Kapitola 24. Tajemný zachránce

2. ledna 2008 v 16:15
Kapitola 24. Tajemný zachránce
Po tom, v čem se mu Vlčice svěřila, se cítil lépe.Věděl o ní všechno, co potřeboval.Sdělila mu toho tolik, a tak odpoledne měl spoustu času o všem přemýšlet.Cärmen udělila Lyell ten strašný trest, Samuel došel k závěru, že královna s ní měla nějaké plány, netušil jaké, ale něco mu našeptávalo, že má Vlčice sehrát nějakou důležitou úlohu.Snažil se vžít do královniny situace, co by na jejím místě udělal on.Nechal by ji zemřít, pomyslel si.To je taktéž krutý osud.S trestem, jaký má, je přece nesmrtelná.Vůbec to nedávalo smysl.
Celý se do toho zamotal a přestal nad tím uvažovat.Přecházel od stromu ke stromu a naslouchal klidným písním ptáků poletujících na obloze i sedících ve větvích vysokých borovic.Jejich přenádherný sbor Samuela donutil zastavit se.Pohodlně se usadil od jednou z borovic a přivřel víčka.
"Tak neschopný, tak hloupí!" pronikl mu do mysli nepříjemný hluboký ženský hlas.
"Kdo je tu?" vyděsil se a rozhlížel se kolem.
"Líný, tak líný…" ozval se ten hlas znovu.Samuel neohrabaně vyskočil na nohy.
"Je strachem bez sebe, je sám docela sám…" řekl s posměchem hlas.
"Tak dost!Vylez!" zakřičel Samuel.Odpovědí mu byla jen ozvěna jeho slov.Začal rozpačitě pobíhat sem a tam.
"Je sám…" zašeptal ženský hlas, tak děsivě, že se Samuel zastavil na místě a zacpal si uši.Najednou se mu podlomily kolena, klesal k zemi a hlava se mu točila.Stromy a celý les se mu rozmazávali před očima.
"Co se to-" s těmi to slovy se skácel nehybně na zem.
Slyšel dupot koňských kopyt, cítil čerstvě učesanou hřívu, a pak ji uviděl.Běžela klusem k němu, její bílá hřívá vlála ve větru.
"Malbíno." Zašeptal, když se zastavila přímo u něho.Pohodila hlavou a sklonila, aby se mohl posadit na její hřbet.
"Už tak strašně dlouho jsem tě neviděla." Dotkla se jeho ramene hebká bílá ruka.Samuel ji přiložil k ústům a lehce políbil.
"Prisilo, já tebe taky."
Obejmul ji.Rukou ji projel kaštanové vlasy a na zádech se zastavil, když pocítil teplou tekutinu.Odstrčil ji od sebe.Až teď si všiml vytekájící se krve.Rudá krev se s probodnuté hrudi valila jako lavina sněhu.Dívka klesla k zemi a naposledy v mukách vydechla.
"Né!" zakřičel zoufale.Vzal do náručí nehybné tělo a chtěl ho položit na hřbet své kobyly.Zděsil se.Kobyla ležela nehybně na zemi a z hrudi se řinula stejně rudá krev.
"Malbíno!" zoufale položil Priscilino chladné tělo vedle jejího.
"To bude v pořádku."
"Brete?" otočil se Samuel radostně, ale Bret také padal k zemi, kde pak zůstal bez vládně ležet.Na to přiběhla Vlčice.
"Zasloužili si to." Zavrčela a klesla k zemi a zůstala bez jediného pohybu.Samuel se třásl strachy.
"Malbíno!Priscilo!Brete!Lyell!Co se to děje?!" volal.
"Lafee Teer!" prostoupil Samuela líbezný zvonivý hlas.Před jeho očima se objevila postava celá zahalena v modré kápi.Ladným pohybem ruky kolem sebe vykouzlila bílý zářivý kruh.
"Odejdi!" přikázala.Z kruhy vybleskly bílé pásy a ozářily všechno kolem Samuela.Jejich světlo mu podráždilo oči, a tak si je zakryl dlaněmi.
Náhle vše utichlo, pak následoval nepříjemný skřípavý zvuk, a nakonec opět uslyšel ten přenádherný ptáků zpěv.Otevřel oči a zmateně mžoural do lesa.Co pak se mu všechno jen zdálo?Bylo to tak skutečné, pomyslel si.Chtěl vstát.
"Ne!Ne!Jen v klidu lež, musíš nabrat trochu síly." Zaslechl ten zvonivý hlas, "Na, napij se." Klekla si k němu ta postava ze snu v modré kápi.Neviděl jí do obličeje.Čutoru si ochotně vzal, ale nenapil se.Pouze ji přiložil k ústům.
"Nic se ti nestane.Můžeš pít."
Samuel odhodil čutoru do jehličí.
"Právě se mi stala zvláštní věc a já nebudu přijímat nic od někoho, o kom nemám ani páru kdo je." Řekl až moc chytře a uvědomil si to, a tak se trochu začervenal.
