Červen 2009

...friends..

27. června 2009 v 11:12 -) Kecání, nesmysly atd.
- ,,Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou."



- ,,Opravdový přítel je ten, který první přijde, když celý svět odejde."



- ,,Nekráčej přede mnou, možná za Tebou nepůjdu. Nekráčej za mnou, možná Tě nedokážu vést. Kráčej vedle mě a buď můj přítel."


- ,,Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."



- ,,Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá když ji zapomeneš."



....chrocht:D

23. června 2009 v 19:23
tk se nudím prdi:D.. tk jenom taková blbost:D (týká se to mě jo:D).. a pak začnu pracovat na kvízu o Rozbřesku:D:D

1. Jaké Lucinka dostala druhé jméno u křtu?:D

a) Martina
b) Lucie
c) Simona

2. Kde se vlastně ta Lucie narodila?:D

a) Plzeň
b) Jihlava
c) Boskovice

3. Jakou chybu dělala Lucinka, když byla malá a chtěla něco říct?:D

a) ráčkovala
b) říkala jenom samohlásky
c) opakovala jedno slovo dvakrát (př. kolo kolo)

4. Na jakou významnou událast má Lucinka naroziny?

a) pálení čarodejnic
b) upálení Jana Huse
c) tři králové

:P:P:P:P:P

Kapitola 11. Rozhodnutí

14. června 2009 v 19:12 -) Strážci živlů
Další kapča.. sice krátká a o ničem:D ale neva:D

,,..a taková to složitá kouzelná formule má za následek co? Slečno Vessová?"
Ozvalo se moje jméno? Přemítala jsem, ale neobtěžovala jsem se zvednout hlavu. Někdo se dotkl mého ramene a zatřásl jím. Uvědomila jsem si, kde jsem a okamžitě mi hlava vystřelila vzhůru. Zírala jsem do veliké třídy plné dřevěných starobylých lavic. Dívky a chlapci sedící u stolu otočily pohledy směrem ke mně. Zrudla jsem.
,,Tak povíte nám to?" dorážela na mě profesorka Duvollová, specialistka na kouzelné formule.
,,Já.. já nevím na co jste se ptala." vykoktala jsem ze sebe a toužila jsem se propadnout hluboko do země a už nikdy nevylízt. Povzdychla si, a pak se zamračila.
,,Mám už vás plné zuby!" zvýšila hlas ,,Vy jste strážkyně, pokud se nepletu, a místo toho, abyste se snažila zdokonalit se v kouzlení vyspáváte v mých hodinách! Zajímalo by mě, moc by mě zajímalo, jak právě vy dokážete čelit protivníkům! Spíše vám pěkně vymalujou tu vaši andělskou tvářičku."
Třída vypukla v tiché hihňání. Vypadala jsem ze třídy. Profesorka Duvollová bezpochyby bavila rozesmátou třídu dalšími urážlivými poznámkami na mou osobu. Cítila jsem, jak mě v očích pálí slzy. Chci domů..

***

Toulal jsem se houštinami a mé myšlenky směřovali k té krásné dívce z mých snů. Měl jsem za úkol prozkoumat zdejší okolí a zjistit přítomnost cizí magie. Místo toho jsem nasával vůni stromů a snažil si vybavit každý dokonalý detail té dívky. Kráčel jsem stále dokola nejméně hodinu, pak jsem to vzdal a vracel se zpátky k centru. Terry mi šel na proti, aby se se ujistil, že je všechno v pořádku. Přikývl jsem.
,,Myslím, že nemají v plánu útočit. Bitvu musíme zahájit my." usmál se. Moc jsem ho nechápal. Nacházel v bitvách uspokejení. Nebo možná dobrodružství. Byl pravý opak mě. Já jsem chtěl jen klid a normální lidský život plný radostí i strastí. Místo toho jsem tu stál jako idiot a nechtěl přemýšlet nad nejasnou budoucností. Jak dlouho budu ještě žít? Odkopl jsem kamínek, co mi překážek v cestě.
,,Jsi v pohodě, kámo?" zeptal se starostlivě Terry.
,,Jak jinak. " trochu jsem zkroutil rty do úsměvu.
Nechal to plavat a já mu za to byl vděčný. Prošli jsme dlouhou chodbou a zbytek strážců už sedělo na svých obvyklých místech. Mlčky přikývli na pozdrav a Jane mě obdarovala oslnivým úsměvem. Neměl jsem náladu jí ho oplácet. Sedl jsem si vedle Seana.
,,Ehm.." odkašlala si Tricia a mě napadlo, proč musí být neustále středem pozornosti, ,,Měli bychom dát do kupy další plány a začít s přípravami. Už mě to nic nedělání nudí."
Jsou všichni tak aktivní, ušklíbl jsem se.
,,Zaútočíme?" napadlo Seana.
,,Spíš bychom měli provést větší prozkoumání. Nejideálnější by bylo, kdyby si každý z nás vzal na starost jednu ze strážkyň a snažil se o ní získat, co nejvíce informací. Samozřejmě-"
,,Zbláznila ses?!" skočil jsem jí do řeči ,,Tricio, to je hloupost. Mám se kamarádit se svými nepřáteli? Co když mě odhalí? Nepřežiju ani tři vteřiny."
,,Netvrdím, že to není riskantní-"
,,Je to sebevražda!" stál jsem si za svým ,,Nevíme o nich absolutně nic. Víme, že tam malá kudrantá zrzka je hodně silná na to jak je malá. Dokáže sejmout i pět zdatných chlapů."
,,Josh má pravdu. Je to nebezpečný a mohlo by to znamenat naší prohru." přidal se Sean.
,,Nemůžeme tu jen tak sedět a čekat, až přijdou oni. Musíme jednat! Musíme se připravit na boj! Na ten největší boj v celé historii! Sbírám spojence, stavím armádu, cvičím kouzelníky-"
,,Buduješ armádu z lidí." zamručel jsem znechuceně.
,,Je to nejlepší způsob, jak zvítězit." odfrkla si Tricia. Jane celou dobu nepromluvila ani slovo. Bylo mi jasné, že už s Triciou mluvila a znala do detailu její plán.
,,Terry, co si o tom myslíš?" obrátil jsem se na svého souseda na levo.
,,No.." nabral vzduch do plic ,,Podle mě má Tricia pravdu. Je to dobrý plán, i když příliš nebezpečný. Když budeme neopatrní ucítí naší magii."
,,Jsem si stoprocentě jistý, že jí ucítí."
,,Alespoň to zkusíme." obrátil svůj názor nečekaně Sean. Povzdychl jsem si.
,,Fajn!" vyštěkl jsem ,,Kdy mám zahájit svůj sebevraždný úkol?"
Tricia na vteřinku otevřela pusu, pak jí zase zavřela. Vstal jsem, už jsem za sebou zavíral dveře.
,,Teď.." vydechla Tricia. Střelil jsem po ní nasupeným pohledem a práskl dveřmi. Jak jí mám odporovat? Je to blázen! Dupal jsem po chodbě a doufal, že to všichni slyší. Ucítil jsem silnou magii a zastavil se. Přede mnou se v točitém vodním víru objevila Jane.
,,Skvělý.." procedil jsem mezi zuby dost potichu na to, aby to nezaslechla.
,,Půjdu s tebou, Joshi." a soucitně mi vložila dlaň do mé.
,,Ne, jdu sám. Ty si jdi, kam chceš. Stejně mi na tom nesejde." a vytrhl jsem jí ruku.
,,Co se to s tebou děje?"
Neodpověděl jsem. Nechal jí stát za sebou. V pokoji jsem popadl pár nenjnutnějších věci. Pomocí kouzla jsem je nechal zmenšit, a pak jsem je zastrčil do kapsy. Chtěl jsem nepozorovaně zmizet, s nikým se neloučit a jít k hranicím svých nepřátel. Neměl jsem to štěstí. Potkal jsem všechny.
Tricia se na mě provinile podívala.
,,Joshi, nemusíš to dělat." promluvila.
,,Nepotřebuju pak poslouchat, jak nejsem dost silný na to, abych neplnil vaše plány. Budu rád, že vás na chvíli budu mít z krku. Kdybych se nevrátil, tak vám přeji velký štěstí na výhru." Odstrčil jsem se je z cesty.
,,Nemusíš být tak nevrlý.." slyšel jsem za sebou Terryho. Nebudu se ohlížet, ať si myslí, co chtějí.


Kapitola 10. Zakázané ovoce

8. června 2009 v 19:18 -) Strážci živlů
Procitl jsem. I když mě do očí uhodilo přítomné světlo, stále jsem jí viděl před sebou. Její roztačené tělo, vlající vlasy, neodolatelný úsměv.. Zavřel jsem unavená víčka a toužil jsem se ponořit zase do její nekonečné krásy.
,,Joshi, vstávej sakra!" kdo jinej by mě mohl v tuto nevhodnou chvíli tahat z postele než Terry. Neodpověděl jsem. Otočil jsem se na druhý bok a snažil se usnout.
,,Ááá!" zasmál se někdo, ,,Náš sexy snílek nechce z postýlky?"
,,Jane," vydechl jsem, ,,Nemám náladu na tvoje přihlouplý poznámky."
,,To nemáš nikdy." odsekla a sedla si ke mě na postel. Automaticky jsem se otočil na druhý bok a pomali si sedl vedle ní. Terry po nás zakoulil očima a odešel z místnosti. Nechápu, co tím naznačoval. Jane se mi zhluboka zadívala do očí a vykouzlil ten svůj líbezný úsměv. Zašimralo mě v břiše. Byla krásná. Ale ne tolik jako ona. Naklonila se ke mně a její studený dech jsem cítil na krku. Odkašlal jsem si. Přítáhla se ke mně blíž a stále se do mi vpíjela pohledem do očí.
,,Jak...jak se má Mat?" vykoktal jsem.
Úsměv jí zmizel z tváře a trochu se odtáhla.
,,Ehm..Má se skvěle." odpověděla trochu rozpačitě a rukou projela své zlatavé vlasy.
,,Měli bychom asi jít. Terry a ostatní by si mohl začít myslet něco, co není pravda."
Vstal jsem. Vzdedla se také a popadla mě za ruku. Její vážný obličej byl zase tak blízko.
,,No a?" zašeptala. Než jsem stačil cokoli říct, rty měla přisáté na mých. Vracel jsem jí vzrušeně polibky a přitom jí hladil po vlasech. Přestal jsem vnímat svět okolo a ponořil jsem se do svých tužeb.. a v tom se mi před očima zjevila ona. Prudce jsem otevřel oči a zběsile ucukl.
,,Podívej.." okamžitě jsem jí pustil , ,,Tohle je pitomost. Ty máš Mata, on tě miluje..."
,,Nelíbím se ti?" přitáhla si mě k sobě. Znovu jsem ucukl.
,,Sakra, Jane, Přestaň!" zakřičel jsem na ní. Sebral jsem svou mikinu ze židle a vypadl z pokoje. Neslyšel jsem, že by mě následovala. Možná jsem to přehnal. Ale bude to takhle lepší.
,,To je dost, že jdeš, hochu." plácl mě do zad Terry , ,,Kde máš Jane?"
,,Mám?!" zkřivil jsem obličej , ,,Není moje."
,,Ale chtěl bys jí. A nesnaž se mi tvrdit opak. Vidím, jak po ní pořád slintáš, když jde kolem." vystrčil jazyk.
,,Ha ha! Děsně vtipný, srandisto!" dal jsem mu nožku. Neudržel rovnováhu a natáhl se jako žížala. Neubránil jsem se smíchu a pádil jsem chodbou, než se zvedne a bude mi to chtít vrátit stejnou ránou.

Sešli jsme se před hlavním centrem. Terry, já a Sean jsme postávali u řeky Rados. Jane s Triciou stáli opodál. Jane se na mě ani koutkem oka nepodívala, za to od Tricii jsem schytal pěknou dávku vražedných pohledů. Skvělý, tak už jí o tom řekla. Raději jsem se odvrátil a zaposlouchal jsem se do rozhovoru svých dvou druhů.
,,..jo je to pravda." řekl právě Terry.
,,Ale to by znamenalo.." Sean se podrbal na hlavě.
,,Jo.." pozdychl si Terry, ,,Co si o tom myslíš, Joshi?"
,,Co?..ehm..no...a o čem?" kousl jsem se do rtu.
,,Hej kluci!" zakřičela Tricia, ,,Potulní nám hlásí útok z Londýna!"
Rozběhli jsme se hned k nim. Tricia se sehnula nad řekou a vyslovila pár kouzelných formulí. Na vodní hladině se objevil náš společník. Vysvětlil nám, že ohnivce skoro měl, ale že mu unikli díky té malé kurdnaté potvoře. Docela mě to pobavilo. Když domluvil, obraz na hladině zmizel a řeka se dál ubírala na západ.
,,Takže jsou tady.." zabroukala si pod nos Tricia. Jane za celou dobu nepromluvila ani slovo. Vyhýbala se mým pohledům a snažila se nebýt mi na blízku.
,,Co teď?" zeptal se Sean.
,,Asi bych měli vymyslet plán. Někdo z nás by měl prozkoumat okolí." navrhl jsem.
,,To je dobrý nápad," souhlasila Tricia , ,,Ale nevíme, kam se přemístili. Než je najdem mohlo by to trvat i několik dnů. Mezitím by mohli být už dávno pryč."
,,Má pravdu," přidal se Terry, ,,Necháme to na dýl. Zatím bychom si měli procvičit několik vodních kouzel. Pro příad, víte, jak to myslím."
Sean přivýkl.

Den byl docela dlouhý a náročný. Bolela mě hlava z neustálého kouzlení jedné složité formule. Vzalo mi hodně sil a já se vyčerpaný natáhla na zahřátou postel. Skoro jsem usnul, když v tom někdo vešel do pokoje. Ve tmě jsem neomhl zaostřit, ale podle siluety jsem poznal Jane. Obratně jsem se posadil na postel. Mlčela a přisedla si ke mně. Pohladila mě po tváři a naklonila se. Líbala mě na krku, pak na rtech. Zároveň se mě jemně dotýkala, bylo to vzrušující. Chtěl jsem jí zastavit, ale neodolal jsem. Cítil jsem její studené tělo na mém, rytmus jejího zrychleného dechu a zběsilý tlukot srdce. Co to sakra dělám? Uvědomoval jsem si, jaké z toho budou následky. Ona mi nepatří a já jí ani nechtěl. Přesto jsem neovládl své ruce a začal jí hladit po těle. Začala mi rozepínat košili. Zarazil jsem jí a vzal její obličej do dlaní.
,,Jo.." zašeptal jsem , ,,Zakázané ovoce chutná nejlépe."


***

Všechno se odehrálo rychle. Hlava mi třeštila. Automaticky jsem se bolest snažila utišit. Klečela jsem na zemi a syčela bolestí. Slyšela jsem řev, rámus a cítila ve vzduchu něco podivného. Nedokázala jsem to jinak identifikovat než jako kozlo. Magii. Donutila jsem se otevřít oči a zhodnotit situaci kolem sebe. První, co jsem spatřila, byla malá kudrnatá Sisi, jak se snažila setřást dlouhovlasého protivníka ohnivým tornádem. Popadla mě mateřský pud pomoci té malé holce, ale pak jsem si uvědomila, že je vlastně asi stokrát silnější a zkušenější než já. Ušklíbla jsem se. Asi jim přidělávám jen potíže, povzdychla jsem si. Zkoumala jsem situaci dál. Nevím, kde jsem se nacházela. Travnatou planinu jsem nepoznávala.
,,No tak, Chelsea..přestaň se tu válet." poznala jsem po hlase Marii. Popadla mě za paži a pomohla mi na nohy.
,,Co se stalo?A kde to jsme?" zeptala jsem se rozhořčeně.
,,Ach jo..." vzdychla ,,Musíme se s tebou přemisťovat opatrněji. Koukám, že ti to dělá v mozku pěknou paseku." zasmála se své poznámce. ,,No nic," řekla, když viděla, že se netvářím pobaveně ,,Bolí tě něco?"
,,Jenom trochu hlava." odpověděla jsem po pravdě.
,,Uf, tak to je dobré. Čekala jsem, že to dopadne hůř. Třeba, že přijdeš o končetinu nebo tak něco."
,,Skvělý." odfrkla jsem si ,,Mohla bys už konečně přestat blábolit a prozradit mi, kde to sakra zase sem?"
,,Ne."
Chtěla jsem se začít vztekat a říct jí, že je protivná jako moje tetička Marge, když si zabouchne klíče ve dveřích a schazuje svou vinu na mě. Místo toho, jsem zavřela pusu a sledovala Mariu, jak odchází k ostatním holkám. Zcela jsem zapomněla na dění. Sisi už dávno nekouzlila, seděla na nehybném těle dlouhovlasého muže a pobaveně na mě mrkla. Aspoň někdo tu o mě jeví trochu zájmu. Rozhlížela jsem se opět po mýtině. Na první pohled se mi nezdála ničím zvláštní. Až.. stuhla jsem na místě. Nohy mi přestaly fungovat a já překvapením padla na zadek. Zírala jsem na tu hrůzu nad sebou a tajila dech. Celý život jsem nevěřila na pohádky a nejednou nade mnou lítá hrstka draků! Hrstka?! Napočítala jsem jich deset, a pak už jsem to vzdala. Vznášeli se vysoko nade mnou. Hejno klesalo k zemi, a pak se zase vzneslo, jako by cvičilo nějakou hru.
,,Zatraceně.." to bylo to jediné, co jsem dokázala v tuto nezapomenutelnou chvíli udělat.
,,Vítej v našem světě." usmála se pobaveně bloncka.
,,Díky..."

Prodírali jsme se hustým lesem. Přede mnou šla hbitým krokem Angela, odstrakovala si od obličeje neposlušné větvičky. Hloubala jsem ve svých myšlenkách, a tak jsem nedávala moc velký pozor. Jako na potvoru, mě jedna hned sejmula.
,,Sakrá!" vypískla jsem a dlaň tiskla k tváři. Angela se ani neobtěžoval otočit ani omluvit. Pokračovala dál svým suveréním krokem a já si jí přitom prohlížela. Byla vysoká, štíhlá. Kdybych nevěděla, co je zač, myslela bych si, že je nějaká slavná modelka. Její chůze, i když rychlá, byla přesto elegantní a vlasy dlouhé a zářivé spadající až na záda mi párkrát šimrali v obličeji. Záviděla jsem jí.
,,Chelsea, chceš se projet na jednorožcovi?" přiběhla ke mě Sisi.
,,Cože? Na kom?" civěla jsem a přemýšlela, co to je jednorožec zač, dokud mi nedošlo, že je to velké bílé stvoření vypadající jako kůň s rohem na čele. Uchechtla jsem se.
,,Není čas na zábavu, špunte." napomenula jí Maria a její kočíčí oči se do ní přísně zabodli. Sisi se zaškaredila.
,,Jsem tu už pár hodin. Ale pořád si nemůžu vzpomenout, co se před tím všechno událo." svrašitla jsem obočí v hlubokém přemýšlení.
,,No skvělý.." odfrkla si Angela ironicky,,Teď jí ještě budeme muset převyprávět její život."
Nadechovala se, abych jí ujistila, že si svůj život pamatuju.
,,Nemohu za to, že přemísťování nebylo tak dokonalé." řekla Maria.
,,Ještě aby bylo, když jsi ho vedla ty." ušklíbla se Angela. A prudce odstrčila další větvičku. Tentokrát jsem byla pozornější a vyhla se.
,,Nech toho! Není to má vina! Kdybychom byli kompletní, nikdy by se to nestalo!" bránila se.
,,Aha." zabroukala jsem si pod nos.
,,Co jsi říkala?" otočila se na mě prudce blondýna a vlasy jí přitom zavlály.
,,Už mi to došlo.." usmála jsem se,,Když nebudeme všechny pohromadě,nemá tolik síly ani šanci porazit protivníky."
,,Ohó!" vypískla,,Někomu se to po dlouhé době rozsvítilo."

Celou cestu pak mlčela. Nechtěla jsem se dozvědět nic, co by mě trápilo. Ale utápěla jsem ve zvědavosti. Nedokázala jsem celou tuhle situaci pochopit i celý tenhle nový svět. Bloudila jsem v myšlenkách, představách a nemohla jsem nalézt cestu ven. Co tu vlastně dělám? Co ode mě čekají? Kouzla neovládám, ne dobře. Nemám ponětí, kde jsem a co stalo než jsem se tu objevila s bolestí hlavy.
,,No, Chelsea.." obrátila se na mě Maria a zastavila se na konci lesa ,,Vítám tě tu. Tohle je náš svět, nyní i tvůj. Támhle," ukázala na velikou kamenou pevnost ,,se budeš učit všemu, co potřebuješ. My už jsme výcvikem prošli, teď jsi na řadě ty."
Skvělý, prolítlo mi hlavou, ale snažila jsem se vypadat zaujatě.

tramtadadá:D

2. června 2009 v 12:20 -) Kecání, nesmysly atd.
... Áááá začal nám nový měsíc, sice už včera, ale já si toho všimla až dnes:D.. neřešte:D.. jenom vám chci sdělit, že tento měsíc bude povídkovo-kapitolový měsíc :D , a že se vynasnažím napísat kapitoly, povídky a tak dále:D .. pokud tedy bude čas:D.. tk zatím, bobové:*****


další fotky

2. června 2009 v 12:12 -) Twilight saga










- ... a Jacob se tomu směje