Březen 2010

My name is Earl

24. března 2010 v 19:49 -) Kecání, nesmysly atd.
Začala jsem s Fandou koukat na seriál My name is Earl:)... a mám ho nejradši hned po Přátelích :D.. .. ale fakt se mi to hodně líbí, je to sranda:D.. a když přemýšlíte, která postava se vám líbí nejvíc, tak si nemůžete vybrat:D.. protože kdyby tam jedna z nich vypadla, tak už to nebude ono :).. a já mám ráda taky všechny:).. možná převažuje Joy:D.. protože je to prostě mrcha:D ale i přes to miluje svého Krabáka a svoje děti :P...
A o čem to vlastně je? :).. Hlavní postava, jak už chápeme z názvu je Earl Hickey, chlápek, co nikdy neudělal nic dobrýho - kradl, pil, ponižoval ostatní. To všechno ale změnila jeho výhra v loterii. Jelikož ho hned na to ho srazíí auto. Earl to přisuzuju karmě a rozhodne se kompletně změnit svůj život. Sepíše seznam všech špatných věcí, které kdy udělal a snaží se je jedno po druhém napravit. Snaží se být prostě lepším člověkem :). V plnění úkolů mu pomáhá jeho bratr Randy. Trochu pomalejší, ale je s ním sranda a bez něj by to nebylo ono:D.

Earl má strašnej knírek, bez něj by určitě vypadal líp:D ale hlavní postava prostě musí být jiná:D
A tady je jeho pomalý bratr Randy:D
A konečně mrška Joy:D nejlepší je její smích:D
Joyn manžel Darnell alias Krabák :).. ten je taky dobrej:D ,,Pan želva":D:D
A poslední cizinka Catalina :) s Joy se nenávidí:D to se dalo čekat, že jo:D a má vtipnej přízvuk:D
http://www.youtube.com/watch?v=QMB9Z7YKBsI - tady je video o Joy :D.. !!!! Ten její smích je tam taky:D

Stalo se v Down Townu (Bill)

21. března 2010 v 10:37
Nechtělo se mi s mafiány tak rychle loučit, a proto jsem napsala další příběh jednoho z chlápků dona Tomasina Tady to je :)

Toho dne, kdy jsem přihlížel masakru u Vita v bytě, jsem dostal strach. Ačkoliv ta obava byla absurdní, nutkání v mé hlavě mi radilo, abych jednal.
Don Tomasino si nadělal mnoho problémů a jen tak tak se mu podařilo ten bordel zamíst. Netrplivě jsem pozoroval a poslouchal donovu naříkání a nadávaní. Většina z nich dopadala na hlavu ženám. Neodpustil si nadávky na Isabelu, kvůli které nám všem zabil přítele. Ale to nebylo to nejhorší. Stěžoval si na všechny ženy, které znal. Na naše přítelkyně, manželky i dcery. Často jsem ho slýchával, jak svým novým mafiánům líčí, že v každé dívce číhá zrádkyně, která ve správnou chvíli odhalí svou tvář.
Před dvěma měsící se konal pohřeb (ano, tak rychle to od té události uběhlo) a Tomasino neuronil ani slzu. Rty měl pevně semknuté a vraždil pohledem každou ženu, která se přišla s Vitem rozloučit.
Od té doby, co jsem se s Tomasinem seznámil, si nevzpomínám na jedinou ženu, která by stála u jeho boku. Připadal mi vždy osamělý, a tak jsem kolikráte požádal svou manželku, aby mu dělala společnost. Postupem času ji začal považovat skoro za sestru. A když se narodila Katherine, měla dalšího otce.
Po Vitově smrti však o nich nechtěl slyšet.
Ale dnes tomu bylo jinak. Don Tomasino se rozhodl uspořádat ve svém baru malý večírek, jen tak pro uvolnění nálady (jak to tehdy nazval). Snad doufal, že se vše vrátí do starých kolejí. Ale bez Vita to bylo téměř nemožné. A já ztratil chuť se zúčastit, spíš jsem přemítal o tom, jak ochránit svou rodinu před (možná) plánovanou vraždou.
Čas se nebezpečně posunul dopředu. Bylo chvíli před otevíračkou. Nasadil jsem si kloubouk a chystal se domů.
,,Ty odcházíš, Bille?" Zastavil mě donův hlas. Objevil se nečekaně v místnosti.
,,Vlastně ano. Potřebuji si něco zařídit." Odpověděl jsem pravdivě a chvátal jsem k východu, aby se don dál nevyptával.
,,Škoda. Právě jsem mluvil s vaší dcerou. Zařídil jsem jí na večer malé vystoupení."
Rozpačitě jsem sundal ruku z kliky a otočil se.
,,Opravdu?" Zeptal jsem se (to bylo jediné, co jsem mohl říct, aniž bych nezačal sprostě nadávat).
,,Ano, ovšem." Usmál se don. ,,A vaše manželka přijde také. Vlastně.." Zasmál se. ,,Jsem pozval rodiny všech. Asi se to tu dnes pořádně rozjede. A proč by ne?" Pochechtával se.
Úsměv mu však brzy zmizel z tváře, když si všiml, jak jsem stuhl.
,,Děje se něco, Bille?"
,,Ne.. já.. jen.. to nic, musím už jít."
Vypadl jsem konečně ven. Tak tohle má v plánu? Vylakát všechny rodiny, a pak je sejmout, aby nás neohrožovaly v práci? Co mě to sakra napadá? Byl jsem opravdu jako na trní.
Domů jsem běžel. Zadržel jsem lapajíc po dechu Katherine a Jane právě u vchodu do bytu.
Obě dvě na mě nechápavě civěly.
,,Žádnej - večírek - se - pro - vás - nekoná!" Snažil jsem se mezi slovy nabrat vzduch do plic.
,,Jak to myslíš, že nekoná?" Obořila se Katherine. ,,Mám tam vystoupení. Všichni jsou na mě zvědaví. A podívej! Don mi koupil šaty." Začala se točit do kola. (s mojí sedmnáctiletou dcerou to bude opravdu těžké, je nesmírně tvrdohlavá)
,,Prosím, zůstaňte doma." S nadějí v očích jsem se podíval na Jane.
,,Billy, od té doby, co umřel Vito, se chováš jako blázen. Ustup nám z cesty!" Začaly do mě šťouchat a svou silou se mě snažily odtlačit.
,,Vy to opravdu nevzdáte, co?"
,,NE!" Vykřikly sborově.
Poraženecky jsem si povzdychl a uvolnil jim cestu, aby mohly projít.
V kredenci jsem ještě sebral svůj revolver a klusal za niimi. (teď jsem si připadal jako Vito, ten bez své pistole neudělal ani krok, rozumnej kluk)
***
,,Tak sis to přece jen rozmyslel!" Vítal mě s širokým úsměvem don Tomasino.
,,Víte, done, co udělal? Přiřítil se k nám jako na koni a -"
,,Jane, miláčku, tohle bys mohla vynechat."
Vrhla po mě nasupeným pohledem, ale aspoň zmlkla.
,,Kat!" Mával na mojí dceru, když vešla do baru. ,,Tak rád tě vidím!"
Katherine ho přátelsky objala a celá nadšená mu děkovala, že tu dnes může vystoupit.
,,Můžu s tebou mluvit, Jane?" zeptal jsem se své ženy.
Poodešla se mnou stranou a založila ruce na prsa. Viděl jsem jí ve tváři, jak jí to obtěžuje.
,,Vím, že ti připadám jako padlý na hlavu, ale jsi má žena a já od tebe potřebuju důvěru."
Jane zakoulela očima.
,,Tak o co jde?"
,,Mám o tebe a Katherine strach. V poslední době se seběhlo tolik událostí a nikdy z nich nevzešlo nic dobrého. Já mám pocit, že nemůžu už věřit ani donovi."
Jane se rozesmála.
,,Hlupáku!" Smála se pořád a otočila se ke dvojici dona a Katherine.
,,Don Tomasino by pro nás udělal první poslední, Bille. Takhle je to už od té doby, co jsme se seznámili. Nikdy by nedopustil, aby se nám něco stalo. Jen se podívej, jak se stará o Kat."
Vzal jsem svou ženu jemně za ramena a přinutil jí podívat se mi do očí.
,,Máš na mysli to, jak z ní udělá slavnou barovou zpěvačku? Takhle ty vidíš její budoucnost? Aby se tu vlnila mezi ožralama?"
,,Uklidni se! Může to někam dotáhnout, má talent a je krásná." Rozplývala se.
,,V téhle době není moudré-"
,,Ty jsi moudrosti moc nepobral." Uzemnila mě a šla se pozdravit s Charliem a jeho ženou.
(tak to mi teda nevyšlo)
***
,,A nyní mi dovolte, dámy a pánové, abych mezi námi přivítal tuto mladou a talentovanou dívku, která vám touží ukázat, co umí! Prosím potlesk pro Katherine!"
Bar propukl v ohromný jásot. Světla zhasla a tím dala znamení, aby obecenstvo umlklo. Vedle mě se rozeznělo v pomalých tónech piano. Pak se odněkud z povzdálí ozval tlumený zpěv, který postupně nabíral na síle. Pak se rozvítil jeden reflektor a zaostřil přímo na siluetu mojí dcery. Za sebou jsem uslyšel několik vzrušených vzdechů, a tak jsem zaťal pěsti.
Kat byla ještě velmi mladá. A jak byla oděna v červených přiléhavých šatech, dávala jasně najevo svou nevinnost. Představy, ktere se asi rodily v hlavě chlapů v baru, mi trhaly žíly a napínaly svaly.
Byl jsem si (dost dobře) vědom její krásy, její dětské tváře s překrásnými rty, růžovými tvářemi, hnědými oči, které lemovaly husté, dlouhé řasy. I její tmavé vlasy (které měla po své matce) dodávaly jejímu vzhledu andělskou krásu. (opravdu jsem trpěl)
Zpívala krásně, ale ze všeho nejvíce jsem si přál, aby už skončila. Ty roztoužené pohledy kolem ve mě vyvolávaly zuřivost.
V tmavém šeru jsem se snažiil najít Jane, abych zjistil, co si myslí. Nenašel jsem ji. V tom hudba utihchla a místnost burácela. Katherine se začervenala a klaněla se na všechny strany. A pak jsem spatřil konečně Jane, prodrala se obecenstvem k davu, líbala svou dceru na tvář a plakala. Pak se vedle nich objevil don a umlčel místnost.
,,Děkujeme, Katherin. Bylo to ohromující." Usmál se na ní a okolí začalo zase tleskat a výskat.
Když konečně opadla pozornost od mojí dcery, šel jsem vyhledat dona Tomasina. Nedalo mi to žádnou námahu, našel jsem ho u jeho oblíbeného stolu s několika lidmi, kteří se právě smáli nějakému vtipu.
,,Omluvte mě, pánové." Řekl, když si mě všiml.
,,Děje se něco?"
,,Potřebuji s vámi mluvit. Osamotě." A dal jsem důraz na poslední slovo. Don mi ukázal směr a odebrali jsme se do jeho pracovny. Ani si neobtěžoval sednout, jen vyčkával, až začnu mluvit. (to u něho bylo nezvyklé)
,,Víte, moc se mi nezamlovalo, že jste požádal Kat, aby zde vystupovala." Začal jsem zdvořile.
Don se uchechtl.
,,Ano, asi to není pro otce lehké, když jeho krásná dcera na sebe poutá tolik pozornosti, že ano? Ale je to její přání a očividně je šťastná. Být tebou, tak jí v tom podporuji."
,,Prosím?"
,,No tak, Bille, ocení to." Poplácal mě po rameni. Potom se ještě jednou uchechtl a vrátil se k zábavě. Já jsem raději vyšel na dvůr a zapálal si cigaretu.
***
,,Wille," Oslovil mě don Tomasino. ,,Teď přichází tvůj úkol, tak mě nezklam."
A já ho zklamat nechtěl. Byl jsem tu nový a rozhodně jsem se hned nechtěl ukázat v tom špatným světle.
Koupil jsem u baru dvě skleničky whisky a vydal se za ní. Otočila se na mě s úsměvem.
,,Smím pozvat tuto krásnou dámu na skleničku?"
,,Otec by nebyl zrovna nadšený, kdyby mě teď viděl." Usmívala se, když svoji sklenku vypila. Neustále se mi dívala do očí, líbím se jí.
Povídal jsem si s Katherine celý večer. Pak mi se smutkem oznámila, že už musí domů. Otec by se prý pak moc zlobil. Nabídl jsem se, že jí doprovodím a k tomu jsem si neodpustil několik lichotek.
Nebydlela tak daleko, jak jsem si myslel. To mě uvedlo docela do rozpaků. Co když se vrátí dřív?
,,Tak..děkuju, Willieme." Usmála se na mě u vchodových dveří a chystala se je odemknout.
Nesmím přeci dona zklamat, prolétlo mi hlavou.
,,Počkej!" Zastavil jsem ji.
,,Já...ty..no líbíš se mi..chtěl.. chtěl bych si s tebou ještě povídat."
Začervenala se jako růže. Ale vypadalo to, že odmítne.
Začal jsem se schválně třást zimou. Vyšlo to.
,,Venku je chladno, nedáš si šálek horkého čaje?" Usmála se, stále ruměnce na tvářích.
Nadšeně jsem souhlasil.
Jejich byt byl útulný. Našel jsem gramofón a zapnul ho. Rozezněly se pomalé skladby. Kat se na mě s úsměvem otočila a přiznala, že tahle zpěvačka je její vzor. Pak se dala opět do připravování čaje.
Ztlumil jsem olejovou lampu a už jsem tu nedočkavost nemohl vydržet.
,,Voda se za chvíli ohřeje." Oznámila mi.
,,Mezitím bychom si mohli zatančit.Smím?" Nastavil jsem jí ruku. Rozesmála se. Zatím to šlo jako po másle.
Oba jsme při tanci mlčeli a já uvažoval, kdy jí mám políbit. Ale čím více jsem to oddaloval, tím více jsem byl nervóznější, že to nestihnu. Vzal jsem její obličej něžně do dlaní a začal jí líbat. Nebránila se, to mi trochu zvedlo sebevědomí. A dokonce mě začalo vzrušovat, že je ještě panna. Přitiskl jsem jí více k sobě. Hladil jsem jí po těle, vzrušeně jsem dýchal a bylo mi jedno, jestli se bude bránit nebo ne. Pomalu jsem jí rozepínal ty přiléhavé šaty. A když se sesuly po jejím nahém těle, zalekla se.
,,Wille, tohle já nemůžu.."
Nedovolil jsem jí obléci se. Chvíli jsem s ním zápasil, ale byla moc slabá na to, aby se mi vzepřela. Začaly jí téct slzy po tváři a mě to víc popudilo. Sundal jsem si kalhoty a stále jí držel, aby se mi nevysmíkla. Ruce mi klouzaly sem a tam po nahém těle. Povalil jsem jí na paladnu, která stála opodál. Snažil jsem se k ní dostat blíž, ale bránila se.
,,Ne! Prosím, Wille!" Naříkala.
Dal jsem jí facku a ona zmkla. Povolila. Dalo mi chvíli zabrat než jsem do ní pronikl, ale ta nevinnost a krása mě dostávaly. Pohyboval jsem se v ní stále rychleji, snažil jsem se být u konce co nejrychleji. Už jsem se k němu blížíl, tep se mi zrychlil, začal jsem sténat, až jsem skoro křičel, a pak jsem jen v klidu oddychoval. Podíval jsem se Kat do obličeje. Měla ho uslzený a na tváři červený šrám. Uhodil jsem jí víc, než jsem si myslel, ale nelitoval jsem toho.
Oblékl jsem si kalhoty a jí sem tam nechal bezmocně ležet.
,,Ještě něco." Promluvil jsem k ní. ,,Dobře si rozmysli, komu to povíš. Mohlo by to být to poslední, co vypusítš z úst."
Odešel jsem z bytu do chladné noci a byl jsem spokojený, že jsem svůj úkol splnil. I když možná ne tak, jaký don očekával...