"Jsem Aurora, dcera Elfů." Stáhla kápi z obličeje a Samuel snad nikdy nespatřil tolik krásy.Rty měla plné, krásně vytvarované, však nejkrásnější byli, když je proměnila v úsměv a odkryla tak zdravé bílé zuby.Velkýma modrýma očima si ho měřila od hlavy až k patě a bledýma rukama si odhazovala zlatavé vlasy z obličeje, a tím tak odkrývala špičaté elfí uši.
"Já jsem Samuel, syn Rajmundův." Představil se.
"Já vím.Pamutuj si, že není moudré své pravé jméno vyslovovat nahlas, ať už jsi kdekoli.A buď rád, že tu jsem, jinak by to s tebou moc dobře nedopadlo."
"Takže-to nebyl sen?" vzpomněl si na to, co se před chvíli událo.
"Ne, to ani v nejmenším.Kdyby to byl jen sen, nebyl by to takový problém tě z něho dostat.Ty jsi však ocitl jakoby v tranzu.Tím, že ses bál, to bylo čím dál horší." Mluvila klidně.
Samuel se začervenal.
"Někdo mi posílal do mysli falešné představy?" zkřivil obličej.
"Ano, chtěla, abys měl strach."
"Chtěla?Byla to tedy žena?" zašklebil se a schoval svůj obličej do košile, aby nespatřila rudost jeho obličeje.
"Ano." Přikývla.
"Znáš ji?"
Aurora přikývla.
"Hele-co kdybys mi to rovnou všechno postupně vysvětlila, tímhle způsobem tu budeme až do rána!" rozčiloval se a naštvaně pleskl dlaní o zem.Jenomže se trochu spletl, zem to nebyla.Trefil ježka, který se právě vracel do svého úkrytu.
"Áuu!" zaječel s strčil si zraněnou dlaň do úst.Elfka se hlasitě zasmála.
"V huhle chvíli hu memí nič k šmíhu!" obořil se Samuel s rukou v puse.
"No to máš bohužel pravdu." Přestala se smát a okamžitě zvážněla.Lehce se dotkla Samuelovi zraněné dlaně a zašeptala pár nesrozumitelných slov a bolest okamžitě ustála, stopy po bodnutí byly také pryč.
"Ne-neděkuj mi.Tohle byla maličkost.Myslím, že už můžeš vstát." Usmála se a nabídla mu ruku.Samuel s její pomocí vstal a trochu zavrávoral.
"Projdeme se a já ti vše povím.A promiň, že jsem se ti nepoklonila." Napravila svou chybu.Položila dlaň na srdce a ladně se poklonila.
Vydali se cestou k řece.
"Začíná to pro tebe být nebezpečné.Máme sice váhodu, že král neví, kde jsi, ale má podezření, že jsi ve službách Magira." Mluvila pomalu a nechala pár modrých motýlů, aby jí ozdobili zářivé vlasy.Samuel je se zaujetím pozoroval.
"Někdo z jeho lidí mě chce zabít?" zeptal se.
"Ta žena, co ti vlezla do hlavy, není z jeho lidí.Je nezávislá, ale má na Magiro už dlouhou dobu spadeno.Je to čarodějka a je stejně jako my nesmrtelná.Je spolčená jenom se svými družkami." Mluvila teď s odporem v hlase.
"Jak se o mně dozvěděla?"
"Chvíli jí to trvalo, když jste se objevili v Myspery a dali jste jí falešná jména.To bylo velmi moudré."
Konečně mu svitlo.Samuel si vybavil tajemnou černou ženu z hlubokým hlasem.Vzpomněl si, jak je v noci přepadla a díky Vlčici se zachránili.
"Sandra!" vykřikl vítězoslavně.
"Ano, pod tímto jménem je známá, ale ve skutečnosti se jmenuje Lafee Teer."
"Trochu zvláštní jméno, ne?A vůbec se mi nelíbí." Zasmál se pobaveně.
"Přesto si ho zapamatuj.Je to jediná obrana proti jejím kouzlům.Jde po tobě od chvíle, kdy sis od starého obchodníka vzal ten meč.Měli jste ho lépe ukrýt a vůbec neukazovat." Zavrtěla hlavou a motýli polekaně odlétli, zůstali však v její blízkosti.Samuel se zastyděl.Jeho meč s nápisem Magiko při všem štěstí, stále leží za řekou.
Aby zahnal tu myšlenku optal se: "Když zná moje pravé jméno, může mi proniknout do mysli a dozvědět se vše, co potřebuje?"
"Rozumíš tomu správně." Přikývla Aurora "Nejprve ti tam pošle strach a tím ji otevřeš bránu do své mysli.Magira mají velmi silnou ochranou bránu, ale ty nejzkušenější kouzelníci jí dokáží prorazit a to právě strachem.Čím více se bojíš, tím více posiluješ jejich kouzlo a umožňuješ vstup do svých myšlenek, pocitů a vzpomínek.Dozví se všechno a můžeš tomu zabránit pouze tím, když vyslovíš jejich pravé jméno a svou mysl znovu uzavřeš.Je to ale velice složité a vyčerpávající." Vysvětlila.
"A jak ses do mé mysli dostala?" civěl Samuel.
"Stejně jako ona.Ale já jsem tě přišla zachránit a ne se ti dívat do myšlenek." Usmála se.Zastavil se a zahleděla do širého kraje.Průzračná řeka se vinula stále v před.Čistý vzduch jim protáhl plíce.
