozložil první dopis a nechápavě zvedl obočí a otočil obě strany listy, který byl čistě býlí.Priscila kývla hlavou na další dva.Rajmund rozložil druhý.I na něm nebyla ani čárka.
,,Priscilo, co to tu děláme?"
,,Rozlož ten třetí, prosím." ukázala na poslední dopis.Rajmund ho rozložil a přimhouřil oči.
,,Ukryj její tělo hluboko v lese.Ať tě nikdo nevidí.Odměna tě nemine." přečetl dopis.
,,Vidíš?!" kývla hlavou.Rajmund odhodil dopis a protočil panenky.
,,To je absurdní.Proč by tě chtěl zabít?Jsi jeho dcera." nesouhlasil.
,,Nenáviděl mě od chvíle, kdy jsem se narodila.A teď měl konečně důvod mě zabít." mluvila jakoby pro sebe.
,,Jaký důvod?"
,,Pomohla jsem zrádcům.Starostova dcera ponížila svého otce.Jsem ostuda rodiny!" sevřela ruce v pěst,,,Věr mi, prosím." udělala psí oči.
,,Věřím ti." usmál se Rajmund.Priscila se usmála také a vrhla se mu kolem krku.
,,Děkuji, Děkuji..."
,,Co teď chceš ale dělat?" zeptal se jí Rajmund, když se z jejího sevření vysvobodil.
,,Nemohu tu zůstat.Pro otce jsem mrtvá.Ale, co budeš dělat ty?" zeptala se ustaraně.
,,Já?Já nemohu dělat nic." řekl lhostejně.
,,Ale ano.Uteč se mnou.Teď tě někdo nehlídá."
,,Jo, to jsem si všiml." usmál se pobaveně.Děkuji ti za nabídku i za starost, ale zůstanu."
,,To není dobrý nápad.Budou si myslet, že jsi toho rytíře zabil ty.Nechci abys kvůli mně..."
,,Priscilo, nedělej si starosti.Já to vyřeším."
,,Ne, to nemohu dovolit." bránila se.
,,Ale můžeš a uděláš to!" vyskočil na nohy a odešel z místnosti.Priscila seděla na zemi a uvědomovala si, že se dopustila strašné chyby.Nikdy nezabila člověka a bylo to pro ní otřesné.A ještě k tomu to všechno padne na Rajmunda, na toho koho má raději než svého vlastního otce a matku.V hlouby duše se nenáviděla.Kdyby tak mohla vrátit čas a změnit to.Změnit to všechno.Rajmundy byl zpátky a v ruce svíral chléb a čutoru.
,,Na, tu máš na cestu." podával jí to.Priscila se postavila.
,,Ne, zatáhla jsem tě do maléru.Měl bys mě nenávidět.Zůstanu tady a přiznám se."
,,Král by tě oběsil.Ty musíš jít.Cítím to.Tvá cesta tady nekončí, tady teprve začíná." usmíval se,,,Nech to na mě a najdi mého syna."
Priscila se rozplakala.
,,Rajmunde, mám tě strašně ráda."
,,To já tebe také." podal jí jídlo a Priscila tedy přijmula.
,,Děkuji." lípla mu pusu na tvář,,,Sbohem."
,,Neloučím se s tebou.My se ještě setkáme, Priscilo."
Priscila vyšla ze dveří a slzy se jí valily z očí neměly konce.Vyšla z domu a vítr si pohrávala s jejími vlasy.Priscila se naposledy ohlédla na Rajmundův dům a litovala toho, co právě dělá.Zabila a odpyká si to ten, koho má tolik ráda a teď utíká jako zrádce.
,,Nenávidím se." řekla přes zaťaté zuby a scházela po prudkém kopci a míjela Dagův dům.

Kapitola 19. Rytíři

24. srpna 2007 v 19:43
Kapitola 19. Rytíři
Samuel na hřbetě své věrné kobyly Malbíny se ohlédl a spatřil čtyři rytíře, tři z nich tasili své meče a uháněly k nim.Samuelovi projel mráz po zádech a dal pokyn Malbíně, aby zrychlila a dohonila Breta s Vlčicí.Předjel Vlčici a snažil se dohonit Breta.Právě vjeli do lesa.