Alenka v říši divů

6. března 2010 v 10:27
Hned, jak jsem zjistila, že tento nový film bude od režiséra Tima Burtona a opět jeho obsazení tvoří Johnny Depp a Helena Bonham Carter, tak jsem se okamžitě začala strašně moc těšit, jelikož tahle hvězdná trojice nemá chybu! Když jsem byla malá, tak mě tahle pohádka docela děsila. Hlavně ten kocour Šklíba s tím jeho šíleným úsměvem a celkově se mi to nějak nelíbilo. :D ..Ale už jen proto, že je ta pohádka celkově divná, tak je to něco pro Burtona, který se ve strašidelných a ujetých pohádkách přímo vyžívá. :D.. A opět mě nezklamal! Škoda, že jsem si nevzala tužku a papír, abych sepsala všechno, co se mi tam líbilo nebo nelíbilo. Ale jestli se mi tam něco nelíbilo, tak už si nepamaatuju co. :D.. Musím říct, že postava Srdcové královny, kterou si zahrála Helena (která samozřejmě hraje skoro pokaždé záporné postavy a jde jí to skvěle) byla asi nejlepší:D.. Vždycky jsem prskala smíchy po větě: UTNOUT HLAVY! :D.. A Johnny? To je jasné, skvělé! Dokonce jsem si přála, aby se s Alenkou na konci políbily:D.. Tvořilii by rozhodně tu nejpodivnější zamilovanou dvojici:D... Taky se mi tam hodně líbila postava bílé královny, kterou si zahrála Anne Hathaway. Líbila se mi, jak se vždycky nesla a různě máchala rukama:D.. A koho tam sakra hrál Alan Rickman????? :D

,,UTNOUT HLAVY!" :D