Leden 2011

Kapitola 13. Nová jména

15. ledna 2011 v 15:46 -) Strážci živlů


Kdyby mi kdokoliv před pár měsíci pověděl, že budu sedět na překrásné louce plné květů a nad hlavou mi budou kroužit obrovští draci, vysmála bych se mu. Čím déle tu trávím čas, tím více se vzdaluji od svého světa. Přidá mi jako sen. Zapomínám na svou rodinu, na své přátele, na celý ten život, který jsem žila. Všechno je tak rozmazané. Nemůžu se tam vrátit. Nevím jak.
,,Chelseay? Jsi v pořádku?"
Nepřítomně jsem přikývla.
,,Chtěla bych tě s někým seznámit." usmála se na mě Angela.
Pomalu jsem se vyškrábala na nohy a následovala svou blonďatou kamarádku zpátky na nádvoří do hradu.
,,Proč je tady takový povyk?" divila jsem se a snažila se co nejvíce natahovat krk, abych zahlédla osobu, ke kreré se hromada zdejších lidí tak tlačila.
,,Pradávný se vrátil." zajásala.
Kdo? Musí pro mě být všechno neznámé?
,,Ten, kdo nám určí nová jména." Odpověděla, jako by mi četla myšlenky.
,,Cože?" Tentokrát už jsem se divila nahlas.
,,Vysvětlí ti to." vzala mě nadšeně za ruku a prodírala se davem.
Pradávný měl na sobě dlouhou červenou róbu se zlatými vzory a zaneními ohně, jeho šedivé vousy a vlasy mu spadaly až na konec zad. Působil velice moudře.
Angela nás ani nepředstavila. Mlčky jsme se všichni tři vydali do hradu a až k nám přestaly nedoléhat vzrušené hlasy lidí zvenku, promluvil.
,,Je mi nesmírnou ctí vás konečně poznat, drahé strážkyně."
,,To nám je ctí!" vyhrkla Angela. ,,Tolik jsme doufali, že přijdete."
,,Pochybovali jste snad?" zvedl jedno své zarostlé obočí.
Angela bleskově zavrtěla hlavou.
Ve staré knihovně na nás čekal zbytek strážkyň. Sue se na Pradávného zaculila a rozběhla se k němu, aby ho mohla obejmout. Pradávný se srdečné zasmál a pohladil jí po kudrnatých vlasech. Maria vše tiše pozorovala z povzdálí stejně jako já. Narozdíl ode mě však vypadala velice nesvá.
Nastalo dlouhé ticho. Pradávný si každou z nás dlouze prohlížel. Když se mé oči střetly s jeho, cítila jsem, že mi vidí až do samotné duše. Otřásla jsem se.
,,Ty." ukázal na mě prstem a já nadskočila.
,,Ty!" opakoval ,,Dostaneš jméno jako první."
 Já?Proč právě já?
,,Dobrá otázka, Chelseay." mrkl na mě a chtěl pokračovat.
Dělá si ze mě srandu? Jak to udělal?
,,Tajemství." usmál se na mě pobaveně.
Radší jsem se svým vnitřním hlasem přestala.
,,Každá z vás se mi zdá dost silná na to, aby vám byla přidělena nová jména. A tu nejsilnějšíí z vás jsem viděl v Chelsea, a proto ty." obrátil se znova ke mně ,,Získáš nové jméno  jako první."
,,Přistup blíž a podej mi ruku."
Udělala jsem, co mi rozkázal a vložila ruku do jeho horkých vrásčitých dlaní. Cítila jsem energii, kterou mi bral snad z každého kousku těla. Snažila jsem se uklidit. Dá ti jenom jméno, nic víc.
,,To není ovšem tak jednoduché, mladá strážkyně." provrtal mě pohledem. ,,S novým jménem přichází i nová moc, kterou ti udělí sám náš pán Oheň a jeho Bohyně. Bude to trochu nepříjemné, podívájí se ti až do hloubi tvého srdce, aby ti určily to správné jméno. Připrav se, strážkyně."
Zalapala jsem po dechu. Mé tělo se rozpálilo jako kamna. Zavřela jsem oči a spatřila hvězdnou oblohu. Nikdy jsem nic krásnějšího neviděla. Najednou se do mého těla vlil klid a mír. Oči jsem zase otevřela podívala se do usměvavého obličeje Pradávného.
,,Vítej zpátky, Ellë, naše zářivá hvězdo."
,,Prosím?" zamrkala jsem.
,,Naše Bohyně ti dala své jméno." usmál se ještě zářivěji a konečně mi pustil ruku.
,,Opravdu?" Taky jsem se usmála. ,,Takže ona existuje?"
Pradávný zvážněl.
,,Ellë, vznešná, co ty vůbec víš o tomhle světě? Co víš o svém živlu."
,,Těměř nic." přiznala jsem. ,,A proto mě překvapuje, že mi Bohyně vybrala právě tohle jméno. Vůbec si ho nezasloužím. Ani si nepřipouštím, že jsem strážkyně."
Pradávný se mi zahladěl přímo do očí.
,,I já jsem četl ve tvém srdci, drahá, a viděl jsem přesně to, co jsem očekával."
A to je co?
Tentokrát už neodpověděl. Už ze mě nemůže nic vyčíst? Pááni. S novým jménem roste i nová moc. Zněla mi v hlavě jeho předešlá slova.
,,Sue, maličká, teď je řada na tobě."
Přiběhla k němu a já sledovala to samé, co se právě odehrálo mě. Sue, se pevně chytila pradávného za ruku a zavřela oči. Z počátku vypadala, že se neudrží na nohou a omdlí, ale pak se její tvář uklidnila. Podívala se na každou z nás a zazubila se.
,,Mé jméno je Nessie."
To jméno k ní seděla naprosto přesně.
,,Co to znamená?" zeptala se Angela.
,,Mladá." odpověděli s Pradávným společně.
,,Vystihující." řekla jsem a Nessie jsem obdarovala úsměvem. Oplatila mi ho a stoupla jsi vedle mě.
Pradávný se otočil k Angele. Angela se rozzářila jen, co zavřela oči. Potom se začala dusit. Už už jsem jí chtěla pomoci, když hluboce vydechla.
,,Laure, jmenuji se Laure." zasmála se.
,,Vskutku záříš jako zlatá." usmál se pradávný.
Zbývala už jenom Maria. Celou dobu se držela v koutě a mlčela. Pradávný jí pokynul, ať přistoupí. Váhala.
Co se to s ní děje?
Nakonec svou třesocí ruku podala Pradávnému. Na prázdno polkla, a pak zavřela oči. Ani nehnula brvou. Pohledem jsem spočinula na Pradávném. Zbledl jako stěna. I přes jeho mohutné obočí jsem viděla, jak se mu v ních zaleskla hrůza. Potom Mariu rychle pustil a odstoupil od ní.
Poprvé za tu dobu jsem uviděla se Mariu usmát. Ale nebyl to upřímný úsměv. Odráželo se v něm vítěžství nad něčím, co mě zůstalo utajené.
,,Nyní mě neoslovujte jinak než Ahante." řekla důrazně, a pak bez dalších slov odešla z místnosti.
Vyměnili jsme si pohledy.
,,No.. já myslím, že nejsem jediná, co -" Pradávný mě přerušil zvednutím ruky. -co si všiml, že se stalo něco divného. Dodala jsem v duchu.
,,Teď se s vámi, drahé strážkyně rozloučím. Ale ještě předtím, vám chci sdělit, že přišla chvíle, abyste si vybrali svého fénixe."
Sue, pardon, Nessie radostně zatleskala. (Asi mi bude chvíli trvat než si na to zvyknu.)
,,Mám otázku." ozvala se Angela ,,Nejsme komplektní. Naše bývalá společnice nás opustila před několika měsíce. Přečetla jsem spoustu knih o našem živlu a vím, že nemůžeme dostat jména samostatně, ale pouze všichni dohromady, aby nikdo z nás nebyl ochuzen. Jaktože se stala vyjímka?"
Přiznám se, to mě nenapadlo. Angela, oprava - Laure, je opravdu chytrá.
,,To proto, že vaše strážkyně už to jméno dostala před vámi."
,,Cože?" řekli jsme sborově.
,,Ale to se nemůže stát." namítla Nessie.
,,Od koho to jméno získala?"
,,Od naší Bohyně. Obdarovala jí větší moc než vás ostatní, protože je vaše alfa. Je to vůle naší Bohyně a my máme povinnost to rozhodnutí respektovat." pravil důležitě.
,,Ale to je nomožné!" vykřikla Laure ,,Za celých tisíc let se nic takoveho nestalo! Navíc nás opustila a na její místo nastoupila Elle."
,,Nebudu to po druhé opakovat, drahé strážkyně."
,,Smím se zeptat, co Estel znamená?"
,,Jistěže smíš, Elle, a jsem za to rád." každé z nás se pevně podíval do očí ,,Víra, znamená to víra."