"Jak jsi na to jméno přišla?" zeptal se omámen krásou přírody.
"Zabralo mi to spoustu času.Byla jsem vyslána královnou elfů, abych ho zjistila.Máš štěstí, že jsem se vrátila brzy.Neví, kdo jsi, ale kdyby ano, neváhala by a zabila by tě.Teď tě jenom chtěla využít, abys pověděl vše, co víš o Magiru.Doufám, že nic nezjistila.Lefee a její společnice nazýváme Strachuvládkyně.Vyvolávají strach." Sklonila se a prsty vklouzla do čisté vody.
"Vyvolávat strach může cokoli." Usedl vedle ní na zelenou trávu.
"To jistě, ale ony vyvolají ten největší strach a ten i vlastně využívají.V tranzu spatříš to, čeho se nejvíce bojíš.A ty máš strach o své přátelé." Obdarovala ho krásným úsměvem.
"Ano z jedné části.Já jsem strašně zbabělí.Vyleká mě všechno." Zrudl jako rak.
"I ne." Zasmála se a osvěžila ho sprškou studených kapek vody.Samuel jí to hned oplatil.
"Zapomněl jsem ti poděkovat za to, že jsi mě zachránila.Tak tedy děkuji." Usmál se a elkfa se ladně poklonila.
"Tady jsi!" vyrušil je hlas a Aurora se Samuelem se sborově polekaně ohlédli.Vlčice se té komedie zasmála.
"Lyell!" rozběhl se k ní a obejmul ji.Měl o ní strašný strach, i když věděl, že je v pořádku.Stále se totiž nemohl zbavit toho, co se mu zdálo.
"Hou, hou!" mírnila ho pobaveně Vlčice.Samuel se k ní tiskl ještě více, až slyšel tlukot jejího srdce.
"Oslovuješ tu zrádkyni jejím pravým jménem?To je urážka Elfů!" z krásné usměvavé Elfky se rázem promělia zamračená, pohrdající dívka.
"Á, Aurora!" zasmála se pobavené Lyell a odstrčila tlapkou Samuela, "Vrátila ses sama? To je zvláštní.Jak to, že s sebou nemáš nějakého toho smrtelníka?Snad ses žádnému nelíbila?" tázala se výsměšně.
"Nech si ty své hloupé poznámky a dělej raději to, co musíš." Pohodila vlasy.
"Ano, to dělám už velice dlouho, Auroro.Spíše ty by ses měla zamyslet sama nad sebou a přestat si užívat se smrtelníky.Stejně jim pak pláchneš." Zavrčela.Aurora rychle vytáhla svou dýku připevněnou na zlatém opasku kolem pasu.
"Neprovokuj mě." Sykla přes zaťaté zuby.Samuel seděl vyděšeně vedle Lyell.Vlčice však seděla klidně s hlavou hrdě vztyčenou.V očím se jí leskla nenávist.
"Chceš mě zabít?" olízla si nevzrušeně tlamu.Aurora zasunula dýku zpátky za opasek.
"Však ono na tebe taky dojde." Řekla s hlasem plným pohrdání a na místě se vypařila.Zbyli po ní jen pár motýlů, který jí vždy s oblibou sedali na zlatavé vlasy.
"Tak tohle jste přehnali." Prohodil zklamaně Samuel.
"Nepřátelství mezi mnou a Elfy panuje už mnoho let.Je to něco jako tradice nebo co." Ušklíbla se, "Nemůžeš nutit nikoho z nás, aby se to změnilo.Takové to bylo, je a bude.Zvykej si." Mrkla pobaveně a vracela se zpátky do lesa.Snažila se ze všeho dělat si legraci, ale Samuel moc dobře věděl, jak jí to mrzí a trápí.Lehl si do měkké trávy a pozoroval oblohu.Byla bez jediného mráčku a svou modří mu připomněla oči Mathiel.Vybavil si její dokonalou krásu, líbezný hlas a snil o její společnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Esli prave listujes na mym blogu, tk klikni...=)

Listuju... 71.2% (960)
Nelistuju...=) 28.8% (389)

Komentáře

1 romais romais | Web | 2. ledna 2008 v 16:31 | Reagovat

jééé....moooooc krásný a prosím,abys hodně rychle přidala další kapitolku,nebo uvidíš co se stane =o)

2 Violette Violette | 5. ledna 2008 v 10:23 | Reagovat

to je hezký že sní o mé společnosti =)

jj souhlasím s Romais a jen taková malá poznámečka- občas si to po sobě přečti, některý věty nedávaj smysl. Jinak supec a doufám že tu bude brzo další kááááááápča

3 lusssinka9 lusssinka9 | 22. ledna 2008 v 11:47 | Reagovat

dikes.... ;) a Violett pls priste mi napis ktere.. :D mne se to nece cist.. :D bo rekni aspon v ktery casti.....se ty nesmysly nachazi..:D ete aby nesnil, kdyz je do tebe zamilovanej.... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama