Listopad 2007

Splněný sen - druhá část

25. listopadu 2007 v 12:03
Tkže tohle je ten zbytek, tkerý se mi sem nevešel.. :D :D :D

"Ty ses snad úplně zbláznila.Ne!Nevysvětluj mi nic, co se stalo vím.O ničem jiném se tu ty lidi totiž nebaví." Rozčiluje se.
"Promiň, já za to nemůžu."
"Možná by ses měla naučit ovládat." Pustí mě, "Jdeme domů."
"Cože?Jdu se podívat na tu hru!"
Regina zakroutí pohrdavě hlavou.Odchází.
"Počkej!"
Nic.Nereaguje.Pokračuje a cpe se zpátky do houfu.Zůstala jsem stát před dveřmi divadla.Spousta lidí nás poslouchalo a pozorovalo.Několik z nich mi začali nadávat, že jsem nevychovaná a podobně.
"Dejte mi pokoj!Jasný!" vykřiknu tentokrát česky.Lidi se zaseknou, ale pak zas pokračují ve svém nadávání.Začalo zase pršet.Ještě deset minut!Mlátím do dveří.Ještě deset minut, a pak ta hra začne.A beze mě!Houf se pomalu rozchází.Nakonec tam zůstanu stát úplně sama.Mrknu na mobil.Tři minuty do začátku.To ne!Mlátím zase.Cvakl zámek.Vzrušeně poodstoupím od dveří.Ty se rozlétnou a spatřím tlustou starší dámu.
"Lístky už jsou vyprodaný.Bez nich tě tam nemůžu pustit.A nemlať pořád do těch dveří!" napomene mě a chce zase zalízt.Ale tu za jejími zády spatřím Daniela.Také si mě všimne a pousměje.Daniel se vydá ke dveřím a zarazí tu paní.Podivně se na něj podívá a vzdálí se.
"Nestihla sis koupit lístky nebo jsem ti zase něco zapomněl dát, tak tu vymýšlíš další podařený skok?" usměje se.Jsem ráda, že to bere jako legraci.
"Promiň.Nevěděla jsem, co dělám."
"Jo v pohodě.To se mi ještě nestalo."
Mrknu na mobil.Už to začalo a má minutu zpoždění.
"No, budu muset na plac.Paní Schillerová," obrátí se na tu divnou dámu, "Nemáte tam někde ještě volné místo?"
No to snad ne!Tomu nemůžu uvěřit, shání mi volné místo!
"Ano, přímo v první řadě.Nějaký chlap mi volal, že je nemocný." Řekla neochotně.
"No vida, tak pojď." Zve mě dovnitř.
"Ale..." nechce slyšet žádný ale a ukáže mi cestu do divadla.Vydám se cestou, kterou mi ukázal a ohluší mě nedočkavé hlasy.Doplazím se do první řady a vemu místo vedle tlustého kluka a brejlaté holky.Světla zhasnou a představení začíná.Ohromně se těším.Jenomže mě neustále vyrušuje soused po mé pravici.Žvejká popcorn a hlasitě u toho mlaská.Všimne si, že na něho znechuceně koukám a strčí mi krabičku s popcornem až pod nos.
"Dej si." Nabídne mi.
"Ne díky." Odmítnu a snažím se soustředit na představení.Konečně přišel na zcénu Daniel.Má sousedka vlevo asi neví, co je to vychování a začne tam na Daniela pokřikovat.
"Ticho!" okřiknu jí.Vrhne po mě ošklivý pohled, ale zase za to sklapne.To se o mém druhém sousedovi říci nedá.Strčil si do úst celý balíček žvejkaček a vytahuje si je z úst.Dělalo se mi z něj mdlo a přisunula jsem se víc doleva.
Divadlo bylo skvělé, ale když vyšel na zcénu nahý Daniel, dívat jsem se prostě nemohla a zakryla jsem si obličej.
Rozsvítila se světla a lidé se pomalu začali odebírat ven.Ale co já?Kam mám jít?Regina odešla a já netrefím zpátky k nim domů.Vytáhnu mobil a vuťukám její číslo.Nedostupná.Tak mi ještě scházelo.Co teď?Hlediště se vyprázdnilo.Zůstala jsem opět sama.
"Vy tu budete nocovat, slečno?" osloví mě chlap s kšiltovkou na hlavě a koštětem v ruce.
"Možná to tak dopadne." Povzdychnu si a zvednu se.Na chodbě dojdu k pokladně.Vytáhnu všechny libry, co mám k dispozici.
"Tady jsou peníze za to divadlo." Strkám je do okýnka.
"Pan Radcliife to za vás už zaplatil." Strká mi je neochotně zpátky.
"Opravdu?" vykulím oči.
"Doufám, že mi za to neskočíš na záda." Ozve se za mnou veselý smích.Omámeně se otočím.
"To už se nestane.Mimochodem zahrál si to opravdu geniálně." Musím si nějak šplhnout.Daniel se usmějě.
"To mě těší.Nechceš se obléct do něčeho suchého a zajít na čaj?"
Cože?Zajít na čaj s Danielem Radcliffem?To nemůžu odmítnout.V jeho patách pokračujeme do šatny, kde pro mě vysoký žena najde krásné letní šaty.Nasoukám se do nich.Neodmítnu ani nabídku na trochu nalíčení a učesání.Dílo je hotové a já se nemůžu vůbec poznat.
Usedneme s Danielem v nedaleké čajovně.Výběr nechám na něj.
"Odkud jsi?" zeptá se, aby zavedl řeč.
"Z Prahy."
"Tak to by mě nenapdlo.Mluvíš velice dobře anglicky."
"Díky." Jsem ráda, že mu můj původ nevadí.
"A tvoje jméno?"
"Monika." Usměju se.Začneme rozebírat natáčení Harryho Pottera a já se dusím smíchy při veselých historkách z něj.Rozebereme jednotlivě každého herce a každý díl filmu.
"Ty studuješ?" obrátí zase téma na mě.
"Jo, konzervatoř v Praze.Chci být zpěvačka, ale herectví by taky nebylo k zahození."
"Tak to si tě vyzkouším.Zítra vystupuju v jedný show, můžeš tam zazpívat.Domluvím to." Povídá nadšeně.
"Ehm, nejsem si jistá, jestli to zvládnu a nemůžu to po tobě ani chtít." Odmítám smutně.Moc ráda bych vystoupila a předvedla svůj talent v Anglii.
"Hloupost.Když mi dokážeš skočit na záda." Rozesměje se a já se taky nakazím.
"Tak já to přijímám."
"A jakou budeš zpívat píseň?"
"Od Cascady." Usměju se a usrknu výborného anglické čaje.Daniel zavede řeč na tuto zpěvačku a píseň, a tímto se pak dostáváme na další téma hudba.
Povídali jsme si až do devíti večer.Pak následovala romantická procházka Londýnem.Nervozita mě úplně opustila.Povídáme si zase o mě a o mojim životě.
Bigben odbíjí půlnoc.To není možný!Je to jako sen.Stále tomu nevěřím.Každou chvíli čekám, že se probudím.Do uší mi doléhá píseň od Anety Langerové Němá.Už je to tady!Budík!Ale mýlila jsem se.Zvoní mi mobil.Vrátím se zpět.Vytáhnu ho a zjistím, že mě shání Regina.Přemýšlím.Mám to vzít?Pohlédnu na Daniela, který mě potěší svým krásným úsměvem.Nadechnu se a omítnu hovor.
"Kam tě mám doprovodit?" zeptá se Daniel a já vím, že už se musíme rozloučit.Přemýšlím nad názvem ulice, ale nemohu si vzpomenout.
"Tak víš co, ubytuju tě někde tady v hotelu." A vytahuje super moderní mobil.
"Ne to nejde.Už jsem toho od tebe dostala dost." Odmítám teď už vážně, ale Daniel se kouzelně usměje a začne domlouvat noclech.
"Můžeme vyrazit, je to odsud kousek."
"Děkuji ti."
Nikam nepospícháme.Asi za dvacet minut dojdeme k hotelu a mě je líto, že už to končí.
"Tak se dobře vyspi a děkuji ti za příjemně strávený den."
"Ne to já děkuju." Rozloučím se s ním.
Pokoj mám až v sedmém patře.Vyjedu tam výtahem a zničeně se zhroutím na postel a usnu.
Druhý den mám napilno.Na stole jsem měla vzkaz, že za hodinu začíná show, a že je vše domluveno.Zaspala jsem!To jsem celá já!Rychle na sebe hodím včerejší šaty.Vlasy svážu do drdolu a vyběhnu ven, kde na mě čeká to krásné černé anglické taxi.Klepu se od hlavy až k patě.Vystoupím u malého divadla.Daniel na mě čeká v šatně.Na uvítanou mi lípne pusu na tvář.Moment!Co to!Cítím, jak mi Daniel něco dává kolem krku.Stoupnu si před zrcadlo a nedýchám.Tak krásný náhrdelník!A jak je těžký!.
"D-děkuju!" koktám.
"Nemáš za co.Moc ti sluší.Ale teď už pojď musíš jít na zcénu."
To bych moc ráda, ale právě se nemohu hnout ani dýchat.Nějaka histerická dáme mě strčí s mikrofonem před oponu.Sál propadne v potlesk.Nuceně se usměju.Hudba začala hrát a já se dám do zpěvu.Obecenstvo nadšeně poslouchá a to mi zvedlo ohromě náladu i sebevědomí.Přišel refrén a já zavírám oči.Myslím na Daniela.Ale najednou mě do tváří uhodí velice studená voda.Naštvaně otevřu oči a rozhlížím se, kdo má to drzost mě polívat.
"Zbuď se!"
Co to je sakra za hlas?Zavřu oči a když je zase otevřu, zírá na mě naštvaná mamka.Kde to jsem?
"Nemůžu tě probudit!No tak vstávej!Dělej, příjdeš pozdě do školy." Odhodí peřinu.
"Cože?Vždyť konzervatoř skončila o týden dříve, kvůli dělání nové podlahy." Nechápu.
"Konzervatoř možná, ale zdravka ne."
"Cože?" vykulím oči.
"Copak se ti přes noc vygumoval mozek?Bude z tebe setřička!Ne žádná zpěvačka, vždyť ty neumíš zazpívat ani jeden tón čistě.A dělej, kruci!" vytahuje mi ze skříně oblečení a mě nic nedochází.
"A-ale vždyť mám být v Anglii!"
"Něco se ti zdálo.Vzpamatuj se už.A chvátej." Odejde z mého pokoje.Vyděšeně se rozhlížím kolem.Opravdu se mi to jen zdálo?To přece není možné.
Poslechnu mamku a vyškrábu se z postele.Soukám se z noční košile.Ale co to?O něco se to zaseklo.Stáhnu košily zase zpátky a odepnu si nádherný náhrdelník.Spokojeně se usměju.
"Na tím Danielovi něco je." Prohodím šťastně a už se nemůžu dočkat, až zase zavřu oči.

Splněný sen

25. listopadu 2007 v 12:01
Mno tk mě zase něco chytlo a napsala jsem tkovou ujetou jednorázovku...celou dobu jsem se u toho tlemila.. :D inspiroval mě můj sen, který byl podobný tomuhle.. :D tk se u toho tky smějte.. :D

Splněný sen
Otevřu oči, neboť mě do nich uhodí ranní světlo.Promnu si je a unaveně vstanu z postele.Víčka se mi sami zavírají a občas zůstanou zavřený, takže používám svoje ruce, abych se zorientovala.Nahmatám závěsy a roztáhnu je.Oči okamžitě dostanou další dávku světla.Mrkám jako o závod a vykouknu z okna.Rozmazané domy se mi rýsují před očima.Kde to jsem?Civím z okna na divně stavěné domy.Většina z nich má místo barvy zdobené cihly nebo kameny.Je to u mě normální, že když se probudím někde jinde než doma, tak půl hodiny přemýšlím, kde jsem se to vlastně probudila.A nemyslete si, že jsem šla spát, když jsem byla v náladě.Jsem si naprosto jistá, že žádná party nebyla.Vlastně chodím spát vždy střízlivá.Jednou teda ne a to mi bylo patnáct, probudila jsem se na zahradě své nejlepší kamarádky, ještě z dalšími lidmi, které jsem vůbec nepoznávala, ale pryč od toho.Promnu si oči a vykouknu znovu z okna.Místo přepychového domu paní Kudláčkové, tam stojí barák zdobený šedými cihlami.Ale opravdu nevím, kde jsem.Dojde mi to, až projede červené auto, které jede po levé straně.No jasně!Vždyť já jsem v Londýně.Usměji se, když se mi konečně rozjasní.Otočím se a prohlídnu si svůj pokoj, který se na čtrnáct dní stane mým domovem.Je hodně malý a vyplňuje ho jen postel s povlečením Harryho Pottera, což mi velice vyhovuje, malá skříň a pohodlné křeslo.Ani jsem si nevybalila, zjistím, když moje oči spočinou na rozvrtané cestovní tašce.Přijela jsem teprve včera a to hodně pozdě.Není divu, že jsem si nemohla vzpomenout, kde to vlastně jsem.Kouknu na budík, který stojí na okenním parapetu a oznamuje, že je přesně deset hodin.Dojde mi, že moje ,,rodinka" už nejspíš bude vzhůru.Nenápadně vykouknu ze svých dveří do malé chodby.Nikde žádný pohyb ani zvuk.Vylezu ze dveří a zapluji doprava a ocitnu se v místnosti, která má složit jako jídelna.Ale vyplňuje jí i stůl s počítačem a gauč s televizí.Ovšem tomu já teď nevěnuji pozornost, neboť umírám hlady, a tak mě zaujme jídelní stůl se třemi židlemi a talíř s toustem.Leží u něj lísteček hlásající ,,for Monika".Usměji se.Mám vážně milou ,,rodinu".Všichni mě upozorňovali, že angličané jsou nepřátelští.Že mě zavřou do kouta a budou se ke mně chovat jako k odpornému červu.Moje ,,rodina" ale určitě taková není.Když jsem vylezla ze žlutého autobusu se jménem Student Agenci, utíkali za mnou, aniž by si byli jistý, že jsem to já a lípli čtyři pusy na přivítanou.Abych to upřesnila, přivítala mě Mary, žena středního věku, a její dcera Regina o rok mladší než jsem já.S Reginou se přátelím už asi půl roku díky ICQ.Pozvala mě k nim do Londýna, což se mi zamlouvalo, neboť studuji konzervatoř v Praze a chci se zdokonalit v angličtině.
Namazala jsem si toust čokoládovou nutelou a zakousnu se.Pak mě ale vyruší rána, která mě praštila přímo do hlavy.Otočím se a spatřím blonďatou Reginu, jak se válí smíchy.Hodila po mě polštář, a tak jí ho velkou ranou vrátím.Když jsem poprvé uviděla Reginu, vypadala přesně tak, jak jsem si jí představovala.Její blonďaté vlasy dosahují do pasu a její milou tvář jsem si hned zamilovala.Když jsme nasedli do auta, které mě mělo odvézt do tohohle domu, rozuměli jsme si hned a Mary jen nechápavě kroutila hlavou.Není divu, že si rozumíme.Regina studuje taky konzervatoř, chce být herečka, ale já se chci živit hudbou, a ze všeho nejvíc miluje příběh malého brejlatého chlapce Harryho Pottera stejně jako já a to je mi neuvěřitelných sedmnáct.Ale ještě víc zbožňujeme herce Daniela Radcliffa, což je také důvod, proč tu vlastně jsem.Vzala jsem si do hlavy, že za těch čtrnáct dní, co tu strávím, s ním budu mluvit.A to myslím smrtelně vážně.
S Reginou se pustím do polštářové bitvy, ale ta nás za chvíli přejde, neboť se objevila Mary a uklidnila nás.Sednu si ke stolu a nacpu do sebe nakouslý toust.Potom se vysprchuji a obleču do sukně a trika na ramínka, protože venku svítí slunce jako o závod.Do pokoje za mnou přilítne Regina a kroutí hlavou.
,,Být tebou, tak si obléknu něco jiného." Spustí na mě anglicky.Nasadím nechápaví pohled.
,,Možná teď svítí slunce, ale za pět minut může pršet.Vem si raději kalhoty a ještě nějakou mikinu." Radí mi a já se tedy převlíknu.Před odchodem zmizím do koupelny a učešu si svoje dlouhé světle hnědé vlasy a namaluji svoje šedé oči.Pak spokojeně kývnu na momentálně svoji nejlepší kamarádku Reginu a vyrazíme ven.Dnes máme v plánu projít si Londýn.Je velký, takže dnes určitě všechno nestihneme, navíc když budeme cestovat pěšky nebo tím zvláštním červeným autobusem, který každou chvíli projíždí kolem nás.Regina se opravdu k jednomu z nich rozběhla.Byla jsem jí hned v patách.Naskočili jsme do autobusu a jeli Londýnem.Nemohla jsem se vynadívat.Londýn.Opakovala jsem si stále dokola.Jsme tu!Radovala jsem se a civěla na Big Bena.Okamžitě jsem vytáhla foťák a začala tvořit překrásné obrázky.Vystoupili jsme kousek od Tower Bridge.Hned jsem čapla Reginu za ruku a táhla jí na ten nádherný most.
"Tohle je oblíbený místo sebevrahů." řekla Regina.
"Ty seš hrozná průvodkyně, víš o tom?" směju se.Sotva jsme přešli most a začalo lít jako z konve.Byla jsem teď hrozně ráda, že jsem poslechla svoji svěřenkyni a oblékla si něco teplejšího.Regina mě zatáhla do nejbližšího obchůdku se suvenýry.Začnu okamžitě nakupovat různé kravinky.Déšť ustával a my se rozhodli jít dál.Nasedli jsme znovu do červeného autobusu a vydali se na náměstí, kde mi Regina chtěla ukázat skvělé obchody.Bylo to jako naschvál.Hned jak jsme vystoupili, začalo zase pršet, ale o hodně více než před tím.Tentokrát jsem Reginu vedla já.Zalezli jsme do KFC a já si tam dala proklatě dobré kuře.Opravdu jsem si to teď vychutnávala, i když jsme právě neprocházeli památky.Regina je skvělá holka a bavila mě různými historkami.
"Říkala jsem ti už, že má dneska Daniel Radcliffe vystoupení?Hraje hru Equus." mrkne na mě a mě zaskočí kousek kuřete.Když po pořádné herdě do zad konečně naberu dech, vypadnou ze mě tři slova.
"COŽE?KDE?KDY?" křičím snad přes celou restauraci.
"Uklidni se."
"Jak se můžu uklidnit?Pojedeme tam!" vykřiknu.
"To nejde.Lístky už jsou na sto procent vyprodaný.Ani bysme nedostali podpis.Víš kolik tam bude lidí." kroutí hlavou.
"Pro boha!" nehodlám se uklidnit, "Proč si je třeba nezamluvila?A je mi jedno, jestli tam bude moc lidí nebo jestli jsou ty lístky vyprodaný.Já ti povídám, že já se tam dostanu!" zvedám se ze židle.Regina na mě civí.Nakonec se zvedne taky.Vyběhnu z restaurace a dostanu zase sprchu kapek, které ne a ne přestat padat.
"Podívej se na nás.Vždyť jsem jako mokrý slepice.Tam nás nepustí."
"Co by nepustili!Kde to je?"
"Pár bloků odsud." řekne Regina tiše.Opravdu nevím, kde se ve mně vždycky vezme tolik hněvu, ale už je to prostě tak.
"PÁR BLOKŮ!Ty ses úplně pomátla!Mohli jsem už tam dávno bejt!" vztekám se a zlobím se na svou kámošku.Regina vypadala, že jí to mrzí.
"Nechtěla jsem ti to říkat, protože jsem chtěla, abychom si spolu užili trochu srandy." sklopila oči.
"Já myslela, že se ti taky líbí?"
"To ano, ale..."
"ALE!Prostě ty si tam můžeš jít kdy chceš, to jsi chtěla říct.Ale já nic takovýho Nemůžu."
"Omlouvám se ti.Když ti teď řeknu, kde to je a pojedeme tam, bude to mezi námi zase ok?"
Najednou mě hněv zase opustil a já se vrhnu své přítelkyni kolem krku.
"To si piš!" usměju se.Regina mi úsměv oplatí a nastoupíme opět do červeného autobusu.Celou cestu nepromluvím ani slovo.Jsem nervózní.Nedokážu si představit, že bych ho měla za okamžik spatřit.Konečně autobus zastavil.Nadšeně vystoupím, ale rázem mě nadšení zase opustí.Nedokážete si ani představit, kolik lidí se tu cpalo ke vchodu.Ten neuvěřitelný křik a tlačenice.Zase mě chytl záchvat vzteku.Přece kvůli tomu, že je tady tolik lidí neuvidím Daniela.Dělám dlouhý kroku a funím jako slon.
"Co blbneš?" chytne mě za paži Regina, "Předbíhat je v Anglii vrcholem neslušnosti, chápeš?" snaží se mě zadržet.Ruku ji odhodím a pokračuju ve svým zvláštním chodu.Dostala jsem se až k tý obrovský haldě lidí a cpu se dovnitř.Nějakej tlustej chlap mě odhodí dozadu.Vemu to jinou stranou, kde zase schytávám spoustu anglických nadávek.Regina se hrabe za mnou a snaží se mě přesvědčit, ať se vrátím.Záchvat vzteku se ještě prohloubí.Řev je čím dál větší a lidí jsou na sebe moc natlačení.Došlo mi, že už se blížím k cíli.Věty, jako Danieli, miluji tě a mám tě ráda se ozývali kolem mě.Vytáhnu jízdenky od autobusu.Konečně strčím ruku, tam kde jsem zahlídla ruku s fixou.Pane bože!To byla jeho ruka.Srdce mám až v krku a lidi jeho tlukot musí slyšet i přes ten neuvěřitelný řev.Tak podepiš to!Snažím se tam dostat svoji zmačkanou jízdenku.Ruka se vzdálí.No to snad ne!Ještě jsem ho neviděla a nepodepsal mi tu pitomou jízdenku.Tak to ne!Vztek a vzrušení mi prostoupí tělo a odstrčím nějakou blondýnu a dostanu se až k pásu.Stuhnu.Nedýchám.Je to opravdu on?Vidím, jeho záda, neboť právě odchází.Řev je čím dál tím větší.Všichni se ho snaží přivolat zpátky.No moment!Danielova postava mizí ve dveřích.Na nic nečekám a podlezu ten pás dva chlapy se mě snaží polapit, ale já se proplazím, udělám velkej skok a skončím svému idolu na zádach.Ten se pod mojí váhou slouží na zem.A to nejsem vůbec těžká, babička mi den co den připomíná, že se jí ztrácím před očima.Ale vrátím se myšlenka zpět.Jsem jako v tranzu.Daniel na mě vyděšeně pohlédne.
"Ehm, promiň.Nedal jsi mi podpis." Vypadne ze mě anglicky.Co jsem to proboha řekla?!Co si asi musí myslet.Jsem zmoklá jako slepice a ještě se tak blbě vyjadřuju.Nic neodpoví a zmateně si mě prohlíží.Než stačím vymyslet nějakou další výmluvu, za paže mě chytnou ty dva obrovský chlapi a táhnou mě ven.
"Omlouvám se!Promiň!" křičím na něj.Daniel se hrabe na nohy a konečně vykouzlí ten svůj nádherný úsměv.
"Počkejte!" zavolá na své kumpány.Z ruky mi vytrhne jízdenku a podepíše se.S veselým úsměvem na tváři mi jej vrací.
"Děkuju."
Daniel zvedne ruku na pozdrav a odchází.Chlapi mě vyvedou ven a zamknou mi před nosem.Sakra!Já to prostě uvidím!Mlátím naštvaně do dveří.Regina se konečně dostane přes houf lidí a zuřivě mě přitiskne ke dveřím.
bohužel je trošku delší a nejde mi to tam dát dohromady, tkže to tady zase useknu a udělám to na dvě poloviny... :D

Killing spider - borec! =D

20. listopadu 2007 v 18:19 ♥ Neuvěřitelný :D


Tohle do rubriky Neuvěřitelný rozhodně patří... =D má verze zabíjení pavouků nic moc, ale o tomhle zajímavém nápadu, ako rozmáznout pavouka, se to říct nedá!!! dostala jsem záchvat smíchu!! tohle by mě opravdu nenapadlo.... =D ale jednou to určitě vyzkouším!!! =D

Kapitola 23. Odkrytá minulost

18. listopadu 2007 v 11:00
Kooonečně jsem sem se donutila napsat další kapitolu... :D tahle kapitola je o něco kratší než ty předešlý, ale za to bych řekla, že drsnější... :D Hlavně pro Mathiel... :D :D :D a tuhle kapču věnuju romais, páč má na svým blogu prosbu, abysme psali kapitoly, tkže tady teda jednu máá... :D a doufám, že si to v Rakousku pořádně užiješ!!! A nezapomeň! 13.12. jedeme se školou do Vídně, tk kdybys měla čas, tk se tam zastav.. :D :D :D
Kapitola 23. Odkrytá minulost
Hnědovlasý chlapec zahlouben ve svých myšlenkách, odpočíval na své loži.Hlavou mu prolétávala jedna otázka na níž nedokázal odpovědět.Kdo je?Je opravdu tím, za koho ho označili Elfové?Vždyť na sobě nikdy nic zvláštního nezpozoroval.Ani jeho nejbližší se ani slůvkem nezmínili, o tom, že by byl jiný než ostatní.Jak je tedy možné, aby najednou zničehonic byl někým důležitým, byl někým na koho Elfové dlouho čekali.Ale, co když se mýlili?Není žádný důkaz, že našli toho pravého.Navíc všechny Magira byli dívky a Elfky.A on?Byl úplně jiný.Netoužil vládnout, bojovat ani být uctíván.Jeho jediné přání bylo něco dokázat a lidé by potom nad ním neohrnovali nos.Pomůže mu to snad, když je teď označen jako sedmí Magiro?Lidé z vesnice by se mu vysmáli.A co potom jeho otec?Také by mu sotva věřil.A Priscila?Ta je velice chápavá a nikdy neměla důvod mu nevěřit.Viděla na vlastní oči Jenofiru, nemůže popřít, že není i jiný svět.Však, bude mu věřit, že se stal skoro králem?Stal se někým kdo má vést Elfy do války a zvítězit.Ale kdo s ním půjde?Je tu někdo takový?Důvěřuje mu někdo?
Čtyřnohé zvíře jakoby vycítilo jeho obavy.Vyskočilo na postel a hlavu mu položilo do klína.Samuel na půl překvapen a napůl potěšen z náhlého přitulení, podrbal Vlčici za ušima.Spokojeně zavrčela a olízla jeho ruku spočívající mu v klíně.Zajímaví tvor, pomyslil si Samuel a usmál se.Nechápal, jak jí někdo může nenávidět.Je tak chápavá a má tolik důvtipu.To byl další otazník, který nemohl rozluštit.Poplácal jí po šedivém hřbetě a hluboce si povzdechnul.
"Co tě trápí, Magiro?" upřela svůj upřimný pohled do jeho čokoládových očí.
"Oslovuj mě Samuel, Vlčice.Nevím proč, ale tohle oslovení mě netěší."
"Jak si přeješ, Samueli." pokývala hlavou.
Byl jí vděčný za uposlechnutí i za to, že se dál nevyptávala, co ho trápí.Vlastně ani sám nevěděl, co ho tíží více, jestli to, že neví kdo je, nebo kdo je Vlčice a nebo, co si vlastně myslí ostatní o něm samém.Chtěl se otázat, proč Vlčici, tak nenávidí, ale neměl k tomu odvahu.Nechtěl jí působit starosti.Z vedlejší místnosti k nim doléhal veselý smích právě přicházejících Elfů.Jeden z nich hlasitě zabouchal na dveře.
"Vstupte!" vyzval je Sameul.Místnost opět propukl v hlasitý smích.Dveře zaskřípali a dovnitř se nasoukal blonďatý chlapec.Tiše za sebou zavřel a usedl k němu a Vlčici na lože.
"Nepůjdeš se bavit?Elfové oslavují na tvojí počest.Nikdy bych neřekl, že budou tak zábavní.Když jsem je spatřil poprvé, připadali mi vážní až chladní, ale hluboce jsem se mýlil.A Aranel Mathiel," zvláštně se mu zablýskalo v očích, když vyslovil to jméno a Samuel okamžitě zbystřil, "Je velice zajímavá žena.Opravdu.Je velice chytrá a má veliký smysl pro humor.Už dlouho jsem se tak nenasmál jako s ní…" Bret chtěl pokračovat a líčit další detaily Elfů, a však Samuel mu prudce skočil do řeči.
"Nemám chuť oslavovat a smát se s Mathiel." řekl pohrdavě.Bretovi zmizel nadšený výraz z tváře.Pohledem utkvěl na Vlčici a prosil jím, aby mu pomohla.Vlčice odvrátila pohled a předstírala, že si ho nevšimla.Bret to pochopil jako nejevený zájem o jeho společnost a prudce se vyskočil z lože.S hlasitým bouchnutím dveří opustil místnost.
Ačkoliv si za to Samuel mohl sám, zarmoutil ho nečekaný konflikt s jeho nejlepším přítelem.Ano, s nejlepším přítelem.Vážil si ho a bez jeho přátelství si život nedokázal představit.Chtěl se za ním rozběhnou a omluvit se mu.Vysvětlit mu jeho chování.Neměl v úmyslu ho urazit ani se s ním dát do sporu.Scházela mu trpělivost a v tuhle chvíli nemohl ovládnout své emoce.Nečekaně ho přepadl vztek, když uslyšel jméno Mathiel a žárlivost při představě, jak je Bret v její blízkosti.Co se to se mnou děje?, nemohl si vysvětlit své chování.
"Samueli?" promluvila Vlčice klidným hlasem, "Pověz, co tě trápí.Nemá smysl to v sobě dusit."
"Mám tolik otázek a na žádnou odpověď.Nejsem si jist, jestli bys na ně dokázala odpovědět ty." poplácal jí po hlavě.Vlčice zbystřila a v očích se jí zablýsklo.
"Mám toho za sebou spoustu.Věř, že bych dokázala odpovědět."
Samuel se na ní usmál.Byl šťastný z její touhy mu pomoci.Zhluboka se nadechl a byt tedy připraven všechno ze sebe dostat.Vše, co ho tížilo v myšlenkách.
"Kdo jsi?" vydechl.Zvíře se narovnalo, vypadalo jako Calwen, jako královna.Však v jejích očích se leskl strach z této otázky.Vždycky se jí vyhýbala.Čekal odpověď, jakou od ní slyšel pokaždé, když se jí takto otázal.
"Velice jsem k tobě přilnula, Samueli, syne Rajmundův.Nepřeji si, abych se stala tvou nepřítelkyní, kvůli mým dávným činům.Věz, opravdu mě mrzí." stále narovnaná upřeně hleděla na Samuela.
"Ať už jsi udělala cokoli, mé city k tobě se nezmění.Jsem ti moc zavázán.Už několikrát jsi mi zachránila život.Pověz tedy, kdo jsi?Proč tě Elfové nenávidí?" Vlčice potěšena touto odpovědění se koutkem usmála.
"Kdo jsi?" ptal se nedočkavě Samuel.Zvíře se zamyslelo.
"Mé jméno je Lyell." odpověděla po chvilce mlčení, "Toto oslovení nikdo nepoužívá, dokonce také já si nemohla vzpomenout.Všude mě oslovují Vlčice." v její tváři se leskl smutek a strach při odkrývání její minulosti.
"Pokračuj...Lyell." pobídl jí a Vlčice při oslovení toho jména zazářila.
"Jsem z rodu horských Vlků." napřímila se ještě více.
"Žije ten rod ještě?" zeptal se pln zvědavosti dozvědět se o Lyelly minulosti co nejvíce.
"Ano, jsou ve službách krále." řekla trpce, "To je mojezásluha." povzdechla si elsky.
"Cože?Co jsi to řekla?" dobíral se odpovědi, ale Lyell pokračovala dál.
"Vládla jsem jim." pronesla hlasitě větu a Samuel ji viděl zase v jiném světle.Trochu se od ní odsunul.Najednou mu naháněla strach.Vlčice to postřehla, ale nezmínila se ani slůvkem, jak jí mrzí změna jeho důvěry k ní.
"Nemusím ti připomínat, že jsou Vlci nenasytní a je pro ně jedno z nejdůležitějších věcí právě potrava a to masová, samozřejmě.Takže je jasné, že jsme lovili a pojídali zvěř, co nám přišla pod nos.Elfové nás kvůli tomu nenáviděli.Cení si všeho živého a nikdy nespolkli kousek masa.Je tedy jasné, že se na nás rozhněvali, když jsme lovili na jejich území.Rozhněvali se tak, že zapomněli na své milosrdné chování a půlku mého rodu vyhubili.A pak se objevil on." sklonila hlavu a dýchala tak Samuelovi na paži.
"Tehdy jsem byla touto prací Elfů velice dopálená a toužila jsem po pomstě.I do našeho rodu se donesla zpráva o Magiro a o touhy po moci krále Theobelda, syna Terenciova.Smluvila jsem s ním dohodu.Budu bojovat po jeho boku a za to jsem chtěla povolení, lovit cokoli a kdekoli.Moje první osudová chyba." povzdechla si elfsky.Samuel na ní vyděšeně pohlížel.Litoval svých slov, když prohlásil, že ať udělala cokoli, bude jí mít stejně rád.Nemohl to splnit.Cítil k ní hněv a pohrdání.Lyell jako zvíře to vycítilo a po její tváři se skutálela slza.
"Bojovala jsem ve válce a zabíjela bezcitně Elfy, Jednorožce, lidi, všechno, co mi stálo v cestě.Myslela jsem na sebe a na svůj rod.Hněvala jsem se na Elfy, musíme přece jíst, opakovala jsem si stále tuhle větu.Theobaldovo vojsko vítězilo, a pak jsem udělala něco, co mi nikdy Elfové neodpustí a ani já si to nedokážu odpustit.Bylo skoro už po všem.Elfové se stahovali, zbylo jich málo, stejně jako Jednorožců a lidé padli.Král Elfů Rigel...,"
"Moment!" skočil jí do řeči Samuel a nemohl se zbavit pohrdavého tónu ve svém hlase, "Král Elfů?Mám dojem, že je Královna Elfů a to je Calwen."
"Dříve byl Rigel." pípla tiše.
"A proč není teď?" prohlížel si jí podezřívavím pohledem.
"Protože jsem ho zabila."
Samuel to tušil.Zachoval chladnou tvář a nevšímal si Lyellyny smutných očí a proud slz valících se z nich.Neměl zájem jí utěšovat a litovat.
"Elfové se vzdávali," pokračovala, "A já to udělala.Skočila po něm, když byl otečen zády a nesl v náručí zraněnou Mathiel.Jedním kousnutím jsem ho usmrtila.Nikdy nezapomenu na Mathieliny vyděšené oči.Hleděli jsme si z očí do očí a králova krev ji kapala na tvář.Můj život byl zpečetěn.Mathiel sáhla po dýce jenž ležela opodál a probodla mi jím srdce." Lyell dýchla na svou hruď a odkryla jizvu.Samuel vyděšením skoro ani nedýchal.
"Jak…?Jak…?" nemohl ze sebe dostat otázku, jak mohla zůstat naživu.Vlčice to však pochopila.
"Calwen." vydechla smutně, "Jedním mocným kouzlem, kdy mě od smrti dělil krůček, mě zachránila.Prohlásila, že pro mě vymyslí horší trest než je obyčejná pokojná smrt…" třásl se jí hlas.
"Jaký byl ten trest?"
"Sloužit.Kdykoliv kdybych se obrátila proti nim byla bych v nepředstavitelných mukách.Zemřela bych, ale moje duše by nikdy neodešla.Nořila bych se v temnotách.A stejně takhle byl proklet celý můj rod.Dosud se skrývají v horách a slouží králi a mě nenávidí ze všech nejvíce." dala se do breku.
"Když byl ten velký déšť, tvůj rod zaútočil na naší vesnici.Vesničané jich mnoho pobili.Dosud nevím, proč je na nás král poslal." Lyell zesmutnila ještě více, než byla dosud a Samuel zavedl řeč jinam: "Calwen na radě řekla, že když přišel můj čas, ochraňovali mě.To ty jsi byla ta ochrana.Byla jsi mi pořád v patách."
"Ano, musím sloužit Magiro.Jako první vycítím, kdy přišel jejich čas."
"A až čas Magiro skončí, co bude s tebou?"
"Budu volná.Mohu se rozhodnou na které straně budu stát, ale prokletí ,nikdy neodejít´ mě bude stále pronásledovat.Bojím se smrti jako nikdo jiný na tomto světě.Teď už víš vše, Samueli, vše o mojí minulosti.Už víš, proč Elfové mnou pohrdají.A Mathiel čeká na vhodnou chvíli, kdy mé srdce probodne znovu a nechá mě trpět, jako já tehdy nechala jí, když jsem jí před očima usmrtila otce, kterého tak milovala.Ale něco ti musím říct," přiblížila se k jeho tváři a svým drsným jazykem mu oblízla tvář, "Všechny Magira mě nenáviděla, sloužit jim bylo…bylo strašné.Ale ty?Ty jsi můj přítel, Samueli, věř mi prosím.Díky tobě už nikdy nepřistoupím na stranu zla.Kvůli tobě se ve válce obětuji, kdyby ti hrozilo nebezpečí." Sameul jí naslouchal neschopen slova, "A teď tě prosím o jedno, splň to, co jsi prohlásil.Nepohrdej mnou, vím, nebude to snadné, ale chci, aby bylo vše jak bylo dříve.Nerozlučná trojka, ty, Bret a já.Lituji svých činů, Samueli.Calwen se rozhodla správně a já si jí moc vážím." prosícíma očima plných slz mu hleděla do očí.
"Ty jsi mi nikdy neublížila, Lyell, nemám důvod tě nenávidět.Navíc, obdivuji tvou odvahu mi to všechno povědět." obejmul jí a cítil Vlčin dech na svém krku.A opravdu, tím, jak jí byl blízko, všechen strach, hněv i pohrdání z něho rázem spadly, naopak si jí velice cenil.
"Ta trojka bude.Jenom se musím omluvit Bretovi." řekl jí, když jí pustil.Vlčice vycenila v úsměvu své ostré zuby.
"Ale to není zdaleka všechno, co tě trápilo za otázky, Sameli, viď?"
"Ne." podrbal jí spokojeně za uchem.

My heart will go on - Celine Dion live

7. listopadu 2007 v 19:26 ♥ Neuvěřitelný :D
My heart will go on live!!! musím říct nádherný, fantastický, aaaaaa NEUVĚŘITELNÝ!!! =D fakt tu písničku zbožňuju!!

My heart will go on - Celine Dion

7. listopadu 2007 v 19:16 ♥ Neuvěřitelný :D
MILUJU Tu písničku!!! =D je to moje nejoblíbenější písnička!!! Celine Dion má úžasnej hlas!!! =D

Titanic - Everitime We Touch

7. listopadu 2007 v 19:13 ♥ Neuvěřitelný :D
Nádherná písnička, nádhernej film, nádherné videjko!!! ;) stojí za podívání...