Říjen 2008

Sexy Hobit :D

31. října 2008 v 17:31 ♥ Neuvěřitelný :D
Tak tady má Meldik nový video:D..nemůžu říct nic jiného než: to je blázen:D...ale je to krásné, a ty jeho oči....:))):D..

Kapitola 3. Poznání

29. října 2008 v 18:37 -) Strážci živlů
Oněměla jsem v úžasu, cítila jsem, jak mi hrůzou naskočila husí kůže.Už se neusmíval, mračil se.V obličeji mu čišela čistá nenávist.Nechápala jsem, proč mnou tak pohrdá, a proč se mě právě chystá zabít.Jako by mě přimrazil někdo na místě, když se náhle otočil na místě a jako kapky vody se rozstříštil do všech stran, až to s lehkým cáknutím zadunělo, jak se setkaly s písečnou pláží.Místo utichlo.Dívky přerývavě dýchaly vyčerpáním a zaujatě mě zkoumali.
,,Tomu nerozumím," snažila se polapit dech Maria, ,,Proč jí nezabil?"
Nasupila jsem se.Ta lhostejnost mě vytáčela, ačkoliv jsem tu dívku sotva znala.Estel jako by mi četla myšlenky.
,,Jen klid, Chelsea, nemysela to tak, jak to vyslovila." usmála se.Maria protočila pannenky.
Tenhle zmatek mě už nudil.
,,Mohl by mi někdo z vás čtyř laskavě vysvětlit, co se tu děje?" vyhrkla jsem, ,,Co dělám uprostřed nějaké pláze, co mělo znamenat to divadlo s ohněm a proč se tu najednou objevili nějací další lidi a vypadalo to jako kdyby vy jste po nich šlehaly oheň a oni jako kdyby se ho snažili uhasit? A proč se tu přede mě postavil ten odpornej chlap?" otřásla jsem se při té vzpomínce.
Sisi se zase zasmála a já jsem zuřivostí zatnula ruce v pěst.Buď chci vysvětlení, nebo jít domů a nebo se z toho šíleného snu konečně probudit.Štípla jsem se do tváře.Nic.Vrazila jsem si facku, bez úspěchu.Začala jsem skřípat zuby.
,,Co kdybys toho nechala?" okřikla mě blondýnka.Byla to jediná dívka, kterou jsem ještě neznala jménem.
,,Ani mě nehne," odbila jsem, ,,To je můj způsob mučení, jestli mi okamžitě nevysvětlíte, oč tu jde, bude to dvakrát horší!
,,Aspoň bude nějaký vzrůšo!" zatleskala Sisi.Tentokrát mě to dopálilo.Aniž bych věděla, co dělám, vyzula jsem si botu a mrštila jí přímo po malé.Jedním plynulým pohybem ruky botu proměnila na popel.Oči mi div nevypadly z důlku.
,,Tak už jsme se bobavili dost ne?" ozvala se Maria, ,,Estel?" pokynula jí hlavou.
Černovláska se na mě usmála.Nyní když jsme si prohlíželi jedna druhou všimla jsem si její krásy.Rty měla dokonale tvarované, oči menší, ale záhadné a tajemné.Pleť měla snědší, ale dokonale čistou.
,,Snaž se pochopit pro začátek pár věcí.Možná už jsi zjistila, že se tu děje něco neobvyklého." zvedla obočí a čekala na mou reakci.
,,Nepochybně." odvětila jsem.
,,Dobře," přikývla, ,,A teď ti prozradím, kdo jsi."
,,No..myslím, že to vím sama..Jmenuji se Chelsea Vessová, je mi sedmnáct let a jsem úplně obyčejná holka, která si ráda užívá obyčejného ničím nezajímavého života a jsem s tím obyčejným životěm dosti spokojená, takže pokud dovolíš, Estel-jmenuješ se tak?, tak bych se ráda vrátila zpátky domů a zapomněla na tuhle hloupou komedii.Rozumíš?" zaksichtila jsem se.
,,Tvůj život od dnešní půlnoci přestal být obyčejný, Chelsey." tentokrát se už neusmívala, došlo mi, že za to vděčím své přehnané reakci, ,,Zvedni tvář a pohleď do nebe.Nepřipadá ti zvláštní?"
Zvedla jsem hned hlavu, opět jako by mi to přikázala.Vypadalo, jako by z nich někdo vytřel všechnu barvu, bylo černě vybledlé a třpytili se hvězdy.A zářily tak moc, že jsem sklopila pohled na zem.
