Duben 2011

Kapitola 14. Zpátky v realitě

22. dubna 2011 v 19:58 -) Strážci živlů




V Pevnosti Strážců ohně a Potulných všichni už trvdě spali. V oknech i ve středu města byly svíce a pochodně uhasené. Jednu pochodeň jsem si vypůjčíla v hlavní chodbě a s myšlenkou na oheň jsem ji zapálila. Usmála jsem se. Přece jen nejsem tak levá. Prošla jsem náměstím a u velkých starých vrat jsem se zarazila. Vzala jsem za kliku a zabrala. Dveře jen malinko zaúpěly, ale nepohnuly se ani o milimetr.
,,Skvělý." Vzdychla jsem. ,,Když se chci něco dozvědět o tomhle světě, musí přede mnou stát tisíc překážek."
Začala jsem přemýšlet. Co by udělala Laure? Ofrkla jsem, ta zákony neporušeje. Střelila jsem pohledem zpátky na razavou kliku.
,,Hni se nebo tě roztavím!" Zaskřípala jsem zubama. Hned jak jsem na to pomyslela, klika začala žhnout, ucítila jsem pach roztavující se železa, pak kouř a nakonec klika cvakla. Opřela jsem se do dveří ramenem a zatlačila. Cesta byla volná. Zase jsem je přibouchla zpátky a pochodní si posvítila. Moc jsem toho neviděla, a tak jsem poručila ohni, aby pochodeň více vzplála.
,,Páááni!"
Místnost byla obrovská a taky vysoká. Knihy byly uspořádány v regálech těsně vedle sebe. V první chvíli mě napadlo, že tu nikdy nenajdu, co hledám. Nebo možná za takových milion let. Stála jsem na místě a připadala jsem si strašně bezmocná. V hodinách, kde jsme si povídali hlavně o naší pevnosti, jsem moc nedávala pozor, přesto jsem si na něco vzpomněla.
,,Pokud dobrého srdce jsi, v naší knihovně listovati můžeš, stačí říci, co hledáš a knihovna poslouží ti." Zarecitovala jsem nahlas, co nás učila nazpaměť naše profesorka. Taková pitomost, zní to jako z hloupé dětské knížky.
,,Dobrá, tak mi asi moc nepomůžeš, knihovno. Poradím si sama."
Udělala jsem krok dopředu a přede mnou se začala formovat nějaká postava. Byla to žena, nebyla z masa a kostí, vypadala jako duch. Přísně se na mě podívala a promluvila: ,,Proč ode mne žádáš pomoc? A kdo vůbec jsi? Taková mladá, ti sem mají vstup zakázaný."
Ignorovala jsem její poznámky a otázky a šla rovnou k věci.
,,Potřebuji knihu, kde budou informace o Pradávných. Včera mě jeden navštívil a určil mi nové jméno."
Žena se napřímila.
,,A jaké jméno?"
,,Elle."
Duch otevřel pusu údivem, pak jí zase zavřel.
,,Tvé úmysly jsou čistě. Pomohu ti, ale dám ti jednu radu. Své pravé jméno bys neměla říkat kde komu. Mají velikou moc a ti špatní toho mohou využít."
,,A kdo jste vy?" Zepala jsem se přirdzle. Žena se zamračila, ale odpověděla.
,,Já jsem ochránkyně této knihovny. Stránky, do kterých tu můžeš nahlédnout obsahují velice důlžité informace a to si žádá ochranu. Ty jsi ještě mladá, a tak ti nemohu ukázat vše, ale o pradávném zvědět smíš. Tu je, co hledáš."
V nastavených dlaních se jí objevila tlustá knihla. Podala mi jí a zmizela. Sedla jsem si k nejbližšímu křeslu, pochodeň jsem zavěsila nad sebe. Položila jsem si knihu na klín a začala listovat. Našla jsem co jsem hledala. Stálo zde:

Prádávní neboli Pomocníci stvořitele jsou dávné bytosti, které stáli na začátku všeho. Jsou celkem čtyři, každý zastupuje jeden z živlů - vodu, oheň, vzduch a zemi. Mají podobné vlastnosti a magickou moc, kterou se výrazně liší od ostatních. Jsou moudří a jejich celoživotním úkolem je ochraňovat svého Vůdce a element, který zastupují. Putují světem a dohlížejí na strážce, kteří se v případě ohrožení zvolí. Pokud jste jeden ze strážců a váš Pradávný vás navštívil, je to veliká přílžitost. Dá vám nové jméno a s ním i novou moc. Poté se vrací zpět, odkud přišel. Nikdo nezná přesné místo jejich pobytu.
Prádávní mají obrovskou moc, jsou nesmrtelní a zůstavají věrným svým vůdcům.

