Prosinec 2008

3 Doors Down - Here without you

29. prosince 2008 v 21:20






Překlad:

Zestárnul jsem o sto let,
od té doby, co jsem naposledy spatřil tvojí krásnou tvář
Stovky lží mě učinily chladným,
a nemyslím, že to ještě někdy uvidím takhle
ale všechny ty míle, které nás dělily,
zmizely hned, jak jsem začal snít o tvé tváři.

Ref.: Jsem tu bez tebe, drahá
ale stále tě mám v mé osamělé mysli
myslím na tebe, drahá
a snívám o tobě celou tu dobu
Jsem tu bez tebe, drahá,
ale v mých snech si stále se mnou
a dnes v noci jsme tu jen my dva.

Mil přibyde, potkávám na nich spostu lidí,
kteří mi říkají: ahoj
Náš život je prý přeceněný,
ale doufám, že to bude lepší.

Ref.:

Jediné co vím je, že kamkoli se pohnu
je to stále jen horší, ale já se svojí lásky nevzdám
A teď, až poslední z nás padne,
už konečně bude po všem
Bude to těžké, ale já se svojí lásky nevzdám.

Ref.:

Kdo?..

20. prosince 2008 v 19:41 -) Jednorázovky
Chladný vítr prohnal se lesní cestou a osamocené dívčině roztancoval plavé vlasy. Slzy v karamelových očích pálily, spouštěly se dolů po bledé omrzlé tváři. Kdo je způsobil a kdo je osuší? Konečky prstů na rukou už téměř necítila, dechem se je snažila trochu zahřát. Kdo je kdysi hřál ve svých dlaních a kdo je uchopí nyní? Zrychlila krok, skoro utíkala. Nohy měla stuhlé, už ani nevěděla kam míří. Neviděla na cestu, neslyšela ani šumění lesa, život se jí ztrácel jako se ztrácela pěšina po níž se ubírala. Klopýtla, necítila bolest, když dopadla do bílého sněhu. Kdo jí pomáhal vstát a kdo jí pomůže nyní? Už nebrečela, nebránila se sněhovým vločkám, které jí pomalu zahalovaly jako velká ledová peřina. Zavřela oči.
,,Kdo jsi?"
,,Nevím."
,,Co tu děláš?"
,,Nevím."
Blížil se konec. Cítila to.
,,Není tu, už nikdy nepřijde." Zašeptala dívka.
,,Nevzdávej to."
,,Není jiná možnost.Chci odejít."
,,Zůstaň."
,,Nemohu."
,,Pokaždé je na výber. Zvol si správně."
,,Volím smrt."
Popraskané rty se naposledy zachvěly. Přestávala dýchat. Vzpomínky mizely. Ale jedna přece jen zůstávala, na něho..

dnešní cesta autobusem:D..

17. prosince 2008 v 20:16 -) Kecání, nesmysly atd.
No tak prostě mi to nedalo a musím ze sebe dostat dnešní pocit z jízdy autobusem:D..tkže jako každé ráno, tk jsem jako trotl mrzla na busu v Třešti než dorazí bus z Batelova..noo musím přiznat, že dneska mu to zase tk dlouho netrvalo:D..ale prostě Růžeňáci dojedou poslední a naserou se automaticky dopředu, aby byli první v autobuse:D..tkže jakože i já, která tam nende mezi něma skoro vidět:Da díky tomu jsem se dostala do busu tak tak, že jsem chytla místo ve předu:D..Sedla si za mnou Marťa:D..mno a já jsem na ní začala něco valit a ona, že mě vůbec neslyší, a jestli si může sednout k oknu, že na to druhé ucho slyší:D..no takže při našem měnění jsme trochu zmátli lidi kolem, nějaká paní se nám to zrovna snažila obsadit:D..hmm nestihla:D..tak už jsme byli teda připravení k cestě..ale to nám tam samozřejmě nesměla chybět naše ,,kamarádka učitelka" se synem Šimonem, které jen tak pro přiblížení představy pokaždé se slíkají a přitom stihnou omlátit cestující kolem:D pak stihne ještě svého syna zdrbat zase kvůli nějaké blbosti, však on jí nevěnuje nějak moc pozornosti..dneska se zdálo, že bude v klidu, ale pak se otočila a zakřičela přes celý autobus, až jsem nadskočila: Slečno, musí vám tu pořád vyhrávat ta mptrojka?!" zděšená slečna jí okamžitě stišila:D..no hlavně že ona je vždycky slyšet nejvíc, tkže ať sklapne:D..mno a pak jsme pokračovali dál do Kostelce..a samozřejmě, kdo nešel:D..naše stará dobrá babička s vnukem..vycenila na nás ty svoje veliké zuby a vytáhla kartičku: Děvčetaa, pustíte nás sednout?"...ze mě vypadlo jenom: cože sem?...když tohle jakože nebyla třetí sedačka pro tělesně postižené:D ze slušnosti jsem teda vypadla:D..
,,Tak Marťo, řekni mi to s tím seriálem? Honem než se mi udělá blbě." vtipkovala jsem, ptže jsme tam byli namáčklí jak sardinky.
,,Ráda bych, ale asi omdlím." tlemila se.Řidíč nás pak popohnal až úplně dozadu, tkže jsme stáli u bateláků.A tam pak nějakej kluk-chlap-kluk no těžko říct:D se začal hlasitě smát, mp3 v uších a strašnej drsňák:D..
,,Čemu se směješ, vole?" zeptala se jeho spolusedící.
,,Že musí stát." a dostal další výtlem.S Marťou jsme si vyměnili pohledy.
,,Asi mi klesá IQ." prohodila Marťa a já se začala smát.
Ten kluk tam pak mlel další kraviny a já se tam pokaždý začala nejvíc smát.
,,Hej Marťo, tak teď nevím, jestli je horší poslouchat tady toho menťáka a nebo mlaskání toho vepředu." začala jsme se zase smát, mno tohle prostě pochopí jen ten, kdo s námi pravidelně jezdí ráno z Třeště:D.. a já se tk modlila, ať už jsme v Jihlavě, ještě jsem jakože nedosáhla nahoru, tkže jsem čekala, až na toho kokota padnu:D..to se naštěstí nestalo:D..a s Marťou jsem vymýšleli, jak příště zabránímě tomu, aby nás ta babka s hošíkem nevyhodila:D..tkže Marťa navrhla, že usnem, nebo že budeme mít ortézu nebo prej mám dělat těhotnou:Dhaha:D...nakonec jsme se ve zdraví dostali do Jihlavy a Martě po vystoupení z busu konečně zase stouplo IQ:D..to byla zase jednou cesta:D..a já se chtěla prospat:D...


13.prosinceee!!:D

13. prosince 2008 v 9:52
Hááádejteee, kdo má dneska sváááteeek?:D:D...LUCIE:D:D:D...tkže Algebííno vše neeej:-*:D.....a všem dalšííím Luciím tééž:D...


lost the fellow...almost..

8. prosince 2008 v 18:49
Ztratit tě - ááá to slovo je strašný a ta představa ještě horší!!! ;((...i can´t live without you!...


Walk to remember (Dlouhá cesta)

7. prosince 2008 v 19:55 -) Kecání, nesmysly atd.
Už tak dlouho jsem nebrečela u nějakýho filmu..vždycky jsem to zadržela, ale u tohohle filmu se to prostě nedalo!!..to jako posledních dvacet minut před koncem mě pálily slzy!..a pak jsem se tam nejvíc rozbrečela..uuuaaaa!!!..jsem z toho mimo ještě teď...fakt mě ten film dostal! ;((...aaaaaaaa!!!


..pravdaaa..

6. prosince 2008 v 12:34 -) Kecání, nesmysly atd.
..život je jako louka plná fialek..Jen se pro jednu ohneš, hned tě někdo kopne do prdele..:D..pravda mnooo..


..forever..

5. prosince 2008 v 20:01
..chci tě držet za ruku a už nepustit..chci tě obejmout a zůstat v tvém náručí..chci tě líbat..chci ti patřit..chci být s tebou - FOREVER!!!...


Kapitola 6. První úspěch

4. prosince 2008 v 17:51 -) Strážci živlů
Tak je tu hned brzo další kapča, sice krátká, ale neva:D..předem se omlouvám za překlepy;):D..

Jakmila jsem za sebou zavřela domovní dveře, můj vnitřní mi hlas mi našeptával, abych se setkala s dalšími strážkyněmi.Jediné, co mi v tom bránilo, byl fakt, že jsem absolutně netušila jak to provést.V duchu jsem opakovala ,,premísti se", ale žádná změna.Musí to přece nějak jít!Dupla jsem nohou.Stalo se to pokaždé samo od sebe,proč to teď tak nefunguje, když to potřebuji?Pak mě napadla jiná možnost.Vyhrnula jsem si rukáv, a prohlížela si zapomenulou jizvu s podivným znakem.Lehce jsem ho přejela prsty a v mysli si namalovala místnost, kde jsem se naposledy setkala s Estel.A stalo se jak, jsem si přála.
,,Estel?" ozvěna mého hlasu se rozlehla po místnosti.
,,Volala jsi mě?" stála přímo za mnou.Neslyšela jsem jí přicházet, ani přemístit.Cukla jsem sebou.,,A jsem velice spokojená, že ses dokázala takhle perfektně přemístit." mrkla na mě.
,,Ano." vydechla jsem, ,,Ten vzkaz v mojí škole byl od vás?Co měl znamenat?"
Svraštěla jsme tmavé čelo.O ničem nevěděla, usoudila jsem.Do podrobna jsem Estel všechno popsala a zarecitovala ten vzkaz.
,,Ze strážkyň to nikdo nebyl." zavrtěla hlavou.
,,Ne?" podivila jsem se, ,,Copak umí ještě někdo jiný takhle zacházet s ohněm?"
,,Chelsea, v tomhle světě nejsme jenom my strážkyně.Je tu i spousta dalších lidí,kteří mají kouzelnický talent a dělí se do skupin-Oheň, voda, země a vzduch.Jsou to podivíni a žijou si ve svém vlastním světě, naprosto odpoutání od reálného světa.Nazýváme je Potulní."
Tohle mě docela vyvedlo z míry.
,,Vnímájí nás jako strážkyně?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Ví,kdo jsme a co máme za úkol,ale rozhodně nás neuctívají." odpověděla trochu naštvaně.
,,Jsou Potulní ze skupiny vody naší nepřátelé?"
,,Ano!" ujistila mě výhružně, ,,Když na nějakého z nich narazíš, nepodceňuj jejich síly.Dokáží být velmi velmi nebezpeční a zvlášť tobě, která svou sílu ještě neumí ovládat, mohou uškodit."
,,A jak poznám do jaké skupiny patří?" zvraštěla jsem obočí.
,,Podle znaku na paži.Každý elemnt má jiný znak.Ukážu ti je." vykreslila pár znaků a na v rukou za pár sekund svírala červenou knihu.Zalistovala v ní, a pak mi ukázala čtyři obrazce.Ten náš jsem poznala hned, stejný mám na své pravé paži.Pečlivě jsem si je prohlédla a vštípila do paměti.
,,Nejmoudřejší bude, Chelsea, když budeš velice opatrná a velmi obezřetná v tom, komu věřit a komu ne." zavřela knihu a stejným postupem jí nechala zmizet.
Smutně jsem si povzdechla.
,,Je ještě spusta věcí, které neznám, kterým nerozumím."
,,Teď , když ses naučila se přemístit, tě budeme všechno učit.Vylezeme z našeho centra a ukážu ti tenhle druhý svět." usmála se na mě.
Chvíli jsme mlčky stáli proti sobě, a pak jsem si vzpomněla kvůli čemu jsem vlastně přišla.
,,A co si myslíš o tom vzkazu, Estel?"
,,Nemám ponětí, co říká.Ale je jisté, že ho vykouzlil někdo z Potulných.A však nevím, proč to učinil.Takhle na sebe upozorňovat je i proti jejich pravidlům." pokrčila rameny, ,,Bylo ale chytré, že jsi ten oheň zničila, Chelsea.A gratuluji ti, že odoláváš svému strachu.Teď bude snažší tě učit novým kouzlům.Radila bych ti, aby ses teď vrátila zpátky a všechno si uležela v hlavě.A potom se přemísti sem."
Lípla mi pusu na čelo a vypařila se na místě.

Kapitola 5. Oheň ve škole

2. prosince 2008 v 18:09 -) Strážci živlů
Noo tak po dlouhé době je tu konečně kapitola:D..nějak moc jsem se s ní nepatlala, tk doufám, že to nebude zase tak strašný:D

Kniha ležela na mém nočním stolku.Byla to jedna z nejtlustějších knih, jaký jsem kdy viděla.Neměla jsem chuť pustit se do jejího tajemství, ale pokud jsem měla přijmout svůj osud, musela jsem znát její obsah.Pohodlně jsem se usadila na svém barevném pohodleném koberci, nohy do tureckého sedu a otevřela knihu.Stránka nebyla psaná žádným známým jazykem ani písmem, který jsem znala.Přesto jsem jí dokázala bez problému číst.Netrvalo to dlouho a můj úkol byl splněn.Pamatovala jsem si každou větu, každé slovo.Nevěřila jsem, že to bude tak snadné.Odložila jsem jí zpátky na stolek, ale jakmile se dotkla dřevěného povrchu, vzplanula a nezbylo po ní nic jenom bílý kouř.Na minutku se mi zatočila hlava.
,,Já si snad nikdy nezvyknu." tiskla jsem dlaň na čelo a snažila se neomdlít.

Tu noc jsem usnula brzo k ránu.Přesto jsem měla obrovskou radost, že jsem alespoň na těch pár hodin zahmouřila oči.Nasnídala jsem se cereálií s mlékem, dala pusu své matce na čelo a vypadla z domu, jak nejrychleji to šlo.Obloha byla zatažená a vypadala to, že se každou chvíli spustí pořádnej slejvák.Vyrazila jsem jen v tričku a kalhotech.Kethleen na mě čekala u silnice.Když jsem za sebou zavřela dveře, zakroutila hlavou.
,,Neupadla jsi teď někdy v poslední době a nepraštila do hlavy?" svraštěla čelo.
Nechápavě jsem na ní pohlédla.Usmála se a nastartovala.Cesta trvala dvacet minut, mezitím jsme stihli probrat nové drby a já jsem jí ještě jednou vylíčila strávený večer s Matem a tešila se, až ho dnes potkám ve škole.Kathleen schválně zaparkovala vedle jeho menšího polorozpadlého fára.Zaparkovala velice těsně, a tak mi dělalo problém se z auta vůbec vysoukat.Stihla jsem však do jeho auta praštit dveřmi, když jsem je otvírala.
,,Sakra!" zaklela jsem a hledala nějaký šrám na plechu.Naštěstí jsem nic neobjevila.Vyrazila jsem tedy se svou kámoškou na první hodinu.Na chodbě se cpali snad všichni studenti střední školy.Žhavě o něčem diskutovali a každý se chtěl podívat do 1.A.Strkali se hlava nehlava.Právě do mě strčil nějaký kluk.
,,Au!" zaúpěla jsem,,Dávej pozor!"
,,Sorry, krásko!" zamumlal a vrhl se zase zpátky do davu.
,,Co se to tam děje?" snažila se tam nakouknout Khetleen.
Právě kolem mě procházeli Aron s Claire.Chytla jsem ho za paži a přitáhla k sobě.
,,Proč se všichni cpou do 1.A?To tam snad hoří?" zeptala jsem se naštvaně.
,,Jo, přesně.Hoří tam.Ale tak nějak zvláštně, ten oheň totiž stojí na jednou místě.A některý studentky tvrdí, že tam viděli nějakou osobu, jak tam ten oheň vykouzlila nebo co, ale že pak zničehonic zmizela." zakoukel očima,,Být tebou, nevěnoval bych tomu takovou pozornost.Nic zvláštního" pokrčil rameny.
Zírala jsem s otevřenou pusou.Byli na naši škole?Co tu proboha chtěli?