,,Brete!" volal na něj Samuel,,,Slyšíš?Brete!" konečně se Bret ohlédl a spatřil za sebou rytíře.Vlčice se ohlédla také a vyskočila na strom.Samuel nevěděl co dělat.Bret jel rychle dál a Vlčice skákala z jednoho stromu na druhý.Jeden rytíř vytáhl luk a začal po Vlčici střílet šípy.Bret najednou přibrzdil a seskočil z hřebce.Samuel udělal totéž a vytáhl si svůj meč.Podíval se do jeho ostří a spatřil sám sebe, snad více mužného než když se viděl před pár měsíci v lesku vody.Ale Ani trochu mu to nedodalo odvahy.Bret už v ruce také svíral meč.Rytíř s lukem kolem nich projel a pronásledoval Vlčici, která ještě neseskočila ze stromů a neúnavně ve své cestě pokračovala.Ostatní tři rytíři seskočili z koně také a hlasitě se zasmáli.Samuelovi se začala třást pravá ruka ve které svíral meč, a tak si ho přehodil do druhé ruky, která na tom nebyla o nic lépe.Sledoval Breta jak mává mečem a dal se do boje s tím nejvyšším, co tam stál.Další dva na nic nečekali a vyrazili na Samuela.Samuel plný obav, jestli Vlčici dopadli nebo ne, se nedokázal soustředit a rytíř mu s chutí srážel sebevědomí tím, že se posmíval jeho postoji.Samuel bojoval poprvé opravdově a s mečem neuměl zacházet.Přesto však odrážel rytířovi silné rány a držel se na nohou.Druhý rytíř, který stál od nich pár stop, se velice jejich bojem bavil.Samuelovi brněli ruce, jak do odrážel svému protivníkovi silné rány.Pohlédl na Breta, který právě prořízl hrdlo svému protivníkovi.Samuel to nevydržel a vyzvracel se.Jak sklonil hlavu, aby to vykonal, ostří protivníkova meče mu zasvištěl nad hlavou.Došlo mu, že kdyby se mu neudělalo špatně, byl by teď bez hlavy.Vyzvracel se znovu.Slyšel rytířův smích a pohlédl mu tváře.Zjistil, že je mladý jako on.Rytíř pozvedl znovu svůj meč.Nad Samuelem se ozval praskot větví, a pak spatřil Vlčici, která seskočila na jeho protivníka.Raději se na ně nedíval.Rozhlížel se, jestli spatří Breta.Bret právě zabodl dalšího rytíře.A Samuelovi se opět zvedl žaludek.Vlčice se napřímila a pod sebou nechala jenom nehybné tělo.Samuel si dal ruku před ústa.Nikdy neviděl nic podobného a rozhodně mu to nedělalo dobře.
,,Vedl sis dobře." ozval se po dlouhém mlčení Bret.
,,Jak o nás věděli?" zeptal se Samuel.
,,Podle mě nás někdo celou dobu sledoval." uvažovala Vlčice a olízla si tlamu, kterou měla celou od krve.
,,Taky mě to napadlo," ozval se Bret,,,A je tedy jasné, že tihle nebyli poslední, kdo nám půjde v patách.Král pošle další, až se o tom dozví."
,,Je to jen otázka času." doplnila Vlčice.
,,Proč po nás jde?" zeptal se hloupě Samuel.Nikdo však neotočil oči v sloup.Jenom Bret se hlasitě zasmál.Ale znělo to jako pobavený smích.
,,Vždyť jsi mu utekl ze šibenice." smál se Bret,,,Není divu, že má vztek.Nikdo před tebou si nic takového nedovolil.Nebo spíš," zvážnil,,,Neměli na to odvahu."
,,Má pravdu," přikývla Vlčice,,,Vím, že ani Bret nechtěl jít.Ale nakonec si to rozmyslel a udělal velice dobře.Je stejně odvážný jako ty.A proto má král vztek i na něho.Nesplnil jeho rozkazy."
,,V tom případě," zauvažoval Samuel,,,Jsme se dopustili velké chyby." Vlčice s Bretem si vyměnili nechápavé pohledy,,,Král teď vydá ještě přísnější zákony.Mého otce bude mučit.Po nás bude pátrat, a až nás najde, zabije nás."
