Červen 2010

Annis: kapitolka 1 (část druhá)

10. června 2010 v 20:05 -) Jednorázovky
,,Spi, Melanie..." Vískala jsem svou malou sestru v blonďatých vlasech. Zajímalo by mě, až jednou vyroste, jestli bude mít stejně zrzavé vlasy jako mám já a můj bratr. I když moc jí to nepřeju. Jsme asi jediní na téhle zeměkouli, kdo s tímhle odstínem chodí živý a zdravý. Takhle jsem jak pěst na oko. Pro všehny snadno zapamatovatelná.
Jediné, co nás všechny tři sourozence pojí dohromady jsou ty obrovské blankytné oči lemované hustými řasami. A mojí mladší sestře sluší. Její vzhled jí dolaďují ještě růževové tváře.
Člověk by nevěřil, jak v přítomnosti své malé sestry roztaju. A proč se vlastně divím? Je to moje jediná rodina, co mi zbyla. Kdo ví, jak skončil bráška.
,,Můžeš na chvilku?" Nakoukl do malé ložničky Jasper.
,,Jo." Povzdychla si
,,Kdo teď řídí?" Zeptala jsem se ho ve vedlejší kabině.
,,Sarah."
,,No páni, ty k tomu taky pustíš ženskou?" Smála jsem se.
V jeho obličeji se spíš zračila starost než pobavení.
,,Mám strach, Sam..."
,,Proč? Že se vybouráme?" Snažila jsem se ho rozveselit.
,,Ne, že to nezvládnem. Máme před sebou pořádný kus cesty. Dochází nám suroviny. A ještě ke všemu ten tvůj poplach v obchodě." Odfrkl si a podíval se stranou.
,,Pane bože, Jaspere, ty toho vážně nikdy nenecháš!"
,,Ne. Bylo to od tebe tak dětinské a hloupé. Všichni přece potřebujou nějaký jídlo a ty je tam seřveš jako psi. Za to co sis vzala jsi jim měla něco vyměnit. Vzít něco z našich zásob -" Rozumoval.
,,Prosím tě, sklapni. Měl sis jít radši povídat za Denisou. Ta tvou přítomnost vždycky ocení. Nechápu, proč sis nevybral ji." Vstala jsem rozhořčená.
,,Ty přece víš proč. Nehodíme se k sobě."
,,A podle tvých kritérií se k tobě nehodím ani já." Uchechtla jsem se posměšně. ,,Příjemné pátrání po dokonalé ženě."
,,Jsi tak nemožná..." Povzdychl si.
,,A ty zase pitomej. Myslím, že si to přestanem vyčítat."
,,Hledám dívku s velkým srdcem." Zasněně se podíval ven z okna.
Prostě jsem to nevydržela a rozchechtala se na celý kolo. Vstal taky a strčil do mě.
,,Hlupačko." Rozloučil se.
,,Snílku bez budoucnosti." Vyplázla jsem na něj jazyk.

***

Ve snu se mi zdálo, jak ležím v zelené, voňavé trávě. Nechala jsem, ať mě ukolébává svým šumem. Vzduch mi hladi tvář a cuchal vlasy. A pak tam přišel Muž. Usmál se na mě. A v tu chvíli bylo všechno pryč. Tráva, vítr. Dusila jsem se v prachu. A to mě probudilo.
Ležela jsem natažená na zemi vedle své sestry. Zajímalo by mě, jeslti je den nebo noc. Hodiny nemáme. Čas je tu k smíchu a k ničemu. Odrhnula jsem malé záclonky. Šero. Co pak čekám něco jiného?
Šla jsem se podívat za ostatníma do malé jídelny. Všichni tu jedli. Že by snídaně?
,,Dobré ráno, Annis." Pozdravil mě Jasper. Hodila jsem po něm otrávený obličej. Nesnáším tohle oslovení.
,,Dáš si něco?" Zeptala se Brigita.
,,Nemám hlad, díky. Kolik máme ještě před sebou cesty?"
,,No.. řekněme.. pár dnů tu ještě pobudem.."
Vydala jsem ze sebe něco jako sten a zabořila si hlavu do dlaní. Chtělo se mi pořád spát.
,,S jídlem jsme na tom bledě..." Prohodila Denisa.
,,Jako vždycky.." Zamumlala jsem.
,,Sarah dostala zprávu. Nedaleko odsud je supermarket. Prý tam ještě něco zbylo. Ale hemží se to tam nepřáteli."
,,Mám je ráda.." Všichni mlčeli. Vykoukla jsem ,,Vy snad ne?"
,,Přestaň kvákat, Sam. Tohle není vtipný." Napomenul mě Jasper.
,,Pro tebe nikdy nic není vtipný, suchare."
,,Přesaňte oba dva!" Napomenul nás Dean.
,,Oukej. Tak kdo je pro se tam zastavit?" Zvýšela jsem hlas, aby mě všichni slyšeli a napjatě jsem se rozhlížela po svých schovanech.
,,Takže Sahar, Denisa a já. Žádná sláva. Zbytek je proti?"
Pokývali hlavami.
,,Dobře. Tak všichni chcípnem hlady. Pojďme vymýšlet parte!" Můj sarkasmus všichni nesnášeli a dali se proto do debaty. Nevpadala jsem do toho a čekala, až se rozhodnou. To, že je tu chráním a starám se o ně, má na na ně vliv.
,,Tak půjdem." Ozval se nakonec Dean.
,,Výborně. Už jsem mysela, že to necháte jen na slečnách. Běžte to říct někdo řidiči."