,,Na ohni, co neustále hoří na jednou místě a dál se nerozšiřuje není nic zvláštního?" otočila se na Arona Keth.Aron se ironicky usmál a pokračoval v objetí Claire chodbou.Nasupeně se na mě podívala.
,,Chápeš to?" zaksichtila se.Pokrčila jsem rameny.Co když mi tu nechali nějaký vzkaz?Nebo je to varování?Musím se tam za každou cenu dostat.Začala jsem se prodírat mezi těly studentů.Začali mi nadávat a tlačili mě zase zpátky.Zabarigádovali mi cestu pořádně, a co teď?Klekla jsem na čtyři a začala jim podlézat nohy.Khetleen ze začala hlasitě smát a pár studentů se na ni zvědavě otočilo.Tím lépe pro mě, aspoň upoutá jejich pozoronost a já se můžu lépe prodrat.Už jsem míjela práh.Vstala jsem na nohy a okmažitě jsem dostala herdu do zad.Naštvala jsem se, bušila jsem do všech kolem a neúprosně se rvala k ohni.Jediný, kdo mi ještě překážel v cestě byl vysoký, mohutný, dlouhovlasý kluk.Celou svou váhou jsem se opřela, abych ho trochu odstrčila,samozřejmě se ani nepohnul.Podíval se na mě, musel sklopit hlavu, aby si mě mohl prohlédnout.
,,Máš nějakej problém?" zašklebil se.
,,Jo, chci se taky podívat.Překážiš tu!" řekla jsem kousavě.A snažila se stoupnout před něj.Svou namakanou paží mě zase bez problémů vrátil zpátky na mé původní místo.Začala jsem naštvaně funět.A v tom samém okamžiku se ozval pisklavý hlas profesorky Brownové.
,,Nemáte snad být všichni na hodině?Zmizte odsud!"
Zdálo se, že jí nikdo nevěnuje pozornost.
,,A dost!Rayne!" zavískala.Do davu se přiřítil náš učitel matematiky, profesor snědé pleti Rollins.Jeho hluboký hlas stačil na to, aby se studenti postupně odebrali na své hodiny.Zůstalo tam tak deset lidí a mezi nimi i já.Nejprve oba profesoři němě koukali na hořící oheň, a pak se otočili k nám.
,,Tak kdo z vás viděl něco podezřelého?"
Automaticky se přihlásili, a tak jsem zvedla ruku i já, aby mě nevyhodili.
,,Dobrá." poškrabal se pan Rollins na hlavě, ,,Tak začněme.Co jste viděli?"
Drobnější blondýnka se hned měla ke slovu.
,,Byla tady nějaká osoba, neviděla jsem jí do tváře, takže nevím, jestli to byla holka nebo kluk, měl na sobě takovej dlouhej tmavej plášť a kapuci." popisovala.
Dívka vedle ní ji hned skočila do řeči.
,,Jo, takhle vypadal.A pak něco zamumlal nesrozumitelnýho.Znělo to opravdu zvláštně.Člověk měl pocit, že celý hoří.A pak se tam objevil ten oheň." otřásla se.
Teď promluvil mladík po mé pravici.
,,A od tý doby už takhle hoří.Nepřijde vám to zvláštní?" zvedl obočí.
,,A co vy ostatní?Viděli jste ještě něco jiného?" prohlížela si nás profesorka Brownová.Zavrtěli hlavama.
,,Paní Brownová," ozval se svalovec, ,,Tady ta slečna po mé levici, to neviděla.Prodrala se sem chvíli před vámi."
Spadla mi brada a v duchu jsem ho proklínala.
,,Opravdu tu nemáte, co pohledávat, slečno Vessová?" zeptal se Rollins.
,,Ehm...no..já.."
,,Běžte do své třídy." sprostě mě vyšoupl ven.
Tak tohle tomu svolovci teda nedaruju, funěla jsem a ubírala se chodbou na hodinu.Ani jsem si ten oheň nestačila prohlédnout.Zaplula jsem do Chemie.