,,Ano, " řekla Estel, ,,Už nikdy neuvidíš tmu, ani když zavřeš oči.V té nejhlubší černé noci to bude vypadat jako ve dne."
Zhrůzou jsem si to uvědomila.
,,Ale proč?"
,,Jsi jako my.Jsme světlo i zář, teplo i žár.My jsme oheň." vyslovila poslední slovo s přehnanou úctou.Spadla mi čelist.Co je to za hloupost?
,,Znáš čtyři elementy?" zeptala se mě Sisi a vrátila mě tak zpátky do reality.Nebo do snu?
,,Oheň, voda, země a vzduch." vydechla jsem.Černovláska přikývla.
,,Na pokraji vzniku těchto elemntů se zrodily i jejich strážci a strážkyně.Snažili se o to, aby tyhle čtyři mocné věci zůstali v harmonii.Aby ani jeden z nich nikdy nepřevyšoval ty ostatní a dobře sloužil těm, kteří je potřebují." odmlčela se, ,,Ale spolu s těmito elementy vzniklo ještě něco, a to něco nikdy nemůže být v rovnováze.Od počátků až do konce světa budou spolu soupeřit."
,,Dobro a zlo." zašeptala jsem.
Černovláska přikývla.
,,Ale..to všechno..to je...naprosto nesmyslné..já přece nemůžu být..já se ohně bojím víc než čehokoli jiného." koktala jsem.
,,Samozřejmě." ušklíbla se Maria, ,,Jako bych to netvrdila hned, že s ní budou potíže.Bojí se toho, co má chránit, z čeho čerpá sílu." zasmála se.
,,Přijde na to." usmála se Estel, ale v jejich očích jsem zahlédla nejistotu.
,,Mám ještě otázku." ozvala jsem se, ,,Jsem potomek strážců ohně?"
,,Ano i ne.Oheň si sám vybírá své nejlepší strážce."
Polkla jsem.Tak to už rozhodně nedávalo smysl.
,,V tvém případě, ale nejspíš udělalo vyjímku." zasmála se Maria a blondýnka se přidala.Estel po nich střelila nevrlým pohledem.
,,Je od tebe nečestné pochybovat o jeho rozhodnutí.Nezapomínej, kdo jsi." hněvala se.
,,Ehm.." otočila si zpátky na mě, ,,Když tedy už vím kdo jsem a co jste vy.Kdo byli tedy ti, co se tu zčistajasna objevili?"
,,Strážci vody." odpověděla Sisi.
,,Jsou zlý?"
,,Víš, Chelsey, jak už je ti jasné, tak se zrodilo i zlo a dobro.V každém elementu se najde hodný i zlý.A právě dnes je tomu tak, že voda je na té špatné straně."
,,Chtějí vás zničit?" zírala jsem.
,,Touží stát na vrcholu." ozvala se blondýnka, ,,Odporní vodníci!" odplivla si.Ale ne tak jak bychom čekali.Z úst jí vylétla sprcha jisker.Na chvíli jsem nebyla s to se pohnout.
,,Co..co mám teď dělat?" byla jsem zmatená, vyděšená a doufala jsem, že tohle všechno není skutečné.
,,Myslím, že by bylo rozumné, aby se vrátila domů." rozhodla blondýnka, ,,Na vysvětlování je toho až až.A pochybuji, že bychom to do rána stihli."
,,Souhlasím, Angelo." přikývla Estel, ,,Vrať se domů, Chelsey.Snaž si to všechno srovnat v hlavě.Brzy se zase setkáme."
Chtělo se mi říct ještě spostu vět, ale najednou jsem stála zase na louce.Zírala jsem právě na Arona, který byl ke mně otečený zády a sledoval dva páry u lesa.
,,..jo, je to od něj dost neomluvitelné."
,,C-Cože?"
,,Od Mathewa." podíval se na mě, jako bych se praštila do hlavy.Copak si to nepamatuje?Usoudila jsem, že asi ne.Snažila jsem se s ním dát do běžného hovoru, ale hlavou jsem měla tak přehlcenou informacemi, že se mi to nedařilo.Claire byla zpátky se svou bundou.
,,Mě je vlastně docela teplo." uvědomila jsem si a sundala si mikinu.Claire s Aronem si vyměnily nechápavé pohledy.
,,Zbláznila ses?Před pár minutama ses tu třásla zimou." zírala na mě Claire.
Pokrčila jsem rameny.

