Březen 2009

ehm:D..

31. března 2009 v 19:09
no jako začínáte mě pěkně štvát.. na nějaký čas přestávám přidávat kapitoly a články, dokud se tu neobjeví nějaký komentáře;).. díky za pochopení:)... Lusssinka :))..

Jeff Dunham - Achmed :D

14. března 2009 v 14:43 ♥ Neuvěřitelný :D
,,Silent! I kill you!" :D


Jeff Dunham - Peanut :))

14. března 2009 v 14:39 ♥ Neuvěřitelný :D
I love Peanut:D:D

Part 1 czech


Part 2 czech

Part 3 czech


O 60 let později od velké bitvy o Středozem

12. března 2009 v 17:22 -) Jednorázovky
Jestli čekáte něco vážného, tak to vás rychle vyvedu z omylu :) Ačkoliv je Pán prstenů, můj nejoblíbenější příběh, stejně jsem neodolala a musela si z něj trochu vystřelit

Ve Středozemi se všechno ukládalo ke spánku. Ptáci dávno přestali pět své písně, Orlové se uvelebili ve svých hnízdech, Entové zapuštěli kořeny do vlhké půdy, hobiti zhasínali svíce a ukládali se na postele. Gandalf se uvelebil ve věži, která dříve patřila Sarumanovi. Často stával v kruhovité místnosti a zamyšleně hleděl na vyvýšený trůn a vzpomínal na toho, jež mu v jeho životě způsobil několik nepříjemností. Jako by to bylo včera. Vybavil si jeho ladnou chůzi, dlouhé bílé vlasy a plnovous. Lanza, pomyslel si. A pohledem spočinul na svém ohozu.
,,Milý příteli," zadíval se opět na trůn a představil si, jak ho Saruman sleduje bystrýma očima, ,,Woolit je mnohem mnohem lepší. Můj plášť je nyní červený a i po několikerém vyprání vypadá stále jako nový. Lanza, Sarumánku, byla dobrá, ale těch 60 let od uplynutí bitvy o Středozem přece jen plášť začal šednout, vlákna byla naprosto zničená, a já dospěl k názoru, drahý, a jistě by tě to velice uchvátilo, že oblečení v tak oslnivé barvě jako je rudá, je ta ze všech nejdokonalejší. Představ si, příteli, že když se procházím mezi dvěmi věžemi a vysoko v oblacích létají Orlové, snesou se ke mně dolů, neboť je tahle barva nesmírně přitahuje. Prohlásí pokaždé s obdivem: ,Gandalfe červený.´nebo ,Mistře praní.´ Je to lichotivé." Usmál se pod svůj vous. ,,Škoda, drahý příteli, že toto moje šťastné období nemůžeš prožívat se mnou. Jistě bys mou práci ocenil. " Zachmuřil se a plouživým krokem došel k trůnu, letmo se poklonil a usedl do něj.
,,Snad se nikdo nedozví, že mi tvá smrt způsobila velká trápení a šrám na srdci, mistře Lanzo." S těmito slovy zavřel oči.

Dívka, teď už vlastně dáma, postávala na terase v zemi Rohan. Šedivé dlouhé vlasy, spadající až po kotníky vlály v malém poryvu větru. Zaslechla kroky a ohlédla se. Pousmála se, neboť spatřila svého muže. Ušlechtile přistoupil k Eowyn a políbil bledou, chvějící se ručku. Jeho rozstřesená dlaň konečky prstů projela pravidelné lokny, šedivé jako stín. Zasténala, a chopila jeho ruce do svých.
,,Faramire." Zašeptala roztouženě. Usmál se, odhalil tak pár chybějích zubů. Eowyn svému muži úsměv oplatila a vrásky se tak zvětšily.
,,Faramire," šeptala opět, ,,už nechci být stará panna. Uznáš nyní, že jsme dost staří na to, abychom v našem vztahu pokročili dál? Je to už 60 let, co jsme se líbali. Vzpomínáš? Tehdy jsme vyhráli bitvu o Středozem, a pak oslavovali jsme Aragornovu korunovaci a ty jsi mi šeptal do ucha, ,Ach, Eowyn, v životě jsem nespatřil tak krásnou ženu.´"
,,Ach, má lásko," zachraplal Faramir a dusivě se rozkašal. Eowyn netrpělivě vyčkávala na jeho odpověď.
,,Ach má lásko," začal znovu a zase se rozkašlal.
,,Ach má lásko!" Pronesl to hlasitěji a pobouřeně, ale neubránil se dalšímu přívalu kašle. Eowyn zklamaně sklopila hlavu. Pramínky šedých vlasů, jí zakryly obličej. Faramir ji něžně vzal za bradu a zadíval se jí do očí.
,,Myslím, Eowyn, ženo má jediná, že je načase postoupit o krok dál."
Zajásala a políbila ho na tvář. Nechal ji, ať se o něj opře a pomalým, neohrabaných krokem mířili do ložnice.

Na velké pohodlné posteli ležel ten nejušlechtilejší, nejodvážnější a nejmoudřejší člověk ve Středozemi. Přerývavě a těžce dýchal. Oči kalné jako studánky pohlížely do očí té, jež miloval. Arwen se skláněla nad svým mužem a slzy velké jako perly kutálely se po tváři a dopadaly na kamenou podlahu. Svírala jeho chladnou ruku ve své, a její hlasitý elfský sten snad slyšel celý Gondor.
,,Neopouštěj mě, Aragorne." Prosila plakajíce.
,,Arwen," zachraptěl , ,,já jsem smrtelník. Tenkrát před 60ti lety jsem ti to pověděl než jsi mi řekla své ano. Nyní jsem stár a ty mladá, a tak krásná, že i přesto, že teď vidím skoro tmu, ty záříš jako hvězda."
Pokusila se o úsměv, ale ten se rychle změnil v bolestný výraz.
,,Miluji tě." Políbila ho na čelo.
,,Ach Arwen, proč jen nejsem elf?" Zasténal. ,,Byl bych stále mlád a se smrtí bych si nelámal hlavu."
V jeho očích se leskla malá závist, přesto se nahnula k němu blíž, až ucítil květinovou vůni jejího mladého těla. Čelo položila na jeho hruď a nepřestávala ronit slzy.
,,Arwen!" Řekl prudce. Překvapivě na něj pohlédla. Z pod pokrývky vytahoval nějakou věc. Arwen se zachvěla, věděla, že v tuhle poslední hodinu, musí král učinit rozhodnutí a předat trůn. Napjatě čekala na prsten, který jako důkaz lásky, jí učiní královnou Gondoru. Malinko se nadzvedla, aby mu pohlížela přímo do jeho studánkových očí, ze kterých mizel život. A pak se to stalo. Rychle a nečekaně. Jedna bodná rána dýkou zasáhla elfku přímo do srdce. Aragorn se vzepřel, uchopil Arwen kolem pasu a bolestivě řekl: ,,Ty nebudeš žít věčně, když nemohu já!" A pak jako kámen spadl do peřin a ubohá Arwen s ránou v srdci, pokryla jeho mužné tělo svým křehkým, ze kterého rázem vyprchal život.

Legolas se necítil unavený. Snědl tři elfské chleby lembasy, aby měl více energie a stál u velkého zrcadla, česal si zářivé vlasy. Hřebenem je projížděl od kořínků až ke konečkům s naprostou uchváceností.
,,Tak nádherné vlasy jsem neměl ani před 60ti lety." Usmál se na svůj odraz. Nemohl se nabažit svého vzhledu. Když konečně uznal, že jeho vlasy mají správný lesk, uvázal dva pramínky do culíku a zbytek nechal volně spuštěný. Otevřel nevelkou dřevěnou truhličku a vytáhl vzácný krém, jež si vypůjčil u princezny Arwen v pokoji. Naštěstí ho nikdo nenachytal. Krouživými pohyby si užíval blažený pocit, když se mu mazlavá látka vpíjela do bledé tváře, nasával jeho kořeněnou vůni a pobrukoval si pár elfských zamilovaných písní. Místo svého obvyklého zeleného roucha, si oblékl dlouhé nebesky modré šaty, které byly různě stínovány.
,,Ladí mi krásně k očím." Povytáhl obočí a naposledy zkontroloval svůj vzhled. Zdál se být nadmíru spokojený a chůzí, která spíše připomínala tanec, se ocitl v malé potemnělé místnosti. U stolu pro dvě osoby na jedné z židlí se krčil Trpaslík. Pozoroval Legolase s užaslýma očima a brada mu poklesla.
,,Ať do toho hrom praští!" Zaburácel Gimly. ,,Známe se už 60 let a za celou dobu jsi mi neprozradil, že jsi tranvestita! A já si hlupák myslel, že bude slavit moje narozeniny!" Rozčiloval se Trpaslík. Legolas přisedl ke stolu a pozvdechl si.
,,Každý má svá tajemství a na tvé narozeniny jsem nezapomněl." Usmál se a odhalil zářivě bílé zuby. ,,Ještě vteřinku." Z malé modré přiruční taštičky vytáhl něco oválného, přejel s tím párkrát rty, jež nato získaly ohromující lesk. Poslal Gimlymu vzdušný polibek, zahihňal se, a pak si ošívavě prohrábl vlasy.
,,Tak kde mám ten dárek?!" Zeptal se netrpělivě. Legolas zavřel oči, a namalové řasy se mu zachvěly, když se usmál. Pak v ruce svíral modrý balíček. Gimly ho nedočkavostí rozbalil a v ruce svíral zlaté šaty jeho velikosti. Nachvíli ztratil řeč, pak se narovnal a přikývl vděkem. Legolas se znovu zahihňal.
,,Tak teď už budeme zase jako bratři." Zatleskal radostně Elf.

Pozdě..

11. března 2009 v 18:54 -) Jednorázovky
Pospíchala. Kroky dopadající na štěrk se rozléhaly v tichu noci. Zasloužíme si trest za svoje chyby? Potrestáme se sami nebo počkáme, až si nás osud najde sám a zasadí nám nelístostné rány do srdce? Chytit se stébla a vynořit se nad hladinu a nedechnout se.. přesně tohle potřebovala. Ale její myšlenky, činy.. Už tak otupělá mysl, že nedokázala uvažovat.. Běžela a svůj smutek, zklamání vložila do energie a zrychlovala.. Díru v hrudi, jež se neúprosně zvětšovala nedokázala vyléčit.. ničím.. Podat jí pomocnou ruku a vytáhnout jí z té vody, aby se neutopila.. kde je ten, který by to dokázal?.. kam se poděly naděje? skutky a láska?.. ta láska??.. proč žít, když už není? S touhle otázkou zastavila na vysokém mostě. Shlížela dolů, na černou hladinu.. vypadala tak nebezpečně, tajemně a zrádně.. Prosmýkla se mezi tyčemi zábradlí a rukama se přidržovala.. Shýbla se a pohlížela do tváře samotné smrti.. Teď a tady.. ,Sbohem´zašeptala neurčeno komu.. Pustila se.. Vítr odporoval, jako by jí chtěl zadržet.. Bylo pozdě.. Vodní hladina chopila se jejího bezmocného zničeného těla.. A v tu samou chvíli, doběhl na most..Udýchaný, propocený.. Shlédl dolů, nohy jeho náhlé rozrušení nevydržely..Sesul se a na chvíli se ztratil v tmách.... Osud, je nevyzpytatelný.. Nemusela takhle skončit, kdyby nebyla tak neuvážená.. A on, kdyby byl rychlejší.. Už nezbylo času na to, aby si řekli, jak se milují.. že život její a život jejho jsou jedním.. Proč to oba zjistlili, až když bylo pozdě?.. Nedělejme ukvapené závěry a přehodnoťme svoje rozhodnutí.. Třeba jiní budou mít více štěstí..

Zachraň mě.. jestli můžeš..


babičky - bez nich by sranda nebyla:D

8. března 2009 v 13:04 -) Kecání, nesmysly atd.
Kdo zná mojí babičku uječenou, všude jí jde slyšet, tak pochopí:D a kdo jí nezná, snažte si to alespoň představit:D

-Nedávno jsem si pouštěla video, starý přibližně tak osm let:
Babička rozčileně: ,,Kde je pes?"
Děda v klídku: ,,Někde tady je."
-Dnes:
Babička rozčileně: ,,Kde je pes?"
Děda v klídku: ,,Někde tady je."
:D:D:D no prostě, museli byste vidět, slyšet:D:D

-V kuchyni. Babička nervy na dranc, krájí maso. Děda kouká na fotbal.
Děda: ,,GÓÓÓL!"
Babička ples přes plešku: ,,Drž hubu!"
Děda: ,,Jaujaujauvajs!"
Můžete hádat, co jsem v té situaci udělala. Dostala výtlem a zaskočil mi čaj. Babička zvedne nůž a pohrozí: VYPADNI!.. seberu čaj a s kašlem vylítnu na chudbu a tlemím se dál:D

-Jednou v létě. Sedím s bratránkem v kuchyni. Babička vrazí do dveří a nechá otevřeno a:
,,Lucie, neumíš zavírat?!"
Já nechápavě: ,,Ale vždyť jsi šla ty, babí.
Babička rozrušeně: ,,Vlez mi na záda!"
Babička maže bratránkovi rohlík a: ,,Pojď si pro ten rohlík."
Bratránek si stoupne a čeká, až domaže.
Babička: ,,Na co tady čumíš?"
Bratránek nechápe.
Trošku zmatená no občas:D:D:D

-Babička kouká na televizi. Upoutávka na nějaký dokument a písnička od Linkin park.
Já nadšeně: ,,Jé hrajou Linkini!"
Babička: ,,Kdo hraje němkyni?"
Já mrtvá smíchy:D:D:D

A co moje babička druhá? S tou je sranda ještě větší:D:D..

Bratr: ,,Někdo zvoní."
Jdu se tam podívat. Samozřejmě nikdo.
Já: ,,Dyť tam nikdo není."
Bratr: ,,Tak to se mi jen zdálo."
Babička: ,,A kdo tam byl?"
:D no coment:D

-Na chatě tak před pěti rokama.
Babička: ,,Jdi si vyčistit zuby."
Já: ,,Mě se nechce."
Babička zase rozumuje: ,,To pak nebudeš mít kluka."
Já: ,,Co když ho nechci?"
Babička: ,,No přece nebudeš gejka!"
:D:D:D.. no mooc prostě:D

-Babička zase rozumuje v autě.
Já tiše: ,,Retard."
Babička: ,,Cože? Ti dám retard."
Já: ,,Ale babi, já říkala gepard."
Babička se uklidní: ,,Tak to jo."
Ujelo no:D:D:D

-V restauraci. Babička si objedná 2 dl bílého vína.
Babička: ,,Já v tom mám muchu."
Číšník se slušně omluví a donese novou.
-O nějaký ten týden později jsme ve stejné restauraci.
Babička: ,,Dvě deci bílého a bez muchy."
Číšník se zarazí, absolutně nechápe. Já zakrývám smích.
:D:D:D


Jo jo babičky:D:D:D To není ještě všechno!:D





Kapitola 9. Kathleen

8. března 2009 v 11:00 -) Strážci živlů
,,Violette?" prolomila jsem svou otázkou ticho, které panovalo na osamělé louce. Reagovala na můj hlas a vpila se svýma očima, jež jí snad záviděla každá holka ve škole, do těch mých. Byly utrápené a zamyšlené.
,,Nemáš nutkání něco udělat? Něčemu zabránit?...Pomstít se?" otázala jsem se.
,,Mám..Ale já nic nezmůžu, jsem jen obyčejný člověk." pozvdechla si. Mlčela jsem. V hlouby duše jsem cítila, že mi mojí nynější situaci závidí. A já se jí snažila telepaticky přesvědčit, že je to to nejhorší, co může potkat člověka na tomto nevyzpytatelném světě. Doufala jsem, že to jednoho dne dostatečně pochopí, a tak uzná, že tohle není dar, nýbrž prokletí a cesta, kterou jsem si nezvolila.
Ponořená ve svých uváhách, jsem zazoufala po pohodlí svého domova. Bylo to moje útočiště, bezpečí. Spolu s mými rodiči, které už nikdy nespatřím. Už nikdy mě nepochválí za moje dobré skutky, nikdy mě nepodpoří tehdy, kdy to budu potřebovat. A už nikdy se mi nedostane jejich objetí a moudrých slov mé matky.
,,Záčíná svítat." upozornila mě Violette a já následovala její pohled do otevřeného prostranství. Ranní sluneční paprsky mě nepříjemě uhodily do očí. Zamrkala jsem.
,,Mám raději stmívání." ušklíbla jsem se a odvrátila pohled.
,,Myslíš, že nás hledají?" zeptala se po chvíli.
,,Bezpochyby." ujistila jsem jí, ,,Ale rozhodně je nenapadlo, že bychom se vytratili až sem.Brzo však začnou pátrat i ve vzdálenějších částech." sedla jsem si pohodlněji do tureckého sedu a břicho volalo o pomoc, ,,Sakra!Hlásím, že potřebu jíst." zasmála jsem se.
,,Asi bychom měli co nejdříve navštívit babičku.Máš dost síly?" starala se.
,,Snad ano.V tuchle chvíly spíš vidím hrnec s jídlem než dům tvé babičky."
,,Tak se soustřeď. Hlady nás určitě umřít nenechá." podala mi ruku a já se s její pomocí vyškrábala na nohy. Uchopili jsme se pevně. Čerpala jsem energii a snažila se nemyslet na všechno jídlo světa. Ale hlad byl silnější.
,,Chelsea!" vyjekla a šťouchla do mě. Rozhlédla jsem se po KFC.
,,Do prkýnka." ulevila jsem si. Doufala jsem, že si našeho rychlého objevení nikdo v restauraci nevšiml. Violette nemeškala a vzápětí si to mířila k pultu a objedla něco k snědku. S chutí jsem se do toho zakousla a za pár sekund nezbyl po kuřecím sendviči ani drobek.