,,Samueli, zapomínáš, že za těmito horami je jiný a mnohem lepší svět a život." řekla Vlčice jakoby pochybovala o tom, co teď řekl,,,Mohou ti pomoci.Mohou pomoci nám všem."
,,Nevíme, jestli budou našimi přáteli." vložil se do toho Bret,,,Co řekl Samuel je pravda.Král to opravdu udělá.Ale já si nevyčítám, že jsem utekl.Jsem na to hrdý."
,,Tak to zjistíme." usmála se Vlčice a na jeho další poznámky nereagovala.
,,Dobrá." usmál se Bret a nijak mu nevadilo, že se Vlčice k jeho poznámkám nevyjádřila a otočil se k Samuelovi,,,Tak co tedy uděláme?" I Vlčice mu pohlédla hluboko do očí a Samuel věděl, že on má rozhodnout a bylo to pro něj velice potěšující.Snažil se však dělat nechápajícího.
,,Ptáš se mě?" zdvihl naschvál obočí.
,,Ano, tebe." přikývl Bret a jeho blafování nepoznal,,,Půjdu za tebou kamkoli.Budu dělat, co mi řekneš.Protože jsi to byl ty, kdo mě zachránil.Díky tobě jsem našel znovu smysl života.Chci jí za hory, chci objevit vše, co za nimi je."
,,A-ale," teď už Samuel neblafoval,,,Ale, ty jsi mi už zachránil několikrát život.Svůj dluh už jsi splatil."
Bret se na něj vděčně usmál, ale v jeho očích viděl, že se na jeho názoru nic nezměnilo.
,,I já s tebou půjdu." skočila do toho Vlčice.
,,V tom případě," usmál se na oba Samuel,,,Půjdeme k Elfům a zachráníme Jenofiru."
,,Tak to bychom měli rychle vyrazit.Král nám náskok nenechá." usmála se Vlčice.Samuel zkontroloval, jestli je Jenofira pevně uvázaná, a pak naskočil na Malbínu.Cestou Samuel myslel na Priscilu, jestli se jí také někdo napadl.Doufal, že je v pořádku.A dokonce litoval toho, že ji přeci nevzal s sebou.Třeba by jí ochránili.I když by se s ní hodně zdržovali, ale měl by alespoň jistotu, že je v pořádku.Hlavu měl přetíženou z dnešních událostí a únava ho přepadávala.Kousek od místa, kde se seběhl boj, uviděl Samuel rozsápaného rytíře.Hned mu došlo, že je to Vlčice práce.Okem na ní pohlédl.Vlčice se hrdě nesla a na zádech jí spočívala Jenofira.Ležela nehybně, jenom se jí zdvihala hruď, jak dýchala, to Samuela uklidňovalo.
,,Měli bychom přidat." navrhl Samuel.
,,Vím, že máš o Jenofiru strach," ozval se Bret,,,Ale Malbína je unavená.Vždyť si vůbec neodpočinula.Měli bychom se zastavit v našem úkrytu a načerpat síly."
,,Ano," obrátila hlavu Vlčice,,,To je dobrý nápad, Brete.Také uvítám trochu odpočinku."
,,Jo, to se ti nedivím, když pořád někoho špehuješ." rejpl do ní Samuel a Vlčice vyplázla pobaveně jazyk,,,Ale," zamračil se Samuel,,,Neříkali jste, že král nepočká?Že nám nenechá náskok?"
,,Ano, to jsme prohlásili," potvrdila Vlčice,,,Ale spánek je také důležitý.Načerpat síly je teď mnohem důležitější než beznadějně utíkat, když ti klimbá hlava."
,,Jo!" zasmál se Bret,,,Pak ti ji klidně useknou!" Vlčice se zazubila, ale Samuelovi to nepřišlo ani trochu vtipné.
Jeli celou noc a Samuela probudilo sluneční světlo.Podíval se na Breta, který vypadal velice ospale, ale věděl, že za celou noc nezahmouřil oči.Za to Samuel se musel stydět.A ještě ke všemu poslouchal Vlčice posměchy, že si zpíval ze spaní a hlasitě chrápal, až se jí zdálo, že utíkají i stromy.Bret se tím dobře bavil.Samuel na Vlčici vyplázl jazyk a vytáhl z brašny, kterou měla Malbína připevněnou na sedle, kousky chleby a podal jej Bretovi, další podával Vlčici.
