Kapitola 16. Jezero

29. listopadu 2011 v 21:51 |  -) Strážci živlů
Tahle kapitola je taková oddychovka. Je to vyprávěné z pohledu Joshe, aby jste veděli, jak se jeho vztah k Chelsey pomalu prohlubuje. :)

Pamutuji si na den, kdy si mě můj živel zvolil. Přišlo to rychle, nečekaně a já se nemohl bránit. Ten večer se mi změnil život. Ze začátku jsem si připadal jako hrdina, kterého by ostatní měli obdivovat a klanit se mu. Ale po pár dnech, když se sešla celá skupina strážců vody, jsem zjistil, jak moc jsem se ve všem mýlil.
Věčné plánování, útoky na naše nepřátelé. A proč vlastně? Nikdy mi neublížili, ani mi nekomplikovali mojí existenci. Ale mlčel jsem.Tedy až do nedávna.
Odejít od nich byla ta nejlepší věc, jakou jsem udělal. Sice se cítím oslabený, síly se mi vytrácí. A však věřím, že můj živel by mě nikdy nenechal prohrát.
A Pak je tu ona.
Chelsea.

***
,,Joshi? Jsi tady?"
Otevřel jsem oči a na tváři se mi rozlil úsměv. Protáhl jsem se a vylezl ze svého skromného příbytku. Musel jsem si alespoň něco malýho stlouct, abych se tu neválel věčně na jehličí.
,,Chelsey, jsem rád, že jsi přišla." Pozdravil jsem ji a pokynul, aby se posadila vedle mě.
Vypadala svěží, usmívala se a čišela z ní energie. Vzala místo a podívala se mi do očí.
A v tu chvíli jsem dostal kopanec do břícha. Vyřazovala z ní taková síla, že by mě mohla pouhým dotykem spálit na prach.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala se ustaraně.
Když jsem konečně mohl nabrat vzduch do plic, vstal jsem neohrabaně na nohy a couval.
Přece to teď musí vědět, musí vědět, kdo jsem.
Zdálo se, že netušila.
Ve světě, kde už se pár let pohybuji, vím, že dostala nové jméno od svého Pradávného. A s ním obrovskou moc. Při našem prvním setkání jsem si byl jistý, že poznala, co jsem zač. Ale nestalo se tak. Teď už to musí poznat. Není možné, aby -
,,Joshi, praštil ses ráno do hlavy nebo co?"
Stála dávno na nohou, ruce v bok a nasupeně se ke mně přibližovala.
,,Promiň, Chelsea, jsem nějakej zmatenej, jde z tebe taková energie." Uchechtl jsem se a vyčkával netrpělivě na její reakci.
,,Ahááá!" Zasmála se svým zvonívým smíchem.
,,Neuvěříš, co se mi stalo! Přišel Pradávný a dostala jsem nové jméno! A je opravdu krásný a plný síly."
Neboj se, tomu věřím.
,,Je to-"
,,NE!" Umlčel jsem ji. ,,Nech si ho pro sebe, řekneš mi ho, až bude čas."
,,No..tak dobře." Z jejího výrazu jsem poznal, že má dojem, že jsem se dočista pomátl.
,,Víš, co? Půjdeme se projít." Navrhl jsem.

