I růže ztratila své trny,
když přehnalo se zklamání,
odneslo naše činy
a naše utrpení..
Odneslo lásku, štěstí, smích..
vrať se! šeptám
odraz v očích mých,
to je to, co mám,
to co mi zbylo..
Horký dotek, vřelé obětí,
i ta vzpomínka vdáli odletí..
od svítání do svítání,
bolest v srdci bez přestaní
oči slzami lesknocí,
jsem sama se svou bezmocí..

- Lepší je žít v neumírajících příbězích, kde všechno šťastně končí..
teda to první.... huh. to mi neco rika.