,,Děláš si ze mě legraci?" zubila se Vlčice a odhupkala do lesa.Samuel zastavil a nakrmil Malbínu dalšími kousky chleba a několika dalšími kousky nakrmil i Bretova hřebce.Posilnili se i vodou.Za chvíli se vrátila Vlčice a tlamu měla celou od krve a radostně se oblizovala.
,,Veverky tu mají opravdu výtečné!" pochvalovala si a šibalsky na Samuela mrkla.Vyrazili opět na cestu a povídali si o tom, co udělají, až se dostanou k Elfům.Bret se smál, že si lehne do vřelé vody a už nikdy nevyleze.Vlčice si zase představovala, že jí Elfové budou obskakovat, jak ona si bude pískat.Samuelovi měl jediné přání a to, aby zachránili Jenofiru.
Když slunce vystřídal měsíc s hvězdami, byli už skoro u svého úkrytu.Malbína už šla velice pomalu a unaveně odfrkovala.Hřebec, na kterém jel Bret, měl přece více energie než Malbína, ale i on občas unaveně odfrkl.Na Vlčici byla vidět také únava, ale ona si s tím nelámala hlavu.Měla dobrou náladu, a to Samuelovi bylo záhadou proč.Teď když neviděli skoro na krok, se Vlčice smála, že na ně vybafne Nogman, a že ukradne Samuela.Samuel na ní ve tmě dělal různé obličeje a nevnímal Bretův smích.
,,Zapomněl jsi, Samueli, že vidím ve tmě." zasmála se Vlčice a Samuel toho ihned nechal.
Za nedlouho konečně dorazili k úkrytu.Malbínu s hřebcem dali do stáje a Bret byl rád, že jí postavili tak velkou, že se tam vejdou oba.Samuel odvázal Jenofiru a s pomocí Breta s ní vyšplhali do jejich úkrytu a zabalili do různých látek, které jim sloužili jako přikrývky.Zahlédli Vlčici, jak vyskočila na strom.Potom se oba chlapci zachumlali do přikrývek a Samuelovi bylo divné, že dnes nikdo nedrží stráž.Ale nechtěl se o tom zmiňovat, neboť neměl chuť hlídat.Byl si totiž jistý, že by to byl on, kdo by hlídal.Za chvíli mu tyto myšlenky zmizeli, neboť upadl do hlubokého spánku.

Kapitola 18. Jenofira

5. srpna 2007 v 13:02
Kapitola 18.
,,Priscilo, kde se můžeme ukrýt?" naléhal na ní Samuel.Priscila byla zmatená.Sameul se vrátil a v náručí svíral Jednorožce sice ho ještě neviděla, ale i tak byla velice rozrušená.Začala přemýšlet nad Samuelovou otázkou, ale někdo vyšel z domu.Samuel s Jednorožcem v náručí, Bretem a Malbínou zacouvali za Vysoký dům.Priscila se obrátila a hleděla do očí svému otci.Její otec byl velice tlustý, plešatý a pod nosem se mu rýsoval zatočený knír.
,,S kým to mluvíš?" vyprskl na ní a Priscila začala panikařit.
,,No...jen...si tak zpívám." Vykoktala ze sebe a pokusila se usmát.Její otec jí však nevěřil a rozhlížel se kolem sebe.
,,Nikdy sis nezpívala a ještě k tomu v noci před domem." Nevěřil jí.
,,Měním se." Uchechtla se.Její otec si jí prohlížel podezíravím pohledem.
,,Poslední dobou se chováš divně, holčičko, i tvoje matka si toho všimla.Doufám, že nechystáš nějakou lumpárnu, Priscilo." Zahrozil jí prsten, a když Priscila zakroutila hlavou, že nic takového naplánuje, rozhlédl se naposledy kolem a pak zapadl do dveří svého domu.Priscila si oddychla.
,,Můžete vylézt." Špitla a před jejíma očima opět vylezl Samuel, Bret a Malbína,,,Myslím, že vím, kam můžeme jít.Pan Dag od tvého útěku není ve svém domě, mohla bych se tam na něj podívat.Jenom si musím dojít pro pár věci k sobě do pokoje.Jděte na před, ale dejte si pozor, je tu spousta rytířů." Varovala je.
,,To jsme si všimli." Uchechtl se Bret,,,Co tu vlastně chtějí?"
,,Pak vám to vysvětlím.Teď není čas.Udělej to, co jsem řekla." Rozkázala jim a běžela do domu.Samuel s Bretem jí poslechli a vydali se velice tiše po cestě nahoru k domu pana Daga.Šli opravdu tiše i Malbína se snažila, co nejemněji našlapovat.Mezitím, co se snažili ukrýt v domě pana Daga, Priscila běžela rychle do svého pokoje, kde vytáhla pletenou tašku s potřebnýma věcma.Usmála se a vracela se zpátky.
,,Kam ten spěch, Priscilo?" zeptal se její otec se složenýma rukama na prsou.
,,No...ven." usmála se a chtěla odějít.
,,A co to máš v ruce?" upoutala ho taška.Priscila nevěděla, jak se z toho vylízat.Svého otce se bála, a to co si dovolovala ke své matce, tak k otci nikdy.Její otec jí nikdy nepohladil a neřekl, že jí má rád.Vždy jí tvrdě vychovával a chtěl z ní mít tu nejlepší dceru.Byl starosta vesnice Belloaldea, a tak byl také velice pyšný.Priscila přemýšlela, co mu má říci.Věděla, že kdyby mu prozradila, co má v té tašce a komu chce pomoci, její otec by o ní prohlásil, že je blázen a dal jí trest za to, že lže.Priscilu nenapadlo nic jiného než rychle utéct.Její otec za ní nepoběží, na to je moc silný a líný.Vyběhla z domu a za sebou slyšela hlas svého otce.
,,Priscilo!To už opravdu přeháníš!Zítra začneme s tvrdou výchovou!Vypadá to, že jsem tě toho naučil velice málo!" křičel a Priscile ukápla slza.Běžela jako o závod a zadýchaně se zastavila u domu pana Daga.Malbína byla schovaná za domem a ani se nepohnula.Priscila zaplula dovnitř.Přesně jak tušila, pan Dag tu není.Samuel položil zabaleného Jednorožce na Dagovu malou postel.Priscila se k němu sklonila a odkryla bývalou Samuelovu košili z Jednorožce.Úžasem vydechla.Třesoucími prsty se dotkla Jednorožcovi zlaté srsti.Byla velice hladká a příjemná na dotek.Samuel jí s úsměvem pozoroval.Bret však nervózně pochodoval po místnosti s rukama v bok.
,,To by už stačilo." Řekl najednou,,,Teď není čas na kochání.Máme ho zachránit." Prskal Bret.Priscila na Bretovo kárání zareagovala.A vytáhla si kus látky a namočila ho do studené vody, kterou jí mezitím než sem přišla, připravil Samuel.Priscila třesoucíma rukama, položila obklad na čelo, kde se mu leskl nádherný stříbrný roh.A Jednorožec se poprvé malinko pohnul.Priscila se usmála.Samuel se k němu přiklekl, takže jeho obličej spočíval přímo u Jednorožcových zavřených očí.Ale když Priscila na jeho čelo položila obklad po druhé, Jednorožcovi oči se začali otevírat a Samuel otevřel ústa.Hleděl do nádherných velkým modrých očí.Jendorožec pohnul nohama.Začal se třást.
,,Kdybych věděl, že mu stačí dát na čelo obklad a on se probere..." nedokončil větu Bret, který už přestal pochodovat po místnosti a nyní se skláněl nad Jednorožcem.Priscila mu začala čistit ránu a Jednorožec zahučel, nejspíš bolestí.
,,Jen klid." Pohladila ho,,,Bude to dobré, zachráním tě." Slibovala mu, i když si tím vůbec nebyla jistá.Jednorožec zvedl hlavu.
,,Jsem ti vděčná za tvou snahu," promluvil Jednorožec a byla to nejspíše holka, neboť měla ženský hlas a všichni otevřeli ústa,,,Ale ty na to nestačíš.Zranil mě Nogman a potřebuji pomoc od Elfů, ale předpokládám, že tam nestihneme dojít.Je to několik dní cesty.Promiňte," sklopila nečekaně hlavu,,,Nemůžu si takhle mluvit, když si nejsem jistá, jestli mi chcete pomoci."