Kapitola 2. Narozeninová oslava

29. října 2008 v 11:29 -) Strážci živlů
Tu noc jsem spala velice neklidně, provázely mě ty nejhrůznější sny.Ve většině z nich jsem neustále padala do šlehajícíh plamenů, které mě pokaždě ovinuly jako dlouhé jazyky a odmítaly mě pustit.Když jsem procitla ze své noční můry do reálného světa, byla jsem na kraji své postele.Polštář mi ležel u nohou, peřina se povala na zemi a mé žluté prostěradlo bylo shrnuté do poloviny matrace.Nepochybně jsem sebou v noci házela a to né málo.Okamžik jsem zůstala nehybně ležet, abych se vzpamatovala.Skrz žaluzije se pomalu protahovaly první ranní sluneční paprsky.Ulevilo se mi, už nemusím znovu usínat.Jenomže pak mi něco docvkalo.Vystřelila jsem jako šipka ze své lože a běžela přímo k rodičům do ložnice.
,,Mami!Tati!" křičela jsem a hupsla k nim na postel.George unaveně zívl a stejně se svou manželkou pronesli automaticky: ,,To je v pořádku, Chelsea, byl to jen sen."
Ani se neobtěžovali otevřít oči, což mě dopálilo ještě víc.Nemohli mě alespoň jednou v životě poslouchat ušima?Zacloumala jsem se svým otcem a prosebně zašeptala: ,,Tati, poslouchej mě, prosím!"
,,Poslouchám tě, zlato." opáčil otráveně.
Vzdala jsem to, ale tenhle nový objev jsem nemohla tajit.Chtěla jsem ho vykřičet, aby každý věděl, jak jsem teď šťastná.
,,Tati." zašeptala jsem znovu, ,,Je to pryč."
Konečně se na mě podívaly ty nejúpřimější oči, které jsem kdy viděla.Leskla se v nich radost a zvědavost zároveň.Pohladil mě svou hrubou rukou po tváři.
,,Ta strašná vzpomínka mi zmizela z hlavy." témeř jsem tu větu zazpívala, ,,Zdálo se mi sice pár ohnivých snů, ale už to nebylo jako předtím.On to dokázal, tati!Vyléčil mě!"
George se usmíval od ucha k uchu.Dokonce i má matka už seděla na posteli a sledovala mě svýma velkýma modrýma očima plných dojetí a štěstí.
***
Brzy odpoledne George volal panu Gancovi a z celého srdce mu děkoval, že mi pomohl.
,,...Že s tím nemáte nic společného?Proč ta skromnost?" usmíval se spokojeně ,,..Opravdu jsem vám velice vděčný, pane Ganci, nebýt vás, kdo ví, jak by to všechno dopadlo.." chvíli se odmlčel ,,..Ano...Jistě...A omlouvám se vám, nechoval jsem se posledně moc slušně." vypadal, že ho to opravdu mrzí ,,Ano, vy také...Sbohem." zavěsil a spokojeně si promnul ruce.
,,Tak co?" zeptala se Anne.
,,Tvrdí, že na tom nemá žádnou zásluhu.Vůbec to nechápu.Včera opravdu vypadal jako, že nic nezmůže." poškrabal se zamyšleně na bradě.
,,Je na něm něco zvláštního.." pokrčila rameny Anne ,,Možná je to kouzelník."
Ušklíbla jsem se.
,,Nehledala bych v tom žádnou záhadu," vložila jsem se do hovoru, ,,Utrpěla jsem šok a on mě zase dalším šokem přivedl zpátky na správnou cestu.A skromnost není žádná nadpřirozená vlastnost."
George se na mě usmál a odbočil k jinému tématu.
,,A co ta dnešní oslava, Chelesey, pořád jsi jí nezrušila?" zeptal se s nadějí v hlase.
Povzdychla jsem si.
,,Ne, tatínku, nezrušila a ani to neplánuji.Na tuhle oslavu jsem se těšila celý rok, přijde tam celý můj ročník.Je to pro mě strašně důležité."
,,Podle mě jsi moc mladá.Vytratíš se na celou noc z domu někam na louku a já nebudu klidně spát, protože si nebudu jistý, jestli se náhodou moji jediný dceři něco nestalo." mluvil rychle a neklidně.
,,Je mi sedmnáct!" vytřeštila jsem na něj oči.
,,Teprve první den."
Otevírala jsem pusu, abych protestovala.
,,Georgi, nepřeháněj to." pohladila ho po vlasech Anne ,,Je už skoro dospělá a já nevidím důvod, proč by to nemohla oslavti se svými přáteli.A nebudeme se přeci hádat.Chelsea má narozeniny a my máme co oslavovat."
Mrkla na mě pobaveně.Už dávno jsem věděla, že mám tu nejlepší mámu na světě.Oplatila jsem jí to upřímným úsměvem.Goerge se uklidnil a odešel do kuchyňky.Nějakou dobu tam něco hledal, a pak se objevil zpátky u jídelního stolu a šibalsky se na mě šklebil.Rodiče mi zazpívali narozeninovou písničku pěkně falešně, že jsem se neubránila smíchu.