Annis: kapitolka 1 (část první)

1. června 2010 v 13:21 -) Jednorázovky
,,Zastav tady! No tak stůj, sakra!" Mlátila jsem pěstí do malého okénka ,,Jaspere!"
Ani se neohlídl. Idiot.
,,Zastav!" Zařvala jsem znovu. Tentokrát poslechl. Jen co naklaďák zastavil, vyskočil z kabiny a přiřítil se do vozu jako na koni.
,,O co ti jde, Sam?" Spustil na mě. ,,Myslím, že jsi to byla ty, kdo mi tu rozkázal jet po dálnici a nikde nezastavovat. Nebo se mi to snad zdálo?" Jízlivost v jeho hlase mě opravdu štvala.
,,Nemáme jídlo." Odpověděla jsem prostě.
,,A co si ,do prdele, myslíš že tam najdeš? Hamburger a hranollky? Probudťe se, princezno!" A cvrnkl mě do čela.
,,Uhni." Strčila jsem do něj a vyskočila z vozu.
,,Jdu s tebou." Následovala mě Denisa.
Bylo mi to jedno. Čím víc, tím líp. Za sebou jsem slyšela Jaspera, jak tiše kleje a můj koutek úst se šibalsky povytáhl. Chudinka, nikdy mu nic neprojde.
Tankovací pumpa byla samozřejmě opuštěná. Střepy od rozbité výlohy se leskly na dlážděné zemi. Všude kolem byla krev. Červená i černá. No skvělý, pomyslela jsem si, když mi do nosu uhodil pach tmavé krve. Doufám, že naši kamarádíčci už vzali roha.
Denisa se mi držela v patách jako hladoví pes. Svou zbraň křečovitě svírala v dlaních a strachem skoro funěla. Pokud začne řvát, zastřelím jí.
V obchůdku to nehorázně smrdělo. Nevím, jestli to byla plíseň nebo něco horšího.
Možná měl Jasper pravdu. Asi tu stejně nic nenajdu. Chtělo by to světlo. Od toho hloupého tmavého kouře, který se drží v naši atmosféře máte pocit, jako by den ani nezačal. Sluneční paprsky se ne a ne přes to temno dostat. Je pěkná kosa.
,,Sam?" Špitla. Pokračovala jsem dál a v kapse hledala zápalky.
,,Sam?" Špitla po druhé a už úzkostněji.
,,Saaam?!"
,,Co je sakra?"
,,Někdo je venku. A nejsem paranoidní. Tentokrát ne."
Protočila jsem panenky.
Škrtla jsem zápalkou a světlo se rozlilo po obchodě. Regály byly převržené a jejich obsah vysypaný na zemi. Ale nebylo tu nic, co bychom potřebovali.
,,Víš, co je fajn, Deniso?" Zeptala jsem se jí, když jsme vyšli ven.
Zavrtěla hlavou.
,,Že černá krev dobře hoří." Usmála jsem se a než stačila cokoliv dodat, upustila jsem dohořívající zápalku do tekutiny. Jen co se jí dotkla, vypukl obrovský požár. A zevnitř obchůdku se ozval skučící, skřehotavý sten.
,,Tak a máme zase o kamarádíčka míň."
,,Já..říkala jsem ti, že tam někdo byl."
,,Máme opravdu štěstí, že je tak hloupej, že tam za náma vlezl." Uchechtla jsem se.
,,Myslím, že Jasper bude hodně rozzlobený. Celou tuhle trasu jsme měli projet bez povšimnutí."
,,Ten ať se jde vycpat." Zamumlala jsem si pro sebe.