Na další stránce byla tato čtveřice vyobrazena. Sailona jsem hned poznala, vypadal úplně stejně jako ve skutečnosti. Vedle něho byl vyobrazen Pradávný vody. Nikdy jsem ho nespatřila a předpokládám, že ani nespatřím. Ti, co spadají pod vodní živel jsou naši úhlavní nepřátelé.
Potom tam byl vyobrazen Pradávný pro vzduch, byl si se Sailonem podobný, lišili se pouze barvou vlasů. A hned vedle byl Pradávný země.
,,Proboha!" Vyskočila jsem a kniha mi vyklouzla z klína. Přistála s žuchnutím na podlaze.
,,To byl Ganc!" Ani mi nedošlo, že to křičím nahlas. ,,To je ten chlápek, který mě měl vyléčit z mé noční můry!"
Nemohla jsem tomu uvěřit. Ten chlap nevypadal jako Pradávný. Vzhledově se od nich velice lišil.
,,Jak je to možný?!"
,,Ano, je to Pradávný.." Ujistil mě hlas za mými zády.
Trhla jsem sebou.
,,Vždycky se objevíš tiše jako nějakej duch."
,,Já jsem duch." Odpověděla uraženě.
,,Jaktože jsem se mohla setkat s Pradávným země?" Zeptala jsem se jí.
,,Na to ni může opovědět jen on, dítě. A už nikdy nedopusť, aby ti kniha upadla na podlahu, ten zvuk mi málm prorazil bubínky." Postěžovala si.
,,Ty jsi opravdu zvláštní duch."
,,Ano to jsem. Knihu si beru zpátky."
Chtěla jsem po knize sáhnout, ještě jsem se nedozvěděla všechno, co potřebuji, ale kniha zmizela. Otočila jsem zpátky, ale nebyla tam ani ona. Povzdychla jsem si.
,,Mohla bys mi půjčit ještě jednu knihu? Potřebovala bych vědět, jak se vrátím zpátky do lidského světa." Promluvila jsem hlasitě do tmy.
Objevila se hned vedle mě a nechápavě si mě měřila pohledem.
,,Proč by ses tam chtěla vracet? Už to dávno není tvůj domov."
,,Ty o mém domově nic nevíš. Prosím tě, půjč mi ji, je to pro mě velice důležité." Žadonila jsem.
,,Budeš toho litovat." Zašeptala a knihu mi neochotně podala.
,,Díky."
,,Buď opatrná." Zaslechla jsem ji než se ztratila docela.
Kniha byla o něco lehčí než ta předešlá. Hledala jsem v obsahu něco, co by mě nasměrovalo. Bylo to jednoduché, prosté Přemísťování. Nalistovala jsem si stranu 250 a četla jsem.
Musela jsem otazníky kolem Gance odložit na potom a soustředit se pouze na slova přede mnou. Poznala jsem jazyk magie. Nikdy jsem ho nepouživala ani se ho nesnažila přečíst. Věděla jsem, že je to riskatní a nebezpečné a né vždy se povede o co se snažíte. Ale já se teď opravdu potřebovala vrátit. Nechtěla jsem za sebe hodit svoje přátelé. Chtěla jsem je zachránit. Soustředila jsem se a jednotlivá slova vyslovovala nahlas. Překvapilo mě, jak snadno mi to jde. Svět se se mnou zatočil, místnost se rozmazala. Nesměla jsem zavřít oči nebo odvrátit pohled, musela jsem číst dál. S posledním slovem jsem dokončila formuli a hluboce se nadechla.
Ocitla jsem se v přelidněném londýnském podchodu. Lidé kolem mě procházeli mlčky, zdáli se být v tranzu. Já jsem jim uhýbala z cesty. Nikdo se na mě nepodíval, nikdo si mě nevšiml. Působilo to depresivně. Podívala jsem se na každého, kdo procházel kolem mě a snažila se rozpoznat známé tvřáře. A pak jsem uviděla jeho.
,,Matte! Matte!" Vykřikla jsem a zamávala na něj. Oči upíral do země a minul mě jako ostatní. Zdrceně jsem se po něm otočila. Zastavila jsem se a dívala se, jak se mi jeho postava ztrácí z dohledu.
Musím jít dál. Uvědomila jsem si a obrátila jsem se. V tu chvíli ve mě hrklo. Zírala jsem do tváře chlapovi, který mě nechal tenkrát naživu. Usmíval se od ucha k uchu.