,,Všechno nejlepší, drahoušku." lípla mi Anne pusu na čelo.George přede mnou postavil malou krabičku.Dychtivě jsem jí otevřela a vykulila oči.
,,No teda...děkuju moc." nemohla jsem stále odthrnout oči od nádherného stříbrného řetízku, kde se na konci houpal přívěsek písmena CH.
***
Všechno jsem už měla přichystané.Jídlo, pití, různé hlouposti, abychom se zabavili.I když mi bylo jasné, že k tomu stačí flašky s alkoholem.Svoje vlasy jsem svázala do drdolu a namalovala si černou tužkou oční linky.Oblékla jsem si džíny a svoje oblíbené bílé tílko na ramínka, kolem pasu jsem si uvázala mikinu pro případ, že by bylo venku chladno a mohla jsem vyrazit.Rozloučila jsem se s našíma, táta se netvářil moc nadšeně, a nasměrovala jsem si cestu ke své nejlepší kamarádce Kathleen.Celá nedočkavá čekala na konci ulice a v ruce svírala dvě tašky.Ani jsem raději nechtěla znát jejich obsah.
Cestou jsme posbírali pár dalších spolužaček, které se nabídli, že nám pomohou s přípravou.Na louku jsme dorazili docela brzy.Mary a Claire stavěly ohniště a Violette s Kathleen se postarali o výzdobu.Já s Karin jsem mezitím připravovali pití a jídlo.Trvalo nám to celé tak hodinu.Obloha potemněla a já jsem si celá nervózní začala okusovat nehty.Kathleen mě okamžitě praštila přes ruku.
,,Přestaň!Je to nechutné!" ušklíbla se.Vyplázla jsem na ní jazyk, ale přestala jsem.
Lidé se začali kupit.Každý, kdo přišel měl vynikající náladu, a tak se moje rozpačitělá nálada uvolnila.Aron přinesl veliké rádio a naladil naší oblíbenou stanici s nejnovějšíma písněma.Holky, tak i kluci mi chodili postupně přát.První byla Kathleen, nejprve mě pevně stiskla, a pak mi na ruku připla náramek.Její krásné modré oči zářiily nadšením, a její čistá pleť zářila v barvách rozhořeného ohně, rukou si prohrábla blonďaté vlasy a lípla mi pusu na tvář.
Večer probíhal podle mých představ, spolužáci se vesele bavily a smály.I já měla dobrou náladu, ačkoliv mi k ní stále něco chybělo.Neustále jsem se otáčela a mžourala do tmy na polní cestu, jestli se tam neobjeví postava Mathewa.Při vzpomínce na jeho jméno mě zašimralo v břiše.Konečně se po cestičce někdo belhal.Byly to dvě postavy držící se za ruce.Hned mi došlo, kdo s mou platonickou láskou přišel.Jane mě pohledem sjela od hlavy až k patě a vítězoslavně se usmála.
,,Ahoj." pozdravil mě Mathew a já jsem zrůžověla.Potřásl mi rukou.
,,Všechno nejlepší, Chelsey."
,,Díky." zamumlala jsem.
,,Hodně štěstí." potřásla mi neochotně rukou Jane, ,,Mat nevěděl, co ti koupit, a tak to nechal na mě.Doufám, že ti to nevadí?"
,,Vůbec ne."
Podala mi krásně zabalenou krabičku.
,,Vybrala jsem něco praktického.Všimla jsem si, že jsi sama, tak třeba tohle ti pomůže najít si kluka."
Věděla jsem, že mě schválně provokuje.Nasupeně jsem rozbalila dárek.Byla to kniha Jste stále sama?Pomůžeme vám!.Civěla jsem na ten nápis s otevřenou pusou.
,,Líbí?" zeptal se Mat.Napadlo mě, že ten dárek ani neviděl.Pochybovala jsem, že by dopustil, aby mi něco takového dala.Přitiskla jsem knihu na břicho, aby si nepřečetl její název.
,,Jasně, díky Jane." vrhla jsem po ní nepřátelský pohled a v duchu na ní chrlila všechny nadávky na které jsem si vzpomněla.
,,Nepůjdeme k ohni, lásko?" pohladila Mata po tváři a mě zachvátil vztek.Věděla, že se k ohni nepřiblížím ani z pěti mětrů.Mathew se na ní božsky usmál, pohled plný zbožňování.
,,Uvidíme se potom." řekl mi aniž by se mi podíval do oči.
,,Jo, až někdo uhasí oheň!" zasmála se Jane a prokračovali v ruku v ruce ke hloučku lidí u ohniště, kde to znělo veselým smíchem.
,,Mrcha!" ulevila jsem si a mrštila knihou do trávy.
***

Nebe bylo černočerné, mraky jako záclony zakrývali zářící hvězdy.Jediné světlo, které na louce svítilo byl rozdělaný oheň.Tráva chytala rosu a já se třásla zimou.Litovala jsem, že jsem se víc neoblékla.Polovina přátel to přehnala s alkoholem a už neměli sílu se udržet na nahou, polehávali na lavičkách i na stolech.Kathleen a Violette ohřívali na ohni čerstvý čaj, Jane a Mat se zamilovaně objímali blízko lesa a nikdo si jích nevšímal.Tedy kromě mě.Claire a Aron, pár snů, jak o nich každý tvrdil se honily po louce a hlasitě se tomu smáli.Zrovna běželi kolem mě, když se Aron zastavil.
,,Oslavenkyně a vůbec se nebaví?" šťouchl mi do ramene.Zasmála jsem se.Čekal, až něco řeknu, ale já jsem mlčela.
,,Není ti zima?" otřásla se Claire, když se na mě podívala.Zavrtěla jsem hlavou.
,,Půjčím ti bundu." řekla tvrdohlavě a vracela se k ohništi.
,,Není ti něco?" prohlížel si mě Aron.Pokud bych se teď měla někomu svěřit, tak to bude právě on.Byli jsme přátelé už dlouho a Aron mi pokaždé dokázal pomoct.
,,Jenom mi dělají starosti Jane a Mathew, vždyť víš." usmála jsem se smutně.
,,No, nebylo to od něj moc milé vzít jí sem, když nebyla zvaná.Ale neudělá bez ní ani krok." pokrčil rameny a já si pozvdychla.Vzal mě za ruku, ale pak rychle ucukl jako bych ho spálila.Vytřeštil oči a div nezačal křičet.
,,Co se děje?" vyděsil mě.Zíral na moje ruce.
,,Ty...ty...tobě...hoří ti ruce.." vykoktal.
,,Co prosím?" civěla jsem užasle.Jeho oči plné zděšení mě donutily pohlédnout na své paže.Nelhal, rudé plameny tančily na mých rukou.
,,Proboha!" zařvala jsem.Nebyla jsem schopna se pohnout, otupěle jsme zírala do ohně a čekala, až mě pohltí celou.Neměla jsem ponětí, co se kolem mě odehrává.Arona jsem neslyšela, neviděla.Oči se mi zamlžovali a já cítila jak omdlím.Nic takového se však nestalo.Když jsem otevřela oči, ocitla jsem se na neznámém místě.Zimou jsem se roztřásla dvakrát víc, neboť jsem stála přímo u velkého rybníka.Paže mi už nehořely.Zoufale jsem se rozhlížela kolem sebe a slzy se mi draly na povrch.V okamžiku, kdy jsem zavolala o pomoc, se objevily zničehonic další dívky.K mému překvapení nevypadaly vůbec překvapeně ani vyděšeně.
,,Kde to jsem?" vypadlo ze mě chraptivě.Dívky se ohlédly.
,,Vypadá strašně." zašklebila se ta nejmenší z nich, nebylo jí ani dvanáct let.
,,No tak, Sisi, to nebylo zrovna moc zdvořilé." pokárala jí černovláska.
,,Omlouám se." sklopila oči malá.
Polil mě strach i vztek, krev se mi vařila a já jsem se jen stěží dokázala ovládnout, abych nevybuchla panikou.Pozdě.
,,KDO SAKRA JSTE?CO TADY DO HÁJE DĚLÁM?!" ozvěna mého hlasu se přehnala přes celý rybník.Sisi se zachichotala.
,,Uklidni se." usmála se dívka s krátkými vlasy.
Pěnila jsem.Nedokázala jsem ovládnout své emoce.Pochodovala jsem sem a tam a dýchala jako rozzuřený býk.
,,Myslím, že byla poslední." ignorovali mé chování.
,,Dobře, pustíme se do práce." rozkázala černovláska.Copak jsem vzduch?!Zlobila jsem se.
Dívky se shlukly do kruhu a spojily ruce.
,,Chelsey, musíš sem jí taky." zavolala na mě zdvořile černovláska.Cože?!Zastavila jsem se.Zná moje jméno?Tupě jsem jí zírala do očí, ale poslechla jsem jí jako slušně vychovaný pes.Co to sakra dělám?Připadala jsem si ovládaná.Chopila jsem se jedné ruky černovlásky a druhé Sisi.Stupidní sen, naříkala jsem v duchu.
,,Zavřete oči." přikázala černovláska a všechny jí automaticky poslechly.I já jsem nedokázala odporovat.
,,Je to už velmi velmi dávno, co naši předkové spojily své síly, aby zachránily svou zemi a svou čest, " vyprávěla klidně černovláska a nikdo se neopovážil vydat sebemenší zvuk.Napínala jsem se jako struna plná zvědavosti, co následeje.
,,Zlo je opět mezi námi a my jako dcery našich předků jsme zaujaly jejich místa a byly jsme povolány zpět, abychom čelily smrti a ochraňovaly bezbranné." odmlčela se.To ticho bylo pozvnášející ,,Spojme se..." zašeptala.Brnily mi prsty, dokonce pálily, neodvažovala jsem se však vykřiknout bolestí, abych neprolomila ten magický klid.
,,Z ohně vzejde ta nejsilnější z nás,
plameny oživí legendu zas,
až země s nebem se spojí,
zlo se znovu zrodí.."
Pronesla dětským hlasem Sisi.Absolutně jsem nechápala, neodvažovala jsem se ani dýchat.
,,Zbytek proroctví není známo." pronesla černovláska, ,,Ať tedy se vyplní, ať plameny oživí legendu zas."
Zasyčela jsem pálivou bolestí, ale nebyla jsem jediná.Sisi mě stiskla pevněji.Otevřela jsem oči a zírala ne rudé plameny ovíjející se kolem našich spojených dlaní.Oheň mě děsil víc než cokoliv jiného, chtěla jsem utéct, ta bolest byla k nevydržení, ale nehnula jsem se z místa.Přála jsem si zase se probudit z toho podivného živého snu.Cvakla jsem zuby a snažila se neomdlít.Ale nekočná bolest a strach mi podlomil nohy a já se sesula na zem.
,,...vstávej, už je to dobré." konejšil mě neznámí dívčí hlas.Zamžourala jsem do tmy a se zklamáním zjistila, že moje noční můra ještě neskončila.
,,S tou holkou budeme mít velké problémy." řekla krátkovlasá dívka a zašklebila se.
,,Když se bojí ohně, tak asi ano." souhlasila blondýnka.
,,Nepodceňujte jí." řekla černovláska, ,,Všechno jí vysvětlíme a naučíme.Žádné strachy."
,,Estel, zlo už se dalo do pohybu, na to nemáme čas." krotila hlavou krátkovlasá dívka.
,,Souhlasím s Mariou, nemá šanci." ozvala se blondýna.
,,Potřebujeme jí." stála si na svém Estel a pomohla mi na nohy.Hlava mě třeštila jako by mi na ní někdo seděl a bušil mi do ní kladivem.Zavrávorala jsem a Sisi mě zezadu zase postavila.Překvapilo mě jak taková malá holka může mít tolik síly.
,,Kdo jste?" zachraptěla jsem.
,,Jsme to co ty a ty jsi, co jsme my." zasmála se Sisi.
,,Velice zábavné." zaškaredila jsem se.
,,Chelsey, posaď se." pomohla mi sesunout se na velký balvan, ,,Na vysvětlování teď není čas, ale důvěřuj nám, o nic jiného tě nežádám."
,,Chci domů." zamumlala jsem otupěle.
,,Vrátíš se tam." poplácala mě po zádech.Mrkala jsem a snažila si přivyknout světlu.Světlu?!Ta skutečnost mě porazila jako velký autobus.Byla jsem v bezvědomí celou noc?
,,Za minutu tři." prohlásila netrpěliě blondýna.Tři? Nevypadá, že by bylo odpoledne.Slunce nikde nevidím, právě naopak, vidím hvězdy.Co se to sakra děje?
,,Blíží se.." kousla se do rtů Sisi.
,,Připravte se!" rozkázala Estel a dívky se narovnali.Pak se stalo něco, co jsem skoro nedokázala zaregistrovat.Na pláži se objevilo další dívky, ale tentokrát i chlapci.Všichni se pohybovali neobyčejně rychle.Snažili se navzájem pásy světla odrazit toho druhého.Seděla jsem mlčky na kameniny a s údivem je pozorovala, dokud mi výhled nezahalil obrovský černovlasý muž.
,,Chelsea!" slyšela jsem vyděšeně vykřiknout Estel.
Muž se na mě usmál.Černý plášť se mu rozevlál ve větru a dlouhé vlasy mu odhalily čelo s krvavou jizvou.Strachy jsem zapomněla dýchat.Vpíjela jsem se do jeho rudých očí plné pohrdání a uviděla sama sebe, vyděšenou, slabou a bezbranou.Zdešeně jsem si uvědomila, že můj strach bylo to poslední, co spatřím...



