Červenec 2009

Varování

20. července 2009 v 11:42 -) Jednorázovky
Zapnula jsem v autě topení. Bylo mi docela chladno. Měla jsem promočené hadry, z vlasů mi kapala voda a oční stíny jsem měla rozmazané po obličeji. V tuhle příšernou chvíli, kdy jsem se lepila k sedačce, jsem měla myšlenky rozprášené v dáli a jen mlčky zírala na přední sklo. Déšť se v proudech spouštěl po okně a stěrače je rychle zase stíraly pryč.
Déšť zesílil a kapky rachotily na kapotě, až jsem měla pocit, že nám na ní zanechají díry. Vypadalo to docela strašidelně, nebe se obléklo do černého šatu, nebylo vidět dva metry před námi, světlo se jen mihotavě odráželo na silnici a já v dlaních svírala růži. Spočinula jsem pohledem na ní a nasávala její květinovou vůni, snažila se zachovat si chladnou hlavu jako otec sedící vedle mě. Byl zabraný do řízení a nevěnoval mi sebemenší pozornost. Silnice se zúžila a táta snížil rychlost. Počasí nám opravdu nepřálo, zdálo se mi, že je to čím dál horší. Stromy kolem se nad námi skláněly a vytvořily jakýsi děsivý tunel. Zvedl se vítr, autem to trhlo malinko do strany. Cukla jsem sebou. Snažila jsem si zachovat chladnou hlavu a doufala, že tuhle šílenou jízdu přežijem ve zdraví.
Konečně jsme vyjeli z lesa. Blížili jsme se k městu a k našemu domu. Uf, oddychla jsem si, když táta zaparkoval u vrat. Vystřelila jsem z auta jako šipka a letěla se domů osušit.
Ležela jsem právě pod teplou deku na našem gauči, když zazvonil telefon. Venku bouřilo a vypadalo to tam opravdu hrozivě. Byla jsem ráda, že už jsem doma.
,,Pro tebe!" Zavolala na mě mamka. Zvedla jsem se z pohodlné pohovky a ujmula se sluchátka.
,,Ano?"
,,Ehm..Nevím, jak začít." Posmrkávala do telefonu nějaká paní.
,,Promiňte, s kým mluvím?"
Další popotáhnutí a vzlyk. Začalo mě to docela děsit. Chtěla jsem se zeptat znovu, až pak mi došlo, kdo volá.
,,Co se stalo?!" Vyštěkla jsem do telefonu.
V jejím hlase zněla bolest a bezmoc.
Zapomněla jsem si u něj důležité papíry bez kterých bych zítra nemohla odletět. Nasedl do auta a jel za námi. Blesk uhodil do stromu, který se zřítil přímo na něj. Dál jsem neposlouchala, sesula se po zdi na zem, a pak už byla jen tma..

Možná to bylo varování, abych nikam nejezdila. Ale pokud se mělo stát něco špatného, tak chci, aby se to vyplnilo. Svírala jsem v dlaních špinavé papíry a pas. Prošla jsem letištní kontrolou a uvelebila se do v pohodlném sedadle. Má to tak být..

*O pár dní později dostali rodiče zprávy, že se Severní Amerikou přehnal nečekaně hurikán. Zachránáři stihli evakuovat jen část obyvatel. Zbytek zůstal pohřbený pod troskami domů.

..poslední dobou..

18. července 2009 v 20:15
..chtěla bych něco říct a nemůžu.. chtěla bych něco udělat a nemůžu! .. chci, aby to pochopili, ale nemůžu jim to vysvětlit :(.... jenom se citím vážně hrozně a nemůžu si o tom s váma promluvit! :( .. volám tiše do tmy, nemůžu to vyslovit nahlas.. bolí to, ale musím se tvářit normálně.. proč to nemůže být v rovnováze?:( .......... mrzí mě to! ............


HP 6

18. července 2009 v 19:38 -) Kecání, nesmysly atd.
Kooonečně jsem se po těch dlouhých měsících dočkala! A co k tomu můžu říct? Hned první, co mě zarazilo byl začátek. Koukala jsem jako puk, protože nic takovýho v knize nebylo. Ale tak brala jsem to většinou si film udělají podle sebe. Nicméně mi to tam nesedlo, ale co s tím nadělám. Další scéna u Weasleovic, mám takový pocit, že nic takovýho se tam nestalo (Asi potřebovali trochu akce). A Lupin s Tonksovou spolu začali být až na konci šestky, pokud se nepletu. Jinak, co mi přišlo absolutně nehodící se byl Hermionin a Levandulin rozhovor na ošetřovně, to mi přišlo vážně děsný.
No to bylo asi tak všechno, co se mi nelíbilo. Co chválím je, jak je to všecko pěkně natočený, všechny efekty a tak. Ron po tom nápoji lásky vypadal fakt hezky:D a nejvíc jsem se pobavila, když Harry vypil Felix felicis - to vážně nemělo chybu! Mladý Tom byl přesně takový, jaký jsem si představovala - děsivej, chytrej, charismatickej a krásnej.
Ještě ale musím dodat něco k tomu konci. Harry podle knihy byl očarovaný kouzlem a nemohl se hýbat, navíc byl pod neviditelným pláštěm. Ve filmu to tak nebylo - pochybuji, že by tam jen tak stál a čuměl (to přece vůbec není jeho styl, většinou se do všeho míchá, hlavně když jsou v nebezpečí jeho přátelé). Ten konec, kdy umřel Brumbál mohl být dojemnější, měl přece velkolepý pohřeb :). Pták Fénix začal smutně zpívat a přišlo se s ním rozloučit plno bytostí z lesa:). (na to jsem tam čekala, ale neva no:) ). Jinak se mi líbilo, že několik zcén bylo opravdu jak z hororu:D. No zapomněli tam dát spoustu dalších věcí, ale prostě je to film a už takhle to bylo docela dlouhý :). No jsem zvědavá na sedmičku. Těším se, až se tam všecko vysvětlí a tak:D. Jo ještě jsem se smála v kině přitomhle: ,,..napadá tě některý z učitelů, s kterým se Tom, když zde studoval, sblížil nejvíce?" (Brumbál)
a někde ze zadu se sebejistě ozvalo ,Snape!´. No málem jsem si krupla smíchy:D. Jediný co mě taky štve je to, jak všichni teď budou Snapea nenávidět:D. No ale co no:D.