Samuel jí položil dlaň na čelo.
,,Chceme ti pomoci." Pronesl Samuel rozhodně a Priscila s Bretem souhlasně přikývli.Jednorožec se malinko usmál a hlavu nechal dál zvednutou.
,,Děkuji." Poděkoval,,,Mé jméno je Jenofira."
,,A já jsem Samuel." Ukázala na sebe,,,A tohle je Priscila a Bret." Představil je.Jednorožec položil hlavu a Priscila mu dál čistila ránu.
,,To stačí." řekla Jenofira,,,Neztrácejme čas.Musíme se vydat na cestu.Je docela možné, že zase upadnu do bezvědomí, a tak vám cestu popíšu, co nejdříve."
Priscila od ní odtáhla ruce a uklízela si věci.
,,Nevím, kde se teď nacházím, ale musíme jít zpátky do hor a vydat se na jih.Musíme se dostat, kde jste mě našli." Vysvětlovala a Bret se Samuel přikývli,,,A pak pokračovat dál na jih, kde narazíte na řeku Netoría a budete se jí držet.Když vyjdete z hor, ocitnete se v Elfské říši, tam jí nazývají Sírë poica, neboli Řeka čistoty.A..." chtěla mluvit dál, ale její oči se zavřeli.Priscila uchopila kus látky a položila Jenofiře na čelo.Jenofira nezareagovala.Priscila si zklamaně povzdechla.
,,Tak dobře." Vstal Samuel,,,Vydáme se na cestu teď hned."
Bret vstal také.
,,Samuel, přemýšlej chvíli přece.Sem nám to trvalo dva dny, jak to chceš stihnou až k Elfům?" zdvihl obočí.
,,No..." zarazil se,,,Koně!" vyštěkl najednou.Priscila se zvedla také a zakroutila hlavou.
,,Máš jenom Malbínu, ta nás všechny neuveze."
,,To je mi jasné, ale..." zarazil se znovu,,,Moment, jak jsi to myslela s tím nás?Ty s námi nepůjdeš, je to nebezpečné." Založil si ruce na prsou a Priscila sklopila oči, pak se ale zatvářila jako nafouklá ropucha.
,,To teda půjdu!" vyštěkla a Samuel sebou trhl,,,Už nechci zase klečet na zemi a hroutit se v slzách!Už nechci!Nechci abys znovu odešel, aniž by sis vyslechl, co ti chci říct!" vztekala se a Samuel otevřel ústa.Takhle jí ještě nikdy neviděl.Ale rozhodně ho tím nevyvedla úplně z míry a za nic na světě jí nechtěl dovolit, aby s nimi šla.Samuel jí čapl za ruku a odtáhl jí do jídelny.
,,Priscilo," zahleděl jí do očí,,,nechci aby se ti něco stalo." Držel jí za ruku.Priscila se ale pochybovačně zasmála.
,,Když se nestalo nic tobě, Samueli, tak mě také ne."
Teď to ale Samuela trochu vyvedlo z míry.Snažil se ale tvářit úplně normálně.
,,Promiň, ale to nedovolím." Pustil jí ruku.Priscila se mu zahleděla do očí, a pak je odvrátila.V duchu se nutila do toho, ať mu už konečně řekne, co k němu cítí, a že pilně pracovala s lukem, aby za ním mohla utéct, že bez něho nemůže být šťastná.Ale z jejích úst nevypadlo ani slovo.Rozrazili se dveře.
,,Samueli, musíme jet." Vyzval ho Bret,,,Ale chci si ještě ujasnit pár věcí, které nechápu.Priscilo," obrátil se k ní,,,Co mají znamenat ty rytíři?"
Priscila jim vylíčila, že když Samuel zmizel, pan král Theobald nařídil, aby hlídali, kdyby se náhodou chtěl vrátit.Vysvětlila jim, že si Theobald myslí, že ten útěk byl domluvený, a tak hlídají Rajmunda, aby za ním neutekl nebo se Samuel nevrátil.
,,Samueli, kdybys jen věděl, jak se trápí." Ukápla jí slza.
,,Je mi to líto.Strašně rád bych za ním šel a obejmul ho a řekl, že jsem v pořádku, chtěl bych ho poprosit, aby mi všechno odpustil, ale..." nedokázala dokončit větu a propukl v pláč,,,Jsem idiot."Bret je chvíli pozoroval s ustaraným pohledem, a pak přinesl Jenofiru.Naznačil Samueli, že ba měli vyrazit.
,,Počkejte," zarazila je Priscila,,,Půjčím vám svého koně." Nabídla se a Samuel otevřel ústa.Nečekal, že si to Priscila tak rychle rozmyslí.
,,Ty ses rozhodla zůstat?" optal se jí užasle Bret.
,,Ne.Jenom vám nabízím svého koně." Usmála se a Samuel zmizel úsměv z tváře,,,Ale jenom toho mého, jiné si dovolit nemohu."
,,Ale kdybychom jeli na koni, neuvezeme Jenofiru." Kroutil hlavou Bret a vypadal, že mu mozek pracuje na plné obrátky.
,,Já ho vezmu." Skočila k nim otevřeným oknem Vlčice.A Samuel obrátil oči v sloup.
,,Už je tady zase." Vypadlo mu z úst a Vlčice se pobaveně usmála.Priscila byla vyděšená, Bret se spokojeně usmíval a Samuel byl uražený.Rozhodně se mu nezamlouvalo, že je Vlčice neustále špehuje.
,,Výborně." Usmíval se Bret,,,Ale stále máme o koně méně.Priscilo, nedá se nic dělat, ale musíš tady zůstat."
Priscila, která nespouštěla oči z Vlčice, konečně odvrátila pohled.
,,Tak to tedy ne.Tady už to nemohu vydržet!Půjdu s vámi, ať se vám to líbí nebo ne." Křičela a opět pohlédla očkem po Vlčici.Vlčice k nim přistoupila o něco blíže.
,,Ztrácíme tu čas," zatvářila se vážně,,,I když velice těžko se mi to říká, ale, Priscilo, opravdu bys měla zůstat tady.Je to pro naše i pro tvoje dobro.Věř mi." Usmála se na ní.
,,Kdo jsi?Že si dovoluješ o všem rozhodovat?" nasupila se Priscila.Vlčice se stále přátelsky usmívala.
,,Tvá přítelkyně." Mrkla na ní a Samuel se uchechtl.
,,No jasně." Vypadlo z něho zase.Vlčice opatrně vylezla ze dveří ven a zaběhla za dům.Priscila, Bret a Samuel opatrně vykoukli ze dveří, aby se ujistili, že je vše v pořádku.Vlčice se vracela k nim a v patách jí cválala Malbína.Bret uvázal Jenofiru Vlčici na hřbet a nasedl na Malbínu.Priscila utíkala domů a za malý okamžik se už vracela na hřbetě svého hřebce.Dala uzdu Samuelovi.Nevypadala na to, že bys se chystala jet s nimi.Pohleděla Samuelovi do očí.
,,Brzy se zase uvidíme, Samueli, syne Rajmundův." Usmála se a začala plakat.Samuel ji pevně sevřel v náručí.Pak vyskočil na hřebce a vyrazili ku předu.Priscila plakala.Stejně jako když Samuel odjel poprvé, padla na kolena a plakala.Pak jí něco vyrušila a Priscila hbitě vyskočila na nohy.Několik rytířů na koních uhánělo za Samuel, Bretem a Vlčicí.Jí si ani nevšimli.Priscila chtěla začít křičet a varovat je, ale byli už moc daleko.Z prudkého kopce scházel její otec.
,,Tušil jsem, že máš něco za lubem." Mračil se a přistoupil k ní,,,Ale nikdy by mě nenapadlo, že se ten červ vrátí a ty mu budeš pomáhat k hloupému útěku a ještě mluvit o nějakejch Elfech!"
Priscila otevřela ústa a rozplakala se ještě víc.
,,Jak si mohl, otče?!" plakal a otec se jí vysmál a pokračoval v cestě domů.Priscila se zhroutila.Věděla, že když je chytnou, zabijí ho.Zabijí Samuela i Breta a možná i Vlčici.