,,Ahoj, krásko, dlouho jsme se neviděli." Oslovil mě a jedním pohybem ruky pomocí magie srazil k zemi. Jeho kouzlo mě uhodilo prudce do břicha. Praštila jsem se do hlavy a na chvli se mi zdálo, že ztracím vědomí. Chytila jsem se za hlavu a zaúpěla.
,,Jak se i líbí nový svět?" Stál nade mnou a stále se usmíval.
,,Co jsi zač?" Místo mého hlasu se ozval jen chrapot.
,,Takže ti to došlo co? Nevyužívám sílu ani vody, ani ohně, ani vzduchu dokonce ani země. Tak co jsem?" Rozcehtal se.
,,Vím, že mě zabiješ, ale na tuhle otázku chci znát odpověď. Řekni mi své jméno, nejsi-li zbabělec." Mluvila jsem s námohou.
Chlápek se zamračil.
,,Jmenuji se Goran a nejsem ani duch ani člověk. Jsem ten, který tě děsí ve snech, nebo ve tmě nebo když ztrácíš svoji milovanou osobu. Já jsem strach, jsem obava, jsem neštěstí...Já jsem zlo." Zablýskalo se mu zlomyslně v očích. Rukou poručil mému tělu vstát. Jeho kouzlo mi drželo rovnováhu, jinak bych se sesula zpátky na zem.
,,Vodní strážci se s tebou spojili?"
,,Ne.. to já se spojil s nimi. Zdám se jim užitečný, zvlášť, když jsem jim slíbil, že tě zabiju." Přitáhl mě kouzlem ještě blíž a chytil mě pod krkem a začal mě škrtit. Lapala jsem po dechu, kašlala a snažila jsem se odtrhnout mu ruku. Zasmál se a pustil mě. Padala jsem, ale zase mě zachytily neviditelné síly.
,,Na mě nestačíš, strážkyně. Sama ne. Jsem dost silný na to, abych tě zabil. A teď už to nebudu prodlužovat, Chelsey."
Pokud teď nepoužiji svůj živel, jistě zemřu. Použij jeho pravé jméno, šeptal mi hlas v hlavě.
,,Mé jméno je Elle." Zašeptala jsem. A z rukou mi vytrskly plameny a zničily jeho magii. Spadla jsem zase na záda. Překvapaně na mě zíral a použil proti mě další kouzlo. Pomoz mi, ohni! Do vzduchu jsem nakreslila složité obrazce a jeho ránu odrazila, než se stačil z toho překvapení vzpamatovat, vyslala jsem na něj další ohnivou kouli, která ho přirazila ke zdi a popálila mu paže.
,,Teď mě dobře poslouchj, Gorane. Já nejsem jen tak obyčejná, i když jsem mladá, mám sílu ohně a jméno po naší Bohyni. Ty jsi ten, kdo by měl mít strach o svůj život."
Pár sekund na mě vytřeštěně zíral, a pak opět zkroutil rty do úsměvu.
,,Nijak ti to neulehčím strážkyně, uvidíme se později."
Než jsem stačila zareagovat, byl ten tam. Oheň jsem odvolala. Dívala jsem se do míst, kde právě zmizel.
Musím se setkat s Gancem, dá mi odpovědi, které teď potřebuji. Potom najdu Violette a Kathleen a ochráním je. S tímto závěrem jsem se spokojila a pokračovala podchodem vpřed. Lidé procházeli kolem, jako bychom tu s Goranem nikdy nebyli.

- Další kapitola s názvem Povstalci tu bude co nejdříve :)

P. C. Castová - Kristin Castová: Škola noci

14. dubna 2011 v 11:17 -) Knihy
- Sága Škola noci:
1. Označená
2. Zrazená
3. Vyvolená
4. Nezkrotná
5. Pronásledovaná
6. Pokoušená
7. Vyhořelá
8. Probuzená
9. Předurčená




Tuto ságu napsali a vymysleli P.C. Castová se svou dcerou Kristin. Je to sedmidílná upíří fantasy odehrávající se ve městě Tulsa v Oklahomě. Když začnete číst první díl s názvem Označená, určitě vám neunikne puberťácká mluva, která vás bude provázet až do konce příběhu mimo části, které budou vypravovány z pohledu dospělých postav. Možná se vám bude ze začátku zdát, že je to někdy až moc sprosté nebo moc erotické, ale popravdě to k tomuto příběhu patří.
A co ještě, příběh vám nedovolí knihu odložit. Budete si chtít koupit další a další, abyste věděli jak to všechno dopadne. Díl od dílu je to napínavější, zajímavější a originálnější. A opravdu chválím atraktivní přebal knih.