,,Máš víc štěstí než rozumu." protočila panenky, ,,Vypadá to, že kolem našeho zmizení není takový rozruch. Přesto bychom neměli riskovat."
Souhlasně jsem pokývala hlavou. Srkala jsem colu brčkem, když v tom se rozezvučel Violettin mobil.
,,Máš u sebe telefon?" překvapilo mě to. Pokrčila rameny.
,,To je Kathleen." oznámila
,,Co když je to past?" uvažovala jsem.
,,Máš moc bujnou fantazii." zdevdla to a dala handsfree.,,Ahoj Violette! Snažím se ti dovolat na pevnou celý den. Slyšela jsem, co se stalo, je mi to líto."
,,No.. ehm.. díky.."
,,Je s tebou Chelsea?"
,,Jo, jsme právě na snídani. Co se děje, Kat?"
,,Jáá.. dějou se divný věci.. " řekla roztřeseným hlasem a já zbystřila.
,,Kat?" promluvila jsem, ,,Jsi doma? Přijdeme za tebou."
,Jo jsem doma. Ale dávejte si pozor.Jsou tu všude poldové." ,
,,Jasně." prohodila Violette a zavěsila.
,,Máme problém." pokývala jsem hlavou.
,,Podle toho, jak si to vemeš." usmála se.
V jedné kabince na ženských toaletách jsem se pokusila přemístit po druhé. Bylo úspěšné. Objevili jsme se přímo na dvoře mojí nejlepší kamarádky. Dvorek měli za domem a z ulice na nás nebylo vidět. Ani jsme nezaklepali a vpluli do baráku. Její rodiče by měli být už v práci, a tak jsem se neostýchala a vrazila do jejího pokoje. Dívala se právě z okna, leknutím nadskočila a ulevila si pár tichými nadávkami.
Kat vypadala ustaraně. Rozložila svůj červený gauč a uvařila nám čaj s mlékem, který nás zahřál trochu na duši. Chvíly rozprávěla o tom, že její rodiče jsou od požáru divadla nervózní, a že jí to dělá starosti. Její brácha se prý chová podivně na celý den zmizí a vrátí se až pozdě večer, s nikým prý nemluví. Poplácala jsem jí povzbudivě po rameni a Kat mi opětovala smutný úsměv.
,,Proč jste vlastně zmizeli? Lidi z kriminálky každou hodinu vyzvídaj, jestli jste nevolali. Prý je to kvůli té nehodě." zajímala se Kat.
,,Chtějí nás vzít do děcáku, tak kdo by nezdrhal." pokrčila rameny Violette.
,,Jak se vám podařilo utýct?"
,,Jsme prostě dobrý!" zajásala jsem, i když jsem to nadšení jen hrála. Violette se povzbudivě zasmála. Kat to nechala plavat. Začali jsme se bavit o normálních věcech v normálním světě. O nehodě v divadlě se nikdo zajímat nechtěl.
,,Teď jsem si vzpomněla," promluvila Violette, ,,Co jsi to povídala o těch podivných věcech?"
Kat se otřásla.
,,Nechtěla jsem o tom začít mluvit. Ale v naší čtvrti holky propadají bezdůvodně do kómatu."
,,Cože?!" vykřikli jsme s Violette současně.
,,Já nevím, co je na tom pravdy. Slyšela jsem tu policistku s tím vysokým chlapem, jak se o tom baví."
Vyměnily jsme si s Violette překvapené pohledy. Zvedla jsem se z gauče a zhluboka dýchala, procházela se sem a tam a nakonec zamířila do malé koupelny. Pustila jsem vodu a opláchla si obličej a doufala, že mě ledová voda schladí. A ve stejnou chvíli jsem zaslechla rozrušené mlácení na domovní dveře. Violette mě popadla za ruku a zavřela se se mnou do skříně. Zaslechla jsem přerušovaný rozhovor, jak Kat přesvědčuje policistu, že jsme se tu neobjevili ani jsme o sobě nezanechali zprávu. Mluvila však nepřesvědčivě, a tak není divu, že jí nevěřil ani slovo. Jeho těžké kroky dopadaly na dlážky. Když otevřel dveře do místnosti, přestala jsem dýchat. Violette to po mě zopakovala. Malá škvíra pouštěla do našeho malého prostoru pás světla. Zvědavost, která mě přepadla se nedala ovládnout. Zaostřovala jsem okem a prohlížela si svalnatého policistu.
,,Vím, že tu jsi, Vessová. Vylez ven." rozkazoval Wilson, pátral očima a napínal uši, kde by se co mohlo šustnout. Kathleen se vynořila vedle něj.
,,Nikdo tu není." řekla rozrušeně. Policista jí odstrčil.
,,Však ona se objeví." brumlal si pod nos.
,,Je mi špatně." chytla se Kat za břicho. Vypadalo to docela věrohodně.
,,Přestaňte mi tu hrát divadlo, slečno." okřikl jí netrpělivě.
Kat už se nezmohla ani na slovo a bezvládně se zhroutila na zem.
,,KAT!" vystřelila jsem ze skříně jako šipka. A však policistovi paže byli rychlejší a polapili mě do pevného sevření. Violette na nic nečekala a snažila se probrat Kat.
,,Je v kómatu." vydechla po chvíly.
Cítila jsem, jak se mi slzy nezadržitelně a palčivě řinou z očí. Můj vyděšený a zároveň neovladatelný výkřik nepřekvapil jenom mě. Moje sliby, činy a všechno, co mi bylo dáno jsem považovala za absolutně lhostejné. Bezmoc jsem nenáviděla. Komu už dnes záleží na tom, co se s ostaními stane? Kolik lidí už zná odpověď na nevysvětlitelné jevy v posledních letech? Jen tak stát a zírat, to jsem neměla v povaze. Ovládej své schopnosti, ale jak? Nikdo mě nic nenaučil, nikdo mě nepřipravil. Chlápek, který mě svíral, až skoro dusil, nebyl ten za koho jsem ho považovala. Jeho holá paže a znamení vystoplé na kůži prozrazovalo jeho pravou totožnost. Až teď mi docházela má neopatrnost, nespolehlivost a neuváženost. V okamžiku, co jsem se dotkla vody, tenhle chlápek vycítil mojí přítomnost. Nebyl to strážce, patřil k Potulným. A však nemohla jsem podceňovat jeho síly. Paže, hořící paže, opakovala jsem si. Plamen se roztančil na celém mém těle. Se syknutím mě pustil.
,,Nechci ti ublížit."
,,A o co ti tedy jde?"
,,Je to můj úkol dovést tě k našim strážcům. Můžem se mnou odejít dobrovolně."
,,Vydával ses za poldu? Abys mě dostal?" zuřila jsem.
,,Co na tom teď sejde. Odhalila jsi mě."
,,Jsi neopatrný. Rukáv se ti vyhrnul." hodila jsem hlavou na jeho předloktí.
,,Chelsea!" zavzlykala Violette. Skoro bych na ní zapomněla. Oheň jsem nechala pomalu zmizet, sehnula jsem se k nim a dotkla se Kat. Její kůže byla ledová.
,,Co s ní je?" obrátila jsem se zpátky na Potulného.
Pokrčil rameny.
,,Nepokoušej se mi lhát."
Nepokoušel. Tlustými prsty dotkl se znamení, které se zbarvilo do zářivě modré. Práskly dveře, ozval se další dusot nohou a v místnosti se objevili policisté.
,,Jejda." kousla jsem se do rtu.
,,Vypadá to, že lhali všichni." ozvala se Violette.
,,Co tady k čertu dělá ten člověk?" zeptala se podrážděně žena tmavé pleti. Wilson mávl lhostejně rukou.
,,Tak teď už ti nezbývá nic jiného než jít s námi."
,,Držte jí ruce, ať si nepřivolá pomoc!" rozkázala žena a další muž s obrovským obočím mi držel ruce za zády.
Usmála jsem se. Ani jeden z nich netušil, co mě tak pobavilo.
,,Být vámi, tak jí pustím." Potulní se prudce otočili za hlasem.
,,Estel, Mario, Angelo, Sisi." pokývala jsem hlavou na pozdrav, ,,Ráda vás vidím..Páni." zarazila jsem se, ,,Nikdy by mě bylo nenapadlo, že tohle někdy vypustím z úst." zasmála jsem se. Dívky mi úsměv opětovaly. Už jsem nebyla tou hloupou holkou, co nevěděla, co učinit. Naučila jsem důvěřovat a věřit. A docházelo mi, že sama jsem v tohle světě nahraná.
Violette podložila Kat hlavu polštářem, který sebrala z její postele, a byla rozhodnuta se od ní ani krok nevzdálit. Přemítala jsem, jestli nemá strach, že jí potká stejný osud. Ale její tvář prozrazovala odvahu. To mě uklidnilo.
Začal boj. Strážkyně se obratně otáčely a odrážely kouzla svých protivníků. Sisi, ač se zdála být zranitelná, soupeřila s velkým Wilsonem, který nezvládat odolovát jejím ohnivým koulím. Nakonec to vzdal a ohnivý provaz ho ovinul od lýtek až k ramenům. Estel soupeřila se dvěma najednou a lehko je oba odrazila a spoustala. Maria a Angela se výborně bavili, odráželi kouzla poslednímu policistovi, který těkal očima po místnosti a hledal své přátelé. Jeden nešikovný tah a ležel vedle ostatních. Já jsem samozřejmě celou bitku pozorovala, neboť jsem neuměla žádná kouzla.
,,A je to." otřela si pot Angela a prohrábla si zářivé vlasy. S Mariou si vítězně pleskli.
,,Děkuju." nic lepšího mě nenapadlo.
,,To nestojí za řeč." mrkla Sisi.
,,Ale co ten člověk?" ani jsem nemusela zvedvat hlavu, abych se podívala, kdo položil otázku.
,,To je Violette, má přítelkyně. Ví o mě i něco o elementech. Nemusíš z ní mít strach, Estel."
,,Strach?" střelila po mě rozzuřeným pohledem, ,,Tady jde o zachování tajemství!"
,,Tajmeství? Co pak to můžeme nazývat ještě tajemstvím? Copak nevidíš? Lidi nejsou slepí, tuší, že něco není v pořádku. To divadlo." polkla jsem, ,,Ty holky, co tu upadají do kómatu, jedna z nich je i moje nejlepší přítelkyně..Co pak to nechápeš? Jsme ve válce. Už se to netýká jen vašeho světa, ale i světa lidí. Kolik lidí musí ještě zemřít, než to konečně pochopíš?"
Věděla jsem, že tímhle argumentem jí urazím a při mém neštěstí ještě něco horšího. V těch vraních očích jsem se dívala přímo do tváře nenávisti.
,,Chelsea má pravdu." špitla Maria, ,,Není to jenom naše věc."
Vděčně jsem se na ní usmála. Estel němě pohlédla do očí své přítelkyně, pak se podívala i na zbývající dvě strážkyně.
,,Co si myslíš ty, Angelo?" otázela se s pln očekáváním důvěry.
,,Souhlasím s nimi." vydechla a nedokázala se své vůdkyni podívat do očí.
,,I já." vstala Sisi z postele a postavila se vedle mě.
Estel zaskřípala zuby.
,,Výborně." štěkla, ,,Řiďte se rozkazy neschopné holky. Při vašem štěstí vás nedovede ke zkáze."
,,Jsi stále jedna z nás, jenom jsme shodli na.."
,,Ano shodli jste se na nové vůdkyni. Tak prosím. Ale já se sebou nenechám manipulovat. Moje poslední slovo." vyhrkla a přemístila se. Sisi mě chytla za ruku a usmála se, pak se přemístila taky.
,,Není v našich silách pomoci tvé přítelkyni." řekla Maria, ,,Je to kouzlo strážců vody. Až se probere bude jim bezmyšlenkovitě sloužit."
,,Budují armádu z mladých holek?" vložila se do toho Violette, která celou dobu mlčela.
,,A to je jen začátek." pravila Angela, ,,Chystají mnohem horší věci."
,,Musíme zasáhnout! Překazit jim to!"
,,A jak, Chelsea?"
Bezmocně jsem pokrčila rameny. Pak jsem si hlasitě povzdechla a sedla na postel.
,,Potřebuju se naučit kouzlit."

Probuzení tmy

5. března 2009 v 16:58
Žánr: fantasy, thriller (heh:D)
Rok: 2007
Režie: David L. Cunningham

Trailer:



Foto:
Co na to já a Violette:D?:
Po natočení Pána prstenů a Harryho Pottera se stal oblíbeným žánrem fantasy. Díky tomuto objevu se začaly točit desítky filmů s podobným námětem. Mezi nimi i Probuzení tmy, který měl původně být zfilmován podle stejnojmenné knižní předlohy. Na začátku filmu neopomněli důrazně zmínit, že se jedná o román Sussan Cooperové. Hlavní postavou není charismatický hrdina s výjimečnými schopnostmi, nýbrž 13letý usmrkanec Will Stanton, který se právě přestěhoval z Ameriky do Anglie spolu s rodiči a svými šesti sourozenci - pět starších bratrů a mladší sestra. Už zde se začíná film od knihy lišit. Podle ní Stantonovi v Anglii žijí odjakživa. Stejně tak se liší věk sourozenců a dvojčata jsou jen směšnou napodobeninou Weaslyovic bratrů.Will se v době svých 14tých narozenin dozví, že je Hledač šesti znamení, která musí spojit. K tomu mu dopomáhá sekta Starých. Překvapivě jedině on dokáže svět před Temnotou zachránit, a to doslova, protože ta se jednou za čas probouzí a snaží se ovládnout naší milovanou planetu. Proč je vyvolený právě on? Protože je sedmý syn sedmého syna! Bohužel chybí jeden starší bratr, a tak si filmaři vymysleli dojemný příběh o zmizení jeho dvojčete. Samovolně se u Willa začnou objevovat úžasné schopnosti, umí vycítit znamení. Během minuty se vrátí v čase do středověku a během dalších dvou minut znamení získá. A takhle je to stále dokola. Vrcholem je, že si jedno z nich koupí v obchodě. Dojemné, děsivé nebo napínavé scény tu nehledejte. Hlavní hrdina to má opravdu snadné. Přesto se se svým údělem nemůže psychicky vyrovnat a v afektu vyhazuje budovy do vzduchu, což působí směšně.
Nejzápornější postava je ,,temný" jezdec, který v každé třetí scéně přikluše na černém koni a prohodí se záhadnou postavou v kápi pár slov o pokročování Willova úkolu. Je to pro Temnotu katastrofa, když má Will už pět znamení, ale na druhou stranu, dokud jich nemá šest nic se děje a Temnotě nic nehrozí a její síla roste dál. Další chybou jsou nakloněné záběry a to často na nos, které nám přivodí záchvaty smíchu, pokud se vám zrovna nechce brečet nad překroucenou knihou. Film je v podstatě nudný, nezáživný a předvídatelný - jakoby poskládaný z kousků úspěšných fantasy filmů, ke kterým má dost daleko. Jednoduchá zápletka a rychlé rozuzlení s opravdu nečekaným koncem. Když už se zdá ,,všechno ztracené" - Hledač nestačil všechna znamení najít, a svět se začíná propadat do temnoty, vítězoslavně zařve: ,,Já jsem šesté znamení!" Čímž zachrání svět i své ztracené dvojče, které bylo 14 let Jezdcem vězněno ve skleněné kuličce, což za tímto zkaženým filmem udělalo trapnou tečku. Probuzení tmy je často považováno za nejhorší fantasy roku. A právem.

Mama mia!

4. března 2009 v 19:32

Žánr: komedie, romatický, muzikál
Rok: 2008
Režie: Phyllida Lloyd
Motto: Největší filmová pohoda letošního léta..

Obsah:

Donna a její dcera Sophie žijí na řeckém ostrově.Nic jim nechybí,Sophie se bude vdávat,ale má jedno přání...
Chce poznat svého otce.Najde maminčin deník a zjistí,že existují 3 otcové.Rozešle tedy všem pozvánky na svatbu.
Donna zase pozve na ostrov své dvě nejlepší kamarádky z jejich bývalé hudební skupiny Donna a dynamitky,ale netuší nic o Sophiiném pozvání.Donna zjistí,že jsou její bývalé lásky na ostrově,ale ic neví o tom,že je pozvala Sophie.Má strach,že svatba bude zkažená...

Trailer:



Foto:

,,Honey, Honey.. tauch me, baby.. aha" :D

Co na to já?:
No, výběr herců je podle mě hodně dobrý.. a ty písničky od Abby prostě nemají chybu :).. a film je celkově vtipnej, zábavnej a ráda si u něho zpívám:D... moc mě bavil :)).. doporučuji! :))

Rybičky 48 - Pořád to zkoušíš

3. března 2009 v 18:06
Ve stínu noci tě pohladím,
ráno ti ještě kafe uvařím,
ve stínu noci nám rozkvet svět,
to bylo večer, ale teď je teď
chytneš mě za ruku a trochu se bojíš,
i když nemáš záruku, tak ti to za to stojí,
nejsem ten, kdo tě bude mít rád,
prostě jsem s tebou chtěl jenom spát.

A ty to zkoušíš,
já se ti vyhejbám,
a ty to zkoušíš,
telefon nezvedám,
a ty to zkoušíš,
nevíš, co bude dál,
a ty to zkoušíš,
nejseš ten, kdo to vzdal.

Možná tě ráno trochu vyvedlo z míry,
když jsem řek: holka vstaň a vypal z mý díry,
ve stínu noci nám rozkvet svět,
to bylo večer, ale teď je teď,
chytneš mě za ruku a trochu se bojíš,
i když nemáš záruku, tak ti to za to stojí,
nejsem ten, co tě bude mít rád,
prostě jsem s tebou chtěl jenom spát.

A ty to zkoušíš,
já se ti vyhejbám,
a ty to zkoušíš,
telefon nezvedám,
a ty to zkoušíš,
nevíš, co bude dál,
a ty to zkoušíš,
nejseš ten, kdo to vzal. 2x

Možná se jednou vrátím zpátky,
možná se jednou vrátíš zpět,
možná to bude až na příští svátky,
a možná to bude hned teď.
Pořád to zkoušíš.

Pořád to zkošíš,
já se ti vyhejbám,
a ty to zkoušíš,
telefon nezvedám,
a ty to zkoušíš,
nevíš, co bude dál,
a ty to zkoušíš,
nejseš ten, kdo to vzdal. 2x

Možná se jednou vrátím zpátky..