Únor 2008

Lenny & Denny po druhé :D

21. února 2008 v 19:06 ♥ Neuvěřitelný :D
Tkže sem přidám etě další videjka :D :D :D mno musíte fakt uznat, že to nemá chybu :D :D :D

Lenny & Denny

18. února 2008 v 18:41 ♥ Neuvěřitelný :D
Nejlepší čeští retardi! :D

Svatební šaty

18. února 2008 v 17:54







Svatý Valentýn

15. února 2008 v 18:22
Svatý Valentýn
Studený vítr se přehnal přes romantický park.Nejkrásnější byl k večeru, když slunce zapadá za hory a ta dívka to věděla.Čekala už dobrou hodinu a nechala se unášet krásou přírodou.Miliony sněhových vloček dopadali na uhelnaté vlasy.Nedočkavě stála pod vysokým dubem a pohrávala si se zamilovaným dopisem, jenž obsahoval slova jejího srdce.Když slunce zapadlo, malinko zaplakala, snad měl něco důležitého?Neztrácela naději a čekala dál.Mráz štípal ji do tváři, zimou se klepala.Hřála jí jenom vzpomínka na něj.Stačilo vybavit si jeho modré pronikavé oči a srdce se jí rozbušilo, jen si představila jeho úsměv a zatočila se jí hlava.Myslela na něho a nemohla se dočkat, až ho zase sevře v náručí a daruje mu ten nejsladší polibek.Po dlouhém čekání chlapce konečně spatřila.Srdce jí bušilo jako o závod, že snad ani nepochybovala o tom, že jeho bušení chlapec neuslyší.Nemýlila se byl to on.Chlapcovi dlouhé vlasy vlály ve větru, v ruce svíral květinu a houpavým krokem se přibližoval ke své dívce.Ona byla radostí bez sebe, co víc si může přát o svatém Valentýnovi, než být se svým milovaným.Vrhla se mu do náručí.Chlapec ji od sebe lehce odstrčil a modrou růži pustil ji k nohám.Dívce zmizela usměvavá tvář a nechápavě na svého přítele pohlédla.
"Je konec." Pronesl tiše.Ty dvě slova ji málem ohlušili, i když byla vyslovena tak potichu.Hoch na ni naposledy pohlédl a odešel.Nechal ji tam stát.Nevěřícně pohlížela na jeho mizící postavu.Stále nemohla pochopit a nechtěla si připustit, co se právě stalo.Byli spolu tak dlouho, nikdy se nehádali a vždy k sobě byli jenom upřímní.Nemohla uvěřit, co jí pověděl.Těchto slov se vždy děsila, ale netušila, že by je někdy vypustil z úst.Zamilovaný dopis roztrhala a zahodila, zvedla modrou růži do svých dlaní a přivoněla.Miliony dívek se dnes radují se svými milovanými, jen ona zažila dnes svůj nejsmutnější den.Slzy stékali po její bledé tváři, ani nevnímala tu neskutečnou zimu.Zapomněla na vše, na nic nemyslela, jen na ty slova, která znamenala konec.Konec lásky, konec přátelství a dokonce konec jejího života.Byla si jistá, že bez něho neumí a hlavně nedokáže žít.Sebrala všechnu odvahu a sílu, jenž jí ještě zbyla a rozběhla se na dřevěný most.
Dne 15.února se zamilovaný pár procházel parkem.Bylo krásné ráno, zralé přesně pro lásku po nejkrásnějším svátku v roce.Ruku v ruce stanuli na dřevěném mostě.Žena vykřikla a rozrušeně ukazovala na krvaví nápis.Několik dalších páru nepohrdli zvědavostí.Spěchali na most, aby si také přečetli ten ohavný nápis, jenž hlásal: Proklínám den 14.2.!Pamatuj na mne, já se vrátím!.Lidem probíhal mráz po zádech.Všimli si modré růže položené u textu.Její trny byli pokryté rudou krví.
Policie dorazila brzy a našli nedaleko mostu utonutou dívku s řeznými ranami na ruce.Případ uzavřeli jako sebevraždu.A věřte nebo ne, každý rok, když nastane svátek všech zamilovaných, se páry nemilosrdně rozcházejí.Lidé se tohoto data začali štítit, a tak ho přestali slavit úplně.Nazvali ho dnem Smutku.Vzpomínali na zemřelou dívku a na její slova.Krvaví nápis nešel smazat, a proto most zbořili.Chlapec zemřelé dívky se nikdy neoženil a nikdy si už nenašel jinou dívku.Zůstal nadosmrti sám se svou jizvou v srdci, že se tehdy nerozhodl jinak.