,,Omlouvám se,byla jsem u toho ohně." vymluvila jsem se profesorovi a sedla si vedle Khetleen.Neodolala jsem a podívala se za sebe na Mata.Usmál se na pozdrav, zrudla jsem až za ušima a radši si vytáhla z tašky učebnici.Keth mě okamžitě začala bombardovat otázkama, co mě to napadlo a co jsem zjistila.Slíbila jsem, že pohodině jí to všechno vylíčím.
Třída 1.A byla nepřístupná a u jejich dveří se střídali učitelé.Odháněli zvědaví a dotěrný studenty a já věděla, že se ten oheň už neprozkoumám.Poklesla mi nálada, ale stále jsem hořečně přemítala, jak se do třídy dostat.Když odzvonilo mojí poslední hodině, zoufale jsem se podívala na tlustého profesora.No tak, udělej něco!Pobízel mě můj vnitřní hlas.
,,Pane profesore," oslovila jsem ho bez uvážení.Opětoval mi nepřítomný pohled,,Jedné holce z druháku se udělalo špatně a omdlela, prosím vás, mohl byste tam se mnou dojít?"
Absolutně bez výrazu mi pokynul rukou a já, ač jsem neměla tušení, co dělám, jsem se vydala po schodech do druhého patra k třídám druháků.Pomalým a pohodlným krokem mě následoval až k místnosti.Vzala jsem za kliku a dala mu přednost.Jakmile zaplul do třídy, vzala jsem nohy na ramena, brala schody po dvou, div jsem neupadla a zabouchla se v 1.A.Zamkla jsem a lapajíc podechu se dobelhala k ohni.Na první pohled se mi nezdál ničím zajímavý, ale když jsem se zadívala zřetelněji, všimla jsem si toho zvláštního písma.Dokázala jsem ho přečíst.Nebyl to vzkaz, bylo to varování? Až střibrná luna dotkne se mořské hladiny, pak všechno změní se v prach. hlásal nápis v nezastavitelných plamenech.Chvíli jsem nad těmi slovy uvažovala než mě vyrušilo neúprosné cvakání kliky.Rychle!Co mám dělat?Panikařila jsem.Bez přemýšlení jsem strčila ruku do hořícího ohně.Zavřela jsem oči a očekávala pálivou bolest.Nic.Jenom ten nový pocit síly a energie.Otevřela jsem oči, po ohni nebylo ani stopy.Dokázala jsem to!A v tu chvíli se prudce rozlétly dveře a v nich stanulo několik rozzuřených a udivených profesorů.Nevím, kde se ve mě vzala ta touha všechny do jednoho spálit svou silou.Tak tak jsem se ovládla a začala se sama sebe děsit.Nedbala jsem otázek a napomenutí, a místo jsem opustila a utíkala ze školní budovy.Na parkovišti jsem potkala Violette.
,,Jedeš domů?" vypadlo ze mě.
,,J-jasně.." koktala, když mě spatřila.Nechápala jsem proč.Nasedla k ní do auta a libovala si na samozahřívací sedačce.Violette pocházela z bohaté rodiny, měla snad všechno na co si vzpomněla a já jí tak trochu záviděla.Ale i přes všechny věci, které vlastnila, zůstala upřímnou a milou holku a já se jí mohla svěřit absolutně se vším.Celou cestu až k našemu domu mlčela.Když motor přestal vrčet, nedalo mi to, a optala jsem se.
,,Co se děje, Violette?"
Ani se na mě nepodívala a tlačítkem u volantu otevřela dveře.
,,Uvidíme se zítra na anglině." odsekla.
V údivu jsem vystoupila z auta.