***

Odpočívala jsem v čerstvě vonící trávě. Slunce se teď vyhouplo vysoko na obzor. Ráda sem chodím sama a přemýšlím. Ráno mě vyrušila Laure a teď sem opět někdo míří na koni. Zaostřila jsem a poznala jsem Pradávného. Klisnu přivázal opodál ke strumu a nechal ji, ať se pase. Posadil se vedle mě.
,,Vím, co ti vrtá hlavou."
,,Ano?"
,,Co se stalo v knihovně s Mariou - s Ahante. Je to tak?" podíval se na mě.
,,Hmmm." zabručela jsem.
,,Lekl jsem se. Protože je jiná než vy. Rysy její povahy a srdce se moc nelíší od těch, co stáli na počátku všeho stvoření." vysvětloval.
,,Chcete mi tím naznačit, že Maria, teda Ahante, je zlá?" vyděsila jsem se.
,,Ne to nechci. Není zlá, pouze ctižádostivá. A proto možná bude obtížné ji přesvědčit o tom, že ostatní živly nejsou nepřátelé."
Přikývla jsem.
,,Pamatuj, že tady každý dostane své pravé jméno."
Potom vstal.
,,Teď se rozloučíme, mladá strážkyně."
,,Setkáme se ještě?" promluvla jsem s nadějí v hlase, protože tohle byl opravdu velice moudrý člověk.
,,Je mi líto, Ellë. Pro každého z nás jsou připraveny jiné cesty."
Povzdychla jsem si.
Pradávný odvázal kobylu, poplácal ji po hlavě a nasedl do sedla.
,,Jaké je vaše pravé jméno?"
Pradávný se zasmál.
,,Bál jsem se, že se nezeptáš. Mé jméno je Sailon- moudrý."
,,To mě nepřekvapuje." usmála jsem se ,,Těšilo mě."
,,I mě, mladá Ellë. Ať ti světlo vždy ukáže cestu. Sbohem."
Vybídl klisnu ke klusu a já sledovala, jak se mi pomalu ztrácí z dohledu.