Edward spunkman

21. října 2008 v 18:23 -) Twilight saga
Jo tak tohle nemá chybu :D



Linkin park - Leave out all the rest

16. října 2008 v 21:02 ♥ Neuvěřitelný :D


Slyšíte to??!!!:)))...to je prostě nádhera!!!...zboňuju tuhle skupinu..a tahle písnička je...je...to se nedá vyjádřit slovy:D..se z toho zlucknu:D..jak vždycky říká Lucinka:D...

včera:D

5. října 2008 v 8:50 -) Kecání, nesmysly atd.
,,Šlápla jsi mi na nohu."
,,Já vím."
,,Říká se promiň."

:D:D:D:D ještě ty výrazy k tomu:D..

tak lidičky :D

4. října 2008 v 13:15 -) Kecání, nesmysly atd.
..Tak lidičky teď jsem se tedy rozjela!!!koukejte kolik jsem připadala článků:D..uf:D jsem z toho mrtvá:D..tkže počítejte s tím, že zase nějakou dobu nic nepřidám:D..promiň Violette, kapitola asi zase nebude :D..potřebuju odpočinek!:D tak zatím zdáááár:D..


Upíři, Vlkodlaci

4. října 2008 v 13:00 -) Twilight saga
Upíři podle Stephenie Meyerové: Jsou krásní, pleť mají bílou a na slunci září. Nespí, někteří se živí lidskou krví, jiní jenom zvířecí. Každý upír má nějakou vzvláštní schopnost. Jsou rychlý a silní. Nestránou a jsou nesmrtelní. Přeměna z člověka na upíra je velice bolestivá a trvá několik dnů. Nepotřebují dýchat.

Vlkodlaci podle Stephenie Meyerové: K přeměně na vlka nepotřebují úplněk. Moc se nedokážou ovládat, pokud je něco rozlobí, okamžitě se promění a ztrácí nad sebou kontrolu. Jsou velicí a silní. V každé smečce je jeden vůdce. Dokážou si nazvájem číst myšlenky. Nenávidí upíry a většinu z nich zabijí.