Les voněl po jehličí a mechu. Miloval jsem les a to nepatřím ke Strážcům země. I když všichni souvisíme se vším. Chelsea mi cestou vyprávěla o svém Pradávném, o jeho moudrosti a tak. Já jí naslouchal a v duchu se třásl s pomyšlením na to, až zjistí ke komu patřím.
Došli jsme opravdu kus za moje obydlí. Stromy houstly. Proplétali jsem se neposlušnými větvemi, které nám překáželi v cestě, až jsme se probojovali ke krásnému jezeru s vodopádem.
,,Páááni.." Rozplývala se Chelsea.
,,Nezkusíme vodu?" Zeptal jsem se a ponořil prsty do jezera. ,,Jako kafíčko."
,,Proč ne." Pokrčila rameny.
Shodil jsem ze sebe kalhoty, triko a skočil do vody šipku. Na dno jsem nohama nedosáhl, a tak jsem se držel nad vodou hlavu a čekal na Chelsey.
,,Myslíš..že by ses mohl nedívat?"
Tou otázku mě úplně zaskočila a navíc jsem se začal cítit jako idiot. Ztratil se mi hlas, takže jsem se ani neomluvil, jen se obrátil a plaval k vodopádu. Počítal jsem sekundy, a pak se konečně vodní hladina roztančila.
Obrátil jsem se. Hned mě okouzlila úsměvem.
,,Tak ty jsi stydlivka?" Zlobil jsem ji.
Zahihňala se a cákla mi do obličeje vodu. Teď jsem se cítil opravdu báječně. Můj živel mi dodal sílu a po dlouhé době se mi zlepšila nálada. Chvíli jsme dováděli, blbli, smáli se blbostem, až jsme se málem díky výbuchům smíchu utopili.
Při vylézání z vody mě už nepožádala, abych se otočil. Asi nebylo nejvhodnější jí okukovat, ale jsem kluk a nevyržel jsem to.
Je nádherná.
Ani jsem si nevšiml, že se setmělo a ochladilo. Chelsea se začala trochu třást.
,,V tý vodě je tepleji."
,,Na, obleč si moje triko, ať si nezamočíš šaty."
Vzala si ho.
,,Ale co ty? Nebude ti zima?"
,,Jasně, že ne." Ujistil jsem ji.
,,Bylo mi s tebou opravdu fajn, Joshi. Mnohem líp než s mýma strážkyněma."
,,To chápu."
Rozchechtali jsme se.

Před spaním jsem přemýšlel jenom o Chelsey. Možná bych jí to měl říct. Dřív než na to přijde ona sama. Ale nedokážu to. Co když o ní úplně přijdu? O její přátelství, o její samotnou přítomnost? Vždyť ona je to jediné, co mě drží naživu.
V noci se mi o ní zdálo. Vrátila se zpátky do lidského světa.
Bohužel jsem měl ráno zjistit, že to opravdu udělala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Esli prave listujes na mym blogu, tk klikni...=)

Listuju... 71.2% (962)
Nelistuju...=) 28.8% (390)

Komentáře

1 tanicka17 tanicka17 | 1. prosince 2011 v 16:26 | Reagovat

Máš dobrej příběh, jestli chceš tak se podívej na můj.  http://tanicka17.blog.cz/1111/prvni-pribeh-1-kapitola-zacatek

2 tanicka17 tanicka17 | 21. ledna 2012 v 8:01 | Reagovat

Napiš sem další kapitoly,teda pokud ještě píšeš :-)

3 dezo dezo | 11. července 2014 v 22:12 | Reagovat

Proc nepíšeš dalsi kapitoly tel pokud jsem nic nedoceňuje tak ho můžeš rovnou smazat

4 yxdv yxdv | 13. října 2014 v 22:09 | Reagovat

čau

5 dgersg dgersg | 13. října 2014 v 22:15 | Reagovat

mas dobry priběh ale asi došla fantazie co tak ho tu nenechavej a rovnou ho smaž lidi pak čekaji na pokračovani a ani se nedočkaji tak rovnou řekni že te nic nenapada a vybodla jsi se na to

6 tanicka17 tanicka17 | 28. března 2015 v 8:44 | Reagovat

tak to smaž oni mají pravdu když už nepíšeš čtyři roky jsi nenapsala kapitolu a čtenáře stejně nezískáš spatky tak mi udělej laskavost a smaž ho

7 autor autor | 28. března 2015 v 12:27 | Reagovat

Drazí přátelé a návštěvníci mého blogu, tenhle příběh je momentálně v rekonstrukci..nové kapitoly se tu zřejmě už neobjeví, dokud to celé nebude dopsané.. můžete tohle brát jako malou ochutnávku :)
Další důvod proč sem nic nepřidávám je, že jsem celkem vytížená a nenajde se moc času..
Děkuji za pochopení ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama