Kapitola 2. Podivná realita

20. ledna 2008 v 17:03 |  -) Ela Schillerová
Takže jsem se rozhodla napsat kapitolu, protože Violett, tky napsala novou a tím mě donutila napsat další pokračování...Dlouho jsem se rozhodovala k jaké povídce mám napsat to pokračování...nakonec jsem se rozhodla pro tuhle...:D :D tkže vás prosím o vaši upřímnost, napište mi vše, co se této kapitoly týče a hlasujte v anketě... :D a věnuju jí všem, co si jí čtou... :D :D
Kapitola 2. Podivná realita
Ela se probudila velice brzy.Celou noc spala velice neklidně a často se probouzela s podivných snů nebo měla pocit, jakoby jí někdo pozoroval.Rozespale se posadila na postel a pohledem spočinula na tvrdě spící dokonalou sestru.Velmi potichu se vyškrábala ze své lože a s lehkými kroky zmizela z pokoje.Pokračovala po úzké chodičce ke dveřím, které konečně odemkly své tajemství.Bílou ručkou vzala za kliku.Usmála se, když se dveře s nepříjemným vrznutím otevřely.Nasoukala se do tmavé místnosti a potichounku za sebou zavřela.Nerozsvítila.Pozorovala tu nádhernou místnost a v tom magickém šeru se cítila jako v pohádce.Ladně se posadila na jeden z měkoučkých polštářů a očima pozorovala svoji usměvavou matku na vybledlé fotografii.
Sedět dlouho nevydržela.Měla touhu všechno, co zde je, prozkoumat, prohlídnout si a snít o tom zvláštním novém světě.Otevřela skleněnou vitrínu, kde na ramínku visely školní hábity.Jeden vytáhla ze skříně a zabořila svůj obličej do hedvábné látky.Voněly po heřmánku, stejně jako maminčiny hnědé vlasy.Projela ho konečky prstů a zarazila se na hrubém erbu s obrázkem lva.Nerada je vracela zpátky.Prozkoumala i staré učebnice, ležící na hromadě vedle vitríny.Byli to učebnice o kouzelných tvorech, obrany proti černé magie, jak správně uvařit lektvary a…Eleonoře do klína spadl špinavý dopis z tmavé knihy.Zvědavě své černé oči přitiskla k obalu.
"Můj nešťastný život." Přečetla dívka tiše, "Komu to asi bylo?" zvědavě ho otevřela a hltala napsaná slova.Podle písma poznala, že to psala asi patnáctiletá dívka.A když si přečetla první větu…
Jmenuji se Maggie Schillerová.
Vždy jsem žila v dojmu, že špatné věci se stávají jen ve filmech, ale tady v Bradavicích je to jako v té nejhorší noční můře.Když jsem poprvé spatřila školní hrad byla jsem štěstím bez sebe, ale dnes?Dnes bych raději zemřela…Mám strach, strašný strach…
Vystrašená dívka neměla skoro sílu pokračovat, ale zvědavost opět zvítězila.
To ten strašný sen, ale to není sen!To je realita!Pronásleduje mě, když spím, když se učím a hlavně o samotě.Stále vidím před sebou ty krvavé zlé oči, jak říkají "zemřeš"!Moc vás prosím, pomozte mi…Stále slyším ten ohavný syčivý hlas.Nemohu, už nemohu dál…
Dále byla stránka tak pokrytá zaschlou krví, až nešlo rozluštit, co dál obsahoval.Nebyla to rudá krev, co jí tak rozrušilo, nýbrž věty onoho dopisu.Neměla zdání, co jsou Bradavice, koho prosila o pomoc a kdo jí tak strašně pronásledoval.Ze strachem v očích a s rychleným tepem uschovala dopis zpět do černé knihy, právě v čas.Dveře se s nepříjemným zvukem rozrazily a do pokoje vstoupila dívka.Podle dokonalé siluety postavy poznala svou mladší sestru.
"Co tu děláš?" štěkla naštvaným uječeným hlasem.Polekaná dívka strčila knihu za záda, zrovna, když místnost polilo zářivé světlo.
"A proč seš tu po tmě?Beztak jsi tu něco kradla, že jo?" dala ruce v bok, "A proč se tváříš, jako by tě přejel vlak?"
"Hele, ty jedna odporná…" hledala správná slova, jak svou sestru nazvat.Nakonec to vzdala a vyplázla na ní jazyk.
"No jen to řekni, ty zlodějko!Okamžitě mi dej, to, co schováváš za zády!Myslíš, že jsem tak blbá?!" a Kamila se na svou sestru rozzuřeně vrhla.Začala do Ely narážet, až to dívka nevydržela a upadla na zem, přitom jí Kamila vytrhla knihu z ruky.
"Au!Ty huso pitomá!" vykřikla Ela a držela se za svůj loket do kterého se udeřila, když se skácela k zemi.Kamila se jen posměšně usmála a dala se do zkoumání knihy.
"Hele dopis!" zasmála se.
"Vůbec na něj nešahej!" hrabala se na nohy Eleonora.
"Ó, že by se moje sestřička zamilovala a neví, co má napsat svému idolovi, a tak to chtěla opsat z téhle knihy.Jenže to máš velkou smůlu, protože ta kniha je úplně prázdná!" smála se a mávala jí před obličejem dopisem.
"No, tak jsem mu psala no!Co ti je vůbec do toho!A vrať mi ho okamžitě!" hrála to s ní schválně Ela a divila se, že si její sestra nevšimla, že je tak špinavý a starý.
"Tak to mě ani nenapadne, moje milá sestřičko!" zastrčila si dopis za pas a knihou mrštila o podlahu.Vystartovala jako střela z pokoje ven a rozzuřenou sestru nechala zamčenou se svým hněvem.Eleonora se vrhla na dveře a začala do nich bít pěstmi.
"Otevři ty hnusná svině!Já tě tak nenávidím!" sklouzla po dřevěných dveří a obejmula kolena.Dala se do bezvýznamného pláče.
"Neplakej, rve mi to srdce."
Dívka sebou vyděšeně trhla.Strnula při pohledu na postavu otrhané, lehce průsvitné ženy.Odhrnula si své tmavé kadeře s obličeje a vykouzlila letmý úsměv.Eleonora otevřela ústa údivem.
"Vy-vy jste duch?" vypadlo z ní.
"Už to tak asi bude, má milá." Pronesla líbezným hlasem.Chvíli na sebe mlčky hleděli a při tom pohledu Ele někoho připomínala.
"Co po mě chcete?" zeptala se už méně vyděšeně.
"Přicházím tě utišit, nemohu přeci svou vnučku nechat takhle beznadějně ronit slzy."
"Svou co?-Promiňte, nemohla jste se splést.Vy jste přeci, tak mladá, nemůžete-to nedává smysl, paní." Kroutila hlavou.
Duch si smutně povzdychl.
"Ano já vím, je to podivné.Ale jsem s tebou od té doby, co jsi uviděla tuto místnost." Ela si okamžitě vybavila svůj zvláštní pocit, jaký měla pokaždé, když procitla ze snu.
"Jste matka mého otce?Kdo je to?Jak se jmenuje?Žije ještě?" chrlila jednu otázku za druhou.Tajemná žena však protáhla své koutky do úsměvu a s cvaknutím zámku u dveří zmizela.Dveře uhodily Elu do zad a tím se vzpamatovala.Rychle od nich uskočila a spatřila zamračený obličej své matky.
"Co to máš za kalhotami?" zeptala se přísně.
"Za kalhotami?" podivila se, a když sklouzla očima na svůj pas zasekla se překvapená.Neochotně vytáhla starý dopis a udiveně ho podávala mamce.Maggie se ho však ani nedotkla, ani si ho moc neprohlížela.
"Holky, prosím vás, když už s těma hovadinama skoncujete?Kamila tu běhá jako splašená, že nemůže najít nějakej dopis.Předpokládám, že myslí právě tenhle.Ale vysvětli mi jedno, proč tě tu zamkla?"
"Ehm-maminko-já jsem momentálně zmatená víc než ty." Vykouzlila křečovitý úsměv.Mamka protočila panenky a zmizela za dveřmi.Dívka zmateně rozložila dopis a byl to právě ten samí dopis, co jí Kamila vzala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tahle povídka?

Jo, je dobrá.... 62.5% (15)
Ujde.... 8.3% (2)
Ne nelíbí... 8.3% (2)
Nevím... 4.2% (1)
Nečetl(a) jsem jí... 16.7% (4)

Komentáře

1 romais romais | Web | 21. ledna 2008 v 19:54 | Reagovat

no tyjo to je dost, ze tu mas dalsi kapitolku :-) a je moc dobra...fakt se mi libi...rychle rychle pokracko :-D

2 lusssinka9 lusssinka9 | 22. ledna 2008 v 11:41 | Reagovat

jj neboj, to rychle nova kapca bude, pac byste pak nepochopili, o co tam jde..... :D mozna, ze jsem vas touhle kapitolou zmatla.. :D :D :D he he...a ty si tky chvatni s novou kapcou.. :D

3 Violette Violette | 22. ledna 2008 v 20:56 | Reagovat

wow, tak to bylo dobrý, nechceč být profesionál? =D No fakt myslím to vážně, máš zajímavej styl, no prostě super.

Jo a tak anketa je pěkně na houby když tam nemáš: Je naprosto úžasná, jsem tím úplně uchvácená, nemůžu se odtrhnout

=D

4 lusssinka9 lusssinka9 | 22. ledna 2008 v 21:19 | Reagovat

ou.... :D dekuji..... ;) velice me to tesi....a neim, co je tedy na mem psani zajimaveho.. :D :D :D myslim, ze ty a Romca pisete o hodne lepe.. ;) ale fakt moc diky za pochvalu.. ;) a budu se snazit.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama