Říjen 2009

David Guetta feat. Kelly Rowland - When Love Takes Over

27. října 2009 v 12:11

Moc fajn písnička :))..a ta pláž a moře!! :D

Kapitola 12. Setkání

23. října 2009 v 23:10 -) Strážci živlů
Další kapitola k povídce, která už dlouho zůstávala opomenutá :) tkže tady pokráčko :)

Uběhl měsíc. Teda alespoň jsem měla takový pocit, težko se dá v této zemi odhadhnout ten správný čas. Dokonce mi to už začalo být dost nepříjemné. Všechno tady jsem nesnášela. Všechnu tu magii, profesory i strážkyně. Estel, naše bývalá alfa, se stále neobjevila ani o sobě nedala vědět. Já měla už za sebou splněné zkoušky, které jako kouzelnice musím složit. Alespoň něco. Procházela jsem se právě po chodbě, když na mě někdo zavolal.
,,Slečno Vessová, můžete na okamžik?"
Přikývla jsem a vydala se s rukama složenýma blíže ke své učitelce na bílou magii. Čekala jsem zase nějakou nemilou poznámku, urážku, cokoliv. Ale paní profesorka si mě prohlížela přes kulaté brýle pronikavým pohledem a mlčela.
,,Tak co se děje?" zeptala jsem netrpělivě, jelikož mě to okukování už vytáčelo.
,,Bude to možná znít opravdu podivně, ale objevila jsem u vás něco velice zvláštního..."
,,Co přesně máte na mysli?"
,,Něco, co u ostatních strážkyň není..Nějakou neznámou moc, jakou nedokážu identifikovat. Předpovědělo se v dávné minulosti. Dívka, co zachrání svět s pomocí moci, o které se nám ani v těch nejčernějších snech nezdálo.." mluvila tak tajemně, tak hrůzostrašně, že už mi to strašidelné přestávalo znít.
,,To je všechno moc hezké, paní profesorko, ale já jsem si jistá, že jsem jako ostatní nebo spíš horší.." skočilo jsem jí drze do řeči. Sjela mě na supeně pohledem a otočila se zády. Vypadalo to, že už odejde, ale na vteřinku na mě ještě pohlédla.
,,Dávejte si pozor na to, co vypustíte z úst..."řekla, a pak už odcházela.
Cože? Ať si trhne, blecha jedna. Co se to se mnou děje? Asi už začínám bláznit z tohole světa. Světa bez přátel, bez rodiny, kterou už díky tomuhle světu ani nemám, bez lásky.. Světa plnýho bolosti, strachu, nepřátel.. Lidí, kteří vás nechápou. Cítila jsem horkou slzu stékat po mé tváři. Neobtěžovala jsem se jí setřít. Musím jít na vzduch, napadlo mě.

***

Probudil jsem se. Slunce bylo vysoko na obloze. Opláchl jsem si říční vodou obličej. Voda mě dokázala zase postavit na nohy. Je to už nějaká doba, co jsem opustil svoje strážce. A však nemyslím, že bych jim scházel. Poradí si i beze mě. Dostal jsem hlad. Měl jsem s sebou jen luk a posledních pár šípů, které jsem si šetřil na horší časy. Jenomže ty už možná nastaly. Byl jsem na cestě na západ. Mohl jsem kdykoliv narazit na svoje nepřátelé, kdykoliv přijít o život. Byl jsem sám, v divočině, skoro beze zbraní, bez jídla, pití.. Nechápu, co jsem si od toho odchodu sliboval. Svobodu? Hloupost. Ta neexistuje a nikdy nebude, dokud ty malomyslní stáržci přestanou řešit zbytečnosti a zamyslí se nad tím, co je nejdůležitější. A rozhodně to není moc, ani síla, ani bohatsví, ani sláva. Měl by to být mír, přátelství a harmonie života. Ale kdo mi to z nich bude věřit? Jsou zaslepeni pomstou..

***

Vyšla jsem si na procházku do lesa. Chtěla jsem si pročistit hlavu od všech negativních myšlenek a soustředit se naopak na něco pozitivního. Přemítala jsem, že bych mohla třeba požádat Sisi o nějakou hru, nebo holky o nějakou zábavu. Spřátelit se s místními lidmi. Konečně. Zatím jsem o to neměla sebemenší zájem. Nebo by mi mohli ukázat různé druhy bytostí, co zde přebývají.
Ocitla jsem se už hluboku v lese. Vládl tichem, samotou a klidem. Přesně to jsem potřebovala. Lehla jsem si do měkkého mechu. Ležela jsem tu přibližně půl hodiny, než jsem zaslechla praskání větví. Zbystřila jsem smysly a hledala přítomnost magie. Narazila jsem na silnou zeď neurčité bytosti. Potichu jsem se vyškrábala na nohy a skrčená za silnými stromy obhlížela situaci. Špatná volba. Prudce jsem se otočila. Zírala jsem na nejkrásnějšího kluka, co jsem kdy ve svém životě viděla. Hleděli jsme si vzájemně do očí. Od hlavy až k patě mi projela prudké zašimrání. A já věděla z knih, že pokud nyní uhnu pohledem, zemřu. Je to cizinec ovládající magii. A pokud se odvrátím, nepoznám útok. Jeho mysl je dobře obrněna. Jeho oči tak neskutečně modré, hluboké.. Nevydržela jsem. Zavřela jsem oči a čekala na útok. Nic..

***

Právě jsem pohlížel na dívku z mých snů. Zavřela své čokoládové oči a její obličej se změnil na bolestný. Nechci a nemohu jí ublížit. Srdce mi bušilo jako o závod. Řekni něco.. Přeci jí tu nenecháš takhle se krčit. Poddala se mi, ale já jí nechci ublížit, ani ovládat. Nejsem stále ve snu? Chtěl jsem si dát facku, a však uvědomil jsem si, že by to mohlo vypadat divně, pokud se tohle opravdu děje. Konečně se na mě zase podívala. Musel jsem vypadat opravdu přihlouple. Snažil jsem se o úsměv, ale byl tak nemotorný, že to spíš působilo jako bych dostal křeč do rtu.
,,Vylekal jsi mě.." vzdychla. Taky bych nevěděl, jak začít. Nemlč, pitomče! Řekni už něco!
,,Jsi zdejší?" zeptala se váhavě. Je zvědavá, pomyslel jsem si. Tak odpověz, hlupáku..
,,Jsi němý?..hluchý?..hluchoněmý?" zkarabotila čelo. Zasmál jsem se. Oplatila mi to stejně okouzlujícím úsměvem, jakým mě vždycky ve snu dokázala ozbrojit.
,,No fajn tak nejsi. Kdyby jo, už bych to přiřadila k největším katastrofám tohohle světa." zakoulila očima.
,,Proč?" smál jsem se dál pobaveně.
Usmála se, když jsem konečně promluvil.
,,Změnilo by mi to ještě více pohled na svět. Chlapec tak úžasně vyzerající a je hluchoněmý? Byl by to tu zlý sen. Jako bych byla někde, kde není nic normálního."
,,No řekněme, že mě se teď změnil pohled na svět. Předtím jsem ho vnímal jako nudný stereotyp."
,,Vážně? A co to způsobilo?" ptala se zvědavě.
,,Nejspíš setkání s tou nejzajímavější holkou, co jsem potkal. A ať se bráním jakkoli, musím o ní vědět stále víc a víc.. Pomůžeš mi?" zkroutil jsem jeden koutek do úsměvu. Zdálo se, že to zabralo.
,,Ano ovšem, pokud té dívce pak nezačneš připadat jako nudný hezoun." zasmála se.
Nemohl jsem ani popsat tu radost. Jásal jsem v duchu. To není možné..Já jí potkal, mluvím s ní, mohu se na ní dívat, mluvit s ní... Je skutečná.. Vydali jsme se společně cestou po lese a rozprávěli o věcech možných i nemožných. V našem případě jde obojí, neboť nemožné věci se v tomo světě mění na reálné. Díky za to..

Kapitola 16. Rozhodnutí

10. října 2009 v 22:04 -) Harry Potter and Black rose
Je tu tedy dlouhoočekávané pokračování Black rose :)

,,Asi bychom se na to měli posadit, nebude to moc hezké vyprávění..." řekl Snape a prolomil chvilkové ticho, které vládlo na terase. Ariana i Harry vzápětí vzali místo naproti a netrpělivě vyčkávali, až Snape začne s vyprávěním.Otočil svůj orlí nos na Arianu a nadechl se.
,,Pomocí nitrospytu jsem se podíval do vaší minulosti. Nemusíte mít strach, neviděl jsem nic, co bych vidět neměl. Jen jsem hledal vzpomínku, která má spojitost s tím, co máte na krku." očimal sjel na místo, kde Arianu chladil zatočený had. Ariana sebou malinko cukla, ale zachovala chladnou hlavu.
,,Uzřel jsem ženu, přesněji řečeno vaší matku."
,,Mojí matku?" vykulika oči ,,Kdo je to?"
,,Kdo je to?" zopakoval po ní překvapeně Snape ,,No přece žena, se kterou jste celý život, slečno."
,,Ale..ale už od dětství mi tvrdila, že moje matka není..proč by to dělala?" kroutila nechápavě hlavou.
,,Protože je to žena, která je posedlá zlem a týrání svých nejbližších. Nedivím se, že z ní má Pán zla radost." uchechtl se ,,Ale kvůli tomu tady nejsem. Můj důvod návštěvy je kvůli tomu zatracenýmu přívěsku."
,,A co je na něm tak zvláštního?" ozval se Harry, který dosud s klidem vše poslouchal.
,,Je to nástroj plný černé magie..jedna z té nejčernější. Ani já, ani jiný mocný kouzelník neví, jak ho zničit. Ariana je teď ve smrtelném nebezpečí. Moc přívěsku každým dne sílí, její mysl se propadá do temnoty zla. A zabije ji."
Ariana si zakryla ústa.
,,Co to má společeného s její matkou?" zeptal se Harry ,,Nadával jste ji."
,,Hmm.." odfrkl si Snape ,,Problém je v tom, že ten přívěsek nosila dřív ona. A však její vůle a rozhodnutí byly vždy víc než vražedné. Proto jí nezabil, ale když porodila dítě..tak teď pozoruji, že přišel k ní. Jenomže ona je na té správné straně, proto jí chce zničit."
,,Má ho ještě jeden chlapec." řekla Ariana a Harrymu neuniklo, jak se jí po tvář zkutálela slza.
,,Ano?" povytáhl obočí Snape.
,,Neznám jeho jméno, ale slouží Pánovi zla, tak mi to sdělil. Je vysoký asi jako Harry a má zářivé blonďaté vlasy..."
Harryho jako první napadl Malfoy, kdyby tu nebyl Snape, zakřičel by to nahlas. Ale raději pomlčel a nechal si své teorie pro sebe.
,,Jemu ten přívěsek neublíží?" vyptávala se dál.
,,To ti nemohu nijak objasnit, pokud se s ním sám nesetkám." odpověděl zamyšleně.
,,Pane, co mám teď dělat?" dívala se na něj s takovou oddaností, pomyslel si Harry. Copak si myslí, že jí pomůže?
,,Podle mého mínění se ten přívěsek nedá zničit, putuje z jednoho nositele na druhého. Jediným řešením snad bude, že byste měla najít vlastníka druhého přívěsku a spojit je kouzelnou formulí, kterou neznám. A však v knihách o bílé magii byste měla na něco narazit, ale bude to obtížné, velmi. Ale pozor, druhý vlastník se musí rozhodnout stejně jako vy a pomoct vám. Netvrdím však, že se to povede. Nezničíte ho, ale možná si zachraníte život." vstal ze židle. Ariana a Harry udělali to samé.
,,Nicméně, přeju vám hodně štěstí." s těmito slovy se přemístil.
,,Věděl bych o jednom člověku, který by tomu přišel na kloub."prohodil Harry.
,,Brumbál..." povzdychla si Ariana. Harryho při zaznění jeho jména projela srdcem bolest. Kdyby tu byl Brumbál, všechno by bylo snažší.
Oběma bylo jasné, že tuhle situaci nezvládnou sami. Prošli místností, kde se slavilo a pilo. Obdařili pár svých známých úsměvy a stoupali po schodech, kde věděli, že spí jejich nejlepší přátelé. Přesně podle jejich očekávání tu byli všichni a vesele se smáli nějakému vtipu, který zrovna předváděl Fred. Když spozorvali Harryho a Arianu radostně je zvali k sobě. A však spatřili jejich tváře plné starostí a smích je přešel. Harry se ujal slova a vysvětlil jim vše, co by měli vědět.
,,Podle mě je důležitější hledat viteály. Zničíme Pána zla dřív než ten přívěsek zničí Arianu." navrhla Ginny.
,,Nebudeme takhle riskovat její život!" bránil se George. Arianě neunikl nasupený výraz Freda. Hned se také ujal slova.
,,Všichni tu riskujeme krk, Georgi! Nemůžeš se ulpět na jedný osobě a čekat, že za ní všichni půjdou, vždyť jí ani pořádně neznáme!" Ginny souhlasně přikývla.
,,Ano, riskujeme životy všichni," řekla Hermiona ,,Ale Ariana je naše přítelkyně a my jsme jí slíbili pomoc. Proto se přikláním k tomu, že nejprve se zbavíme toho přívěsku. Co si myslíš ty, Rone?" obrátila se prudce na něj.
,,Já jsem samozřejmě s tebou, Hermiono." zaculil se na ní.
,,A co ty, Harry?" pohodila suveréně vlasy Ginny.
,,Zachráníme Arianu, a pak nalezneme viteály. Nedovolím, aby se Arianě něco stalo."
George se vděčně usmál a Ariana sklopila oči.
,,Opravdu mě strašně mrzí, že jsem vám způbila tolik nepříjemností."
,,Ty sis to nevybrala." sevřel pevně její ruku a Harry souhlasně přikývl. Ginny pak ještě vedla dlouhý proslov o tom, že je to hloupost. Většina jí už nevnímala, jenom Harry jí občas něco odsekl a snažil se jí umlčet. Po nějaké době se mu to konečně podařilo. Harry, Ron a dvojčata Weasleyovi se odebrali do Ronova pokoje, kde už měli připravená lehátka. Ariana a zbytek holek zase spali u Ginny v pokoji. Ariana opět nemohla zahmouřit oči, a proto vstala a odebrala se do malé kuchyňky. Po velké oslavě tu zbylo spousta věcí, jídla a pití. Dům už byl teď v pozdních hodinách tichý. Dostala chuť na horkou čokoládu. Hůlkou si přivolala konvici a vše potřebné. Samo se to připravilo a Ariana usrkla horkké tekutiny. Usmála se. Spravilo jí to malinko náladu, obavy odlétly.
,,Ahoj.." pozdravil George. Ariana se lekla a svůj šálek upustila. George byl však rychlejší a hůlkou ho zachytil ve vzduchu. Postavil ho na stůl.
,,Docela jsi mě vyděsil." usmála se na něj.
,,To mě mrzí. Slyšel jsem kroky, tak jsem se byl podívat, kdo tu cestuje po domě."
,,Nechtěla jsem tě vzbudit, Georgi." bránila se.
,,Stejně jsem nespal, pořád na tebe musím myslet." po těchto slovech Arina střelila pohledem do jeho očí. Zářili, vypadal spokojeně a štastně. Udělal krok k ní a vzal jí za ruku.
,,Už dlouho ti chci něco povědět, Ariano. Od první chvíle, co jsem tě spatřil, jsem věděl, že můj život nebude jako dřív. Tvoje oči, tvé rty, tvá tvář...jsi ta nejkrásnější dívka jakou znám. A taky jediná, kterou chci milovat. Den co den mám v pamět jen tebe, když tě mýjím, rozbuší se mi srdce."
Hleděli si vzájemně do očí. Ariana slyšela tlouct své srdce snad více než to jeho. Něžně jí obejmul.
,,Miluji tě..." zašeptal jí do ucha. Neodpověděla. Vzal její tvář do dlaní. Cítila jeho dech na svém krku a naskočila jí husí kůže. Ale to nebylo vše, co jí chladilo. Přes bušící srdce a narůstající vzrušení jí na krku začal studit zatočený had. Cítila ho na svých plicích a ztěžkl jí dech. Pak jako by se svět propadl do černa a ona neznala lásku. Vytáhla z pod košile hůlku a namířila jí přímo na Georgovu hruď. Užasle na ní hleděl.
,,Odpusť, netušil jsem, že ti to bude tolik proti srsti." omlouval se zklamaně.
,,Neopovažuj se mě ještě někdy dotknout!" syčela Ariana. George mlčel. Nevytáhl ani svou hůlku, protože jí věřil. Ariana si pohrdavě odfrkla.
,,Avada-.." vysílala zaklídlo, když v tom zároveň uslyšela ženský hlas.
,,Mdloby na tebe!"
A pak už nebylo nic.

hej! hej! :D

9. října 2009 v 8:22
Vyzývám vás! ano vás! :D Violette a Algebíno, abyste laskavě napsali pokráčování svých povídek! :D protože mě štvete a já nemám, co číst! :D tkže dneska čekám! :D i s Dr.Hausem! :D